Zde se nacházíte: Výstavy > Reportáže
Evropská výstava psů Tulln 2005 (část 1.)
Magdalena Hodálová /Čižmářová/ (spicove@centrum.cz)
Na letošní evropskou výstavu jsem se těšila už hodně dlouho. Jednak jsem už pár let na podobně velké výstavě nevystavovala, ale hlavní důvod byly jen ty nej... vzpomínky, které na rakouské výstavy mám.
Náš starý Daneček, blahé paměti, totiž před 15lety v právě v Tullnu získal svůj (i můj) první CACIB a o nějaký ten pátek později (v osmi letech) zakončil výstavní kariétu ziskem svého druhého Světového vítěze ve Vídni.
Do Tullnu jsme rádi jezdili i později s manželi Stuchlíkovými a Danovou dcerou Ajkou, vždyť z Brna je to co by kamenem dohodil. Naposledy jsme se sem podívali v roce 1999, kdy se zde konala Evropská výstava. Tehdy na ní zaperlil tříletý hnědý střeďák Ursus z Tichého háje, který se jako jediný z českých špiců stal Evropským vítězem. Kdo by byl tehdy tušil, že jablka nepadnou daleko od stromu - synátor Zigi (Cromwell Thom Lukato Gold) se stal v roce 2003 Evropským vítězem mladých v Bratislavě a další dítě, náš Bendíček (Ego Sum Excessus)... ale ne, to bych prozradila příliš.
| - | Tulln 1999 | Paříž 2002 | Bratislava 2003 | Barcelona 2004 | Tulln 2005 |
|---|---|---|---|---|---|
| MB | 7 | 5 | 5 | 5 | 12 |
| MČH | 6 | 4 | 8 | - | 14 |
| MOST | 5 | 22 | 20 | 8 | 26 |
| SB | 5 | 2 | 3 | - | 5 |
| SČH | 1 | 2 | 3 | 1 | 5 |
| SOST | 1 | 5 | 2 | - | 2 |
| VB | 5 | - | 1 | - | - |
| VČH | - | - | 1 | - | 1 |
| T | 19 | 17 | 32 | 33 | 35 |
| V | 22 | 19 | 27 | 6 | 25 |
| celkem | 71 | 76 | 102 | 53 | 125 |
Počet přihlášených psů má nepatrně stoupající tendenci (podmíněnou i dostupností výstavy) a to je dobře.
Tak a teď už k české špicí expedici a k výstavě jako takové. Propagace výstavy a její organizace byla pečlivá od samého začátku posíláním propozic počínaje, přes bezproblémový příjem přihlášek e-mailem, a průběžným oznamováním aktuálního počtu přihlášených psů na internetu konče. Večer před výstavou jsem ještě zkusmo mrkla na stránky výstavy, zda neobjevím něco zajímavého a ejhle - kromě čerstvých fotografií vítězů odpoledních soutěží z pátku se zde objevil i přehledný plánek výstaviště s vyznačením všech kruhů a také rozpis pořadí jednotlivých plemen. Vědět předem kdy a kde půjdete na řadu je skutečně neocenitelné a nám se to moc hodilo. S vědomím, že po jediném velkém špicovi nastupují střední černí/hnědí (tedy my) jsme mohli vyjet s dostatečnou časovou rezervou a pohodlně zaparkovat pár metrů od našeho výstavního kruhu.
Plánek výstavy - není geniální?
Špicové zaplnili dva kruhy. V prvním posuzovala paní Gertrude Pinner z Rakouska (dlouholetá chovatelka špiců - v. Cottas) vlčí a trpasličí špice (úmyslně nepíšu keese a pomíky, protože tentokrát kupodivu nebyli v převaze jako na předloňské Bratislavě), v druhém paní Libuše Ubrová "to ostatní". Tedy ideální rozvržení pro nás české pozorovatelky - Radka Procházková a Fidlerovic výprava u "svých" malých špiců, Irča Kolouchová a tandem Vlčková/Vaníčková u "svých" trpaslíků a já poletujíc někde mezi. Jak to tedy vypadalo z mého pohledu?
