Špic v ČR - Spicove.cz

Zde se nacházíte: Vaše příběhy > Andělčin deníček

Andělčin deníček - seriál

Stanislava Jansová (amarion@faraonskychrt.cz)

Přehled dílů seriálu

Díl 1. - Mezi nebem a zemí
Konečně nastal tolik toužebně očekávaný pátek a my jsme si jeli pro naši Andělku, fenku velkého černého špice. Míša měl snad rychlostní rekord ve strojení, Stázince to bylo jedno a před sedmou ráno jsme vyráželi. Ještě jsme se stavili pro kamarádku, která s námi cestovala do Brna a dále pak na výstavy do Maďarska a hlavně jsme u ní v psím hotelu nechali Neru.
Díl 2. - První dny doma
První noc strávila Andělka v obýváku s mým manželem a vlastně i ostatními psy, protože kuchyň a obývací pokoj máme propojený. V noci jsem pak měla dojem, že ji muž snad každou hodinu venčí a až ráno jsem pochopila proč. Andělka totiž měla velký problém, nechtěla se vyčůrat doma a tak kňučela, ale venku se zřejmě pro množství pachů druhých psů také nevyvenčila, takže po hodince naříkání a dvou návštěvách zahrady nakonec celá nešťastná udělala loužičku doma. Ale asi po třech dnech se přestala bát a vydařené venčení venku se stávalo většinovým.
Díl 3. - Jak Gremi začal nemít rád Andělku
Gremi - náš nahatý čínský chocholatý pes, je pes zvláštní povahy a hlavně žije v přesvědčení, že je ten největší a nejsilnější pes na celém světě, jak by ne - vždyť jeho životní láska - faraonka Maruška, je notný kus velké ženské a tak se musí ohánět aby ji dokázal, že on je ten jediný a nej nej... K Andělce se proto choval přezíravě a nevšímavě. Na noc dáváme Grema v kuchyni do Nerovy výstavní klece a on je na ni nesmírně pyšný a svou "boudu" si hlídá.
Díl 4. - Jak nás Andělka "přečůrala"
Dnes začnu od konce, a to omluvou, proč pokračuje Deníček s takovým zpožděním. Mám pravou ruku v sádře a může za to tak trochu Andělka... Při nočním venčení jsem totiž vzala ven zároveň naháčka Grema a Andělku. Jen v noční košili a sandálech jsem postávala venku a kochala se pohledem na první sníh.
Díl 5. - Andělka a voda
Od prvního dne, co jsme Andělku přivezli, jsme začali řešit problém zvaný voda. Fenina miluje vodu a to tak, že se v misce, kterou měli naši psi neustále k dispozici v kuchyni celá vyválela, nebo ji nohama vyhrabávala a nebo prostě misku celou otočila a odnesla si ji do pelechu.
Díl 6. - Andělka a žrádlo
Před příjezdem Andi jsem domů nakoupila spoustu dobrot, navařila v papiňáku kuřecí krky, zamluvila na jatkách rozvařené prasečí tlapky, hrtany a uši a těšila se jak jí budu cpát čtyřikrát denně výživným papáním, aby nám holka hezky vyrostla.
Díl 7. - Andělka a vycházky
Jak já se těšila na naše první společné vycházky, vzpomínajíce na štěňátka batolící se mi oddaně u nohy, na Nerouška, pro kterého jsme vždy existovala jen já. Černý medvídek, který se pomalu a rozvážně sunul ke všemu, miloval a dodnes miluje hlazení od všech kolemjdoucích... Andělka od nás vypálila hned při prvním slavnostním otevřením branky jak kdyby ji za patami hořelo, tolik věcí k objevování!
Díl 8. - První cvičák
Tak konečně něco co Andělku zarazilo a zpomalilo. Přítomnost asi 30 dalších psů a lidí ji celkem vyvedla z míry a zvlášť to, že byla na vodítku a já pobíhala po place a věnovala se lidem a jí každou chvíli hlídal někdo jiný. To se i pomazlit nechala a na klíně sedět vydržela. A tvářila se - no jako opravdová Andělka, úplně k zulíbání.
Díl 9. - Slečna Andělka
Čas kvapí v rychlém sledu dní a snad jen při pohledu na děti si člověk uvědomí na jak krátké návštěvě tu jsme. Z našeho štěňátka vyrostla nohatá slečna. Její zamilované pohledy mě provází kamkoli se hnu, neustálé olizování mých nohou mě má přesvědčit o její nehynoucí lásce. Zkrátka období nezávislosti je pryč.
Díl 10. - Den Andělky
