Zde se nacházíte: Chov špiců > Plemeno
Problémy s chovem pomeraniana v ČR (část 2.)
Hana Brzobohatá (brzobohatahana@seznam.cz)
Ještě můj názor na bonitace. Ano, souhlasím s bonitacemi tam, kde je nutná renesance plemene nebo vzniká nové plemeno, v zájmu udržení jeho typu a vlastností. Nechápu ale bonitace u plemene, které by mělo být již u nás po 45 letech ustálené a které nepatří ani k pracovním a služebním plemenům, ale je to převážně společenské plemeno. Ale bohužel, díky bonitacím a přeřazování se plemeno neustálilo, ale rozhodilo.
Tři nejúspěšnější psi českých výstav (Cargo Lord, Snoop Dog, Andre)
Mám pocit, že nás chce výbor klubu stále vychovávat a stále za nás řídit vývoj plemene, za který by měl však zodpovídat každý chovatel sám za sebe. Myslím si, že mezi členy Klubu je dost zkušených odborníků - šlechtitelů, obětavých chovatelů, kteří neznají "hranice" v dostupnosti krytí a exportu nové genetické krve, ale i estétů, kteří jsou propojeni s chovatelským světem přes internet nebo se zúčastňují zahraničních výstav.
Kristina se Šerdou na MV v Grazu 2007
Výbor klubu by si měl uvědomit, že my chovatelé nejsme majetkem Klubu a také by tak měl s námi jednat. Měl by si uvědomit, že chovatelé chovají na svém majetku a že jim nikdo na chovné psy nepřispěl, ba naopak, že chovatelé platí za všechno. Včetně pomluv a závisti. A že by Klub neexistoval bez nás nadšených "bláznů", kterých není zrovna málo.
Kristina Vaníčková (Cargo Lord), Hana Brzobohatá (Snoop Dog), Irena Kolouchová (Magic Mozart), Dana Vajgeltová (Andre)
Jsem s manželem pro demokratický-svobodný chov bez vnějšího zasahování a řízení, kde každý chovatel za svůj "majetek"-chov psů ručí svou kvalitou nebo průměrností a veškerou svou chovatelskou činnost reprezentuje na výstavách. Výstavy (minimálně dvě výstavy vyššího typu - NV, MV, Klubová, Speciální) by se měly stát garantem chovnosti psa či feny, neboť jenom zde se prezentují v celé své kráse i povaze.
Int.Ch. Puffie z Malebného Povltaví
Výbor klubu by měl kontrolovat a dělat kontroly vrhu pouze tam, kde se nějak chov vymyká etice chovu; tzn. neudržovaný, nesocializovaný chov - špína, nepořádek a neprůhledné množení psů v neudržitelných podmínkách, které hraničí s týráním zvířat. Tyto případy jsou známy, hodně se o nich mluví, ale tito "výrobci štěňat" jakoby měli nad sebou požehnanou ruku. Je to opravdu smutné a politováníhodné. Kontroly chovu vykonávat pouze na pozvání chovatele začátečníka nebo pro jiný důvod chovatele. Ušetřil by se nejen drahocenný čas, ale i klubové peníze. Ostatní problémy si řeší chovatel sám s možností konzultací s veterinářem. Tady všude jsou rezervy k úspoře klubových peněz.
My chovatelé musíme zas dodržovat a ctít námi odsouhlasený chovatelský řád a hlavně chovatelské a chovné podmínky daného plemene a chovatelskou morálku a etiku. Musí nás hnát zdravá touha plemeno šlechtitelskou prací stále zdokonalovat, zajímat se o vývoj plemene v zahraničí, jaké jsou trendy v estetických úpravách psů, zdokonalovat se v chovatelství, ale přitom nezapomínat na zdraví plemene. My chovatelé bychom se odměnili Klubu reprezentací na výstavách doma i v zahraničí. Věřte, že ti, kdo to s chovem myslí upřímně, se snaží a budou se snažit o získání těch nejvyšších titulů. Špatný chovatel se časem sám vyřadí a zanikne. Je to přirozená selekce mezi chovateli. Bonitace těmto průměrným i podprůměrným chovatelům podává pomocnou ruku. Na výstavě by chovatel s neupraveným, vylínalým a nevychovaným či s průměrným a podprůměrně vyhlížejícím psem, který by do chovu nemohl přinést žádné klady, neprošel. Nikdo by u takovéhoto chovatele nepožádal o krytí a ani by se nezajímal o koupi štěněte. Takových je dost i bez PP.
