Zde se nacházíte: Chovatelství psů > Etologie
Mluví s námi pes?
Helena Prokopcová
Snad všechna zvířata mají svou řeč, kterou se mezi sebou dorozumívají i poznávají. Pokud budeme dobře sledovat a pozorovat svého psa v jeho chování, brzy sami přijdeme na to "co říká" nebo co od nás chce. Jednoduše mu porozumíme. Porozumět řeči našeho mazlíčka není snadné. Chce to trpělivost, čas a neustálý kontakt s ním. Traduje se, že psi chovaní v kotcích, jsou hloupější a tupější, než psi žijící společně v bytě se svým pánem. Proti tomuto tvrzení lze jen říci, že záleží pouze na majiteli, kolik je ochoten svému svěřenci obětovat ze svého času.
Podle mimiky obličeje, štěkotu, postoje, nesení ocasu atd... poznáme nálady psa, zda je v klidu a pohodě, či jestli ho něco vyvedlo z míry, jestli si chce hrát či mazlit, nebo zda se zlobí, či se přímo chystá zaútočit. Pes tedy používá k dorozumívání a vyjádření pocitů uši, oči, tvář, ocas i celé tělo. Pes nás také bere a vnímá jako svou smečku - rodinu, proto se snaží s námi komunikovat jak sám umí - "po psovsku". Ve výrazu tváře se projevuje psí nálada - zda je pes zvědavý či rozrušený, vyděšený nebo si chce hrát. Pes má velkou stupnici výrazů, jimiž vyjadřuje své pocity. Přesto jsou plemena, u kterých to není tak jednoznačné.
Pokud si pes chce hrát, hravě se přikrčí, pobíhá sem a tam, občas zaštěká aby na sebe upozornil a upoutal pozornost, skáče na pána, někdy jej i škrábe, jindy přináší své oblíbené hračky a předměty, se kterými si začne sám hrát nebo nás či jiného psa jimi vyzve ke hře.
Rovněž známým projevem psího chování je vrtění ocasem. Většina lidí toto chápe jako projev psí radosti i přátelství... Ocas zastává u psů mnoho funkcí: zčásti pomáhá při pohybu - je jako kormidlo, může chránit pohlavní ústrojí proti možnému poranění, při stažení je psem používán i jako "zakrývadlo" osobního pachu, a naopak při zvednutí odkrývá své největší pachové žlázy - anální váčky, které jsou umístěny po obou stranách řitního otvoru. Jejich výměšek šíří charakteristický zápach psího jedince. Psí ocas lze považovat i za jakýsi "barometr nálady". Ovšem je nutné upozornit, že vrtění ocasu neznamená vždy jen "dobré zprávy".
Sebevědomý nebo agresivní pes chce vypadat větší, mohutnější a mocnější, než je ve skutečnosti, proto zvedá ocas a uši, ježí srst na krku a hřbetě, pomalu pokyvuje ocasem, nezřídka i vrčí.
Naopak pes slabší a podřízený se snaží být ještě menší než je, často chováním připomíná štěně. Podřízený - slabší pes se k dominantnímu - silnějšímu přibližuje ze strany, často schoulený a nadšeně vrtí ocasem, či jej má stažený mezi pánevními končetinami. Často se snaží dominantnějšího psa olizovat zejména na hlavě, pokud napětí stále trvá, převalí se na záda a odhalí břicho a slabiny.
Chování psa nejsou jen projevy jeho instinktů. Také výchovou a výcvikem, a pravidelným stykem člověka a psa, se rozvíjí činnost jeho vyšší nervové soustavy. K základním psím pudům se pod vlivem nejrůznějších podnětů (dobrých i špatných) z vnějšího prostředí vytváří během jeho života velký počet podmíněných reflexů, které jsou označovány jako naučené návyky či životní zkušenosti. Společně s vrozenými instinkty umožňují psovi žít v lidském prostředí a rychle se přizpůsobovat podmínkám okolního světa, kde žije.
Publikováno 7.4.2003.