V první řadě se hodně dlouho čekalo. Zatímco v ostatních kruzích už dávno probíhalo posuzování, stepovaly jsme netrpělivě se Stáňou Jansovou a našimi prvními pány na holení u kruhu, přečesávaly a udržovaly je v pozornosti... a zbytečně. Paní rozhodčí sice přišla na čas, ale posuzování ne a ne začít. Zprvu jsme se všichni domnívali, že s personálem kruhu možná předchystává a podepisuje kartičky a diplomy, aby se tím pak během posuzování nemuseli zdržovat. A opravdu, také se tím v průběhu výstavy nezdržovali, ovšem jinak než jsme si mysleli. Ale to předbíhám...
Tak sláva, konečně se začíná! Jako první nastoupil velký černý Nero (Aemir Black Re-Jan Moravia). Poprvé byl vystavován v mezitřídě a naprosto zaslouženě si odnesl Evropského vítěze i BOBa. Kdo z vás Nerouška viděl (příležitost jste měli a budete mít na téměř každé výstavě, neboť jiný odchovanec z 11četného vrhu se k reprezentaci velkých černých jaksi nemá), nediví se. Jak říká nejmenovaná odbornice na velké černé, "ten pes je prostě tank", a to je právě to, co se rozhodčím líbí - luxusně upravený a předvedený impozantní medvěd. Příprava na výstavu zabrala paničce x hodin práce podložených zkušenostmi s úpravou dlouhosrsté labutěnky a bohatě se vyplatila. Ještě jednou blahopřeji a věřte, že tohle je jenom začátek!
Následují střední černí a hnědí špicové. Náš poměrně veliký hnědý Bendík (Ego Sum Excessus) se líbí, je pochválen za pěkné osrstění a předvedení na pouhých 9 měsíců, a stává se Evropským vítězem mladých. Jsem šťastná, samozřejmě, ale radovat se budu až doma, teď fandím dalším střeďáčkům. Černý Jack (Andy od Ovčí babičky) získává bez problémů CACA a už nastupují dva šampioni - hnědý Zigi (Cromwel Thom Lukato Gold) a černý finský pejsek Black Baggheera's Allways On My Mind. Štěstí přeje Zigimu, o CACIBa jej ale vzápětí poráží Jack.
Janičce (Ego Sum Deianeira) musí kvůli srsti stačit CACA, takže o BOB nastupuje pouze Katka s Jackem a já s Bendíčkem. Jinak to dopadnout nemohlo - ostřílený harcovník Jack vítězí na celé čáře a já mu to moc přeji. Už jen proto, že mi tolik připomíná mého starého Dana - stejně jako on je totiž leskle černý s kratinkým formátem těla, což je to pravé tajemství ideální špicí postavičky a bohužel už se dnes moc nevidí. Tyhle přednosti plus skvělé předvedení u Jacka bohatě vyváží handicap chybějícího zoubku. Konekonců letos na MV v Katowicích získal i BIG a na pražské krajské dokonce BIS. (Přečtěte si jak hrdí páníčci ke svému miláčkovi přišli.)
Dva střední oranžové špice (jedním z nich je Emír Oranžový stín) jsem dokonale "zasklila", radujeme se totiž s Jackovou rodinou a obdivujeme malou Stázku manželů Jansových (neuvěřitelně hodné a krásné miminko, takové chci taky!). Mezitím nastupují střední bílí špicové. Průběžně se věnuji překladům (objevili se i zájemci o velkého černého špice) a jen koutkem oka sleduji co se děje v kruhu. Ze tří psů ve třídě otevřené se mi líbí jak druhý Esan (Esyco Buthus), tak první Catullus Bendeguz. BOB nakonec připadne šampionovi Gordonovi a.d. Norden, což je doslova kosmopolitní pes - pochází z Německa, žije ve Finsku a jeho tatínkem je český Cid První sníh :)
Gordon a.d. Norden - BOB
Catullus Bendeguz - RCACIB
Esyco Buthus - RCACA
Přesunuji se k vlčím špicům. Paní Pinner má potíže s chůzí, nikoliv však s úsudkem. Zcela jasně dává najevo, že typičtí vlčí špicové jsou jejímu srdci (a standardu) nejbližší. Projevuje se to i v její volbě BOBa - stará známá Cessy of Charly's Angels opravdu nemá s keeshondem společného zhola nic. Naopak zástupci ruské stanice Aistraum, typičtí keesové, odcházejí s VD (4 psi) a D (1 pes). (Pouze dva veteráni dostávají V, ti ovšem pocházejí z prvního vrhu, který byl ještě "německý").
