Zde se nacházíte: Výchova a výcvik
MVDr. Simona Müllerová trojsky.kun@volny.cz http://www.volny.cz/trojsky.kun/
Důležité je mluvit jasně a srozumitelně a využít veškeré hlasové intonace. Nemám ráda dril a také říkám, že nechci psy "buzerovat", proto nepoužívám přivolání Ke mně! více než 3x za procházku. Ani je nenutím jít dlouhý úsek u nohy, pokud se někam přemísťujeme. Důležité je, aby psa bavilo poslouchat, aby měl radost ze vzájemné spolupráce, aby měl volnost a současně respektoval pána a nespouštěl ho ze zřetele.
Pokud vím, že pes je velmi zaměstnán a přivolání nebude snadné, opakuji jméno a měním intonaci hlasu. Např. hrubě oslovím psa, ten se zarazí a otočí, načež velmi mile a laškovně volám pocem nebo naše slovní hříčky - kde je ta holčička.. kde máš maminku.. a psi radostně běží. V krizových situacích volím vždy tuto variantu. Pes musí mít důvěru a radost a volání musí být příjemnější než jeho předchozí aktivita. Pokud jde o štěně, změním těsně před sebou oslovení na ke mně a štěně si sama srovnám, předsednu a pochválím za stálého opakování ke mně. Moc chválím.
Poznámka - nikdy necvičím odložení nebo zastavení a pak nevolám psa k sobě z několika metrů. Vždy se vrátím, obejdu psa, při výcviku přes něj i skáču, aby se ovládal a nehnutě vydržel. Je to proto, že když je pes naučený zůstat a zvednout se na zavolání z dálky, může si hlas splést nebo si nějak vymyslet, že ho voláte, zvedne se a radostně přiběhne nebo uteče.
Než jdu cvičit např. lovecké disciplíny, řeknu psovi, co budeme dělat - půjdeme na barvu. A na nástřelu teprve velím - stopa barva! Nebo jdeme k noze a teprve při vycházení zavelím rázně K noze!
Já nenutím sedat předpisově bulíka ve 100% případů, je zmasilý a klasické sednutí služebního psa mu dělá kvůli svalům potíže i kvůli křížovým vazům v kolenou a svalům. Je-li to možné, ať si předpisově sedne, ale nebazíruji na tom. Velím sedni. Jinak říkám hačí a on se svalí, jak chce. Totéž platí pro lehnutí. Snažím se ho položit předpisově, ale netrvám na tom. Velím lehni. Ale domácky i hají a např. v autě nebo v posteli říkám - udělej hají.
Při následování nebo šoulačce pes zalehává u nohy. Buď velím - ssssssssssssssss, tiché syčení anebo táhnu levou nohu při posledním kroku po zemi a šoupu podrážkou. Cvičím to dohromady. Povel lehni a šoupnutí nohou.
Jak se tělo natahuje a zvedá, tak dlouze vyslovuji vstáááň. Bez povelu mám psy naučené na zvednutí levé nohy mírně výše při prvním kroku po zastavení. Moje noha se zvedá obloučkem kolem psího těla a očí a po obloučku dopadá. Jak se zvedá noha, zvedá se i pes. Při výcviku potáhnu vodítko, velím vstáň nebo jdeme a zvedám nohu.
Zákazy
Co se nikdy nesmí a je to velmi ošklivé, je fuj. Co se momentálně nesmí, ale jinak je povolené, je nech anebo pusť. Např. nech lidi, nech psa, nech ocas, nech koš. Pusť, když najde mrtvého krtka. Je to důvod k pochvale, neboť vyhledal zvěř, nese ji a snad ji přiaportuje. Krtek je sice plný muších vajec, páchne a třeba je i nemocný, ale je to svým způsobem zvěř a pes pro mě pracoval, neboť ji vyhledal a donesl. Takže je pochválen a krtka mu odeberu. Moji psi velmi zřídka žerou hovínka - lidská, kočičí, kuní ..., neboť je cíleně pasu na koňském trusu, když ho venku najdeme. Takže nemají potřebu vyhledávat lehce stravitelnou vlákninu z nežádoucích zdrojů. Ne - je další povel, pokud něco nechci právě teď. A nemusím upřesňovat, o co jde.
Povelů je mnohem více, toto byl jen návod terminologie při soužití se psem. Čím je pes starší a více na něj mluvíte, je stále chytřejší a chápavější. Doporučuji ho co nejvíce rozvíjet. Důsledně trvám na vykonání povelů, které se používají např. na cvičáku. Dílčí část povelů musí pes vždy udělat naprosto přesně. A musí vědět, které jsou. (např. zůstaň a ke mně.)
Uveřejněno se souhlasem autorky.