Zde se nacházíte: Vaše příběhy
Vyprávění o mých pejscích
Věra Burdová
Na našem dvoře byl odnepaměti malý pes podobný špicům. Byla to výsada mého otce. Jako voják v první světové válce byl raněn v Itálii u řeky Pijavy. Když se probíral z bezvědomí, ležel mez mrtvými koňmi a nad ním stál malý pes s huňatým ocáskem, který olizoval jeho rány.
Z mého dětství si pamatuji na psy černé nebo hnědé barvy. Když stářím odešli, přivezli jsme malého bílého špice ze Senomlat u Rakovníka. To byl Lupín III. Artista. Tak ho nazývala celá vesnice. Miloval volnost. Lezl po drátěném plotě jako kočka, běhal po zdi až na silnici. Kvůli stížnostem sousedů ho tatínek zavíral anebo uvazoval u boudy. Ale Lupín většinou proskočil oknem anebo překousal řemínek a vyrval řetízek i s karabinkou a po zdi putoval opět po své trase. Často pak přicházeli sousedé s tím, že Lupín visí zaháknutý na plotě. Domů se vracel k obědu a k večeři. Na to měl hodiny v hlavě. Sunul svůj kastrolek pod stůl, kde tatínek sedával a dělili se o jídlo.
Jednoho dne se nevrátil a nikde nebyl k nalezení. Tak u nás skončila na několik let éra špiců a náš dvůr krášlila collie - zlatý pes pocházející z Bludova od pana Josefa Martiňáka, zakladatele Klubu špiců. Byl mým rádcem a učitelem. Od té doby mám collie stále a jeho rady stále používám.PNa jaře roku 1985 jsem se synem Zbyňkem a rodinou Majerových jela do Ředhoště na trh pro kuřata. Místo nich jsme ovšem domů vezli malou fenečku bílého špice, kterou tam prodávala paní z České Lípy. Její výchovy se ujaly collie (velmi hodná Ellen Jordánská hráz) a německá ovčačka (Adéla z Huclova). Špicinka dostala jméno Bessina a syn Roman jí dával policejní výcvik. Když povyrostla, chodila stále se mnou. Doprovázela mě na všech cestách, první nastupovala do autobusu nebo vlaku a hledala místečko k usazení pro její paničku. Průvodčí ve vlaku jí nosili dobroty. V zaměstnání hlídala pracoviště a včas upozornila na přicházející cizí osobu. Od mých spolupracovníků měla vždy připravené plné mističky. Jezdila se mnou na kole, jako dáma seděla na nosiči a pozorovala krajinu. Tím upoutávala novináře z různých časopisů, kde byly uveřejněny její fotografie. Byla velmi ostražitá hlídačka. Svěřené věci hlídala a nedovolila, aby se někdo přiblížil, jen očekávala můj návrat a sladkou odměnu. V její povaze se odrážely všechny dobré vlastnosti, které správný pes má mít.
Bylo 2. srpna roku 2000. Kolem 16. hodiny ještě pobíhá v lese, nosí klacíky a večer mi umírá v náručí. Nedá se popsat slovy můj žal, mé slzy. Odešel člen rodiny, můj nejlepší přítel. Pro uchování památky jí často plápolá plamínek svíčky na jejím hrobečku.
V současné době mám už jen dvě collie (trikolorní fenu Zaru z Jordánské hráze a zlatého psa Frey z Lázní Kateřina) a dva malé špice. První je fenečka strakoše, devítiměsíční Helen z Dražilova dvora. Druhý pes, bílý Luk První sníh, v určitých povahových rysech připomíná Bessinu. Již nyní kráčí ve stopách svých předků, Interšampionů a Světových vítězů. Ve věku 22 měsíců získal tituly Český šampion a Český junioršampion, Národní a Klubový vítěz, 4x CACIB, 9x CAC a 6x BOB.
Dlouho bych mohla vyprávět své zážitky s pejsky - o Cheně, která sama cestovala vlakem, Zeus, který nosil tašku s nákupem, o hodných nebo zlých lidech, kteří přišli do styku s mými psy. Ale to až příště. Teď jen ještě pár slov:
Nevyhazuj mě na ulici, nedávej mě do útulku,
pro kousek jídla, laskavého slova a pohlazení jako otrok u nohou ti ležím.
Za hromádku a loužičku, kterou za mě uklidíš,
omlouvám se, já se vše naučím, však uvidíš.
Já jsem tvůj přítel, Ty jsi můj pán,
budu Tě chránit, svůj život za Tě dám!
Publikováno 4.7.2003. 2003, pro www.spicove.cz