Zde se nacházíte: Chovatelství psů > Výchova psa
Pes přítel člověka aneb návod k přežití
Olga Fidlerová (lukatogold@cbox.cz)
Jistě, pes může být "nejlepším přítelem člověka" – věrným, poslušným a milým společníkem, vždy horlivým a dychtivým pomocníkem, vděčným do posledního zavrtění ocásku za sebemenší kousek projevené pozornosti nebo pochvaly, stále bdělým a ostražitým, dnem i nocí neochvějně bránícím domov a majetek. A jako rozjívené štěně s vlajícíma ušima se může stát podnětným a hravým kamarádem malých dětí a postupem času milovaným členem celé rodiny.
To je MŮJ gauč!
NA DRUHOU STRANU... každý normální pes se stejně tak může stát hlučným, páchnoucím, slintajícím, zablešeným, línajícím, koberce ožvykujícím, boty okusujícím, nábytek škrábajícím, pošťáky terorizujícím, chlípným, zabláceným, chlemtajícím, kytičky vyhrabávajícím, kočky pronásledujícím, s ostatními psy se rvoucím, nezvladatelným, neposlušným a nenapravitelným otrapou, krátce, PEKELNÝM psem, který je tu proto, aby Váš život proměnil v každodenní útrapy a Váš trávník v jeden velký záchod.
(Vlastní zkušenost - Někteří majitelé tvrdí, že nejsou špatní psi, jen špatní majitelé - členové klubu "mám velkého zuřivého psa, protože jsem velkej tvrdej chlap".)
Domácí výchova štěněte
Jestliže si domů přinesete štěně, raději se ihned smiřte s tím, že pročůrané koberce, loužičky na linoleu, páchnoucí bochánky a šišky pod pohovkou se stanou nedílnou součástí vašeho života, alespoň pro začátek. Pokud si ve velmi pravidelných intervalech vzpomenete pustit štěně ven (nebo ho spíš vystrčit je ven) a tento postup doplníte důslednou výchovou, mělo by se vám brzy podařit proud loužiček a bobečků zredukovat na pouhý pramínek. Do té doby však nedoporučujeme chodit doma bez papučí. Před nazutím boty pečlivě prohlédněte. Mějte na paměti, že je vždy lépe štěně povzbudit a pochválit za hromádku nebo loužičku vykonanou na vhodném místě než je permanentně trestat za totéž vykonané na nevhodných místech. Za loužičku a hromádku vykonanou na správném místě svého pejska pochvalte. Povzbuzení a pochvala fungují lépe než spílání.
(Vlastní zkušenost - Povzbuzovat pejska ke kakání na vhodných místech vlastním příkladem nemusí být to pravé ořechové, a může to vyústit ve stížnosti ze strany sousedů.)
Zablácený pes
Jako majitel psa zcela nevyhnutelně strávíte nejméně padesát procent svého času drhnutím stop po zabahněných tlapkách z koberců, čerstvě naleštěných podlah, pohovek a křesel, o čalounění vašeho auta nemluvě. Jste–li čerstvým majitelem pejska, nepokoušejte si namluvit, že psovi zabráníte, aby chodil v blátě. To spíš potkáte v pekle sněhuláka.
(Vlastní zkušenost – Kdyby v širokém okolí byla jen jedna jediná louže , buďte ubezpečeni , že váš pes ji najde.)
Výcvik
Generace za generací iluzí zbavených majitelů psů zjišťuje, že přísné vedení, pevná ruka, autoritativní hlas, trpělivost a důslednost nevyhnutelně vedou k tomu, že váš pes si všímá vašich povelů asi tolik, jako si průměrný krvelačný diktátor všímá rezolucí OSN. Upřímně řečeno, pes vždy udělá, co po něm chcete, pokud mu nabídnete úplatek. Funguje to spolehlivě.
(Vlastní zkušenost – Ne vždy!)
To je MOJE křeslo!
Hlídači
Ačkoliv psi dělají jen to co jim velí matka příroda, chovají se někdy opravdu nemožně a trapně. Spousta lidí si přeje, aby byl jejich pes plyšovou hračkou do postele a zároveň strašným hlídacím lidožroutem, který čtyřiadvacet hodin denně zuřivě a odhodlaně brání celý dům a majetek. Jakmile však skutečně nadejde ten okamžik, kdy je třeba nahnat hrůzu nevítaným návštěvníkům, váš pes obvykle projeví asi tolik odhodlanosti a zuřivosti jako vlažný čaj. Chcete–li vylepšit jeho obranářsko–hlídací image v naději, že bude alespoň trochu uvěřitelnou hrozbou pro případné vetřelce, pak doporučujeme buď výcvikový tábor pro nováčky s polovojenským režimem, nebo kosmetické úpravy, které vašemu miláčkovi dodají vzezření špičkově vycvičeného, poněkud psychotického vysloužilce bezpečnostních služeb.
