Špic v ČR - Spicove.cz

Zde se nacházíte: Chov špiců

Konec vlčích špiců v Čechách

Danuše Šmigurová

Tato myšlenka mne v poslední době napadá vždy, když navštívím výstavu vyššího stupně, tedy mezinárodní zejména v zahraničí či Evropské - Polsko, Tulln nebo teď Bratislava. Řekla bych, že mne to chytá tak asi 5 let nazpátky vždy, když se zúčastňuji nebo jen chodím na čumendu ve vlčích špicech. Dřív to bývala opravdu podívaná na vlčí špice, ale poslední dva roky je zcela evidentní, že tuto skupinu tvoří dva diametrálně odlišné druhy, jako jsou vlčí špicové a keeshondi.

Vlčí špic
Vlčí špic

Zasvěcenému už není co dodat. Pro ostatní - keesové - rozkošní medvídci, vlčí špicové od pohledu hrubší, sportovní psi. Co lze čekat na takové výstavě, když se postaví vedle sebe? Jaké výsledky je možné očekávat zejména v případě, že se výstava koná v zemi původu tohoto druhu nebo posuzovatel je z této země či nadšenec tohoto chovu? Jakou šanci mají vlčí špicové, když standard navíc nepředepisuje úpravu srsti stříháním, kromě známého i vyholení kolem paty zadních nohou? Jak odpovídají keeshondi tomuto obecně užívanému standardu vlčích špiců, který vyžaduje bohatý límec a vyzvedává bohatost srsti? Takového keese jsem neviděla. Se svou kratší huňatou srstí, všemožně ještě sestříhanou, bude přece vždy vypadat upravenější a bude vždy stavěn výše než sebepěstovanější vlčí špic. A jak jsem viděla, odpustí se mu i nečistota v barvě, neregulérní výška, nevyváženost v proporcích nebo vady v chůzi, pohlavní výraz apod. Jak má potom být s takovým hodnocením spokojen chovatel vlčího špice, když dovede toto sám posoudit nebo se to brzy naučí? K tomu mu stačí účast na dvou - třech výstavách a znechutí se tak, že svou výstavní činnost ukončí.

A možná bude přemýšlet i dál, a vyjde mu z toho, že bude lepší zaměřit se na chov keesů, protože bude správně předpokládat, že napříště bude větší zájem o tyto psy než o vlčí špice. A tím vlastně začne to, o čem hovořím, že vlastně už v těchto dnech je možné docela reálně uvažovat o tom, že skutečně začíná konec vlčích špiců u nás. A to opravdu začne, protože navíc se začne nebo už i začalo křížení těchto dvou druhů, a to pak už nebude čistý ani jeden z nich a je otázkou, co to přinese. Možná, že je to záměr, ale s tím se mi jaksi nechce smířit, a také nevidím možnosti tomu zabránit. Jen mě mrzí, že se nedožiju už asi toho, když někoho zase po letech napadne, že by se oba druhy měly vyčistit a to bude pěkně dlouho trvat a kdoví, kdy se to podaří.

Stejná situace je u tzv. pomořanů, jak to trefně popsaly dámy ve svých článcích o Evropské výstavě v Bratislavě. Také jsem tam byla a nedá se jinak, než souhlasit se vším, co psaly. Vystavovala jsem svého vlčího špice (s velkou drzostí a odvahou už veterána v šampionech) a hned jak jsem zjistila, že je tam sám vlčí, jsem věděla, že to byl úplně špatný tah. Chci předem uvést, že vím, co v psovi mám a že jsem si plně vědoma jeho kladů i nedostatků, takže vůbec nehodnotím jeho umístění. Mně jenom velice vadilo, že paní rozhodčí Ševčenko ho přehlížela jak širé lány, že jí nestál ani za pořádné prohlédnutí. Nakonec jsem byla ráda, že si prohlíží aspoň jeho chod až potud, když vyhlásila verdikt, že zadní nohy mu vybočují, což jsem se dozvěděla po několikaleté výstavní činnosti poprvé, ale chybička se našla. Férově přiznávám, že si mohla zgustnout na něčem úplně jiném, ale budiž. Její zájem o psa byl tím už vyčerpán a soustředil se zcela na hodnocení ostatních pěti keeshondů a spíš měla starost o to, jak dosáhnout dobré nebo lepší umístění pro psy své země a jak zaonačit postavení pro psa evidentně agresivního, který by jiným, nezainteresovaným rozhodčím byl dávno vyloučen z posuzování.

