Zde se nacházíte: Chov špiců > Plemeno
Národní poklad
Magdalena Hodálová /Čižmářová/ (spicove@centrum.cz)
... aneb povídání o naší cestě za starou černou linií malých špiců. Na krytí do Německa jsem se vydala v roli tlumočníka, kmotřenky a nevímčehovšehoještě koncem července 2005 s Luckou, Vláďou a jejich Britou. Proč zrovna tam? Inu, začnu trochu zeširoka.
Odjakživa se mi líbili černí špicové. Pravda, zpočátku to byla spíše znouzectnost, neboť prvního černého Danečka jsem dostala bez možnosti výběru jiné barvy nebo plemene. Kdybych si tenkrát vybírat mohla, věnuji se už 17 let irským vlkodavům :) To mi však rodiče naštěstí moudře zatrhli a tak jsem doslova jako "slepý k houslím" přišla k černému špicímu puberťákovi. Časem k němu přibyla i černá nevěsta a i když se nám o hodně let později urodili neméně bezvadní hnědáčci, černá je prostě černá. I když jak se to vezme...
Pokud mohu mluvit za sebe, jsem od začátku pevně přesvědčená, že černá by se neměla míchat dohromady s dalšími barvami vyjma hnědé. Původně tomu tak skutečně bylo, ovšem pouze do počátku 80. let, kdy byl poprvé ve stanici "z Tichého háje" použit ke krytí několika malých černých fen oranžový trpaslíček Cherry v. Pfaffenkogel. Jeho vliv byl následně upevněn úzkou příbuzenskou - či spíše několikanásobně incestní - plemenitbou (Cherry + Harita = Oona, Cherry + Oona = Viki, Cherry + Viki = Dráček...) a projevuje se prostřednictvím jeho četných potomků dodnes. Stačí namátkou jmenovat krycí psy Charm, Astel, Bliss či zmíněný Dráček z Tichého háje; z fen třeba Sasanka či Sanží z Tichého háje (zakladatelka ch.st. Vraní skála). Přilitím oranžové a trpasličí krve do malé černé linie se bezpochyby zlepšila kvalita srsti, černí špicové se celkově zmenšili, došlo ke zkrácení mnohdy delších oušek a čenichových partií. Na druhou stranu s sebou toto křížení přineslo i méně žádoucí fenomény miniaturizace jako jsou oblejší hlava, kulaté oko, drobnější tlapky; o problémech jako jsou luxace čéšky nebo chudozubost by se dalo polemizovat, ale je velmi pravděpodobné, že se v populaci rozšířily právě díky přikřížení trpasličích jedinců. Navíc se v srsti, která ztratila svoji lesklou havraní čerň, objevily světlé a bílé chlupy a chovatelé mi dají za pravdu, že nějaký ten světlý chloupek objeví dosud snad na každém psovi.
Ale všechno zlé je k něčemu dobré. Protože nezůstalo jen u jednoho mezibarevného krytí, ale černo-oranžová spojení se stala běžnou záležitostí, mohly tak alespoň vzniknout nové barvy orange a creme sable, které byly oficiálně uznány začátkem 90. let. A díky za ně, jsou opravdu krásné. Situace černoušků se tím ale paradoxně zhoršila - zatímco před oficiálním uznáním byly všechny tyto nové barvy v podstatě "odpadem" z křížení černých špiců s jedinci jiných původních barev, najednou tomu bylo naopak. Boom zažily právě nové barvy a černí špicové (myšleno ti opravdu černí) ustoupili do pozadí. V 90. letech se ještě objevovala zvířata po černých rodičích starých typů; v současné době jsou u nás všichni tito psi nenávratně ztracení, protože poradci chovu nechali černou linii s naprosto klidným svědomím zaniknout. Proč k tomu došlo? Je to prosté: černá zkrátka není atraktivní = není populární = není dobře prodejná = není žádoucí. Díky této "politice" českého špicího klubu jsem se setkala s mnoha chovateli, kteří byli z černého štěněte v barevném vrhu upřímně nešťastní, poněvadž byli přesvědčeni že je příliš "obyčejné" (a tudíž neprodejné) a považovali jej v podstatě za zbytečný vedlejší produkt.
Ale to už jsem hodně odbočila... Zkrátka a dobře, prolínání černé barvy u malých špiců s jinými barvami u nás už tak pokročilo, že v současné době prakticky nemáme (až na výjimky spočitatelné na prstech a většinou postarší) černé psy bez oranžových, vlkošedých či jinak zbarvených předků (opět nemluvím o hnědé). Co teď? Nezbývá než vyjet za nimi ven! A protože již několik let znám z výstav a z písemného kontaktu Steffi, kterou životem také provází - jak jinak - černí a hnědí špicové, byla volba jasná. Steffi nechová ve velkém, má vždy jen jednoho-dva (tři-čtyři :)) pejsky jako společníky. Z mých prvních výstav vzpomínám na jejího hnědého pejska Otti v.d. Guten Hoffnung, shodou okolností otce známé Monett v.d. Teufelchen, matky řady krásných hnědých špiců z "Tichého háje". V současné době má Steffi kromě tří středních hnědáčků i malého černého ICh. Ybbse v.d. Elbaue. A právě toho jsme si s Luckou vyhlédly jako ženicha pro její černou Britannicu, dceru mého Britannica. Zajímá vás, jaký Ybbs vlastně je a vůbec, jaká byla ta naše slavná výprava?
