Zde se nacházíte: Vaše příběhy > Psí život
Pipina a spol. (38. díl)
Hana Toulová (toul@volny.cz) http://www.cherie-boheme.com/
Takový blázen zase nejsem, abych nevěděla, že Pipi se volá na slepice a Oškeruše je strom. Ale když ono to nějak přijde samo. Naše Gentle Queen k nám přišla jako malé klubko v barvě, které říkám zauzený oranžák. Jako by se vyválela v popelu. Volat na psa Gentle Queen jsem ani nezkoušela a tak získala ušlechtilé jméno Popelka. Od Popelky je k Pipi punčochaté jen krůček a postupně se z Něžné Královny stala Pipi.
Pipina
Nomen omen - naše Pipinka je duší a vychováním jemná královna. Skoro neznám praštěnějšího psa. Na povel ke mně, běží směrem ode mne na nejbližší pohovku, křeslo, postel, podle toho, co je blíže, tam sebou plácne na záda a čeká, až bude mnou nesena "ke mně". Než by se nechala prostě na zemi uchopit,raději se naučila skákat do náruče. Proč dělat věci jednoduše... Zásadně si nehraje, protože by tím snížila svůj majestát. Ona je pes k obdivu a hlazení.
Aby se nechala obdivovat na výstavách, tak daleko její dobrá vůle nesahá. Má na sebe nechat hamtat cizí lidi? Nikdy! Jediná pokusná výstava skončila úspěchem, ale jako každý správný pokus i tento splnil účel a nebude se vícekrát opakovat. Podařilo se jí doma při nějaké příležitosti vyplivnout řezák a raději už osud pokoušet nebudeme. Určitě mi to udělala schválně. Stejně pohrdavě se staví k faktu, že je chovná fena. (jak já se na její potomstvo těšila!) Pipinka nosí kožich na dva psy, tváří se jak ospalá modelka, ale nějaké rozmnožování? Túúúdle. Jestli je to kvůli postavě, aby si nezkazila tajli nebo by ji malí špunti obtěžovali. Těžko říct. Moje doufání se rok od roku smršťuje až se limitně blíží nule.
Kerri
Naopak Effeminate Faun se do naší smečky včlenila až jako pubertální slečinka. Můj černobílý poklad a splněný sen. Ani její rodné jméno Smyslný Faun se neujalo. Říká se jí Kerrinka, někdy Keruše a k Oškeruši chybí jen dvě písmenka. Kerri je zlatíčko a komentátor. Mazlík, vděčný za pohlazení. V dobách svého mládí měla vrčivé připomínky ke všemu a všem, kteří se vyskytli kolem ní. S věkem už tolik nekecá, ale Oškeruší už zůstane napořád.
I když výstavní kariéru jsme odflákli, jsem jí vděčná za úrodu těch nekrásnějších štěňátek . Její maminkovství je příkladné. Měla jsem si z ní vzít příklad. Láskyplně se stará o malé, huňaté chomáčky a je na ně neskutečně pyšná i když ji tahají, okusují a spí v jejím kožiše. Nerada bych křivdila, ale takovou báječnou psí mámu už asi nikdy mít nebudu.
O Andulce jsem se už zmiňovala, její rodné jméno Miranda je také skoro zapomenuto - přes Andu vzhůru k Andulce. I její sestra Molly, která s Andulkou sdílí filosofii raketových úniků a skoků přes plot je v horších chvílích přejmenována na Demolici. Obě pak nesou titul Šílené sestry. Andulka má k rozmnožování stejně negativní vztah jako Pipina. Molly je na tom o poznání lépe. Jen o poznání, protože trousí jedináčky a její největší výkon byli sourozenci Valda a Vilík. Jejich povaha je poťouchlá, prostě celá máma Demolice.
Takto bych mohla probrat celou smečku. Snad nikomu nezůstává rodné jméno, které má podtrhnout vznešenost a originalitu jedince s velkým "J". Ale co na tom záleží. Každý z chlupatců je jiný a každý má svou nesmrtelnou duši. Na to můžu přísahat.
Publikováno 24.7.2008. 2008, pro www.spicove.cz