Špic v ČR - Spicove.cz

Zde se nacházíte: Média > Slavní majitelé

Anglická královna Viktorie

Anglická královna (* 1819 - † 1901)

Budoucí královna Viktorie se narodila v Kensingtonském paláci roku 1819. Byla jediným dítětem Eduarda, vévody z Kentu, čtvrtého syna krále Jiřího III. Její otec zemřel krátce po jejím narození a tak se malá Viktorie stala dědičkou trůnu, neboť její tři strýcové neměli žádné legitimní potomky.

F.X.Winterhalter - královna Viktorie v roce 1844 Královna Viktorie - 1887
F.X.Winterhalter - královna Viktorie v roce 1844 a fotografie z roku 1887

Viktorie byla od mala velmi nadaná pro kresbu a malbu; celý život si také psala deník. Po smrti svého strýce Viléma IV. se v roce 1837, ve věku 18 let, stala anglickou královnou. Protože její vláda trvala celých 64 let, stala se symbolem britského impéria, jeho celosvětové expanze a průmyslového a ekonomického pokroku. Byla nejdéle vládnoucím britským panovníkem všech dob.

Během její vlády ji silně ovlivnilo několik mužů. V ranné části její vlády to byl první ministerský předseda Lord Melbourne a její manžel, princ Albert. Později John Brown, její skotský sluha. S Albertem se vzali roku 1840 a Viktorie na něm byla až do jeho předčasné smrti v roce 1961 velmi závislá, jak citově, tak ve věcech státních záležitostí. Po jeho smrti už nikdy neodložila smutek a po zbytek svého dlouhého života chodila v černém. Měli spolu 9 dětí, většina z nich se sňatkem spojila s dalšími královskými rody.

E. Landseer - Viktorie s Albertem a jejich psy
E. Landseer - Viktorie s Albertem a jejich psy

Zemřela roku 1901 a je pochována ve Windsoru vedle svého manžela. O její vládě by se dalo napsat velmi mnoho, avšak pro nás je zajímavější její kynologický život, než zahraniční politika.

Špicové se dostali do Anglie díky Viktoriině babičce Charlottě, manželce anglického krále Jiřího III., o níž jsme již v minulosti psali (viz článek Anglická královna Charlotta). Ta se za Jiřího provdala jako sedmnáctiletá a špice si přivezla se své vlasti, z Německa. Šlo o malou část dnešního východního Německa (Pomořany) a podle ní se dovezeným psům začalo říkat Pomořané - Pomeranians.

Tito první špicové byli bílí psi a vážili většinou okolo 20-30 liber. Stali se sice velmi populárními v královských a šlechtických kruzích, ale mezi běžnými chovateli si v této podobě oblibu ještě nezískali.

George Stubbs - Fino and Tiny, 1791
George Stubbs - Fino and Tiny, 1791

Jiskru obdivu k pomeranianům zažehla teprve Charlottina vnučka Viktorie. Ta byla ohromnou milovnicí zvířat a psů zejména. Po smrti svého milovaného manžela nacházela útěchu právě mezi svými zvířecími mazlíčky. Během svého života chovala přes 15 plemen a na pomeraniany se zaměřila zvláště v pozdějších letech své vlády i života.

V roce 1888 během své cesty po Itálii zde zakoupila red sable špice jménem Marco. Tento psík vážil pouze 12 liber a mnoho historiků poukazuje na to, že právě on byl původcem snahy chovatelů chovat menší pomeraniany než doposud. Pod vlivem královského chovu menších pomeranianů začali i ostatí chovatelé zmenšovat výšku svých psů a pokud se jim podařilo dostat váhu psů pod 8 liber, nazývali tyto psy Toy Pomeranians. Špicové se jednu dobu dělili právě podle této váhové hranice - nad a pod 8 liber. Popularita menší variety však způsobila, že se nakonec větší váhové kategorii přestal udílet titul CC a tím došlo téměř k jejímu vymizení.

Pro zajímavost - během dalších let (20.-40. léta 20. století) se rozdělení změnilo na následující tři velikosti: do 7 liber trpasličí; 7-15 liber střední; nad 15 liber standard. Do roku 1955 se toto rozdělení zredukovalo na trpasličí a střední a konečně roku 1957 byla zrušena i střední velikost a zůstal jen trpaslík - pomeranian, jak jej známe dnes.

Marco se zúčastnil pod královniným jménem (Marco Windsor) mnoha výstav psů a vyhrál mnoho cen. Viktorie kromě něj koupila během stejné cesty ve Florencii ještě tři další špice a známou se stala rozkošná malá fenečka jménem Gina. Ta se stala také šampionkou mnoha londýnských psích výstav. Říká se ovšem, že psi přihlášení královskou rodinou měli zvláštní oddělenou třídu. Kdo by chtěl také posuzovat královské psy, kdyby nebyli v konkurenci nejlepší, že?

Charles Barber - Marco
Charles Barber - Marco

Marco byl zřejmě prvním oranžovým špicem v Anglii. Ostatní barvy, které se v té době běžně vyskytovaly, byly bílá, černá, hnědá a občas strakatá. Avšak velkou popularitu oranžová barva zpočátku nezískala. Ta přišla až v roce 1913, kdy oranžový pes Mars jako první v této barvě získal šampionát a způsobil doslova šílenství po tomto barevném odstínu. Díky němu během pár let v podstatě ostatní barvy téměř vymizely.

Královna Viktorie měla samozřejmě mnoho dalších špiců, v mnoha zdrojích je popisována špicí smečka vyprovázející její kočár a zejména její „miloučký bílý špic Turi“, kterého měla v posledních letech života a jehož si nechala donést do postele na pohlazení ve chvíli, kdy umírala.

V Anglii bylo plemeno Pomeranian uznáno již v roce 1870. V tomtéž roce se zúčastnili výstavy první tři psi. Teprve roku 1891 byl (i díky oblibě pomeranianů u královny) založen první Pomeranian Club. Roku 1895 byl počet přihlášených psů již přes 60 a o pět let později dosáhl 125!

Královna Viktorie se nepochybně zasloužila o rozšíření a popularitu pomeranianů „nového“ typu nejen v Anglii, ale i v Americe. Zde byl první pes Dick zapsán do plemenné knihy AKC v roce 1888 a první výstavy se pomové zúčastnili již roku 1892 v New Yorku. Plemeno bylo AKC uznáno v roce 1890.

Publikováno 3.9.2009, poslední změna 3.9.2003. 2009, www.spicove.cz

© 2002-2019 Spicove.cz

Tvorba www stránek - FutureXP.net

Veškeré dokumenty a materiály obsažené na stránkách Spicove.cz jsou předmětem autorského práva ve smyslu Autorského zákona. Nesmí být použity v jiných elektronických ani tištěných médiích bez výslovného souhlasu autora. Kopírování a šíření obsahu těchto stránek v jakékoli podobě je bez písemného souhlasu autorů nezákonné.