Zde se nacházíte: Výstavy > Reportáže
Evropská výstava psů Bratislava 2003
Magdalena Hodálová /Čižmářová/ (spicove@centrum.cz)
Na Evropskou výstavu v Bratislavě bylo přihlášeno přes 10 000 psů. S ohledem na to, že se konala právě na Slovensku, které z pohledu zahraničních vystavovatelů stále ještě nepatří k nejvyhledávanějším, je to velmi slušné číslo. Počet špiců však o evropské úrovni zrovna nesvědčil, nepočítáme-li přes 30 přihlášených pomeranianů i keeshondů, u kterých byl ale zájem o tuto výstavu pochopitelný (důvod se dozvíte za chvíli).
Evropští vítězové aneb láska na výstavě...
Kruhy tak byly díky nízkému počtu přihlášených jen dva a to hned vedle sebe; třetí který mě zajímal, s 10 japonskými špici, byl hned v sousedství. Zdálo by se, že bude možné celkem pohodlně sledovat dění ve všech třech. Jenže pokud jste chtěli poslouchat co říká rozhodčí (a zvlášť u pomeranianů to opravdu stálo za to), sledovat psy, fotit a ještě si popovídat se známými i neznámými vystavovateli, nedalo se to stihnout bez "jazyka na vestě". Proto nejprve ve zkratce poreferuji o kruhu malých a středních špiců a převážnou část povídání o dění v druhém kruhu nechám na Ireně Kolouchové. Zde se pak můžete podívat na kompletní výsledky. A buďte prosím shovívaví k nepříliš kvalitním fotografiím, ale jak už to bývá, technika si postaví hlavu zrovna ve chvíli, kdy ji člověk nejvíc potřebuje :)
Malé, střední a velké špice měl na starosti pan Peter Machetanz, kterého většina z vás jistě zná. K pejskům přistupuje vlídně a posuzuje, řekla bych, velmi rozumně. Preferoval spíše starší, klasický typ německého špice bez jakéhokoliv náznaku "pomeranianizace" (tedy delší čenichovou partii, případně i malinko delší ucho, mandlovité oči, bez důrazu na extrémně bohatou a už vůbec ne upravovanou srst). Několik psů se neumístilo díky nekorektním končetinám (všimla jsem si ale, že jiní uspěli, ač také neměli pohyb zcela v pořádku), kontroloval nejen skus, ale i počet zubů, nicméně chybějící P u středního špice toleroval (šlo však o staršího šampiona). Posuzování proběhlo v klidu, hladce a rychle. Každého vítěze si pan rozhodčí osobně vyfotografoval, takže dostanete-li se k příštímu německému Zpravodaji, tyto fotky tam jistě včetně komentáře budou.
Bílí malí špicové mě osobně příliš neuchvátili. Celkově ke všem malým a středním špicům by se dalo říci - u nás máme lepší a je škoda, že zůstali doma. Na každé mezinárodní výstavě v ČR se sejde špiců jednak víc a jednak mnohem lepších. Mladý bílý pes vypadal pěkně, stejně tak mladá fena (však jde také o Světovou vítězku mladých), ale šampion, který nakonec získal BOB, mě příliš neoslnil. Je to psík spíše samičího výrazu s perfektním pigmentem, jemnější kostrou a nikterak bohatou srstí. V konkurenci však nic lepšího nebylo. Náš Luk První sníh je slušný pes, jenže na malého špice příliš robustní.
