Zde se nacházíte: Vaše příběhy > Psí život
Dexempo multo... šupoplex! (23. díl)
Hana Toulová (toul@volny.cz) http://www.cherie-boheme.com/
Pohádky jsou fajn. V koutku duše si dodnes přeju, aby nějaké ze zaklínadel - odstraňovačů problémů - fungovalo. Jenže zatím nic. Nefunguje to. Dokonce mám někdy dojem (znáte takový kulatý nesmysl s peříčky, co se mu říká lapač snů?) že máme někde vysoko na nebi svůj vlastní rodinný lapač průšvihů. Letí průšvih přes Hebridy, vidí lapač nad námi - a už přistává. Zato přísloví, že když se štěstí unaví, sedne i na vola, se zásadně, ale zásadně nepotvrzuje. Jsme lidé kulturní a kultivovaní, tak, kurňa, žádné štěstí. Mít ruku jako Saxana, mám v ní tenisovou raketu zvící fotbalového hřiště. Letí průšvih přes Hebridy, už chce odbočit... a já majz ho ještě než vyhodí blinkr.
Mnohem přínosnější se jeví psí život. Například naháček Čárlíček, poslední předdůchodový výškrabek naší Žilky. Musela se asi dost přemáhat, aby mi alespoň tím jedním nahatým klukem udělala radost, protože původně už maminkovat nějakou dobu nehodlala. Ovšem Čárlíček stál za to. Jen co se postavil na vratké nožičky, už byl pánem situace. Kdybych ho chtěla udržet na jednom místě, tak bych ho musela přilepit vteřinovým lepidlem za zadek. Proběhl pod člověčíma nohama, vyhnul se zavírajícím se dveřím a s ocáskem mířícím k nebi fičel vstříc dobrodružstvím. Cizí vrčící pes ho nerozhází, skok - pád z 1 metru je v pohodě, přelézt se dá v podstatě cokoli, noha došlapující na zem uhne. Přeskoč, přelez, klidně i podlez, hlavně žádnou legraci nezmeškej. Mistrovsky dokázal hrát psovanou.
Hra obsahuje 2 hráče. Člověka a štěně (nejlépe pryžové). Člověk sedí na široké posteli, gauči, podložce... štěně vyrazí ostrým spurtem proti němu a v poslední chvíli vyskočí všemi čtyřmi do vzduchu. Člověk štěně zachytí v letu, nadhodí a obloukem mrskne zpět na start. Štěně dopadne na všechny čtyři, rozjařeně vypískne, zahrabe zadníma jako pes Filipes a letí na další pokus skočit člověku na hlavu. Čárlíček byl nepřekonatelný. Na pohovce si dokázal během vteřiny uspořádat polštáře tak, aby se mu z nich dobře kutálelo po hlavě, mužovi chodil číst "Lidé a země" (časopis se po použití Čárlíčkem stal nepoužitelným pro kohokoli jiného), všechny tkaničky do bot v rozsahu 100 m byly jeho, návštěvy si pomalu zvykaly sedat po americku s nohama na stole... Kamarádce se tuze líbil, chtěla se pomazlit a pošišlat... no, ty kluku, ty jsi fefák... a Čárlíček ji ťafl do nosu. Neměla šišlat, že...
Jeho nová panička se při první návštěvě ptala "takhle temperamentní je pořád?" Ale kdepak, taky někdy spí... Když se konečně (píšu konečně, ale moc mi chyběl; v době jeho nadvlády se v naší rodině silně zvýšila ostražitost a někteří slabší jedinci začali po sobě i uklízet) odstěhoval, musel to zařizovat jeho psí anděl strážný, protože jeho rodina cestuje po světě a díky Čárlíčkovi šíří osvětu mezi obdivovateli psů. Takto se ukázalo, že naháček může s přehledem plavat v moři, chodit do restaurací s lepší klientelou, trávit dny na lodi a nechat se obdivovat s půvabem bonvivána. Doufám, že mi bude dopřáno sledovat jeho výzkumnou, cestovatelskou, dobrodružnou a společenskou kariéru neb předpokládám, že Čárlíček nezklame a já se ještě dost pobavím. Třeba jeho nynější smečka napíše podobně slavnou knihu, jako jsou Steinbeckovy "Toulky s Charliem".
