Zde se nacházíte: Výstavy > Reportáže
Budapešť 2006 - jiný kraj, jiný mrav
Kateřina Růžičková (andy.katka@seznam.cz)
Nyní už nejen v televizi v reklamě na mixéry, ale i v kynologii se rychle zavedl pojem dva v jednom. Pravda je, že to naláká spoustu vystavovatelů i z dalekých zemí, protože se to prostě vyplatí a když je to dokonce tři v jednom a je to v Maďarsku, velká řada špicařů to nevydržela a rozjela se na víkend s vidinou a přáním tří CACů. I my jsme se vydali na "maďarskou honbu za tituly" a vypůjčili jsme si obytné auto.
Pro nás však už shon okolo výstavy začal už ve středu. Všechno sbalit, nakoupit jídlo, dojet na veterinu pro potvrzení... Ve čtvrtek jsem nadšeně přinesla do školy omluvenku, rychle jsem se snažila dojet domů, i když mi to České dráhy dost komplikovaly a už jsme jen čekali až tatínek přiveze auto. V noci jsme dorazili poblíž Brna k pumpě a přespali. V pátek jsme si naplánovali výlet k Macoše a do Punkevní jeskyně. Všichni jsme se těšili. I Jack, protože nevěděl, že bude muset tu hodinu počkat v autě. V jeskyni se nám opravdu moc líbilo. Konec prohlídky jsme si vychutnali na loďce a lanovkou jsme vyjeli téměř až na parkoviště. Jack už nás uraženě vyhlížel z okýnka řidiče. Čekání jsme mu vynahradili dlouhou procházkou po lese na volno. Tím bylo vše odpuštěno a my jsme vyrazili Budapešti.
Díky navigaci GPS jsme celkem snadno trefili až k výstavišti. Byla už noc, a tak jsme přespali naproti bráně. Ráno jsme pouze zajeli do výstavišť a hrdě se postavili mezi ostatní obytná auta. Jediná odlišnost byla, že jsme místo psů (jako ostatní) měli na jedné straně auta moře s palmami.
Nejistě jsme vyrazili k výstavní kanceláři, neboť nám nepřišla přihláška. Už jsem se viděla jak se maďarsky hádám o pozvánku. Naštěstí jsem se se svojí "angličtinou" bez problému domluvila a byl nám vydán katalog. Trochu s nejistotou jsem pátrala v seznamu majitelů a úplně ve mně zamrazilo. Babiččino jméno tam nebylo. Oni nás snad nepřihlásili. Pustila jsem se do vražedného činu a stránku po stránce jsem hledala špice. Našla jsem i Jackýnka a dodatečně jsem i zjistila, že jsme nebyli v seznamu pod H, jako Hacaperková, ale pod J, jako Jarmila. A nebyli jsme sami. Jen trochu předběhnu a povím, že pozvánka nám přišla v pondělí po výstavě.
A už to začalo. Tedy po půl hodinovém zpoždění. Špicové začínali takto: jeden laphund, jeden vlčí špic, jeden velký špic, jedna fena velkého špice, jeden střední bílý, jeden střední hnědý, jeden střední černý a to už jsme my. Překvapení bylo, že až na většinu pomíků se tu sešli samí čeští pejsci. Takže nemohl chybět Nero, Benďa, Jiffary... Posuzování začalo nezvykle, velmi rychle a hlavně velmi radikálně. Jeden po druhém a jeden krásnější než druhý, všichni se zdrželi v kruhu sotva minutku a všichni zklamaně odešli s VD. Snažila jsem se smířit s tím, že odejdeme stejně a možná kvůli uraženému zubu snad ještě hůř.
Když jsem vešla do kruhu, pan rozhodčí Denis Kuzelj ze Slovinska se na Jacka sotva podíval. Jednou tam a zpátky a hned se šlo na stůl. Musím přiznat že se mi doslova klepala kolena. Když jsem byla vyzvána, abych ukázala Jackýnkovi zoubky, tak se mi klepaly ruce, že jsem otřásala s celou Jackovou hlavou. Možná i kvůli tomu se pan Kuzejl podíval na zuby ještě sám. Když pak začal něco povídat o pouze pěti zubech, zatmělo se mi před očima. Dále hned na uvítanou pan rozhodčí pravil, že to je malý špic a ptal se na výšku. Rychle jsem vykoktala počet centimetrů. Trochu mě zarazil chladný přístup k vystavovatelům i pejskům. V kruhu jsme byli hrozně dlouho, ale nakonec jsme odešli s BOB. To jsem se klepala snad ještě víc.
Trochu nezvládnutá byla zpočátku organizace Eurospitzshow. Navíc jsme měli být ve stejný čas v závěrečkách i v kruhu klubovky. Naštěstí jsme díky pauze stihli oboje. Za BOB jsme se nechali vyfotografovat. Na klubovce dopadli všichni o poznání lépe. Zvláště psi s VD si polepšili. Velký černý Nero si vybojoval nejen BOB, ale i BIS.
V závěrečkách mezinárodky se předvedli pouze čtyři špicové. Dva pomíci, jeden malý bílý a Jack - Kozepspitz fekete (maďarsky). Hádejte kdo vyhrál. Jistě, ten nejostříhanější pom. Paní majitelka pejska Kristian Endless Joy Madam Svetlana opravdu jako madam se na svých vysokých podpatkách nesla k prvnímu místu a teprve teď jsem si všimla, že pomíček je posetý zářivými třpytkami. Je tohle ještě výstava PSŮ!? Nepřišlo by vám trapné předvádět psa, který má na sobě víc pudru a líčidel než vy? Tolik tužidla, že skoro nemůže přes svůj krunýř chodit a ani jeden chlup se nepohne!!! Nesahají třpytky už moc daleko, je to snad pro tohle plemeno typické? Není lepší vodit na výstavy plyšáka? Tomu alespoň nebudou plakat očíčka plná pudru a nebude mít poškozené sliznice. Je ten načesaný štuclík ještě špic? To plemeno které bylo pověstné hlavně svou odolností. Mohutný kožich je chránil, před mrazem a deštěm vydržel hodně a přesto měl stále usměvavou tvář. Co je má chránit, když se chlupy – špicí chlouba - ostříhají, a někdy i vyholí? Při Eurospitzshow to vedle v kruhu vypadalo jako u stánků se soškami pejsků, kam když přijdete a zeptáte se na špice, objevíte jen ostříhaného poma. Ze všech sil jsem držela palce té trošce typických trpaslíků, ale marně.
V noci většina aut z výstaviště odjela a tak si Jack dopřával noční procházky na volno a hraní se smečkou pinčů. Druhý den vypadalo vše podobně. Jen bylo na začátku ještě větší zpoždění. VDčkoví psi jsi vyklusali většinou BOB. Posuzoval příjemný maďarský rozhodčí Péter Harsányi. Pan rozhodčí se zdál být rozumný a bylo vidět, že pejsky má rád. Jen jako většina trpěl na pomíky. Ale to se asi nezlepší. Nero se ještě blýsknul v závěru a získal třetí místo. Domů jsme dojeli pozdě v noci spokojení s výstavou a nespokojení s tím, že zítra je už zase pondělí...
Publikováno 6.11.2006. Článek vznikl pro Spicove.cz.