Zde se nacházíte: Výstavy > Reportáže
Mezinárodní výstava psů Praha 2005
Šárka Hloušková (hlouskovasarka@seznam.cz)
"Je krásné ráno, 1. máj, a 1. máj je lásky čas, uslyším i hrdliččin hlas?" ...pobrukovala jsem si ještě trochu zpitoměle v neděli po ránu. Jenže to, co slyším, není žádná hrdlička, ale můj budík, který mi hlásí osmou hodinu ranní, a tedy že už je nejvyšší čas popadnout přepravku, doklady a ostatní potřebné věci na výstavu. Bydlím cca 10 minut jízdy autem od Letňanského výstaviště, a tak si ještě nechám chvilku na pomazlení se se smečkou čítající 4 jedince.
Vystavovat se bude Terka a proto dostane piškot na dobrou náladu a pevné nervy, a pak jen otevřu dvířka od přepravky a zavelím "Tak nastupovat! Jedeme!". Koutkem oka sleduji, jak mizí v klícce. Teď už jen šup s přepravkou do auta a hurá na výstavu.
Sluníčko slibuje nádherný den, už jsem na Proseku na poslední křižovatce a odtud jsou Letňany coby kamenem dohodil. Jenže co to? Na semaforu vedle mne zastavilo auto se štěkajícími psy a z mé přepravky se ozvala odpověď. "Kruciš, takhle přeci Terka neštěká?!" Okamžitě parkuji u chodníku a jediný pohled mě ubezpečí, že se nemýlím. Z klícky na mě spokojeně mžourají kukadla Vendy, která tak ráda cestuje, že si tenhle výlet nechtěla nechat ujít. Za jadrných výrazů snášejících se na její hlavu otáčím auto a celou cestu absolvuji znovu, tentokrát už se správným psem, zato s porušením minimálně pěti dopravních předpisů.
Dál už vše probíhalo docela normálně, je dobré si najít strategicky výhodné parkovací místo, pokud možno u vchodu do haly, vyhledat náš kruh (většinou vidím někde špice a snažím se ho dohonit, ale toto výstaviště má vše dobře značené), popovídat s přáteli a hlavně ulovit něco k snědku.
Myslím, že všichni ocenili klimatizované haly, protože ten den se teplota šplhala až ke 29°C. Je velká škoda, že na tomto místě je tak málo zatravněné plochy k venčení psů a bylo častým jevem vidět kálícího psa na chodníku a ne všichni vystavovatelé po svých miláčcích exkrementy uklízeli.
Šli jsme se s Terkou proběhnout a nezbývalo než čekat, až na nás přijde řada. Tuto výstavu posuzovala paní M. Marušková a jako vždy, tak jak je pro její posuzování typické, podávala vysvětlení o důvodu hodnocení daného jedince jak vystavovateli, tak i přihlížejícím návštěvníkům výstavy. Musím přiznat, že takovýto přístup rozhodčího velmi oceňuji, rozhodně to není pro posuzovatele samozřejmostí.
Sešli se zde převážně velmi pěkní představitelé špiců, škoda, že nenastoupila fena japonského špice, těšila jsem se na jediného zástupce u nás tak málo početného druhu. Trochu mě překvapilo, že přišlo tak málo vlčích špiců, byli pouze tři ze čtyř přihlášených, a to ani jeden z českého chovu. Škoda, snad za to může poměrně velmi teplé počasí a to, že mnoho špiců už je v línání. Zato předvedená fena majitele z Rakouska byla skutečně pěkná a po zásluze získala BOBa.
Malých špiců také nebylo tolik, co jindy, jen dva černí/hnědí a deset v nových barvách. Radost jsem měla ze dvou velkých bílých a dvou velkých černých špiců. Všechny jistě zaujal mohutný a báječně vychovaný AEMÍR Black Re-Jan Moravia. Na slušnou konkurenci to vypadalo u trpaslíků (z 11-ti přihlášených přišlo 9 psů). Pan M. Černohorský předvedl svůj nový odchov ze zahraničního krytí, které jej stálo velké úsilí. Je třeba ocenit snahu každého, kdo chce dodat do našeho chovu kvalitní, nepříbuznou krev z jiných zemí. Oba (pes i fenka) jsou zdařilí a určitě neudělají svému chovateli ostudu. Také známý ANDRE Apri Cheri je stále krásně v srsti a smějící se ERIK Dobrý přítel šlapal jak zamlada. Fenečka v dorostu ARISKA Haspo dávala znát, že z ní jednou bude stejně úspěšná fenka, jako je její maminka MAJDALENKA Dobrý přítel. Titul CAJC si odnesla černá trpaslička paní Karpfové, kromě jiných předností na ní byl patrný krásný vztah ke své majitelce.
