Zde se nacházíte: Vaše příběhy
Rok života s velkým černým špicem
Stanislava Jansová (amarion@faraonskychrt.cz)
Před rokem, resp. 1.2.2004 se narodil Nero, tedy celým jménem Aemir Black Re-Jan Moravia, náš první špic. Domů jsme si přivezli osmitýdenní černou kuličku připomínající spíše plyšovou hračku na klíček než psa, neřku-li pak velkého špice. Dnes s námi žije 26ti kilový hafan, který vzhledově připomíná spíše kavkazáka - bez požadované výšky samozřejmě. Je to mohutný pes se silnou kostrou, typickou samčí hlavou a hlavně spoustou energie, neustále dobrou náladou a ochotou spolupracovat s člověkem. A co jsme spolu za necelý rok zvládli?
Nero je od štěněte dominantní a sebevědomý pes, od 12 týdnů s námi začal chodit za dětmi do škol, absolvoval psí výstavy - nejdříve jako divák později již sám jako předváděný jedinec, začali jsme chodit na kynologické cvičiště jak klasického výcviku tak agility a dvakrát týdně jsme spolu navštěvovali i speciální školu pro zdravotně postižené děti.
Klasický výcvik
Ve srovnání např. s německými ovčáky špic, podle mne, daleko dříve psychicky dospívá a jeho neustálá ochota spolupracovat s člověkem a rychlost s jakou je schopen se učit mě mile překvapila. Prakticky od jeho sedmi měsíců cvičíme již ve skupině pokročilých psů, kteří se připravují na různé druhy a stupně zkoušek. Se cviky poslušnosti nemáme žádný problém, Nero poslušnost miluje, neustále se mi snaží zavděčit a cvičení mu působí zjevnou radost. Na stopy jsme spolu začali chodit zhruba v jeho 4 měsících, dopracovali jsme se ke stopě staré půl hodiny se dvěma lomy, zatím bez zalehávání předmětů. Od září již nestopujeme, pro mé pokročilé těhotenství a i nedostatek času. Přesto vím, že nebudeme mít problém se ke stopám vrátit a právě tam bych viděla naši příští "parketu".
Na obrany jsem se ho snažila připravovat systematicky a hlavně opatrně již od štěněte. Vše vypadalo velmi nadějně, bohužel, po špatné zkušenosti, které se Nerovi jednou na obraně dostalo, jsme museli začít od začátku. Vždy jsme využívali kořistnického pudu psa a spíše hry bez rozvíjení agresivity. Dnes Nero kouše na hadr, na manžetu, ale jen při malém počtu opakování, jinak přestává na figuranta reagovat. Vím, že se od něho nikdy nedočkám obran jako od německého ovčáka, nyní potřebuje hlavně psychicky dozrát, nic neuspěchat a věřím, že se výsledky dostaví, i když to asi bude obrana dělaná přes poslušnost. Při rozvíjení zloby v tzv. uličce se zatím nijak neprojevuje, agresivita vůči člověku mu je naprosto cizí. Při revíru vyštěkává i bez mého ovlivňování na pamlsek. Obíhání zástěn, vysílačky ještě nemáme zvládnuté, nácvik jsem kvůli svému těhotenství odložila. V jeho deseti měsících jsme se zúčastnili klubového závodu podle zkoušky ZZO, ve kterém, v konkurenci 8 mnohem starších psů, Nero zvítězil.
Canisterapie
V září jsme spolu tuto činnost přerušili, fyzicky jsme nebyla schopna tuto zátěž zvládat. Nero si do té doby vlastně "jen" s dětmi hrál - vyhledával věci, které mu schovávali a označoval je štěkotem, plnil s nimi cviky poslušnosti, přetahoval se s nimi, hledal piškoty, zkoušeli jsme i polohování atd. - vše samozřejmě podle postižení a potřeb jednotlivých dětí se kterými jsme pracovali individuálně. Tato činnost je pro psa velmi namáhavá, děti křičí, "zkoumají" všechny částí těla psa, někdy se mu snaží i vědomě ublížit. Mnohokrát jsme Nera obdivovala, že dokázal vše unést v klidu. Jednou ho např. autistický chlapec chytil za ocas a odmítl pustit, a přestože psu působil zhruba deset minut nepřetržitou bolest, Nero na něho nereagoval ani na okamžik nijak agresivně a nechal se mnou uklidňovat do doby než ho chlapec pustil a i okamžitě poté byl ochoten s ním spolupracovat a měl z jeho přítomnosti radost. Nero všechny děti miluje a když jsme nedávno potkali ty "jeho" na vycházce, přála bych Vám vidět jejich vzájemnou radost. Nero okamžitě zmizel pod hromadou dětských těl a byl šťastný. Jako jedinou nevýhodou špice obecně u canisterapie vidím jeho dlouhou srst a skutečnost, že je dost fixovaný na svého pána. Snad se s Nerem k této práci spolu ještě vrátíme.
