Zde se nacházíte: Vaše příběhy > Návštěvy
Na návštěvě u... Dagmar Polákové
Jan Šimeček (photojs@seznam.cz)
Rok 1977. Můj první pes, štěně jezevčíka poznávající svět v pražských Riegerových sadech. Oba potkáváme své nové budoucí přátele a kamarády. Jezevčík prodělává seznamovací rituál s dvěma špringeršpaněly a já se dávám do řeči s jejich majitelkou. Ta mi prozradí, že jsem si opatřil plemeno lovecké, štěně se jí líbí a doporučí zkusit nějakou psí výstavu. O existenci psích výstav do té doby nemám tušení... Tak jsem tedy poznal Dagmar Polákovou, chovatelku, rozhodčí, vedoucí plemenné knihy a jednu z nejvýraznějších postav naší kynologie.
Dnešní povídání není výsledkem jedné návštěvy, ale mnoha hodin společného "venčení", výstav a nakonec přátelství, prověřeného nejen lety, ale i mezními situacemi. Přeci jen, kolik máme přátel, kterým si troufneme zavolat o pomoc ve tři hodiny v noci ke komplikovanému porodu fenky? V útulném vinohradském bytě dnes vzpomínáme na doby minulé, na psy a lidi kolem nich, ale přijde řeč na témata velmi aktuální. Dagmar Poláková zůstává stále věrná skupině loveckých španělů. Svého prvního zlatého kokršpaněla dostala od rodičů v roce 1969. Jak říká, štěně "vymodlené". Jakási náplast na dívčí duši, zklamanou nepřijetím ke studiu na vysněných právech. O dva roky později se vdá za Ing.Poláka a společně se věnují chovu špingeršpanělů. V krásném prostředí jihočeské přírody poznává myslivost, manžel má navíc les a lásku k němu jako profesi. V roce 1975 se Dagmar Poláková vrací do Prahy a přiváží si dva špringršpaněly. O několik let později v Brně vystavují Holanďané americké koršpaněly. Plemeno nové, zajímavé. Pro Dagmar Polákovou natolik, že v roce 1979 přiváží ze západního Německa první pár těchto psů u nás. A tak v Riegerových sadech potkávám vedle špringerů i zlatého "Hepíka" a černou fenku "Assinku".
Dagmar Poláková patří k těm nemnoha šťastným lidem, kterým se podaří spojit lásku ke psům s profesí. Po studiích pracovala v literární redakci Artie, avšak po práci začala chodit pomáhat do plemenné knihy psát rodokmeny. Redakci samozřejmě brzy vyměnila za plemennou knihu, kterou dnes vede. V roce 1979 posuzuje jako rozhodčí svou první výstavu, Mezinárodní Brno. Začíná s plemenem nejbližším, se slidiči. Pokud se vracíme ve vzpomínkách do této doby, nelze opomenout např. Ing. Kožíška, MVDr. Zavadila. O něco později se řada posuzovaných plemen rozšiřuje a dnes patří Dagmar Poláková mezi rozhodčí, kterým se někdy říká "All round". To znamená, že tito rozhodčí mohou posuzovat všechna plemena. Existence těchto rozhodčích je nutná především při vrcholných okamžicích výstav, kdy se zadává titul BIS (nejkrásnější pes celé výstavy). Ten se vybírá z vítězů skupin, které určí rozhodčí mající aprobaci pro danou skupinu. Nedá se samozřejmě předpokládat, že rozhodčí detailně obsáhne více jak 330 standardů, které uznává FCI.
Rozhodčí posuzující všechna plemena musí mít schopnost velmi pečlivě rozeznávat exteriér i povahu psa. Říkejme tomu třeba "cit, oko nebo talent." Dagmar Poláková má pověst přísného rozhodčího. Se smíchem mi k tomu dodává, že není dobré rozdat v kruhu ke všeobecné spokojenosti padesát "výborných" známek. A také připouští, že psu ve třídě šampionů zadá "velmi dobrou" i "dobrou". Zde se dostáváme k otázce, jak je možné, že ve třídě šampionů může být předveden pes vykazující zásadní vady. Dagmar Poláková toto vysvětluje příliš benevolentními podmínkami pro získání průkazu rozhodčího. Navíc podmínka pěti odchovaných vrhů se zdá být nesmyslná. Ze svého okolí jistě známe řadu kynologů vykazujících velké množství znalostí, vidíme je na každé výstavě, ale chovatelství se třeba z časových důvodů nevěnují. Na druhé straně není problém si několik vrhů štěňat tzv. "napsat" na svoji chovatelskou stanici.