Malý bílý Bengy de Drei Öere - Evropský vítěz mladých
Malý bílý Yannick de Drei Öere - BOB
Malí černí byli alespoň pro mě také zklamáním. Dva němečtí interšampioni, kteří se zde předvedli, patřili spíše k průměru. Slušná srst i barva, jeden měl však příliš dlouhý a druhý příliš krátký nos, což dost kazilo celkový výraz. BOB nakonec získal ruský pes na horní hranici, rovněž naprosto průměrný. Za pozastavení nad ním stojí snad jen skutečnost, že nebyl uveden v katalogu; majitelka jej přihlásila až na místě, což je mimochodem v rozporu s řádem FCI a divím se, že nikdo nepodal protest. Nešlo však o jediný případ; u jiných plemen včetně pomeranianů nastoupilo víc dodatečně přihlášených zvířat, takže je možné, že šlo o lajdáctví pošty nebo pořadatelů, kteří poztráceli přihlášky - kdo ví? Černé fenky byly pěkné, škoda ale že nedorazila přihlášená hnědá Hanny Zlatý prach, která dle mého názoru převyšuje všechny zde předvedené o kvalitativní třídu.
Malý černý Nevel s Losinogo ostrova - BOB (tento pes nebyl uveden v katalogu!)
Vlčí Thorsdale Troubleshooter at Venway - Světový vítěz, tentokrát skončil jen jako výborný.
Ostatní barvy jsem sledovala jen poočku, protože to v té chvíli začalo být zajímavé u pomeranianů. Evropským vítězem mladých se stal pěkný oranžový pes na horní hranici. V mezitřídě zabodoval náš Jurášek Dobrý přítel, který vyspívá v nesmírně pohledného a kvalitního pejska (druhý creme sable pes byl také velmi slušný, třetí Aiko bohužel ještě není "hotový") a dle nejen mého názoru by si zasloužil i titul nejvyšší. Ten nakonec získal k překvapení všech oranžový pes majitelů z Kypru Luke Sivá perla (pochází z chovu Tibora Dobrovolného po našem Cedrikovi Kaveta Bohemia!!!), pěkné syté barvy, ale s malinko bílými tlapkami a především s na můj vkus až příliš dlouhou čenichovou partií - ale panu rozhodčímu byl tento typ zjevně milejší, což je v pořádku. U fenek se o konkurenci nedalo mluvit, o Evropskou vítězku soupěřily prakticky jen naše Barcarolla ze Smečky s ruskou oranžovou bíle stínovanou fenou, která se sice velmi hezky předváděla, ale na Barču nestačila. V Rusku prý nicméně patří ke špičce a vyhrává všude kde se objeví.
Malý oranžový Luke Sivá perla - BOB
Malá oranžová Rupom Roza Zolotoy Liven - RCACIB
U středních bílých jednoznačně exceloval Hero První sníh, který je jedním z nejhezčích psů (nejen ve svém rázu), kteří u nás jsou. Kromě toho, že jde doslova o chodící standard, má nesmírně milou povahu. Boj u středních černých a hnědých se stal skoro rodinnou záležitostí - Tom, Akim i Nelinka jsou jeden hezčí než druhý a všichni získali titul naprosto zaslouženě. U ostatních barev nebylo už vůbec o čem mluvit - Effekt je bezkonkurenční (zasloužil by si však lepší předvedení!), stejně tak vlkošedá Bona (škoda, že momentálně není tak v srsti jako na Světové výstavě, jistě by měla šanci i na BOB). A jediné dva velké špice na výstavě - bílého Lakiho a černého Clea snad není třeba představovat.
Soutěž o BOB u středních černých a hnědých špiců
Ve vedlejším kruhu bylo veseleji. Podrobně vám poreferuje Irena Kolouchová, která seděla přímo vedle stolku rozhodčí a měla možnost slyšet vše, co paní posuzovatelka sdělovala přihlížejícím divákům. A že to byly perly! Pravda, paní Svetlana je víceprezidentkou Ukrajinského kynologického svazu a kynologii jistě rozumí, ale špice (lépe řečeno pomeraniany) chová teprve několik let a její názory jsou - řekněme svérázné. Posuzování v její režii byla jedna veliká show v typicky ruském teatrálním stylu. Nedivím se, že docela velká část trpaslíků (i keeshondů) byla v majetku rusky mluvících vystavovatelů; věděli zřejmě velmi dobře proč váží tak dalekou cestu právě k ní a proč mají psy ostříhané tak, až nám ostatním přecházel zrak.
