Zde se nacházíte: Vaše příběhy > Návštěvy
Na návštěvě u... Jiřího Pospíšila
Jan Šimeček (photojs@seznam.cz)
Není mnoho chovatelských stanic, které by měly tak dlouhou tradici a staly se pojmem. Tato s krásným poetickým názvem k nim určitě patří. Většině čtenářů se asi nejspíš vybaví afgánští chrti, avšak rodinný domek manželů Pospíšilových skrývá překvapení v podobě několika dalších zajímavých plemen psů. Na počátku tohoto vyprávění a vzpomínání byl vlastně zcela prozaický administrativní úkon. Kontrola vrhu. Štěňátka byla popsána, zhodnocena, fotografována. Vše, jak má být. Taková kontrola však většinou nebývá čistě úřední věcí, ale stává se přátelským setkáním. Tak tomu bylo i zde. Vedle poradkyně chovu se přišla na štěňata podívat i majitelka krycího psa, takže Jiří Pospíšil přinesl alba plná fotografií a začalo se vyprávět:
Jezevčík "Mukin" ze sousedství byl vlastně prvním psem, se kterým Jiří trávil mnoho času. Vlastního psa si však mohl pořídit až v době, kdy se s rodiči přestěhoval z Letné do rodinného domku na okraji Prahy. Byla to zlatá kolie, pes Cid. Byl velmi vytoužený a přinesl hodně radosti. Bohužel záhy skončil svůj život pod koly auta. Jiří se zařekl, že již dalšího psa nechce... Byl to však počátek sedmdesátých let, kdy naši zemi kromě jiného zla zasáhla i vlna hysterie proti psům a začalo se s vybíráním nesmyslných poplatků. Mnoho psů na to tehdy doplatilo vyhozením z auta, přivázáním kdesi u plotu, nebo byl jejich život ukončen injekční stříkačkou. Tento osud měl potkat i roční fenku zlaté kolie Astel. Jiří se tohoto psa ujal. Zajímavé bylo, že se pes od počátku choval, jako byv této domácností vyrostl. Vrh sedmi štěňat znamenal vlastně počátek chovu se značkou Modrý květ. Původní název zněl znít "Z Bílého domu"‚ale na Svazu chovatelů správně pochopili, že se nejedná o stavení bílé barvy, ale o "nenáviděný symbol imperialismu". Schválili tedy druhou, nekonfliktní variantu. Zakladatelka chovu, kolie Astel se v rodině Pospíšilových dožila patnácti let.
V polovině sedmdesátých let se vedle kolie objevuje první afgánský chrt. 5 pomocí manželů Lančových se podařilo sehnat zlatou fenu s černou maskou Abyáme Vamika. První vrh však celý uhynul na tehdy neprozkoumanou parvovirózu. Z druhého vrhu zůstala u Pospíšilů fenka Aki. Za zmínku určitě stoji také import krycího psa Bravo Kontrapunkt a modré žíhané fenky Litografie Kontrapunkt. Po této fence zůstává doma Hellen a později její dcera Cherry. Po otevření hranic se spolu s manželi Lančovými podařilo navázat kontakt s předním francouzským chovatelem Robinem Martialem. Do rodiny Lančových přibyl černý pes s roztomilým jménem Josef du Menuel Galopin. (Jak jsem zjistil, mezi chrtaři nazývaný "Pepíček".) Nedlouho poté se u Pospíšilů pod vánočním stromečkem objevila zlatá fenka Melusine du Menuel Galopin.
Před časem jistá francouzská chovatelka zapůjčila do Čech italského chrtíka, který zde byl držen v krajně nepříznivých podmínkách. Jiřímu se nakonec podařilo psíka získat a vrátit zpět do Francie. Jako uznání a dík přivezla tato chovatelka Pospíšilovým malé štěně italáčka, ze kterého měla největší radost dcera. Připomínal jí oblíbenou panenku Barbie. Přezdívá se mu "Fidouš" a mohu dosvědčit, že je to opravdu sympaťák. Ten také prolomil cestu malým plemenům do této domácnosti. Na návštěvě u manželů Šlahůnkových paní Pospíšilová neodolala a přinesla si domů černobílou fenku papillona. Z prvního vrhu zůstala doma bíločervená Ajša a z posledního černobílá Bjanka. Ta sice měla jít do světa, ale štěně nešťastnou náhodou utrpělo úraz. Po vyléčení již nikdo nenašel sílu fenečku komukoliv svěřit, a tak zůstala.
Pří krytí jedné z afgánek v Polsku byl Jiří okouzlen dalším plemenem. U paní Supronowicz byl k vidění vrh štěňat čínského chocholatého psa. Toto plemeno se vyskytuje ve dvou varietách, naháč nebo osrstěné. Druhá varieta vzdáleně připomíná zmenšeninu afgánského chrta. Nepřekvapí proto, že paní Pospíšilová dostala k narozeninám roztomilý chlupatý dárek, fenku Etnu. Při spatřeni nahé variety na výstavě prý zpočátku nebylo veliké nadšeni, ale jak je známo, naháčci si člověka velmi rychle "koupí" a tak po Etně zůstala doma nahá fenka Bára. Pro jistotu i její osrstěná sestra Beggy. Ta měla sice mít jiného majitele, ale rozrůstání smečky má svá zajímavá pravidla. O lecčems napovídá manželský dialog, který mi Jiří převyprávěl: Telefonoval se zájemcem o štěně a paní Hana zaslechla, jak její manžel tvrdí, že Beggy je již zamluvena. Na dotaz, kdo že si Beggy vlastně zamluvil, odpověděl Jiří upřímně: "No přece já". Ne každému se poštěstí najít tak chápavého a trpělivého partnera, který je ochoten sdílet tak velkou lásku ke psům. Jiří Pospíšil to štěstí má. Paní Hana se nyní stará o desetihlavou psí smečku, dělí se se svým manželem o všechny radosti i trápení s chovem psů. Bylo by tedy asi spravedlivé napsat: Modrý květ - Hana a Jiří Pospíšilovi...
Publikováno 28.5.2004. 1998, uveřejněno se souhlasem autora.