(Vlastní zkušenost – Většina psů při příchodu kohokoli na svěřené území, nebo míjí–li někdo naprosto divný a podezřelý jemu svěřené území (což jsou všichni a všechno), spustí takový rachot, že si nikdo nemůže být jist životem a dozajista přehodnotí úmysl vstoupit či nevstoupit. Toto platí dvojnásob, je–li psů víc. Ovšem nejsem si jistá, jestli by jim to vydrželo, pakliže by dotyčný vstoupil. Zatím se tak nestalo a tudíž tato zastrašovací metoda sklízí úspěchy.)
Psí blechy
Snaha zbavit psa blech se tak trochu podobá válce ve Vietnamu. Bojujete dnem za dnem, týden za týdnem, měsíc za měsícem, ale ať děláte co děláte, prostě vyhrát nemůžete. Problém spočívá v tom, že psí blechy nežijí jenom na psech. Poměrně spokojeně vegetují, v různých stádiích svého života, všude v bytě. V kobercích, křeslech, dokonce i záclonách a dekách, v peřinách a polštářích, o psím pelechu ani nemluvě. Z těchto míst v pravidelných vlnách startují, pokud zrovna dosáhly toho správného stádia vývoje, aby opakovaně zamořily vašeho psa (a jen tak mimochodem, ďobly do toho okolojdoucího lidského lýtka), bez ohledu na to, jak často ho (toho psa) máčíte do odblešovacího prostředku.
(Vlastní zkušenost – Kdyby byla v parku jen jedna jediná blecha, váš pes ji chytne. Doporučuji pravidelně, alespoň jednou měsíčně, vystříkat pelíšek a místa, kde se nejvíce zdržuje, nějakým přípravkem proti blechám. Alespoň pro váš dobrý pocit. Pro psa již existuje plno sprejů a obojků – poraďte se s veterinářem. To nejdražší nebývá zároveň i to nejlepší. Poptejte se i jiných majitelů a chovatelů. Dejte spíš na doporučení jejich než prodejce.)
Uklízíme po svém psu
Odpovědní majitelé psů dnes nenechávají své miláčky jen tak trousit hromádky po veřejných prostranstvích, jako jsou parky a dětská hřiště, apod. Příslušnou věc ihned poté seberou a odklidí do koše. Ignorovat fakt, že váš pes pokálel veřejné prostranství, je zrovna tak ošklivé, jako se snažit celou věc pouze zamaskovat a teprve pak se odplížit domů.
Pes na zahradě
Pro každého normálního psa je květinový záhonek ideální skrýší pro jeho sbírku kostí a hraček. Měkký keřík velmi oblíbeným místem ke slunění. Nepřejete–li si, aby váš pes pravidelně usínal ve vašich oblíbených keřících a křehkých květinkách, jednoduše je vyjměte a zasaďte jinde.
(Moje vlastní zkušenost – Úplně je zrušte a budete mít klid nebo vymezte psovi část zahrady a tam ať si dělá co chce.)
Spící psi
Spící pes bývá tou nejobtížněji posunutelnou věcí v domácnosti. Jen si zkuste vyhodit psa z pohovky, vypudit jej ze svého oblíbeného křesla nebo z postele. A pokud nezůstanete neoblomní a tvrdí jako skála, bude váš pes i nadále pochrupovat přesně tam, kde o to nestojíte – tj. bude okupovat vaše oblíbené křeslo, roztahovat se na vaší pohovce a chrápat ve vaší měkké peřině.
(Vlastní zkušenost – Důsledně trvejte na tom, že právě toto křeslo je jen vaše, už v okamžiku, kdy se tam mrňous poprvé sám vyškrábe.)
No no, zas se tolik nestalo!
Zaběhnutý pes
Že by psi neměli žádný orientační smysl? Tak proč se jich tolik ztratí v momentě, kdy poodběhnou (nebo utečou) z dohledu svého pána či domu a proč o několik dní později musejí být vyplaceni na kauci z místního útulku? Projevuje–li se váš pes jako notorický utečenec, neschopný najít cestu domů a neustále figurující na seznamu pohřešovaných psisek, pak vám doporučujeme následující postup: A) Zkuste ho zahanbit poukazem na to, že kočky se skoro ve všech případech dostaví domů na večeři, tak proč by to nedokázal pes? Zdůrazněte přitom, že kočkám lze důvěřovat natolik, že mohou mít svá vlastní dvířka, zatímco pes nikoli. Doufejte, že mu to časem dojde. B) Pokud selže bod A, zkuste poslat svého psa do výcvikové školy. Pak svému psovi k obojku jednu či více orientačních pomůcek a můžete si být jisti, že vždy najde cestu domů nebo alespoň na nejbližší kopec.