Cessy snad nemá v současné době mezi fenami konkurenci. Pokud vím, doposud všechny výstavy vyhrála (poražena byla jen dvakrát, pokaždé německou fenou German Grey Star's Happy Hope). Kromě typu je její předností hlavně krásná stříbrošedá barva, ve které je každý chloupek přesně prokreslený a stínovaný. Jediné, co jí podle mého mínění chybí k naprosté dokonalosti, je lepší, či spíš jiná prezentace. Fenka si v kruhu ani po letech vystavování není uplně jistá, sklápí ocas i uši a fixování její pozornosti stylem, jaký vídáme u ovčáků či dobrmanů (pískání a halekání za kruhem), mi připadá nedůstojné.
Tirhan Babetje - Evropská vítězka mladých
Cessy of Charly's Angels - BOB
Rychlý přesun k malým černým špicům, stíhám však už jen třídu šampionů. Osobně se mi nejvíc zamlouvá Robánek (Šery od Templářských rytířů), vítězí však poměrně velký Jo-Kiddi v. Alten Feuerwehrturm. Třetí drobný hnědý pejsek Lex (Tempore Early Alert) z Finska mě bohužel příliš neuchvacuje, podle fotek na internetu jsem čekala něco úplně jiného. Není nad to vidět vše na vlastní oči. Mezi fenkami vyniká Balů (Ballad of Esher Lukato Gold - věčná škoda, že už se od ní nedočkáme štěňátek!), nakonec je ale převálcována loňskou světovou vítězkou, krásnou Feni (Tempore For Spotlights).
BOB získává (pro mě nepochopitelně) těžkopádný polský pes Ballo Notturno Imparato. Po nahlédnutí do katalogu zjišťuji, co a proč mi na něm nesedí. Kulatá hrubá hlava, nízké silné nohy, předlouhá srst - kde už jsem to jenom viděla? Vždyť je to celý Gordon, malý černý pes stejné majitelky a stejného pekinézoidního vzhledu. Bodejť, otcem obou je přece přerostlý pom Kontrapunkt Vis Maior, matkou taktéž pomořanka, naše Delphine Neverending Delight. Opět se utvrzuji v tom, že přeřazování trpaslíků do malých špiců je jedna velká chyba. Kromě neplech s chybějícími zuby a problémovými patellami (o směsi barev - v tomto případě oranžové, strakaté, bílé a černé - nemluvě) jsou výsledkem právě takoví netypičtí malí špicové. Zaplaťpánbůh že podobné typy nepřerůstají i do střeďáků! (Zatím.) Anebo se vám tohle líbí?
Jo-Kiddi v. Alten Feuerwehrturm - RCACIB
Ballo Notturno Imparato - BOB
Dívám se ještě jak Vlčkovic black and taní kluk Šerda (Cartouche Exotica Rytířská tvrz) dostává titul Evropského vítěze mladých a honem utíkám k vlčímu kruhu, který mezitím ovládli trpaslíci. Šerdův bráška Cargo Lord je právě čtvrtý z šesti, Zam Lví domov Mirka Černohorského za chvíli třetí z pěti. Fotím si ještě několik pejsků, kteří mě docela zaujali (také vám to připadá jako dvě různá plemena?)...
Powerpom Maxmillion - V2
Bi-Mar's Monti - V4
... a čekám, jak se vyvine souboj tří šampionů. Skončil vítězstvím psa Xantah Dream Joi, matadora mnoha výstav, tedy poměrně nečekaně (nebo naopak očekávaně?). Však uvidíte ještě u soutěže o BOB, zatím no comment.
Finch's Ovations For Me - RCACA
Stugerd's Ever one and only at Cygal - V3
Evropská výstava psů Tulln 2005 (část 1.)
Evropská výstava psů Tulln 2005 (část 2.)
Publikováno 16.6.2005. Článek vznikl pro Spicove.cz.