Občas se povede štěně, které se zařadí k nezapomenutelným. Nechci být nespravedlivá. Každé štěně a každý pejsek je svým způsobem obdivuhodný originál, ale přesto. Dalším originálem a národním buditelem je Valda. Občanským jménem Valentýna, plemenem špic, zbarvením black and tan a energií Dukovany - Temelín. Stejně stará jako Čárlík - asi byla v době jejich narození nějaká divná konstelace hvězdná - a nejméně stejně temperamentní. Na rozdíl od Čárlíčka zůstala doma, takže moře tolik neužije, ale zato my si s ní užijeme až až. Není nad to, když ji potkám se svojí nejlepší botou v hubě na konci zahrady. Ale není vybíravá, netrvá na nejlepší botě, zahrabat do keře lze i chlupaté papuče z tržnice.
S madam Curie (Odou) vytvořily tandem. Oda vyskočí tam, kde je něco zajímavého, například na stůl a když to zajímavé není k žrádlu, shodí to dolů. Zde čeká Valda. Přichází její chvíle, uchopí předmět a mizí. Jestliže mi něco hmotného schází, např. klíče, platební karta, kablík od foťáku, ovladač od čehokoli, mohu se na Valdu s důvěrou obrátit. Tedy mohla bych, kdybych ji dokázala najít. Člověk by nevěřil, kde se dá s úspěchem skrýt nejen štěně, ale i lup. S inteligencí sobě vlastní ví zcela přesně, že je hledána a podezřelá. A že bych jí, chudince nepochopené, tu pitomou hračku vzala. Proč mi tak moc záleží na kablíku od foťáku, když se dá tak krásně kousat a já ho určitě kousat nechci, ale schovat do zásuvky?? Proto je možné některé poklady najít v botníku, ale úplně vzadu, kde se uklízí jednou za uherák a vrstva prachu z bot je docela vysoká, doporučuje se pátrat i pod skříněmi, tam se dostane vzhledem k velikosti Valda, ne tak já a do vzdálenějších míst ani nedosáhnu. Marný není ani prostor za pračkou. Jsou-li otevřené dveře do zahrady, je výběr "nalezišť" ještě mnohem pestřejší.
Věčná škoda, že se spolu nedohodneme, aby napřela svoji energii užitečným směrem. Potřebovala bych vyrýt cibuloviny (řekla jsem vyrýt, ne rozkousat, Valdo!) a nějaké další zahradnické práce. Možná bych jí vzhledem k její vášni vymetat nepřístupná místa mohla ušít chlupatý návlek, poslat ji vytřít prach pod skříní a pak jen vyprášit. Ovšem, moc tomu nedávám. Její momentální životní náplní je spíše destrukce než konstrukce. I přesto má do galerie nezapomenutelných zřetelně vykročeno.
Potvrdilo se mi, že se psem se dá dělat prakticky cokoli. Tedy, přesněji, téměř cokoli. Jsou situace, kdy pes je tak trošku navíc. Heslo - nudíte se, kupte si místo mývala pejska, by se dalo skvěle aplikovat a to jak na číňánky, tak na špice. Samozřejmě míněno 1 - 3 psi na jednu rodinu. V rozsahu, jaký má naše rodina, je situace spíše obrácena. Cokoli se nedá dělat, protože jsou tu psi. Už je situace taková, že když si udělám kafe a neplave v něm chlup, mám pocit, že jsem na návštěvě. Možná bychom měli uvažovat o tom, že náš životní prostor je příliš rozsáhlý (taky, kdo to má věčně uklízet) a mohli bychom ve prospěch psů vyklidit některé pokoje. Kamarádka mi doporučuje, abych si pořídila ještě kočky. Dobrý nápad. Na záclonách a okenních parapetech je ještě celkem dost místa.
Nudíte se? Pořiďte si chovnou stanici.
Publikováno 6.6.2005. 2005, pro www.spicove.cz