(Z vlastní zkušenosti mohu doporučit – raději dejte psovi na obojek číslo vašeho telefonu. V okamžiku, kdy se někomu podaří ho ulovit, je velká šance, že vám psa vrátí. I přesto, že pes bude mít dojem, že všude jinde si může jen výrazně polepšit. Psy – potížisty - nepouštět z vodítka tam, kde by jim mohlo hrozit sebemenší nebezpečí. Zvládnuté PŘIVOLÁNÍ je dle mého názoru ten nejdůležitější povel.)
Mlsný pes
Skoro všichni psi jsou do jisté míry vybíraví, tj. upřednostňují jednu značku psího žrádla před druhou, a odmítají "lákavý" zbytek růžičkové kapusty.
(Vlastní zkušenost - Pozor, ne všichni ! Někteří naši psi nepohrdnou ani rajčetem, olivou nebo kyselou okurkou. A problém jim nečiní ani káva s mlékem nebo kakao. Doporučuji v žádném případě "neopouštět misku s potravou" – talíř. Jestliže to jinak nejde, dejte ho tam, kam pes nedosáhne. Všechno je lepší, než to co dostane do své misky! Nekrmit od stolu, pes je "žebrák" od přírody.)
Páchnoucí pes
Páchnou psi? Je papež katolík? Má zebra pruhy? Samozřejmě, že psi páchnou, a to těmi nejstrašnějšími a nejohavnějšími způsoby, jaké si dovedete představit. Pokud se ovšem chcete stát majitelem psa, budete se muset smířit s tím, že určitá dávku smradu k tomu prostě patří.
(Vlastní zkušenost – Jen ve výjimečných případech se vám povede zabránit psovi, aby se vyválel v různých pikantnostech jako je např. leklá ryba, chcíplý had či hlodavec, rozjetý ježek (zde je i příměs ještě žijících blech) – vše v patřičném stavu rozkladu. Ovšem pozor, mnozí nepohrdnou ani koňskou koblihou, psím nebo lidským bobkem, atd.! Jedinou obranou je vidět TO dřív než pes a snažit se rychle obrátit jeho pozornost jiným směrem, což je ve většině případů výkon takřka nadlidský. A ještě poučení pro majitele fenek. Někteří majitelé fenek se snaží maskovat hárání různými spreji. Musím podotknout, že pes – kluk - není blb a velice rychle zjistí, že když psí slečna voní po citrónku, je to pravé ořechové. A pak se nestačí páníčci ani divit.)
Koupání páchnoucího psa
Koupání psa bývá obvykle dost čvachtavá, vodou nasáklá a veskrze mokrá záležitost, velmi často náročná i na psychiku majitele.
(Vlastní zkušenost - Nicméně občas je koupání nezbytné a proto doporučujeme hermeticky uzavřít koupelnu, obrnit se trpělivostí, mít na sobě minimum oblečení (ideální je pouze spodní prádlo nebo plavky) a všechno si připravit, abychom koupelnu do konce procedury nemuseli opouštět. Pes se totiž vymrští z vany v okamžiku, kdy otevřete dveře ve snaze protáhnout se škvírkou, jen docela malou, ven pro ručník. Právě ta škvírka je výzvou pro psa, aby zmizel a zamáčel celý dům. A věřte, že většina toho využije. Konce jsou pro páníčky opravdu "děsivé", zvláště jde–li o psa větších rozměrů! Pes je samozřejmě nadšený, je to fajn hra na honěnou a konečně se něco děje. Vy budete na infarkt, protože se oklepe právě v okamžiku, kdy je to nejméně vhodné. A má–li pes otevřeno ven, ihned se vám vyválí v písku, hlíně nebo alespoň v prachu a můžete začít znovu. Nemá–li možnost úniku ven, vezme za vděk i čerstvě povlečenou postelí nebo gaučem v obýváku.)
Línající pes
Jednou z mnoha navýsost protivných záležitostí, které přináší vlastnictví psa, je způsob, jakým psi, obzvláště pak dlouhosrstí, za sebou trousí své vylínalé chlupy po domě, po vašem oblečení a ve vašem autě.
(Vlastní zkušenost – Neuděláte s tím vůbec nic! Přes všechnu snahu vám budou nadále prodávat chlupaté jogurty a salám, s chlupy ve stejné barvě jako váš miláček. Slabší jedinci se budou od vás odvracet a pokládat za bezdomovce. Přestanou k vám chodit návštěvy úzkostlivě čistotné, kterým vadí, že mají chlupatou kávu a musí sedět v chlupatém křesle. To všechno má ale i kladnou stránku věci. Tím, že si pořídíte psa, zjistíte, kdo je váš kamarád a kdo si na něj jen hrál. Postupem času se stanete "psím člověkem" a budete vyhledávat stejně postižené lidičky. A bude vám mezi nimi fajn a budete litovat, že jste si psa nepořídili dřív . A vůbec vám nebude vadit, že si o vás okolí bude myslet, že nejste "normální". Ale vy budete vědět své!)
