Zde se nacházíte: Veterina > Péče o zuby
Onemocnění dutiny ústní
MVDr. Jaroslav Kučera, CSc.
Patrně neexistuje geriatrický pacient, který by měl svou dutinu ústní prostou jakýchkoliv příznaků onemocnění. Daleko nejčastějším patologickým jevem v dutině ústní je tzv. periodontální choroba. Jejím lidským ekvivalentem je i laikům dobře známá paradentóza. V obou případech se jedná o zánětlivé onemocnění závěsného aparátu zubů - tedy vazů, dásní a čelistních kostí.
Tyhle zoubky už to mají za sebou...
Starší pes s periodontální chorobou často trpí významnou bolestivostí uvnitř dutiny ústní, celkovou nevolností a úbytkem aktivity. Většina chovatelů vůbec netuší, že uvedené příznaky mohou nějak souviset s periodontální chorobou a připisují je samotnému stáří. Teprve po léčbě patologických změn v dutině ústní se stane zjevným, jak výrazně se tyto změny podílely na celkových příznacích pozorovaných u psa. Skutečně není obtížné zaznamenat u svého psa existenci periodontální choroby. Takový jedinec obvykle vykazuje výrazný zápach z dutiny ústní, často méně přijímá krmivo, případně může mít změněné chování, a to ve smyslu určité „rozmrzelosti“ až agresivity. Ve vážnějších variantách choroby nebo při pokročilých stavech se může objevit výrazný slinotok, výtok z nosu spojený s frkáním či kýcháním, otok na tvářové krajině hlavy nebo dokonce hnisavá píštěl v téže krajině.
V klinické praxi je mnohdy až překvapující, jak pokročilé záněty v dutině ústní unikly chovatelově pozornosti. Svědčí to především o tom, že řada chovatelů nekoná v rámci péče o psa prohlídku zubů. Obvykle je toto zdůvodňováno neochotou psa akceptovat důkladnou prohlídku své ústní dutiny. Správně vedený pes si ovšem musí nechat od svého chovatele otevřít mordu bez problémů. Častou příčinou je i chovatelova prostá neznalost faktu, že pravidelnou preventivní krátkou prohlídkou chrupu může předejít rozvoji závažných změn.
Jak tedy vypadá ona periodontální choroba v praxi? Týká se především menších plemen psů - typicky pudlů, trpasličích pinčů, malých kníračů, yorkširských teriérů, ale i řady jiných plemen. Naopak velká služební plemena touto chorobou obvykle netrpí. Při pohledu do dutiny ústní psovi, jenž má periodontální chorobu, lze pozorovat zarudlé dásně. Často se jedná jen o 1-2 mm široký zarudlý pruh lemující řadu zubů v těsném sousedství jejich korunek. Zkušenému pozorovateli neujde, že některé zuby (obvykle přední řezáky) mají obnažené krčky v důsledku ústupu dásně. Takové řezáky se jeví jako neúměrně dlouhé. Ústup dásně u stoliček je často maskován masivním nárustem zubního kamene, který bývá výrazný počínaje od špičáků dozadu. Právě zubní kámen je nejviditelnějším příznakem periodontální choroby a fakticky je i její příčinou.
Zubní kámen je až pozdním výsledkem součinnosti bakterií, které v dutině ústní normálně žijí, a biochemických látek obsažených ve slinách. Následkem této součinnosti nejprve vzniká zubní povlak, označovaný též jako plak. Není-li plak denně čistěn (především mechanicky), narůstají postupně jeho vrstvy. Posléze dochází k iritaci dásní, jejich bakteriálnímu zánětu a postupu plaku do prostoru mezi krčkem zubu a krček překrývající dásní. Další fází je rozšíření zánětu dásní z jejich okraje do hlubších vrstev, takže dochází k rozvolnění vazby mezi dásní a zubem, a k vzniku zánětlivých váčků. Takové zuby nejsou pevně usazené v dásni, později ani v kosti a evidentně se při doteku viklají. Samozřejmě mohou i spontánně vypadnout. Je-li popisovaná choroba výrazná u špičáků horní čelisti, může dojít až k vytvoření hnisavé píštěle spojující zubní lůžko špičáku s dutinou nosní. Takový stav je signalizován nosním výtokem, který může být vodnatý, hnisavý i krvavý, a případně kýcháním.
Je jasné, že ony hrůzné, právě popsané nálezy nejsou z hlediska chovatele žádoucí. Když nic jiného, tak minimálně onen zápach z dutiny ústní bývá prvním důvodem, proč chovatel požaduje nápravu stavu. Periodontální chorobu lze léčit, lze jí i předcházet, nicméně jí nelze zabránit zcela. Na vině tomu patrně jsou především určité plemenné predispozice, ale přispívá i druh zvoleného krmiva.
Cílem léčby je odstranění bolestivosti, znovuvytvoření zdravého prostředí a udržení tohoto prostředí v dutině ústní. Základem terapie je odstranění veškerého zubního kamene, dnes již zpravidla za pomoci ultrazvukového přístroje. Ten pracuje kvalitněji, rychleji a s menší traumatizací než klasické kovové mechanické nástroje. Nevýhodou však je nezbytnost celkové anestezie. U starých pacientů je třeba zvážit anestetické riziko proti efektu zubního výkonu, případně volit anestezie nadstandartní. Právě z toho důvodu je doporučováno zuby postižené silným až těžkým zánětem parodontu bez váhání vytrhnout. Součástí odstranění zubního kamene by vždy mělo být podávání antibiotik. Důvodem k tomuto opatření je rozsev bakterií (přítomných v zubním kameni a zanícené dásni) do krevního řečiště během výkonu odstraňování zubního kamene. Tento rozsev je přítomen vždy (!), bez ohledu na stupeň pokročilosti periodontální choroby. Tyto bakterie jsou totiž schopně uchytit se na nitrobláně srdeční, zejména, je-li tato patologicky změněna, což je běžný stav u srdcí geriatrických pacientů.
Po léčebném zákroku by měla následovat prevence dalšího rozvoje choroby. Nezřídka bývá obtížné ji uplatnit v plném rozsahu. Psovi by se měl totiž alespoň 1x za 48 hodin čistit chrup kartáčkem (vhodné jsou jak speciální veterinární zubní kartáčky, tak i kartáčky dětské nebo měkké kartáčky pro dospělé) se zubní pastou vyvinutou pro psy. Taková pasta by měla obsahovat chlorhexidin jako antiseptickou složku zabraňující růstu bakterií. Tam, kde pes netoleruje čistění zubů, je možné vyzkoušet masáž dásní gumovým masírovacím prstem s chlorhexidinovým gelem. Rovněž je žádoucí podávat psovi suchou, tvrdší stravu (granule), která zvyšuje obrus plaku. Mezi doporučitelné předměty, které prokazatelně snižují nárust zubního kamene patří i pamlsek Pedigree Rask. Toto opatření však není vhodné u pokročilých stavů, kde by hryzání tvrdých předmětů mohlo vést k ještě větší destabilizaci chrupu.
Ačkoliv tento článek směřuje do geriatrické problematiky, je třeba upozornit na to, že periodontální choroba se vyskytuje i u zvířat v mladém či středním věku. Uvedená preventivní opatření je tedy nanejvýš vhodné začít uplatňovat již od raného mládí psa, což platí dvojnásob u menších plemen psů.
Publikováno 30.9.2005. 2004, uveřejněno se souhlasem MVDr. Čápa (server www.veterina-info.cz)