Ego Sum

Zde se nacházíte: Chovná stanice Ego Sum > Štěněcí deníček - E

Den 51.-60. (15. díl)

Magdalena Hodálová /Čižmářová/ (spicove@centrum.cz)

8.10.2004 - 51. den

Vím že se opakuji, ale - DALŠÍ KRÁSNÝ DEN strávený tentokrát u babičky. Přece jen je podzim a takových dnů už moc nebude... Prckové se už na zahrádce nebojí, naopak - poťapali mrkev, okousali rajčata, seznámili se se zahradní technikou, polebedili si na vyhřáté staré studni a nakonec se zašili do paprik. Myslela jsem, že ticho = spánek či jiná nevinná činost... kdepak! Už bych mohla vědět, že za jakýmkoliv tichem smečky vždycky něco vězí. A taky že jo! Jedna paprika už měla to nejlepší za sebou a její nahnědlý a polotekutý stav se dětem tak zalíbil, že se v něm museli okamžitě všichni do jednoho naparfémovat... Brrrr. A tak absolvovali první koupání.

9.10.2004 - 52. den

Konečně jsme se se štěňátky dostali na veterinu. Jednak jsme je znovu odčervili a jednak poprvé naočkovali. Pan doktor mrňata důkladně prohlédl, změřil jim teplotu, prohmatal bříško a zkontroloval kůži a sliznice, a pak následovala "včelička". Nikdo ani nepípl. Očkovali jsme kombinovanou vakcínou Duramune, která je velmi šetrná a proto určená už šestitýdenním štěňatům (naše mají sedm týdnů). Zahrnuje vakcínu proti psince, parvoviróze, infekční hepatitidě, koronaviróze a infekčnímu kašli. Jedna vakcína stojí 280,- Kč + 20,- Kč očkovací průkaz.

Tohle uvádím proto, aby si zájemci o štěňátko, kteří nám volají a chtějí pejska za pětistovku, uvědomili, že odchov štěněte není žádná legrace. Vždyť jen čipování stojí cca 700,- Kč. O kvalitním krmení, odčervování, vyšetření rodičů, případně jejich výstavách, poplatku za rodokmeny a za krytí, o tom všem ani nemluvím. Chovatel má většinou štěňátka pro radost (nebo ne?) a živí se jinou rozumnější činností, ale přesto nemůže prodávat štěňata podhodnocená. Koneckonců mám vlastní zkušenost, že pejska prodaného pod cenou si majitelé vůbec nevážili (ano, jsou i takoví, kteří lásku ke psovi přepočítávají na jeho cenu). No nic... Takže za tři týdny nás čeká další očkování, zároveň načipujeme a pak se děti rozletí do světa. Bude jim 10 týdnů.

10.10.2004 - 53. den

Štěňátka stále ještě jednou nebo dvakrát denně cucají mlíčko od Janinky. Jana jim ochotně dává napít a protože nekoušou, ale jemně sají, necháváme přírodu, ať si poradí po svém. On nějaký "odstav" v situaci, kdy jsou štěňata s maminkou stále pohromadě, ani není možný.

A ještě něco málo počtů, tentokrát o podložkách na čůrání, na které mi stále chodí zvídavé dotazy. Malým štěňátkům anebo větším šikovným stačí velikost 40x60 - jeden kousek této velikosti značky Tena stojí cca 6 korun. Větší rozměr, 60x60, tentokrát značka Molinea od Hartmanna, přijde na 11 korun. Větší rozměry už jsou zbytečně veliké, koupila jsem jich v nouzi také pár, ale stejně jsem je rozstříhala na polovic. Takže si spočítejte sami, na kolik vás ten cca měsíc opravdu luxusního čůrání vyjde. Luxusem mám na mysli skoro neuvěřitelný pořádek. V podstatě nemáme a neznáme loužičky. Jedině když a) děcko nedoběhne, b) doběhne, začne svůj taneček na podložce, ale dopochoduje až na podlahu a c) doběhne, předními tlapkami stojí vzorně na podložce a prdelka je mimo :) Jedinou podmínkou úspěchu je, že na takové venčení musíte štěňata učit od začátku, jinak budou podložku cupovat a hrát si s ní. Zkrátka se záchodem stejně jako s jídlem se nehraje, protože to jsou vážné věci!

