Zde se nacházíte: Vaše příběhy > Návštěvy
Na návštěvě u... Věry Sosnové
Jan Šimeček (photojs@seznam.cz)
U vrat rodinného domku v Loděnici u Berouna vás překvapivě neuvítá saluka, přestože je jméno Věry Sosnové s tímto plemenem spjato již mnoho let. Do cesty se vám totiž postaví místní bodyguard, pyrenejský horský pes, přezdívaný "Boban". Ochránce stavení impozantní velikosti několikrát mávne ocasem na souhlas, že mohu být vpuštěn. Jako by tušil, že s paní domu a jejími salukami jsme se potkali téměř před dvaceti lety...
Tehdy rodina Sosnových obývala vilku na Ořechovce a za plotem mě vítaly čtyři páry velikých, tmavých, a jak by řekl poetičtější pozorovatel, hlubokých očí saluk. Chov psů v této rodině je úzce spjat se slavným obdobím její kynologie. Maminka Věry Sosnové se totiž zabývala genetikou, spolupracovala s panem Horákem z Klánovic, a tak nepřekvapí, že zde byl prvotřídní chov českých teriérů. První fenka tohoto plemene u Sosnových měla v rodokmenu ještě i skotského teriéra. Před českým teriérem zde však byla k vidění i jiná plemena, například erdelteriér. Prvním, jak říká Věra Sosnová, jejím čistě soukromým psem byl pointr ze slavného chovu paní Křížové. Saluky upoutaly Věru Sosnovou nejprve na stránkách časopisu Internationale Hunde Revue, který u nás vycházel krátce v období "Pražského jara". Fotografie saluk paní Lambertové zaujaly natolik, že se v domě Sosnových objevila dvouletá plavá saluka. V té době se také Věře Sosnové podařilo navázat osobní kontakt s přední britskou chovatelkou saluk paní Waters. Je známo, že britští chovatelé dávají štěňata do neznámého zahraničí jen neradi. Dlouhé osobní dopisy však paní Waters přesvědčily, že může britskou rezervovanost odložit stranou. V nejbližším vrhu se však nenarodilo štěně dle očekávání, a tak e tato britská chovatelka obrátila na svou kanadskou přítelkyni s prosbou o pomoc. Z Kanady tedy nakonec přiletěly dvě přepravky: v první byl pes Hilerica Tabriz. O něco později přicestovala fenka Damghah. Dva roky poté přiletěla z USA fenka Elana Elektra Bandita.
Tabriz a Bandita se stali základem chovu stanice "Farnáh". Jak mi Věra Sosnová prozradila, toto slovo znamená v perštině "dar bohů perským panovníkům". Mnozí z nás si určitě vzpomenou, že existovalo nařízení, podle kterého nesměl název chovatelské stanice obsahovat cizí slovo. Věra Sosnová si musela vymyslet báchorku o tom, že se bude vdávat za pana Náhlovského, který má farmu a složením slov "Farma - Náhlovský" vznikne "Farnáh", čímž chce svému nastávajícímu udělat radost. Žádná farma nebyla a ani pan Náhlovský samozřejmě neexistoval. Dnes se taková lest jeví jako úsměvná záležitost, ale toto nařízení tehdy musel kdosi velmi konkrétní vymyslet, a jiní snaživě dohlíželi na vykonávání této zlovůle. Méně úsměvné je zjištění, že Věra Sosnová své přátele z Kanady a Británie nesměla navštívit, ačkoliv byla zvána. Účast na mistrovství Evropy v dostizích s fenkou Damghah se také stala nesplněným snem, neboť se soutěž konala v Holandsku. Paradoxně se Věra Sosnová stala východoevropskou dopisovatelkou časopisu Saluki Heritage, bez možnosti kamkoliv vycestovat.
Saluky z chovu Věry Sosnové upoutávají nejen svou elegancí, ale také exotickými jmény. Mnohdy natolik exotickými, že popisování fotografií je třeba dělat s velikou pečlivostí, aby nenastala chyba, jaké občas obsahují výstavní katalogy. Jména psů samozřejmě ctí zemi původu, takže například Farnáh Ijjaru je název jednoho z měsíců v perštině. Na druhé straně je vše bráno s humorným nadhledem, a tak nepřekvapí, že Ijjaru slyší na jméno "Jaroušek".
O tom že saluka je plemeno hrdé a nesníží se k nějakým kouskům cirkusového charakteru, se mohl přesvědčit filmový režisér Soukup i oba hlavní protagonisté filmu Kamarád do deště. Jistě si mnozí vzpomenete na scénu, kdy oba "kamarádi" odcizí svému známému saluku a poté se ho snaží vydírat. Samotné odchycení bylo tvrdým oříškem i pro pana Tomšovského, který má přesvědčování psích herců v popisu práce. Roli unavené saluky se zahrála fenka Djanet, která patřila Věře Sosnové. Tato fenka opustila sovji aní navždy v loňském roce a kromě filmu slavila úspěchy i na výstavách. Na mezinárodní výstavě v Nitře dokonce získala titul nejkrásnějšího psa celé výstavy. Při natáčení zmíněného filmu prokázala neúplatný charakter, kdy odolávala značnému množství grilovaných kuřat, aby dala najevo své nesympatie vůči jednomu z "kamarádů". Nakonec musela být ve filmu použita hned první natočená scéna, neboť saluka se již podruhé ošálit a chytit nedala.
V době mé návštěvy zaznamenala loděnická smečka saluk další přírůstek. K "Batuně, Čitě, Halušce, Jarouškovi a Ivušce" přibude fenka, které její budoucí paní říká "Mudlinka". Budoucí paní je totiž devět let a nesmírně se těší na svůj první Junior Handling, na který se také svědomitě připravuje. Zbývá doplnit, že devítiletá Anežka je mladší dcera Věry Sosnové. Starší dcera, Bára, má již nějaké úspěchy na výstavách za sebou a nyní věnuje svoji náklonnost spíše koním. Věru Sosnovou nejspíše potkáte jako vystavovatelku nebo rozhodčí pro exteriér na některé z výstav. Patří k těm skromným, nenápadným chovatelům, dávajícím přednost kvalitě před nepromyšlenou kvantitou. Vrhy plánuje, jak sama říká, jen když se chystá "nechat si nějaké další štěně"... Pečlivě si vybírá, komu štěně svěří. Saluka opravdu není pes pro každého. Je to pes hrdý, velmi inteligentní a vysoce ceněný. A také nesmírně fixovaný na svého pána. Pokud se pro toto plemeno rozhodnete, je dobré pečlivě zvážit své podmínky a možnosti. Jestliže si tento "dar bohů" zasloužíte, je velmi pravděpodobné, že vás toto plemeno bude doprovázet celý život.
Publikováno 3.12.2003. 1998, uveřejněno se souhlasem autora.