Čas kvapí v rychlém sledu dní a snad jen při pohledu na děti si člověk uvědomí na jak krátké návštěvě tu jsme. Z našeho štěňátka vyrostla nohatá slečna. Její zamilované pohledy mě provází kamkoli se hnu, neustálé olizování mých nohou mě má přesvědčit o její nehynoucí lásce. Zkrátka období nezávislosti je pryč.
Díl 11. - Andělka a cvičák
O víkendu je ale vše jinak - ráno jezdím s Nerem a Andělkou na cvičák. Úžasná příležitost pro správnou socializaci psího dorostence. Nejdříve absolvujeme hromadné venčení se všemi pejsky a pak se jde cvičit.
Díl 12. - Andělka ve městě
Tak to je kapitola sama pro sebe. Andělka miluje vycházky do města, Nero s ní už ne a já si to taky "užívám". Andělka musí být neustále v tahu a pokud nevisí Nerovi zakouslá na postroji či chlupech krku, přetahuje se se mnou o vodítka. Ale ve chvíli kdy jde proti nám nějaký člověk, okamžitě všeho nechává, přikrčí se a z hraným divokým vrčením se na něho pokouší vyskočit. Tolik cukanců, pádů na záda a jí je to jedno, s neuvěřitelnou vytrvalostí se o to pokouší zas a znova.
Díl 13. - Šest měsíců v životě štěněte
Naší Andělce (Ana Angel Danubia Stern), fence velkého černého špice bylo už 6 měsíců. Půl roku - někdy doba k nepřečkání dlouhá, někdy úsek života, který kolem nás jen proletí. Z roztomilého černého medvídka vyrostla nohatá slečna a já se někdy neubráním vzpomínkám či jejího srovnávání s Nerem.
Díl 14. - NV Olomouc 15.1.2006
Jednu v sobotu ráno (14.1.2006) mi panička nasadilo vodítko a šli jsme k bráně, kde na nás už čekal pán s autem a v něm na mě čekala moje velká kamarádka ze cvičáku Arka. Bylo mi jen moc divné, že s námi nejede taky Nero, my dva jsme přece nerozlučná dvojice a jemu to bylo asi taky divné a přišlo mu to líto, protože jsem slyšela jakvyje a vyje. Ještě že byla v autě Arka, chvíli jsme se pokoušely dostat dopředu na klíny svých páníků, ale pak jsme to vzdaly a usnuly.
Díl 15. - MV Brno 12.2.2006
Tedy, že se něco bude dít, jsme poznali s Nerem už v pátek dopoledne. Panička vzala Neru do koupelny a co bylo dál nevím, protože mě vyhodila za dveře. Což jsem nechápala a vůbec se mi to nelíbilo. Slyšet byla jen tekoucí voda a pak panička jak Neru chválí, že je moc hodný a nebo mu nadává ať se pořád neoklepává, že je celá koupelna od šamponu. A pak tam strašně dlouho hučel ten ďábelský přístroj, se kterým mě panička už taky seznámila a říká mu fén.
Díl 16. - NV Nitra 18.3.2006
Už pár dní předem jsem věděla (tedy - já Andělka), že se něco bude dít. Panička zintenzívnila vyčesávání chlupů línajícího Nery a ve čtvrtek mu na cvičáku dokonce zakázala hrát s si kamarádem ridžbekem, protože ten Nerovi pořád škube chlupy na krku a na to prý bohatě stačím já...
Díl 17. - NV Bánská Bystrica 7.5.2006
Tak se vám zase hlásím... že nevíte kdo? No přece Andělka, slečna velkého černého špice z Lanškrouna! Už dlouho jsem se neozvala, jsem stejná jako panička, ta taky věčně něco nestíhá, ale o tomhle jsem napsat tedy vážně musela. O čem? No o úspěchu mýho velkýho kamaráda a tajný lásky Nera na národní výstavě psů v Bánské Bystrici. Já jsem tam tedy nebyla, protože s páníky jela i kamarádka Lucka s ridžbečkou Lili a prý bysme se v autě mačkali. Já tedy myslím, že by to byla alespoň švanda, ale na můj názor se mě, jako ostatně pořád!, nikdo nezeptal. Trochu mi to bylo líto a tak mi to panička všechno dopodrobna vylíčila a bylo to prý takhle...

Publikováno 15.11.2005, poslední změna 13.12.2006.

© 2002-2016 Spicove.cz

Tvorba www stránek - FutureXP.net

Veškeré dokumenty a materiály obsažené na stránkách Spicove.cz jsou předmětem autorského práva ve smyslu Autorského zákona. Nesmí být použity v jiných elektronických ani tištěných médiích bez výslovného souhlasu autora. Kopírování a šíření obsahu těchto stránek v jakékoli podobě je bez písemného souhlasu autorů nezákonné.