Zde se nacházíte: Vaše příběhy
Bessy z Davidova dvora
Vladimíra Pátková (vladamirapatkova@email.cz)
Uplynulo čtvrt roku ode dne, co nám umřela Korrinka. Už se to nedalo doma bez velkého psa vydržet a tak, když jsem se dozvěděla, že moje zamluvená fenečka tenhle rok asi nebude, začala jsme hledat jinde.
Bessy
Po dvou dnech jsem objevila inzerát na vlčí špice z Davidova dvora. Když jsem zjistila, že telefonní číslo chovatelky je téměř shodné s mým a že mají ve vrhu fenku Boninku (tak se jmenovala naše úplně první vlčí špiclinka před 20 lety) brala jsem to jako osudové znamení.
Ten víkend byla zrovna výstava v Brně, kam jsem jela s Robíkem a Siginem a protože z Brna do Olomouce to není daleko, vyrazili jsme se s manželem podívat na štěňátka. Doma jsem sice říkala, že nejsem ještě pevně rozhodnutá si štěně vzít, ale pro jistotu jsme s manželem v sobotu do moci připravovali kotec. Vždy připraven, že?
Výstava se vydařila, ale moc jsem si ji neužila. Těšila jsem se, až vyrazíme směrem na Olomouc. Chovatelé a maminka Ajda Ztracená osada nás mile přivítali. Bessy se mi zalíbila na první pohled. Na rozdíl od své sestřičky Boninky se Bessy vrhla po schodech do kuchyně, ale ze všeho nejdřív si běžela zkontrolovat garáž, jestli tam nezůstalo trochu granulí, které by bylo třeba slupnout, aby nepodlehly zkáze. Seznámení s Bessy proběhlo divoce, skočila mi na klín a neuvěřitelně vrtěla ocáskem a celou dobu mi něco povídala asi jako že: "Kdo mě koupí neprohloupí!" Bylo rozhodnuto, jela s náma.
Měli jsem před sebou 350 km dlouhou cestu. Docela jsem se děsila, jak to Bessy zvládne. Prvních asi 10 km kňourala a snažila se rozdrápat dvířka přepravky, ale pak se najednou uklidnila a zbytek cesty, která trvala celé 4 hodiny, byla naprosto klidná a moc hodná. Doma jsme Bessinku vypustili na zahradě, aby se měla možnost seznámit s Robíkem a Sigínem. Musím oba kluky pochválit, byli na ni něžní a opatrní. Zezačátku si před nimi vždycky lehla na záda, ale teď už je valchuje.
Ani v novém bytě se Bessy vůbec nebála. Šla si sama prohlédnout i sklep, kam Korrinka nikdy nevlezla. Je to holka statečná. Miluje děti, když na ulici nějaké potkáme, okamžitě se k nim přidá a odchází s nimi. Na rozdíl od Korrinky má velký zájem o aportík a za vším co hodím, letí jak zběsilá, co může rozkouše, nic nenechá bez povšimnutí. Ještě jí nejsou ani 3 měsíce a už hlídá. Štěkotem oznámí, že se venku děje něco neobvyklého, něco o čem bychom určitě měli všichni vědět. Třeba to, že babička leze venku v křoví a hledá, kam nám zanášejí ty potvory slepice, nebo že děda dneska odjíždí do práce nějak nezvykle brzo a dovolil si madam Bessy vzbudit dřív než obyčejně, ale že nám na zahradu vjelo cizí auto, to ji celkem nerozhází a tiše pozoruje, co se bude dít dál. Tyhle věci mají na starosti Robík a Sigin.
K dokonalosti chybí Bessince jen taková maličkost. Od prvního dne má svůj kotec, kde dostává žrádlo a kde po jídle odpočívá (přes den je na zahradě). I v noci spí v kotci sama a musím jí pochválit, ani tu první noc tam nebrečela. Akorát že si z boudy udělala latrínu, chodí kadit a čůrat zásadně do boudy, kde by normální slušně vychovaný pejsek spal v suchu a teple, tak naše Bessy tam chodí několikrát za den vykonat svou fyziologickou potřebu. Možná se stydí a nechce, aby ji někdo při tom okukoval, tak se raději schová, ale já nějak nemám pro tyhle věci pochopení. Musím ale bohužel prozradit, že stejnou věc dělala i Korrinka akorát že do jiné boudy. Trvalo to tenkrát měsíc, než se to odnaučila, tak doufám, že i Bessy to brzy pochopí. Je to chytrá holka.
Publikováno 19.2.2007. 2007, pro www.spicove.cz