Zde se nacházíte: Chovatelství psů > Začínáme s chovem
Budeme mít psa aneb Kde ho vzít...?
Erika Doležalová
Každý, kdo si chce pořídit psa, stojí před nejedním důležitým rozhodnutím. Pokud pominu obvyklé požadavky ohledně plemene, velikosti, délky, barvy a kvality srsti a dalších znaků, zůstává zde způsob získání nového psího kamaráda. Chceme-li budoucího šampiona nebo přeborníka ve výkonu, určitě budeme hledat mezi renomovanými chovateli a za nemalý peníz si přivezeme psa s průkazem původu s předpokladem kvality. Chceme-li pejska pro radost, postačí nám pes bez rodokmenu nebo kříženec. Širokou škálu nejrůznějších plemen všech velikostí a jejich kříženců najdeme většinou v psích útulcích.
V dnešní moderní a uspěchané době je pro mnohé vlastnictví psa otázkou prestiže a společenského postavení, či mají zvíře (a nemusí to být zrovna pes) jako doplněk bytu nebo pozemku. Lidé si často pořídí psa bez důkladného uvážení svých možností - ze štěněte se bez výchovy a výcviku stane temperamentní dorostenec, kterého majitel přestane zvládat a pes navíc obtěžuje i své okolí (za což samozřejmě nemůže), malý byt se brzy stane miniaturním pro velkého psa příp. se majiteli zalíbí jiné plemeno (inzeráty typu: vyměním labradora za maltézáčka... jsou toho důkazem). Pak nastává otázka: Kam s náhle nechtěným tvorem?
V České republice se nachází kolem čtyř desítek útulků pro psy, kam se dostávají nejen zvířata nalezená, ale i původními majiteli nechtěná a vyhozená. Způsob, jakým se někteří "lidé" zbavují svých věrných kamarádů, je ne vždy přijatelný a mnohdy doslova v rozporu se zákonem na ochranu zvířat proti týrání. Pokud má majitel alespoň trochu zodpovědnosti, pokusí se pro psa najít nový domov. Existují však mezi námi i tací, kteří se psa zbavují různými drastickými způsoby (uvázání v lese, vyhození do popelnice, či dokonce "likvidace" vlastníma rukama). Má-li zvíře, které nakonec skončilo "na ulici", štěstí (a přežije všechny útrapy), najde ho laskavý člověk, který není lhostejný k trpícímu zvířeti. Buď si je ponechá nebo oznámí jeho nález pracovníkům psích útulků (městským či obecním úřadům, policii...). Po přijetí do útulku zde pes absolvuje povinnou karanténu, odčervení a vakcinaci (nemocná a zraněná zvířata léčbu a další ošetření), a pak již jen čeká, zda se ho někdo ujme.
Rozhodneme-li se sdílet svůj život s psím kamarádem, proč si ho nevybrat v psím útulku? Vezmeme-li si pejska z útulku, činíme nejen dobrý skutek pro své svědomí, ale hlavně získáme věrného přítele, který (zvláště má-li za sebou pohnutý osud) k nám zcela přilne a je nám plně oddán. Také tím v útulku uvolníme místo pro dalšího nechtěného psíka, který se ještě dnes možná krčí před ranami zlého člověka nebo hledá odpadky u kontejnerů. Např. v Útulku pro opuštěná zvířata v Třebíči je karanténa dlouhá 15 dní, každé zvíře je odblešeno, odčerveno a naočkováno (vše kvalitními přípravky) a následně se aktivně snažíme zvíře umístit k novému majiteli. Pes je zde utracen jen z velmi vážných důvodů (závažné onemocnění, poruchy chování - agresivita, případy, kdy by byl další život pro psa spojen s utrpením a bolestí).