trpasličí špicové bez PP
Pokládám si další otázku. Co je příčinou, že se z našich výstav vytratili zahraniční vystavovatelé? Proč? V čem je chyba? Máme snad dražší poplatky za výstavy? Ještě ke všemu jsme srdcem Evropy. Je to snad chyba nás chovatelů? Ale mám asi na tento fakt odpověď. TADY nejsme v Evropě, ale v Čechách - jak odpověděla jedna věhlasná mezinárodní rozhodčí při mém vstupu s výstavně minimálně upraveným pomeranianem. Řekla mi "Víte, že nemám ráda upravené špice střihem?" Přitom tato rozhodčí v zahraničí celkově střihem upravené "špice" a psy čau-čau upřednostňuje a postavila je i v soutěži o BIG na nejvyšší příčku. Takže skutečně, už tomu rozumím, jsme skutečně v Čechách!
Finch's Ovations For Me - BIG Crufts 2006
Především v 70. letech minulého století záleželo na vedení Německého spolku špiců, aby býval vzal rozum do hrsti, nasadil si dioptrické brýle místo slunečních a dříve než bude pozdě, oddělil obě plemena. Ale proč by to vedení spolku dělalo, když se importy z Anglie a USA dovezlo již bez "práce" prošlechtěné a propracované plemeno, v základu podobné německému špicovi, a které tak svou líbivostí zajistilo zvýšený zájem o německé národní plemeno a vkřížením vylepšilo jeho povahu a vzhled. A přibývalo a stále přibývá více obdivovatelů a chovatelů, kteří mají zájem právě o čisté pomeraniany a tak co je jednodušší, než si přisvojit psa "obroditele" jako národní plemeno.
Piccolinni's Vincelow - německý pes z počátku 90. let
Proto se těším na den, kdy evropští špicové a pomeranian budou mít svůj vlastní výstavní kruh se svými obdivovateli. A zatím, dokud budou bonitace, i nadále budou problémy na našich výstavách s vybíráním nezávislého rozhodčího, který by posuzoval nejenom podle evropských měřítek (výstavní úprava srsti), ale který by nebyl i zároveň poradcem chovu daného plemene, členem bonitační komise daného plemene a chovatelem téhož plemene v jedné osobě.
Sunset Little Red Ball v. Schiefelbein - Světový vítěz + BOB Amsterodam 2002
A nemají to lehké ani rozhodčí, neboť posuzují v kruhu dvě plemena trpasličího špice: evropského a anglo-amerického. A tak nevědí, kterého mají podle standardu upřednostnit, protože je každý jiný. Záleží pak jenom na tom, ke kterému plemeni má větší sympatie a nebo kterého chová. Kompromisem pro rozhodčí jsou krásní "špicové", kteří nejsou ani typickým pomeranianem ani klasickým trpasličím špicem. Tak něco mezi.
Tahle holčička se "musí" líbit každému (Belliver Letest Creation - Světový vítěz + BOB Poznaň 2006)
Kde jsou nové, mladé tváře rozhodčich? Kam byli odloženi? Je to snad záměrné? Kdo se to bojí změn v posuzování? Ale to neslouží ani jednomu plemeni. Ať se to někomu líbí nebo ne, ta doba, kdy v zahraničí na prestižních výstavách převážně vyhrávají střihově upravení pomeraniani ve stylu in fashion (štěněčí střih) již přišla. Vyhrávají a zúčastňují se výstav i malí špicové s příměsí pomeranianů, ale i ti se musí již střihově upravovat. Dokonce se z estetických důvodů mírně upravují i klasičtí němečtí špicové.
