Zde se nacházíte: Vaše příběhy > Psí život
Zbraslav a nejen Zbraslav (34. díl)
Hana Toulová (toul@volny.cz) http://www.cherie-boheme.com/
Na loňské Zbraslavi se mi zdálo pěkné jen počasí. Letos jsem se opět chystala na bonitaci a už týden předem mne brala depka, protože jsem si přihlásila i jednu strakatou slečinku do třídy dorostu.
Zuleika Chérie Boheme
Vypadalo, že za mnoho nebude stát ani počasí. V sobotu jsem vstala jako ptáci a mlékařky a pekla. Přítelkyni Veverkové se podařilo potlačit můj zdravý rozum natolik, že jsem slíbila i účast na bábovkiádě, protože je to moje povinnost jako člena klubu se podílet na kulturní akci. Na povinnost, to já dbám. Bábovky musely být dvě, protože moje žravá rodina by nepřenesla, že upeču bábovku a odtáhnu ji ještě teplou a vonící někam do... kynologického areálu. Jak v říkance vařila myšička kašičku. Tomu dala, tomu dala... Jednu bábovku rodině, druhou členům klanu. Místo, abych si pulírovala psiska, tak jsem cukrovala a cukrovala. Málem jsem osladila i jejich kožichy.
Po příjezdu do areálu jsem napřed se psy dělala cvičné okruhy po trávníku, abych sebrala odvahu a ztracené sebevědomí. Hlavně Valentýna mi dělala starosti, protože je to špic na raketový pohon a udržet ji několik vteřin v klidu při měření a dalších bonitačních úkonech se mi zdálo jako sci-fi. Měla jsem na starosti jen tři psy, kabelku, bundu, průkazy původu, očkováky a bonitační karty. Můj muž se projevil jako dobrý organizátor, vzal jednoho ze psů (nejklidnějšího) a šel si do auta číst noviny.
Zbývající dva divočáci, kabelka, bunda, průkazy atd. už byla brnkačka. Nicméně, za pomoci všech chápavýh končetin jsme TO zvládli a jsme chovnííí, senzace. Dá se říct, že vládla naprostá pohoda a plodná spolupráce. Paní Pavlíková obratně zvládla i Valentýnu. Moje chmurky pro tento den mizely.
Muž odjel "k mamince", aby vrátil do spoluvlastnictví švagrovi "mého" hnědého střeďáka Roye, který se také stal chovným. Mně bylo uděleno povolení k opuštění posádky, proto jsem se mohla vrátit na Zbraslav i na večerní posezení. Nečekala jsem příliš. Jako člověk mírně introvertní jsem to viděla jako, ukážu se tam, abych utužila kolektiv a pak v tichosti vezmu roha. Nakonec jsem litovala, že nemůžu zůstat až do konce.
Místo vínečka jsem si dělala v žaludku rybník z nějaké brblavé vody, jako správný řidič, ale přesto. Jestli se bude Zbraslav příští rok opakovat, budu utužovat kolektiv velice ráda. Účast byla všeobecná a hojná. Kdyby takto probíhala i členská schůze, bylo by nabito.
V neděli se mi opět přitížilo, protože ještě vystavovat je třeba. To nebyl dobrý nápad. Navrhovala jsem, že pojedu jen fandit "svým" odchovům, ale neprošlo to. Ani svatý Petr nebyl v dobrém rozmaru. Měl nachlazené ledviny a dával to jasně najevo. Pršelo a pršelo.
Vzala jsem přenosku s Leikou a jela se ztrapnit. Leika nebyla nadšená. Chodit raději taky nebude, aby ji někdo nezašlápl, tak se na každého sápala s výrazem vezměte mne, neste mne, muchlejte mne. Kličkovali jsme mezi nohama psů i lidí, nakonec jsme se rozběhávaly po trávníku. Vynikající, jen ze psa se stával mokrý ježeček. Přistoupila jsem ke korupci. Vzala jsem několik koleček buřtíka a za každý pěkně udělaný krok dostala Leika kousíček buřtíčku. Zdá se, že korupce funguje všude, nejen v politice. Leika začala chodit a v kruhu se "provařila" jen minimálně. Protože prohlídku na stole vzala jako skvělou příležitost ke šmajchlování a mohla si ocásek uvrtět, bylo jí, myslím, poněkud netradiční předvedení, odpuštěno. Dokonce natolik, že byla nej ve své třídě a nejlepší dorost výstavy.
Leika pajtluje
S odstupem několika měsíců můžu posoudit, že Leika se stala výstavním nadšencem. Bývá středem zájmu, vždycky se najde něco dobrého podstrčeného obdivovateli, vždycky se najde oběť, která ji bude nosit, šuškat do ouška a hladit kožíšek. Když nedostane nic dobrého dobrovolně, umí se o sebe postarat. V Bratislavě neomylně identifikovala, že Majda má v kabeli buchtu. Stačilo vteřinu nedávat pozor a byla jsem viditelně bez psa, zato Majdina kabela vykazovala známky života. Takto se naskytlo několik veselých pohledů na skotačící kabelu, na kabelu z níž trčí černobílé zadní nožičky a vrtící ocásek, na Majdu, marně hledající svačinu. Leika lupem pozitivně naladěna tentokrát zabodovala - vlastně zabobovala. Ze třídy mladých dostala BOB, což je docela nářez. Druhý bratislavský den už nebyl tak úspěšný, protože Majdě došla buchta. Jestli budu muset před výstavami ještě péct buchty, aby se mi milostivá (Leika) byla ochotna předvádět, tak končím. Stejně bych mohla mít oficiálně hymnu "můj byt psí už bouda je, ve mně pes má lokaje".
Publikováno 7.5.2007. 2007, pro www.spicove.cz