11.10.2004 - 54. den

Děti mají dneska "hravou" a celý den průběžně strašně, ale opravdu strašně řádí a jsou k neutahání. Lítají jako ohnivá čára, vrčí na sebe, tahají se o fusekli a vůbec o cokoliv, honí se spolu i s Janou, schovávají se a nadbíhají si... je to kouzelná podívaná, ale po hodině už začínáte mít obavy, zda štěňátkům nějak nepřeskočilo... Největší divous je Bendíček, ale ani Zoid s Amy nezůstávají pozadu, no a Leela poskakuje okolo všech včetně Janičky, tahá je za ocas a kouše do tlapek... Zkrátka cirkus!

12.10.2004 - 55. den

Tak jsem se i já dočkala angíny. Nevadí, týden doma se štěňátky si necháme líbit všichni. Bohužel nejsem ve stavu, abych s nimi byla nějak dlouho venku, ale na chviličku jsme na zahrádku šli. Samozřejmě opět řádili, jak jinak. Zoidíček totálně okousal a zdevastoval nedávno zasazený kmínek jasmínu, který před pár týdny jako zázrakem obrazil... no, tak teď už to má za sebou. Doma jsou ale moc hodní a spokojení. V kuchyni mají velkou ohrádku (2x2 metry), ve které je spací boudička, záchod a miska s vodou a do které sami dobrovolně chodí spinkat, jíst a polehávat. Je to asi proto, že ohrádka je neustále otevřená, bobci mohou trajdat volně po kuchyni, tudíž se v ní necítí omezovaní a naopak do ní sami od sebe chodí. V ohrádce se zavírají jen když není nikdo doma.

13.10.2004 - 56. den

217-198-143-167 dkg. Protože jsem bohužel hodně nachlazená, není možné být s dětmi venku... zato je mohu nechat pobíhat volně po bytě, protože jsou pod kontrolou. Nakonec přece jen na chvilku ven šli; přišla na návštěvu moje maminka a ochotně je vyvenčila. Při hromadném focení u ní v náruči se kluci naprosto bez servítků porvali. Jsou to teď velcí konkurenti a mydlí se mezi sebou hlava nehlava, zatímco holčičky jsou spíš něžné a když už se perou, tak jen spolu a hravě. Ovšem klučíci jdou do boje natvrdo. Proč se divím, jsou to přece velcí psi, vždyť už mají i zatočené ocásky!

A velmi nepříjemná, avšak nikoliv katastrofická věc: vrátil se mi zpátky dopis s žádankou o tetovací čísla! Už jsem byla jako na trní, kde jsou, protože od jejich posláni na plemenku uplynuly tři týdny a stále nic... Tak teď se mi milá čísla vrátila z neuvěřitelného důvodu - na dopise prý nebyla nalepená známka! Ehm, tak velkou sklerózu nebo tak velkou nouzi opravdu nemám... zřejmě tedy neumím olizovat známky. Každopádně je to dobré poučení, od teď budu vše posílat doporučeně a začnu hned zítra opětovným posláním těch nešťastných čísel. Ale jak říkám - o žádné neštěstí se nejedná, znamená to jedině to, že rodokmeny budou vystaveny o něco později. I když - ani to ne. Budeme totiž čipovat až v 8.-9. týdnu (tetovat nebudeme) a tak by nám dřív přidělená tetovací čísla stejně ještě k ničemu nebyla.