Byla především hrozně fajn. Steffi s manželem a dvěma holčičkami žijí v rodinném domku, kde psi můžou všechno a přitom jsou vychovaní a příjemní stejně jako jejich majitelé. Ybbs je sympatický pejsek z čistě černé linie a pro zajímavost, jedním jeho předkem je Felix v. Modergrund, roztomilý čertík, kterého jsem poprvé viděla na Intercanisu 1989 a dodnes si takhle nějak představuji ideálního malého černého špice. Ale nejenom předky, i potomky má Ybbs pěkné, například Trixi je Světovou vítězkou mladých 2002. První, co nám na Ybbsovi doslova vyrazilo dech, byla jeho pigmentace - černý pigment uvnitř tlamky a černý flek dokonce na jazyku, to se opravdu běžně nevidí. Černá (ne tmavohnědé, ale opravdu černá) duhovka a lesklá srst, která na sluníčku tmavomodře září jako havraní peří. A ten temperament!
Při krytí a po něm jsme se Steffi probíraly situaci, která v Německu u malých černých špiců je, a nám postupně klesala čelist níž a níž. Takže v první řadě: Němci se snaží do černé barvy vůbec nepouštět oranžovou. Pokud už se černý pes z oranžáků vyskytne (důvody mezibarevného křížení viz. níže), pak dál kryje pouze oranžové či orange sable feny. Barva černých psů je díky tomu natolik výrazná, že naprosto není třeba fixovat ji barvením, jak s oblibou doporučují naši rozhodčí-špicaři. Co se týče patell, v chovu se Němci smíří ještě se stupněm 1, drtivá většina černých psů z černých linií je ovšem bez nálezu. Plnochrupost je u černé linie samozřejmostí. Koneckonců černá varieta je známá právě tím, že je plnochrupá a právě proto se využívá pro omezení chudozubosti u jinobarevných rázů; omezené množství zubů se tudíž vyskytuje opět jen u psů, kteří mají jinobarevné předky. O prolínání malých špiců s pomeraniany snad ani třeba mluvit - v Německu na rozdíl od nás toto křížení povoleno není a to u žádné barevné variety.
Jak je to možné? Jak to, že si Němci své černé špice a jejich původní podobu tak hlídají? Velkou roli hraje především to, že špicové jsou v Německu stále nesmírně populární a známí, následkem čehož není problém s odbytem štěňat a chovatelé se tudíž nemusí podbízet potencionálním zájemcům s atraktivnějšími barvami. Kupříkladu paní Liessmann (stanice v.d. Elbaue) chová černé špice už 40 let a po celou dobu si může dovolit udržovat jedinou barvu a hlídat plnochrupost. U nás je často slyšet názor, a to i od poradců chovu, že je třeba slevit z náročných požadavků a obětovat zuby, barvu, povahu, zdraví... prostě se něčeho vzdát, aby bylo možné vůbec chovat a vůbec štěňata prodat. V Německu je však poptávka po černoušcích stabilní a díky tomu si zde chovatelé mohou být na naše poměry rozmazlení a třeba i odmítnout výměnné krytí, protože "pes je sice překrásný, ale chybí mu jedna P1!" (náš Keníček - Ch. Ego Sum Catullus). Díky tomu si pak mohou dovolit i "nadstandardní" přístup ke svým psům, který je mnoha našich věhlasným chovatelům naprosto cizí: třeba už zmíněná paní Liessmann má sice doma opravdu velkou smečku psů, ovšem větší část z ní tvoří i 16-17letí psi a feny. Psí ráj, že? Ale neidealizujme si to tak, chovatelé, kteří se zbavují "nepotřebných" zvířat, se samozřejmě najdou všude a Německo není výjimkou.
Každopádně jsme odjížděli s příjemným pocitem, že černá linie bude pokračovat dál i u nás a že Němci moc dobře vědí, proč si ji tak úzkostlivě chrání. Mimochodem, také já jsem si vyhlédla pejska ke krytí naší Janičky - hnědého Lackyho (tady je rodokmen budoucích štěňátek). Hnědí střeďáčci si pozornost zaslouží snad ještě víc než malí černí - víte že v chovu jsou v ČR stále jen TŘI fenky? Jana, Nelča a Ida to samy opravdu nevytrhnou! A abyste z toho zmateného povídání měli něco i vy, tady je recept na výtečný třešňový koláč od Steffi. Ještě jsem jej nezkoušela, jestli se někomu z vás povede, napište mi :)
Těsto: 3 vejce + šálek cukru mícháme 1-2 minuty, přidáme 5 lžic oleje a šálek mouky, špetku soli a malou lžičku prášku do pečiva, upečeme do růžova. Na povrch: 1 šlehačka nebo zakysaná smetana, vanilkový cukr, 2-3 lžičky sýra cottage (fakt!) a 1/2 sáčku instatní želatiny, zavařené třešně se šťávou a 1 sáček barevné želatiny na povrch. Vypadá to strašidelně, že? Ale prudce jedlé!
PS: Čtyři černá miminka se narodila 24.9.2005 (vrh F z La-Ni-Lu). Jediná holčička dostala výstižné jméno Fantazie a společně s Luckou jí říkáme Ybbsinka :)
Publikováno 19.10.2005. 2005, pro www.spicove.cz