Malý špic ve střihové úpravě (SV Poznaň 2006)
Jako příklad upravených "trpasličích špiců"/pomeranianů předkládám fotky se svolením paní Magdy Hodálové, zde z evropské výstavy ZAGREB 2007. Zjistíte, že to opravdu není jedno a to samé plemeno, jak nás v tom stále utvrzovalo vedení našeho klubu.
BIG na EV Zagreb - pomeranian Bravo's Terrific Kid a keeshond Trumpet's Girls Got Rhytm, oba import USA
Nejlepší veterán na EV Zagreb - pomeranianka Abishag of Lenette, import USA
Já osobně si myslím, že rozdělení by si obě plemena skutečně zasloužila, ale mělo by to být dřív, než se neustálým vkřižováním pomeranianů pomalu vytratí vzhled původního plemene německý špic a to hnedle ve všech jeho výškových rázech. Každé z obou plemen má své obdivovatele a jistě každé plemeno je svým způsobem jak pro koho okouzlující. Je ale také pravda, že v průměrných a "množírenských" chovech (kterým nezáleží na kvalitě, ale na kvantitě) v Anglii, Americe i v celé Evropě vidíme pomeraniany, kteří se velmi podobají klasickým německým špicům, ale takto vyhlížející "pomeraniani" se výstav nezúčastňují a prodávají se převážně jako cenově dostupný milý a pro jiné ten nejkrásnější domácí pejsek na mazlení. Ovšem, když se jedná o typického špičkového představitele pomeraniana s vynikajícími předky - "vylepšovatele" plemene, který vypadá tak, jak vypadat má, jeho cena závratně stoupá. Viz foto 1 a 2.
Téměř nerozeznatelný od bílého středního špice je špic s vlastním standardem - JAPONSKÝ ŠPIC. Je odlišný hlavně v délce zad a tím, že není uštěkaný, jak říká japonský standard. Člověk neznalý jej takřka nerozezná od klasického německého špice.
Dále je tu ITALSKÝ VOLPINO, který je také svým způsobem pro laika nerozeznatelný od malého německého špice, a přesto má i on svůj vlastní standard. Vyskytuje se pouze v barvě bílé a oranžové. Proč si i tato plemena, tak velmi podobná, a původně pocházející z německého špice, Němci nepřiřadili pod standard německého špice?
Poznáte zda jde o Německého nebo Japonského špice? (prozradíme, že o Japonce)
Ovšem typický pomeranian, který je již odlišný od klasického německého špice a který má svůj stoletý vývoj v jiných zemích, má za tu dobu již odlišný genofond a vyskytuje se v daleko větší barevné škále (dvoubarevní, šedí, stříbrní, merle, modří atd.), než je tomu u evropského trpasličího špice, i přesto byl přiřazen k německému špicovi.
Jelikož němečtí vůdci Spolku viděli problémy v odlišnosti obou plemen, v roce 1998 byl standard německého špice kulantně přizpůsoben tak, aby se tam obě přidružená plemena mohla schovat. Ale bohužel neschovala, stále se v exteriéru hodně odlišují a vymykají se standardu. Doplácejí na to obě plemena. Vlastně tři, nesmíme zapomínat na keeshonda.
Vezměte si i další příklady jiných plemen, která se dala v jiné zemi na jinou cestu vývoje a přesto vznikla z jednoho původního plemene a každé má dnes samostatný svůj standard.
