Zde se nacházíte: Vaše příběhy
Zdravý nemocný
Iveta Mráčková (mrackova@mubph.cz)
Ten večer jsem šla ještě zkontrolovat, jestli je zamčeno. Přes prosklenou výplň dveří jsem si všimla, že je Rex (vlčí špic) nějaký divný, tak jsem vyšla na zahradu. Rex chtěl vyskočit a běžet ke mně, ale nepodařilo se mu to, a tak jen zakňučel a svalil se na zem.
Bylo vidět, že nemůže na zadní nohy. Sice bylo něco po 9-té večerní, ale přesto jsem zavolala místnímu veterináři a popsala mu příznaky a další souvislosti. Poradil mi, abych psa vzala na noc do tepla (prý se zřejmě jedná o zánět močového měchýře nebo močových cest), dala mu na dosah misku s vodou a nosila ho (pokud nebude moci jít sám) pravidelně čůrat a zkusila chytit vzorek moči. Domluvili jsme se, že druhý den přijdu hned ráno i se psem a "jeho tekutým vzorkem".
Manžel psa přenesl v náručí do haly v prvním patře domu. Po schodech se pořádně zapotil, protože Rexik nebyl žádné peříčko. Takhle se s ním po schodech proběhl v noci ještě 5x a na zahradě Rexika přidržoval na nohou. V této situaci (po tmě a k tomu oba pořádně rozespalí) se nám požadovaný vzorek odchytit nepodařilo. Tak jsme to nechali na ráno. Ráno odnesl rozespalý manžel Rexíka opět na zahradu, přidržoval ho a nadlehčoval, já stála nachystaná s nádobkou na odchyt vzorku, jenže pak zazvonil telefon. Odešla jsem telefon zvednout a osobě, dožadující se rozhovoru s manželem jsem, v rámci své únavy z nočních vycházek, po pravdě sdělila, že manžel nemůže k telefonu, protože nesl vyčůrat psa a musí mu pomáhat. Manželův kolega na druhém konci drátu mi taktně naznačil, že si nemám dělat legraci, ale nezbylo mu nic jiného, než počkat. Když manžel přifuněl se psem v náručí po schodech a položil ho do pelíšku, šel k telefonu. Já jsem v tu dobu byla v kuchyni. V okamžiku, kdy jsem vzala do ruky sáček piškotů a ten zašustil, vyskočil Rex na všechny čtyři a třemi dlouhými skoky překonal vzdálenost z haly do kuchyně a začal přede mnou "panáčkovat na zadních", a manžel, který zrovna kolegovi z práce obšírně vysvětloval, že náš pes vážně nemůže na zadní nohy, úžasem nad tím rychlým uzdravením, upustil telefonní sluchátko z ruky.
Sláva, zajásala jsem, psovi se ulevilo, tak můžeme jít na ten vzorek. Nikdy bych netušila, že odchytit několik kapek psí moči je takový problém. Vzali jsme psa na vodítko, vyzbrojili se vhodnou nádobou a vyšli ven. Zprvu se zdálo, že ani nebudeme muset daleko chodit. Rex zvedl nožku hned u prvního rohu... jenže... jak jsem se "tam" měla dostat s tou nádobou přes tu zeď? Manžel prohlásil, že jsem nešikovná a že mi ukáže "jak na to". Avšak v okamžiku, kdy mu dopadly první kapky na ruku, upustil nádobu na zem (její obsah se samozřejmě vylil) a prohlásil, že by se na to mohl vykašlat. Tak znovu a jinak. Nenecháme Rexe značkovat zeď (i když je naše vlastní), půjdeme někde k trsu trávy, ke keříčku apod. Jenže místa zastávek zásadně určoval Rex a to bez ohledu na naše přání. Proto se hned ta další "značkovací" zastávka konala u vysokých kopřiv a následující pod šípkovým keřem. A tak mi na ruce odřené od zdi, přibyly ještě puchýře od kopřiv a škrábance od šípku, ale v nádobce bylo stále prázdno.
Jednu chvíli už to vypadalo velmi nadějně... stáli jsme u trsu trávy... Rex zvedl nožku... já připravila nádobku "přesně do předpokládaného místa dopadu"... jenže Rexik si to na poslední chvíli rozmyslel... rychle si vystřídal tlapky a vysokým obloukem pokropil páníčkovi nohavice kalhot a boty. To už došla trpělivost i mě. Naopak Rexíka tahle hra náramně bavila. Vždyť páníček s paničkou kolem něj tancovali jako kolem zlatého telete. Odhadla jsem, že Rex má stejně již "prázdnou nádrž", takže můžeme jít domů a návštěvu u veterináře přeložíme na odpoledne. Po obědě jsem navrhla, že půjdeme opět zkusit odchytit vzorek. Manžel se této akce odmítl zúčastnit a své rozhodnutí odůvodnil tím, že dnes už měl počůrané ruce, boty i kalhoty a to pro mu dnešní den (a dalších několik let) bohatě stačí. Vzala jsem psa, vodítko, nádobku na vzorek a manžel mě vyprovodil "dobrou radou nad zlato", abych si ještě na ruce natáhla gumové rukavice a obula se do gumáků. Ale i bez těchto rekvizit se mi však podařilo vzorek odchytit na první pokus, hned na trávníku u domu... Mohli jsme jet k veterináři.
Když jsme před veterinární ordinací vystupovali z auta, Rex už vypadal, že je zdravý jako rybička a nejspíše se samé radosti, že se mu ulevilo, vysokým obloukem přeskočil kamennou zídku u vstupu do ordinace a na chodníku prohnal cyklistu. Bohužel oním cyklistou byl právě manželův kolega (ten z toho ranního telefonátu), který si neodpustil dotěrný dotaz: "To je ten pes, co ho nosíte čůrat, protože nemůže na nohy???"
Publikováno 9.5.2006. 2006, uveřejněno se souhlasem autorky.