14.10.2004 - 57. den

Klukům už se staví ouška! Pro chovatele trpaslíčků a malých asi nic zvláštního (našim malým štěňátkům stávala také ouška mnohem dřív), ale u větších rázů to zákonitě větším uším déle trvá. V našem případě snad ani ne tak větším, jako mimořádně chlupatým a huňatým - a vlastní váhou tedy i legračně klapatým. Rady, abychom srst na ouškách a okolo nich zastřihli, že se pak postaví, jsou prima, ale nakonec jsme se rozhodli, že se nám děcka takhle medvídkovsky líbí víc. Ona špicí miminka obecně vypadají jako méďové, ale speciálně hnědí špicové a speciálně takhle huňatá štěňata se silnými tlapami jsou jako medvídci na druhou!

15.10.2004 - 58. den

Celý den prší, celý den jsou děti doma a mně je tak bídně, že neuzvednu ani foťák. A tak tu jsou nějaké fotečky ze včerejší noci, pročež je můžeme považovat za skoro dnešní...

16.10.2004 - 59. den

Pořád prší... a poprvé v životě mě pokousal pes! A zrovna můj... fňuk. Ne, teď vážně - rozhodla jsem se prckům zpestřit jídelníček a dát jim na mls libovou šunku. Kdepak do misky, pěkně z ruky. Přesně tak, jak se to nemá. Tancovali okolo mě a byli tak nažhavení, že Leelenka kromě do šunčičky "gřafla" (jak se říká u nás v Brně) i do mého prstu... a to dost hluboko. Opakuji, od dětství mě žádný pes do krve nekousl a že jsem jich v náručí i mimo něj měla! No co, všechno je jednou poprvé... :)

17.10.2004 - 60. den

Přes den se u nás netrhly dveře s návštěvami a děti byly u vytržení, kolik lidí si s nimi hraje. Večer byli patřičně utahaní, dostali poslední dnešní baštu a doslova a do písmene vytuhli. Ráda bych napsala, že klidně spali až do rána jako jindy, ale... Protože si totiž připadám s těmi neustálými granulemi, granulemi a zase granulemi, které ubožátkům předkládám (na chuť dostávají už jen nezrající sýr, syrovou mrkvičku a vařené kuřecí maso), jako nepřející tyran, chtěla jsem jim dopřát něco jiného. Zkusila jsem tedy tvaroh ušlehaný s vajíčkem a malinko oslazený Glukopurem. Děcka jej před spaním zblajzli než bys řekl švec... ale ty konce!

Publikováno 8.10.2004, poslední změna 17.10.2004.

Chovná stanice Ego Sum

• Štěněcí deníček - E

  • 1. díl - První den
  • 2. díl - Druhý den
  • 3. díl - Třetí den
  • 4. díl - Čtvrtý den
  • 5. díl - Pátý den
  • 6. díl - Šestý den
  • 7. díl - Sedmý den
  • 8. díl - Osmý den
  • 9. díl - Devátý den
  • 10. díl - Desátý den
  • 11. díl - Den 11.-20.
  • 12. díl - Den 21.-30.
  • 13. díl - Den 31.-40.
  • 14. díl - Den 41.-50.
  • 15. díl - Den 51.-60.
  • 16. díl - Den 61.-70.
  • 17. díl - Den 71.-80.
  • 18. díl - Den 81.-90.
  • 19. díl - Den 91.-100.
  • 20. díl - Den 101.-110.
  • 21. díl - Den 111.-120.
  • 22. díl - Den 121.-140.
  • 23. díl - Den 141.-157.
  • 24. díl - Den 158.-178.
  • 25. díl - Den 179.-194.
  • 26. díl - Den 195.-220.
  • 27. díl - Den 222.-247.
  • 28. díl - Den 254.-290.
  • 29. díl - Den 291.-319.
  • 30. díl - Den 321.-348.
  • 31. díl - Den 360.-396.
  • 32. díl - Den 403.-417.
• Historie chovné stanice Ego Sum
• Chovné feny
• Chovní psi
• Moje práce na bonitacích
• Moje práce na výstavách
• Potomci našich psů
• Rozloučení s Danečkem
• Štěňata - odchované vrhy