Agility
Tato krásná činnost není, bohužel, pro Nera kvůli jeho tělesné konstituci zrovna ideální činností. Velký černý špic je kvadratický, mohutný a v našem případě i těžký pes, který o 5 cm spadá do kategorie nejvyšších psů - Large, což znamená skákat překážky vysoké 55 - 65 cm. A pokud si představíte, že by v této kategorii soupeřil především s rychlými border koliemi... Vzhledem k tomu, že jsem ale výcvikářkou agility, brala jsem Nera na cvičák samozřejmě s sebou. Jako štěně hravě a rychle zvládl kladinu, houpačku, tunely, áčko.. skokovky jsem nechtěla moc cvičit. Nero však v kotci vždy zoufale štěkal a tak se vždy hnal na plac, že mě prostě "ukecal" a já jen žasla jak moc ho to baví a jak se zjevnou chutí skáče. I když nás v této oblasti nečekají asi žádné závody, pro jeho - a koneckonců i moje - potěšení, se agility budeme dále věnovat.
Výstavy
Nero absolvoval dvě výstavy ve třídě dorostu, hodnocen jako velmi nadějný, a dvě ve třídě mladých, hodnocen jako V2 s výborným posudkem a na další se teprve chystáme.
Rok života s Nerem mě přesvědčil, že špic je pes "za málo peněz hodně muziky". Stačí opravdu minimálně času a získáte ovladatelného a příjemného společníka. Nero např. ještě nikdy nezavrčel na žádného psa (tedy mimo naši smečku, tam se odehrávají jiné věci...) a já si na procházkách užívám pocitu člověka, který si je svým psem jistý že neublíží ani se jen náznakem neožene po psech (i agresivních) ani lidech. Přitom je ale výborným hlídačem, který skutečně štěká jen pokud o něco jde. Žádné "řvaní" s naší psí smečkou u plotu, když jde kolem pes, hlučné dítě či "podezřelý" člověk! Nic takového, jen důstojné zaštěkání "tady jsem já".Jako ohlášení návštěvy, varování pro individua to stačí, jinak samozřejmě víme, že by člověku, který půjde i přesto na zahradu prostě neublížil.
Nerovou vášní jsou děti, z tohoto důvodu chodí ve městě na vodítku, protože chápu, že by maminky asi nebyly nadšeny z černé koule, která se přiřítí k jejich dítěti, povalí je na zem a šťastně je začne olizovat či ponoukat ke hře. Další naší "slabostí" jsou rukavice - čím barevnější, tím lepší - pokud je Nero na někom uvidí, vystartuje a po doběhnutí k člověku mu Nero rukavice jednoduše sundá, nenechá se odradit ani křikem či obranou "postiženého" a šťastně mi je přinese. Nedávno takto přišel o rukavice městský policista, ten se strachy ale raději ani nepohnul a nechal si je bez odporu vzít - a to měl kožené prstové. A to nejhorší - ve chvíli kdy vyjdeme z domu začíná Nero sbírat vše co najde na zemi, prázdné igelitové sáčky, použité papírové kapesníky, okousaná jablka, plechovky, novin. reklamy atd. To jsem si zavinila sama - učila jsem Nera aby mi byl schopen a ochoten podat jakýkoli předmět z jakéhokoli materiálu od klíčů a mincí počínaje přes telefon, prádlo a párkem konče. Činí tak rád a s chutí. Nyní však musím jím nalezené a podané věci neustále poponášet a uklízet do odpadkových košů, což když jdete s dítětem a nákupem je ohromně zábavné, protože si samozřejmě všichni kolemjdoucí myslí, že tyto přinesené věci jsou moje, těžko je tedy mohu odhodit zpátky na zem. Vždy si dělám legraci, že by nás město mělo za tuto uklízecí činnost platit. No, teď s kočárkem to bude jednodušší, budu sebou zřejmě vozit igelitový pytel a cestou domů se zastavíme ve sběrných surovinách.
Stejně tak rád Nero stahuje návštěvám z nohou ponožky, další cvik, který jsem ho kvůli dětem naučila a který si skvěle zapamatoval. A je náruživým a velmi úspěšným lovcem myší, na což doplatilo i jedno naše morče, které sice nesežral, ale užužlal při "hraní" k smrti. Nicméně mi ho pak vzorně donesl, koneckonců leželo na zemi, že. Zkrátka - Nero je pes plný chuti do jakékoli práce, ochotný pro pohlazení a pamlsek udělat pro svého člověka prakticky cokoli. Pes se značným smyslem pro humor a duší nezáludného a hravého dítěte. A my jsme moc rádi, že jsme z těch "našich" plemen "sáhli" i do špiců a už teď nám je jasné, že Nero nebude jediným ani posledním špicem v naší rodině. Život se špicem totiž vážně stojí za to!!!
Publikováno 24.2.2005. 2005, pro www.spicove.cz