Jeden z markantních příkladů je přeměna anglického kokršpaněla na úplně jiného kokršpaněla amerického. Evropský kokršpaněl se také cílenou šlechtitelskou prací amerických chovatelů přeměnil podobně ve stejných znacích, jako německý špic na pomeraniana. A přesto si Angličané hájí svoje národní plemeno a (až na pár maličkostí ve vylepšení exteriéru - osrtění, úhlení) mají pro něj neměnný vlastní standard a obě plemena byla uznána jako samostatná plemena. Anglický a americký kokršpaněl.
Další ukázkou je japonská AKITA-INU, změněná americkými chovateli co do velikosti. Vyznačovala se robustnějším tělem, těžší hlavou, ale především u plemene přibyla tmavá maska, což se nelíbilo v zemi původu plemene, neboť se původní akita-inu vyznačuje světlou maskou (urajirem) na hlavě, pod krkem, pod břichem,na zadní části nohou a pod ocasem. Japonsko jakožto země původu plemene požádalo o vyřazení amerických typů akit z chovu, neboť americký chov tzv. "ujel jiným směrem". A co dál s americkými typy akit? Kolik chovatelů by bývalo skončilo s krásnými papírovými psy jistě zakoupenými za nemalé finanční částky, jako s bezcennými psy pouze na mazlení? Nakonec představenstvo FCI v Belgii muselo rychle jednat a dojít k rozumnému kompromisu a akita amerického typu získala svůj standard a byla uznán jako Velký japonský pes.
A co naprostá podoba yorkshire teriéra, australského teriéra a silky teriéra. Původ všech těchto malých nízkonohých teriérů je Anglie - Skotsko, ale vývoj plemene australského teriéra a silky teriéra probíhal v Austrálii. Tito malí teriéři se dostali do Austrálie v době kolonizace v 19. století. Později je australští chovatelé - šlechtitelé od sebe odlišili velikostí a strukturou srsti.
Nebo novodobé rozdělení původního plemene Parson Jack Russel teriéra. Chovatelé, kteří se delší dobu zajímali o Russely zjistili, že se na výstavách objevují ve dvou varietách a to nízkonohý a vysokonohý. Chovatelé ani rozhodčí se nebyli schopni dohodnout, která velikost je podle standardu správná a jak odlišná plemena, která chodí v kruhu, posoudit. A tak do toho vstoupili nejenom chovatelé, ale i vedení standardové komise FCI v Bruselu a došlo k nezbytnému rozdělení jednoho plemene na dvě plemena. Jack Russel teriér byl zařazen mezi nízkonohé č. standardu 345 ze dne 9.8.2004 a Parson Russel teriér mezi vysokonohé standard č. 339 z 28.11.2003.
I pomeranian má svůj původ v Pomořansku, v německé části Evropy, ale země vývoje je v Anglii a USA. Má tři důsledně propracované standardy (standard FCI - americký standard AKC - anglický standard KC). To žádné jiné plemeno nemá!
Proč nemůžeme chovat pomeraniany tak, jak je to běžné v Dánsku a ve státech od německých hranic na sever? Jsou tam chovatelé, kteří je prostě chovat chtějí a chovají. Plemenné knihy Dánska i jiných severských zemí jsou stejně jako my členy FCI a jde to. Genetickou chovnou základnu pomeranianů zde mají založenou pouze na chovných psech a fenách z USA a Anglie. Je to samostatné suverénní plemeno. Tak proč to nejde u nás? Je to tak jednoduché. Stačí, když nás výbor klubu podpoří u ČMKU. Přesně tak nám v tomto duchu odpověděla na náš dotaz paní Ing. Košťálová a je to opravdu rozumný názor.
Ať každý svobodně chová to plemeno, které si vybere. Ne, které je mu nelogicky vnucováno.
Problémy s chovem pomeraniana v ČR (část 1.)
Problémy s chovem pomeraniana v ČR (část 2.)
Problémy s chovem pomeraniana v ČR (část 3.)
Problémy s chovem pomeraniana v ČR (část 4.)
Publikováno 16.8.2007. 2007, pro www.spicove.cz