Potěšující byl nástup tří opravdu kvalitních fen ve třídě otevřené. Myslím, že český chov se nemá za co stydět, a že máme konkurence schopná zvířata. Je ale škoda, že se tak pomálu na našich výstavách objevují zahraniční vystavovatelé. V situaci trpaslíků-pomořanů je to obtížné, neboť tolik diskutovaná střihová úprava je už všude ve světě samozřejmostí a není moc častým jevem vidět rozhodčího, který upřednostní neostříhaného poma oproti ostříhanému, byť jsou oba dobří v typu i v pohybu. Je to ale dané i odlišným typem srsti, velmi kvalitní pomíci mají mnohem více vatovité podsady, než krycích pesíků a takováto srst se prostě upravit musí. Já sama jsem se při obou výstavách v Rakousku setkala s tím, že mi rozhodčí (v prvém případě hl. poradce chovu) doporučil vylepšit střihovou úpravu u mé prý jinak bezvadné fenky. A kdo z vás byl na světové výstavě v Dortmundu či na evropské v Bratislavě, měl možnost si sám udělat úsudek. Vždy vyhrávali dobře ostříhaní psi - někdy až příliš.
Ale k výstavě. Každá z feneček měla něco, co ty druhé neměly a rozhodování bylo zajisté těžší. Proto si velice vážím udělení CACIB pro Terku, neboť dle mého názoru je např. Majdalenka paní I. Kolouchové skutečně pěknou představitelkou trpasličího špice, a i Odetka paní Vavrušové, byť zatím nebyla tak v srsti, bude brzy velkou konkurencí i starším fenám. O pár minut později jsem mohla opět poděkovat paní Maruškové za udělení BOB, je od ní milé, že dává šanci fenám tento titul získat, mají to přeci jenom o trochu těžší, vzhledem ke svému cyklu a březosti, oproti většinou hezčím psům. Takže nás čekala chvíle odpočinku a příprava na závěrečné soutěže.
Jako první šli bojovat za špice pár oranžových trpaslíků pana M. Černohorského. Za mohutného fandění získali 3. místo a moc jim to slušelo. Za nimi nás ve veteránech zastupoval Erik Dobrý přítel paní J. Stinglové. I on bojoval statečně (já opravdu obdivuji jeho elán a výdrž) a potlesk jej doprovázel na místo 3.
A pak už nastupovali BOBové z V. skupiny. Vyběhly jsme s Terkou zvesela na koberec a... já zakopla, jen tak tak, že jsem ji pod sebou nezazdila. Trochu se lekla, naštěstí se brzy vzpamatovala a dál hezky šlapala přede mnou. Tuto skupinu posuzovala paní O. Dolejšová. Na 5. místě se umístil velký černý špic Aemír Black Re-Jan Moravia a já nevěřila vlastním uším, když slyším, že trpasličí špic získává I. BIG! Tedy mé další poděkování patří i této rozhodčí.
Zbývalo nám snažit se co nejlépe reprezentovat špice v soutěži o Nejhezčího psa dne. Jsou chvíle, kdy připomínám tetřeva hlušce. Je to krom jiného i tehdy, když vystavuji svého psa a přestávám vnímat své okolí a jen a jen jemu sladce šeptám, jak je krásný (v tomto případě krásná) a slibuji modré z nebe. Nereaguji na podněty z vnější. Stojíme s Terkou jako sochy a navzájem se hypnotizujeme. Kdo padne dřív? No nemám k tomu daleko, když slyším, že za skutečně skvělé předvedení získává titul I. BID trpasličí špic. S tímto titulem jsme se postavily proti vítězi z předchozího dne a tím byl něm. ovčák. Terka je miluje, má jednoho doma a s nadšením, že konečně bude nějaká zábava, se k němu vrhla. I ovčáka zaujala ta mrňavá vrtící se koule pod jeho nosem a myslím, že by navázali přátelství, kdyby jim byl dopřán čas. Jenže soutěž je soutěž, ovčák nasadil výstavní postoj a byl by za skoro dokonalého, nebýt té zvláštní barvy. Ale postavu měl úžasnou. Z tohoto souboje vyšel vítězně on.
Věřím, že jsme s Terkou dobře propagovaly naše špice, a že je znát vzrůstající obliba těchto usměvavých a věčně dobře naladěných chlupáčů. Děkuji všem, kdo nám fandili a ať se špicům daří i nadále!
Publikováno 10.6.2005. Článek vznikl pro Spicove.cz.