Znalosti i zkušenost rozhodčích je tedy různá, jde samozřejmě o posuzování značně subjektivní. Jestliže vystavovatel se svým psem navštíví více výstav a má štěstí na benevolentnější rozhodčí, získá titul šampiona. Tak se stane, že ve třídě vítězů soutěží pes, který v pohybu vykáže např. volné lokty, za což je mu snížena známka. Reakci majitele psa netřeba líčit. Zde zaznívá postesknutí na chování některých našich vystavovatelů, v zahraničí nemyslitelné hrubé pokřikování, nadávky a další projevy nezdvořilosti. Ze strany rozhodčího je očekávaná korektnost, jistá přísnost, ale i tolerance chyb začátečníka, schopnost poradit, povzbudit. Dagmar Poláková posuzuje ročně asi 20 výstav u nás i v zahraničí. Je členka výstavní komise FCI. Vedle toho však na jejím stole najdeme razítko soudního znalce z oboru kynologie. Samozřejmě jsem se zeptal, co tato práce obnáší.
Soudního znalce jmenuje krajský (městský) soud pro potřeby policie, soudů a pojišťoven. Zabývá se většinou určením odhadu ceny psa. Soudní znalec přichází do kontaktu s většinou neveselými případy zranění, či uhynutí psa. Míru zavinění určí soud, znalec vyčíslí hodnotu psa penězi. V tomto okamžiku se shodujeme, že ztrátu psa ovšem penězi vyčíslit nelze. Soudní znalec bohužel nemá možnost přihlédnout k psychické újmě, kterou např. zastřelení psa způsobí. Sečte složené zkoušky, získané tituly. Nemá možnost připočítat ztrátu krásných návratů domů, kdy vás vítá veselý štěkot a ocásek vrtící štěstím. Vidí fotodokumentaci, kdy nezvanou návštěvu sousedovic psa řeší majitel pozemku s krompáčem v ruce.
Znalecké posudky Dagmar Poláková dělí přibližně do tří stejně velkých skupin. Oprávněné, či neoprávněné zastřelení psa myslivcem. Řešení sousedských vztahů pomstou na zvířeti. A v poslední skupině uhynutí psa během léčby, či zákroku na veterinárním zařízení.
O střílejících myslivcích přinesla media v poslední době hodně zpráv. Jejich tendenčnost může být předmětem sporu. Dagmar Poláková se myslivostí v praxi zabývá. Navíc přednáší kynologii v kurzech myslivosti. Adeptům radí vše řešit především domluvou. Střelba je vždy spojena s rizikem. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že honitba je soukromý majetek, a než psa volně vypustím, případně cvičím, měl bych mít k tomu souhlas majitele honitby. Zvláštní však je, že v mysliveckých kurzech patří kynologie k nejobávanějším předmětům. Ovšem i myslivost se začíná měnit. Dagmar Poláková se vždy adeptů vyptává, co je k myslivosti přivádí. Dříve byla častou odpovědí rodinná tradice, vztah k přírodě. Nyní se adepti myslivosti rekrutují více z řad obchodníků, manažerů a ředitelů. Nepokrytě přiznávají, že se na honech dají uzavírat dobré obchody a smlouvy... Dá se tedy říci, že media nám většinou ukazuji v zelených uniformách těch několik málo zakomplexovaných hlupáků, schopných odstřelit děvčeti psa u nohy. Většina myslivců chovajících, pěstujících a starajících se o přírodu, vidět není.
Řešení sousedských vztahů pomstou na zvířeti mívá různé podoby: již zmíněná násada od krumpáče, jed, drát pod el. proudem. Vynalézavost v tomto směru nezná mezí.
Překvapivě velké množství posudků na stole soudního znalce se týká uhynutí psa během uspání. Nejčastěji se opakují zákroky jako císařský řez a překvapivě i odstranění zubního kamene. Z hlediska veterinárního lékaře je narkóza banální věc, ovšem množství posudků hovoří o opaku. Pro nás majitele psů to znamená co nejméně psa zatěžovat uspáváním a zvyšovat tím možné riziko jeho ztráty. To je k zamyšlení i pro některé chovatelské kluby, bezhlavě požadující vyšetření např.dysplazie i u plemen, kde to není obvyklé. FCI sice zvyšuje tlak na ozdravení chovu některých plemen, ale většinou se tak děje formou doporučení. Rozhodnutí zůstává na chovatelských klubech. Stupňování požadavků na splnění chovnosti a zvyšování požadovaného množství vyšetření nakonec stejně vede narůstání tzv. bezpapírového chovu, kde chovatel není omezen nikým a ničím. U některých plemen se již nyní prodávají štěňata bez průkazu původu lépe.
Práce soudního znalce v oboru kynologie je spojena většinou s tím, čemu říkáme "maléry". Přejme sobě i našim štěkajícím kamarádům, abychom Dagmar Polákovou potkávali především ve výstavním kruhu jako rozhodčí. Možná přísnější, ale korektní. O to víc si važte jejího posudku.
Publikováno 25.7.2002. 2002, uveřejněno se souhlasem autora.