Kdo totiž neměl špice vysochaného místy až dohola, měl zkrátka smůlu. Někteří psi z Ruska měli srst upravenou tak, že kupříkladu na zadních partiích nezůstaly žádné kalhotky, naopak nohy byly vystříhané přes zadeček až k ocasu a z vnitřní strany až do slabin, takže vypadaly jako dva sloupky. Přiznám se, že to už příliš špicovitě nepůsobilo (a mimochodem, nejsem citlivka, ale viditelná varlátka u špice mi přinesla menší šok :)). Budiž, tolerance extrémní úpravy špice je záležitostí jen a jen samotného rozhodčího, který může sám zvážit co ještě ano a co už ne. Avšak co zvažovat nemůže a čemu se prostě podřídit musí, je standard. A ten hovoří naprosto jasně pokud se jedná o barvy špiců.
Přesto se zde nejen objevila, ale i umístila naprosto nestandardní zvířata! Trikolorní barva, oranžová s hnědým pigmentem, oranžová s výrazným urajirem (naprosto bílá dolní polovina těla) i brown and tan (ovšem ne v takové podobě jakou známe u nás, tedy čokoládově hnědý pes se znaky víceméně jen na tlapkách a pod ocáskem; zde byly znaky veliké a výrazné a základní barva byla jakoby prohnědlá či vyšisovaná černá). Vítězný creme sable psík Kontrapunkt Moje Uszanowanie byl však skutečně pěkný, úhledný a přiměřeně upravený; v závěrečných soutěžích vyhrál celou 5. skupinu FCI a není bez zajímavosti, že je po stejné matce jako u nás často využívaný krémový plemenník Kontrapunkt Na Zyczenie! Podle posudků ze Světové výstavy uvedených v Německém Zpravodaji však má tento pejsek pouze 5 řezáků. Že by u pomeranianů nebyly zuby důležité?
Dvě nestandardní barvy: tricolor Night Party Dancer v. Garten Eden (V4) a brown & tan AJ's High Impact (V3)
U vlčích špiců byl vcelku vyrovnaný poměr keeshondi vs. vlčí. Opět stejná situace - Rusové přijeli s keesy, z nichž někteří byli standardní, jiní menší a nažloutlí. Čekali jsme opět stejnou frašku jako u pomů, ale rozhodčí zde kupodivu postavila na první místa pěkná zvířata, spíše větší s hezkou stříbrnou barvou, původu většinou německého či italského. Největší aplaus sklidila překrásná Cessy slovenského majitele, která mezi ostatními nažloutlými fenami (kromě krásných Venway Utopia a Scorpio v.d. Barsewolffhaag) nemohla nevyhrát; vítězný pes byl ovšem skutečně impozantní a BOB získal právem.
Evropská vítězka Cessy of Charly's Angels
Plumcake del Monte Dragnone - BOB
A co říci závěrem o výstavě jako takové? Kdyby nebylo výjimečně pěkných kruhů ohraničených plůtkem a květinami (což byla ovšem zásluha sponzora Pedigree a nikoliv pořadatelů), řekla bych, že jde o jednu z mnoha mezinárodních výstav na Slovensku. Organizace místy vázla (např. drobnost - na propozicích bylo uvedeno parkovné 6 Euro, pořadatelé však na místě inkasovali 10 Euro, což je možná hloupost, ale kazila celkový dojem), hlasitá hudba při posuzování nebyla příjemná psům ani lidem a na co si vystavovatelé stěžovali nejvíc, byly skutečně chabé ceny. Jistěže nikdo nejezdí na výstavy kvůli pohárům (nebo snad ano?), ale pouhá kokarda za Evropského vítěze je s odpuštěním ostuda s ohledem na to, že výstavní poplatky byly prakticky stejné jako na Světovou výstavu.
Publikováno 6.10.2003. Článek vznikl pro Spicove.cz.