Není nad osvěžující koupel
Hodný pejsek
Psi dokáží mistrně předstírat, že s tou věcí na koberci nemají absolutně nic společného, ačkoliv i slepému je jasné, kdo ji má na svědomí. A oni čekají, že jim uvěříme. Mokrý flek uprostřed koberce, páchnoucí hromádka na předložce u postele, papuče naplněná psím blinkáním, dítě se stopami psích zubů na zadečku, rozkousaná pohovka... ALE TO JÁ NE, TO VONA (třeba kočka)!!! Tedy vlastníte–li skutečně se psem i kočku, možná byste ho měli občas osvobodit pro nedostatek důkazů, i když důkazní materiál na první pohled vypovídá zcela jasně. A obzvláště v případech, kdy máte koček několik. Je o nich totiž známo, že proti psímu jedináčkovi s rozkoší kují nejrůznější pikle. Párek intrikujících Micek je docela dobře schopný na spícího psa ušít boudu a pak ji na něj ještě hodit. Hlavně, že bude legrace.
(Vlastní zkušenost – Toto se stává i když vlastníte více psů. Jsou mezi nimi i tací, kteří chodí "žalovat" a prásknou nic netušícího kolegu a čekají co s TÍM teda jako budete dělat.)
Škody
Pes dokáže v domě napáchat poměrně značné škody, mezi ně patří mj. vytrvalé škrábání na dveře, hrabání nory ve vašem koberci, pohovce a žvýkání všeho a čehokoli v dohledu, co má alespoň minimální parametry žvýkatelnosti. Opravdu, seznam toho, co si pes zatáhne do pelíšku a tam labužnicky rozkouše, je dlouhý. Od koberečků, polštářů, veškerých bot, novin a časopisů – včetně důležitých úředních dokumentů a bankovek, knih, videokazet, atd...
(Vlastní zkušenost – Pes dokáže sežrat i úřední dokumenty, občanku a bankovky. Vždy mějte na paměti, kdo si hraje nezlobí. Žere vám boty a smetáček? Dejte mu vlastní. Vše co nechcete, aby bylo sežráno a zdemolováno, ukliďte do patřičných výšek. Dětem také nenecháte na "hraní" sebrané spisy Aloise Jiráska, kabel k televizi nebo mobil. Pes netuší, že to není určeno pro ukrácení jeho dlouhé chvíle. Dojde–li k demolici čehokoli, více či méně, je to chyba naše. Nemělo to tam být a tak drze a vyzývavě provokovat a je zbytečné z toho vyvozovat jakékoli sankce. Radím: ZHLUBOKA se nadechnout, počítat do deseti (někdy i více), vynadat sám sobě a pozůstatky uklidit. Však si to brzy zapamatujete! Například ze čtyř roliček toaletního papíru, rozcupovaného na milimetrové kousíčky, je tak po kotníky nadělení po celé průměrně velké předsíni. Už si to pamatujeme. Doporučujeme nechat psa vyběhat a zaměstnat ho, tak aby ho přešla chuť na psí kusy.)
Hlučný pes
Psi obvykle štěkají, skučí a vyjí, když se vám snaží něco sdělit. Slyší vysoké tóny a jsou přesvědčeni, že při naší nedokonalosti neslyšíme ani zvonek u dveří a proto je nutné řvát a řvát a zase řvát. Někteří psi si ovšem navykli štěkat a kvílet prakticky neustále, obzvlášť když jsou ponecháni sami doma, což může představovat pro majitele i sousedy značný problém. Proto byste rozhodně neměli nechávat svého psa dlouho samotného doma a už vůbec ne zavřeného po celý den v bytě.
(Vlastní zkušenost – Někdy mám dojem, že naši psi jsou slepí a hluší. I při našem příchodu domů řvou, ačkoli se na ně mluví, vidí nás a tudíž musejí vědět, že jsme to my. Fakt nápor na lidskou psychiku, obzvláště vrací–li se manžel v sobotu ráno z noční.)
Psi zastávají názor "Více hlav více vymyslí - V jednotě je síla - Bude nás víc, nebudeme se bát vlka nic". Eventuelně "Jsem maličký, ale šikovný! - Pozor, jsem převlečený pittbull!"). Přejeme mnoho krásných chvil s vaším čtyřnohým kamarádem! A pamatujte!!! Není zlý a špatný pes. Jsou jen zlí a špatní majitelé. Všechno je ve vašich rukách.
Publikováno 8.4.2005. Uveřejněno se souhlasem autorky.