Keeshond
Keeshond

Ex post jsem se od známých dozvěděla, že můj pes působil dojmem neupravenosti, což tedy zcela neodpovídalo péči, kterou jsem jeho srsti mimořádně věnovala, ale spíš lze tady usuzovat na už uvedený fakt, že vlčí špic s přirozeně delší, žádným stříháním neupravovanou srstí, může takto působit mezi spíš krátkosrstými keesy. Na to zřejmě dojel také jeho syn ve třídě otevřené, kde také soutěžil s jedním keesem a šel na druhé místo. Prostě je to zcela výsledek dojmu, jak oba druhy mohou od prvního pohledu působit. Zcela to potvrzuje výsledek hodnocení feny vlčího špice p. Ševčíka ze Slovenska. Známe se z výstav, kde jsem fenku viděla a také na této výstavě jsme se spolu bavili a nebyl spokojen s tím, že fenka je ze srsti, že vylínala, což jsem na ní viděla a docela jsem s ním cítila, že se bál o výsledek posouzení. A hle, už jsem nebyla přítomna při hodnocení fen, ale z výsledků jsem pak ke svému překvapení zjistila, že sebrala všechny tituly. Nevím, jaká tam byla konkurence, beztak keesová, je to však vlčí špic a má nesporné kvality tak jí to přeji, ale mám si myslet, že kdyby byla v srsti, že by všechno bylo jinak?

Nemá cenu to vše ještě dál rozvádět, nikdo mne nepřesvědčí o tom, že vlčí špicové mají před sebou nějakou budoucnost. Jestli to tak půjde dál, opravdu za nějaký rok už je budeme vidět jen velmi sporadicky. A pokud toto čtou noví chovatelé a vystavovatelé našeho klubu, potom bych si přála, aby si vzali něco k srdci. Nesmírně důležitým faktorem pro hodnocení psa na výstavě je jeho předvedení, které podle své dokonalosti tvoří velké procento jeho úspěšnosti. V každém případě je to významnou složkou, když jde o rozhodování mezi stejně kvalitními psy. Pohybuji se na výstavách několik roků a vím to z vlastní zkušenosti, když mně bylo někdy vytknuto, že pes nebyl dobře předveden a neuměl se předvádět (i to se dá naučit) a stálo nás to lepší umístění. Na druhou stranu jsem také zažila, ač to vypadá postavené na hlavu, že i méně kvalitní pes, ale perfektně předvedený a skvěle se předvádějící, tím na hodnocení získal. Je pravda, že je to umění a dá to dosti velkou práci, ale stojí to za to. Patří to už ke komplexu parametrů, které se na vystavovaném jedinci posuzují a je to správné a musíme to vzít na vědomí a my co to neumíme, se tomu musíme rychle naučit. V domácích soutěžích se ještě dá leccos přehlédnout, ale v zahraničí už neuspějeme vůbec. Už není nic nového, že psy předvádějí k tomu specielně školení handleři, kteří to mají jako své zaměstnání. Mně toto sice připadá jako takové strojové předvádění psa, kde postrádám projev vztahu psa a jeho pána, vytrácí se jakýkoliv projev hravosti, radosti a přirozenosti psa, ale toto se do posuzování a výsledku soutěže málokdy počítá. Přesto by se mi spíš líbilo, abychom se to naučili sami pro svého psa a se svým psem.

Máme v klubu jistě dosti zkušených vystavovatelů, kteří předvádění psa ovládají a znají prvky a triky, kterými se dá pes k tomu vycvičit. Mohlo by se k tomu využít některého letního srazu špiců, kde by se mnozí z nás naučili, co je vlastně potřeba a jak na to a doma by pak se svým pejskem pěkně cvičili. Věřte, že to pak na výstavách přidá na sebevědomí a klidu vystavovatele, ale co je nejdůležitější, vyniknou kvality psa. Máme přece v klubu velmi pěkné pejsky, jenom je třeba je umět ukázat.

Publikováno 15.1.2004. Uveřejněno se souhlasem autorky.

© 2002-2016 Spicove.cz

Tvorba www stránek - FutureXP.net

Veškeré dokumenty a materiály obsažené na stránkách Spicove.cz jsou předmětem autorského práva ve smyslu Autorského zákona. Nesmí být použity v jiných elektronických ani tištěných médiích bez výslovného souhlasu autora. Kopírování a šíření obsahu těchto stránek v jakékoli podobě je bez písemného souhlasu autorů nezákonné.