Zde se nacházíte: Chovatelství psů > Genetika
Zásady plemenitby
Zdeňka Vaňourková (vanourkova@seznam.cz) http://www.strakaci.cz
Řízená plemenitba se provádí nejen u málopočetných plemen psů, ale i u dalších ohrožených živočišných druhů. Je to soubor pravidel, jejichž dodržování vede k udržení stávajícího živočišného druhu a k rozvoji jeho genetické variability. Pravidla jsou vcelku jednoduchá. Prostřednictvím těchto stránek (www.strakaci.cz pozn. red.) bych tedy chtěla seznámit chovatele, jak by takové sestavování chovných párů mělo vypadat. Tak tedy:
ilustrační foto
1. Nikdy neopakovat krytí
Toto je nejdůležitější pravidlo řízeného chovu vedoucí k rozvoji genetické variability plemene. Podíváme-li se do historie chovu čsp, najdeme příkladů opakovaného spojení bohužel více. Tímto způsobem získáme vždy vlastní sourozence a tím pádem nám jejich úzká příbuznost ztíží výběr vhodného partnera pro další využití v chovu. Opakované krytí rozhodně nevede k rozvoji genetické variability.
ilustrační foto
Jako opakované krytí je považováno i krytí feny 2 vlastními sourozenci, byť z různých vrhů či krytí 2 vlastních sester 1 psem či jeho vlastními bratry.
ilustrační foto
Opakované krytí je i krytí např. sourozencem předchozího partnera. Chovný pár je tedy nutné brát z pohledu spojení dvou odlišných vrhů.
2. Vyloučit úzkou příbuzenskou plemenitbu
(otec x dcera, matka x syn; sourozenci mezi sebou) Úzká příbuzenská plemenitba hrála u českého strakatého psa důležitou roli v obnově plemene, kdy byli známi pouze 3 psi a 3 feny. Zde se tedy nabízela možnost nakrýt každou fenu jiným psem a jejich potomky nekrýt vlastním otcem. K tomu bohužel nedošlo a tak jsou dnešní strakáči z větší míry potomky 1 psa. Pak nezbývalo než opravdu využít úzké příbuzenské plemenitby k namnožení plemene. V současné době ale rozhodně není důvod k použití této metody plemenitby, dalo by se říci, že patří mezi "tabu" v řízeném chovu. Takto totiž získáme jedince, kteří mají mnoho společných předků ve svém rodokmenu, což nám opět ztíží výběr k nim vhodného partnera pro další využití v chovu.
ilustrační foto
3. Sestavovat chovné páry s co nejmenším počtem společných předků
Jen tímto způsobem přispějeme k rozšíření genetické variability plemene.
4. Využít maximum chovných jedinců
Máme-li soubor chovných psů a fen, je žádoucí, aby bylo využito maximum uchovněných jedinců. U fen je to složitější, záleží na jejím majiteli a jeho vůli fenu připustit. U chovných psů je to jednodušší. Je-li uchovněno více psů z 1 vrhu, měli by být v chovu využiti všichni, ne pouze jeden.
5. Jedinci se shodnými rodiči jsou vlastními sourozenci
Na první pohled jednoduché pravidlo. Připustíme-li fenu 2x stejným psem, jejich štěňata jsou vždy vlastní sourozenci. Na toto pravidlo bereme ohled v dalším chovném využití potomků.
ilustrační foto
6. Fena by měla být poprvé kryta psem, který je jí nejméně příbuzný
Toto je opatření je důležité v případě, kdy se majitel feny rozhodne, že další štěňata z jakýchkoliv důvodů nechce, či v případě úhynu feny. Při výběru krycího psa by se mělo postupovat od nejméně příbuzného k více příbuznému. Nikoliv obráceně.
Sestavování konkrétního chovného páru
Nejprve si vezmeme k ruce rodokmen feny a seznam chovných psů. Z tohoto seznamu vyškrtneme psy, kteří jsou vlastní sourozenci feny, dále jejího otce, ev. jeho sourozence a psy - sourozence matky. Tímto výběrem odstraníme úzkou příbuzenskou plemenitbu. Z rodokmenu feny a rodokmenů zbylých psů sestavíme tabulku - rodokmen budoucích štěňat, a označíme v ní společné předky. Tabulku sestavujeme na 3 generace předků potenciálních štěňat. Za nejvhodnějšího krycího psa považujeme takového, který má s fenou co nejméně společných předků v uvedených generacích. Dále bychom měli vyloučit psa, který již kryl sestru naší feny a sourozence tohoto psa. Jednalo by se o opakované krytí.
ilustrační foto
Dále bychom měli přihlédnout k již uskutečněným spojením. Z možných krycích psů tímto způsobem sestavíme tabulky a ty seřadíme podle příbuznosti. Při konečném výběru partnera pro fenu musíme ale brát v úvahu ještě zdravotní a exteriérová hlediska - nespojovat extrémy (velikostní rozdíly, atd.), přihlédnout i ke zdravotnímu stavu nejbližších příbuzných konkrétních jedinců (epilepsie, dysplazie kyčelního kloubu, luxace čéšek, zálomky na ocase, chybění zubů, atd.).
Použitá literatura
- Dostál J.: Chov psů - Genetika v kynologické praxi
- Wachtel H.: Chov psů v roce 2000
- Svět psů - genetika v praxi (série článků od Jaroslava Dostála)
- Svět psů 1/2005 - řízení chovu psů v málopočetných populacích
Publikováno 28.10.2007, poslední změna 30.10.2007. 2007, uveřejněno se souhlasem autorky. Redakčně upraveno.