Zde se nacházíte: Chov špiců > Standardy
Co je to standard plemene
Eva Nohelová (noe@raz-dva.cz) http://www.rancpohoda.unas.cz/
O plemeni jako takovém se dá hovořit teprve tehdy, je-li vytvořen plemenný standard. Ten je formulován nejen proto, aby se jednotlivá plemena od sebe odlišila, ale také z toho důvodu, aby mohlo docházet k hodnocení a srovnání kvalit jedinců daného plemene. Standard tvoří a posléze může měnit pouze země původu.
Německý špic trpasličí × Pomeranian
Plemenný standard popisuje všechny požadavky, které jsou kladeny na ideálního jedince daného plemene. Tedy co nejpřesněji popisuje vzhled ideálního představitele daného plemene. Některé standardy jsou velmi podrobné, jiné spíše strohé, ale tak či tak je zde spoustu volného prostoru, „jak si standard vyložit“. To je také odpověď na otázku: Jak je možné, že se vzhled některých plemen za posledních (pouhých) deset, dvacet, neřkuli třicet let poměrně radikálně změnil, aniž by se však změnily standardy (nebo pouze jen lehce)? Poměrně typické a výrazné rozdíly zaznamenal například bulteriér, lépe řečeno jeho typická linie hlavy, či výrazná změna je v linii hřbetu německého ovčáka. Snad každé plemeno se postupem času víceméně mění - rýsuje, např. v délce srsti, typu úpravy, výrazu hlavy..., tedy se „využívá“ mezer ve standardu.
Snad u každého plemene je kladen větší důraz na určitou část těla (či na srst), která má vést k „větší typičnosti“ daného plemene, což podněcuje k dalšímu zkracování už tak krátkých čumáčků, zvětšování výšky už tak obrovských psů, k prodloužení srsti už tak velmi dlouhé a náročné na úpravu... Není to nic jiného než módní trend, který je z malicherných důvodů vyzdvihován, a pak se stává, že někteří „krátkočumáčkové“ mají nemalé zdravotní problémy s dýchacími cestami a alergiemi, u některých obřích psů se vyskytují varující problémy s pohybovým aparátem a některé dlouhosrsté psy jejich pánové nepustí jinam než na vydlážděný dvůr, aby si náhodou nepotrhali a nezničili svou krásně dlouhou srst.
Většina standardů však nehovoří pouze o exteriéru, ale také o povaze a využití. Psi by tedy neměli být (respektive „nesmí“ být) posuzováni pouze v exteriéru. Sledováno a hodnoceno by mělo být i jejich chování - povaha, i když výstavní (někdy poněkud chaotické) prostředí, nedostatečná připravenost psa na předvádění a hlavně nervozita jejich pána, může silně ovlivnit chování psa při posuzování. I jinak zcela vyrovnaný pes se zde může „tvářit maličko nepřátelsky“ nebo nejistě. Je-li však pes na výstavu řádně připravován, jeho chování se takřka nebude lišit od každodenního normálu. Nepodceňujte tedy přípravu psa na výstavu!
Plemenný standard FCI má oficiální charakter a platí pro plemena ve všech zemích zúčastněných v Mezinárodní kynologické federaci. Přesto znalec toho kterého plemene vidí často výrazné rozdíly mezi jedinci stejného plemene chovanými např. v České republice, Finsku, Francii... Je to dáno především krevními liniemi a nabídkou krycích psů v jednotlivých zemích. Přesto někteří naši opravdoví chovatelé se nezdráhají cestovat stovky a tisíce kilometrů (a nejen po všech koutech Evropy), aby se svou fenou zajeli, dle jejich soudu, k nejvhodnějšímu krycímu psovi. Avšak naopak mnoho chovatelů kryje své feny pouze tím krycím psem, který je (nezřídka) nejblíže, bez ohledu na skutečnost, zda se exteriérově a nemluvě krevně daný pes na jejich fenu hodí. Také je bohužel poměrně běžné, že chovatel vybírá krycího psa pouze podle počtu složených zkoušek (u mnohých pracovních plemen), aniž by věnoval nejmenší pozornost exteriéru, příbuznosti, chovným liniím, počtu zubů atd... Především díky výše jmenovaným skutečnostem vznikají nevyrovnané vrhy, rozdíly v jednotlivých zvířatech identického plemene jsou poměrně výrazné. A tak můžeme spatřit „nejrůznější“ jedince patřící ke stejnému plemeni, jako je tomu např. na výše uvedených fotografiích. Ač každý jiný, oba odpovídají standardu...
Související články
Publikováno 11.9.2003, poslední změna 26.1.2010. 2001, uveřejněno se souhlasem autorky.