Bohužel se velmi často setkáváme s tím, že si lidé od nás vezmou štěně (a své rozhodnutí si nenechají vymluvit) a po několika měsících nám vrací temperamentního sebevědomého výrostka a to téměř vždy z důvodu, že psa není možné zvládnout. Proto apeluji na všechny, kteří chtějí psího kamaráda - jste si jisti, že máme dostatek času se štěněti věnovat? Máte dostatek trpělivosti s výchovou a následným výcvikem mladého psa? Jste připraveni na to, že štěně a mladý pes zničí spoustu věcí? Pokud si nejste jisti, nepořizujte si štěně nebo temperamentního psa!!! Není radostnější událost, než když zvíře odchází z našeho útulku do pěstounské péče, o to bolestnější je pak jeho návrat, a to především pro psa!!! Jedná-li se navíc o psa, který nemá k lidem velkou důvěru (týrán v minulosti...), může ho skutečnost, že je vrácen zpět do útulkového kotce poznamenat a ještě víc utvrdit v jeho nedůvěře k lidem! Co se týče výběru plemene, v našem útulku (a jistě i v útulcích v jiných městech) se nachází velmi široká škála psů, od štěňat po staré psy, miniaturní i gigantická plemena a jejich kříženci.
Je až s podivem, jací psi se mnohdy dostávají do těchto zařízení. Třebíčský útulek provozujeme od roku 1992 a za deset let jím prošlo mnoho a mnoho psů a dalších zvířat (kočky a mnoho druhů volně žijících zvířat). Můžete zde nalézt malá štěňata, která se rodí opuštěným březím fenám nebo fenám, které jejich majitel neuhlídal (nebo odmítá kastraci a štěňata úmyslně "množí" a pak štěňata vyhodil, mladé či dospělé psy i ty, kteří jsou již psími důchodci. Majitelé opouštějí své miláčky tehdy, když tito je nejvíce potřebují - již zmíněné březí feny, nemocní psi, psi zranění...
Mnohé by udivil pohled na nádherné německé ovčáky, majestátní rotvajlery, elegantní kolie, temperamentní husky, roztomilé teriéry a další. Kromě těchto plemen byli v našem útulku nechtěné brazilské fily, afgánští chrti (s průkazem původu - pocházející z velmi známých českých chovatelských stanic), perský chrt - saluka, greyhound, aljašští malamuti, čeští fousci (s PP), ohaři (s PP), dobrmani, dalmatini, pitbulteriéři, stafordšírští teriéři a staf. bulteriéři, český horský pes (s PP), bígl, labrador, jezevčíci, pudlové, kokršpanělé (angličtí i američtí), mopsové, maltézáček, shih-tzu, pekinéz, lhasa apso... a další a další. Afgánští chrti (s PP, stáří 8 let) byli do útulku přivedeni vlastní majitelkou z důvodu, že si je pořídila pouze za účelem chovu a nenašla k nim žádný citový vztah... Pes a fena byli velmi zanedbaní (slepenou páchnoucí srst bylo třeba ostříhat až na kůži...) a psychicky nevyrovnaní. Po odvysílání pořadu Chcete mě? naštěstí našli nový domov.
Proto dříve než začnete pročítat inzeráty a kontaktovat chovatele, udělejte si výlet za opuštěnými zvířaty!!! Smutnému pohledu jejich očí za mřížemi možná odoláte a psa si z útulku nevezmete, ale alespoň si při pohledu na opuštěná, zraněná či zmrzačená zvířata uvědomíte, jak bezcitní mohou někteří z nás být a příp. finančně podpořit snahu pracovníků útulku a to, aby zvířata žila plnohodnotným životem. Soucit je totiž v těchto případech k ničemu, je třeba pomáhat!!! Rozhodneme-li se ujmout psa z útulku, budete jistě upozorněni na nejrůznější “mouchy”, které má drtivá většina obyvatel útulku (vyjma nejmenších štěňat, která se narodila v útulku nebo byla vyhozena dřív, než mohla poznat, jak krutá dovede lidská ruka být). U psů z útulku určitě nemůžete očekávat bezchybnou poslušnost, kompletní socializaci a perfektní hygienu, protože mnohdy strávili předchozí část života zavřeni v kotci, na dvorku na řetěze, ve sklepě..., strádajíce a trpíce příkořím od vlastních majitelů, které bezmezně milovali a důvěřovali jim...
Myslete na to, že zvířata si život s námi nevybrala, proto si zaslouží štěstí a lásku!!!
Publikováno 17.3.2003, poslední změna 3.5.2006.