Zde se nacházíte: Výstavy > Reportáže
Národní výstava psů Olomouc 2007
Kateřina Růžičková (andy.katka@seznam.cz)
Olomouc - spontánní výstava
První letošní kynologická akce byla Hanácká národní výstava v Olomouci. Konala se na výstavišti Flora Olomouc v pavilonu A, E, G, H. A spontánní proto, že nic nebylo podle plánu pořadatelů, natož podle katalogů nebo čehokoliv jiného.
Judit Vyzel a Anicet D'Arlande
Program jsme měli opravdu pestrý. Přihlášené jsme měli dvakrát Junior handling a dva psy Jacka a Kony (Palmirra Lukato Gold), která byla na výstavě poprvé. Tato výstava nám připravila spoustu překvapení. Tak například místo pana rozhodčího Řehánka posuzoval špice pan Pawel Szemraj z Polska a choďáky pan rozhodčí Dostál. Navíc tato plemena nebyla, jak původně bylo psané, v jednom kruhu, ale ve dvou. A každý na druhém konci haly. Naštěstí ta byla tak malinká, že to nebyl takový problém jako se prodrat naprosto ucpanou uličkou.
U kruhů se nesedělo ve dvou řadách, ale nejméně v pěti a poslední řady se prolínaly s vystavovateli sedícími naproti. Ale abych jen nekritizovala. Venku bylo spousta travnaté plochy, na které se aktivnější psi mohli dosytosti vyřádit, aniž by někomu překáželi.
Špiců se posuzovalo dohromady sedmdesát. Tam jsme se dostali na řadu dřív. To už nastaly další zmatky. Pod číslem 741, které jsme dostali s deskami, a které bylo uvedeno na pozvánce, nás prostě nechtěli pustit do kruhu. V katalogu jsme byli pod číslem 742. Marně jsem se vedoucí kruhu snažila vysvětlit, že to co mi stojí u nohy není malá vlkošedá fena, ale černý střední pes, že jsme v rázu sami a tudíž jsme neměli ani s kým jít o BOB. Docela nepříjemně se nás snažila přesvědčit, že tu nemáme co dělat, že prostě vystavovat nebudeme. Nakonec uznala, že náš Jack opravdu nevypadá vlkošedě a že asi opravdu máme být na řadě. Její přístup vůči mě a vůči řešení problémů mě opravdu mrzel.
Jack v kruhu
Když jsme tedy konečně měli možnost se předvést, pan rozhodčí byl z Jacka nadšený. Jak vzhledem, tak povahou. Jack se s ním v jednom kuse mazlil a lízal mu ruce. Jen nám trochu úsilí znepříjemňoval koberec, který nebyl přilepený a tak klouzal pod nohama. Jediný problém byl ze zoubkem. Pan rozhodčí dlouho váhal. Nakonec se i ptal vedoucí kruhu, jestli je možné v Čechách zadat s vyraženým zubem tituly. Paní vedoucí kruhu však řekla, že by měl posuzovat tak, jak se posuzuje u nich. Trochu mě mrzelo, že i přes to, že titul zadat chtěl, nezadal. Myslím, že by se měl rozhodovat rozhodčí sám a ne podle někoho jiného. Takhle viděl Jacka pan rozhodčí:
Velmi elegantní pes, typický představitel plemene s dokonalým výrazem hlavy, uši dobře nasazené, tmavé oko. Chybí řezák. Výborná horní linie, pravidelný postoj končetin, výborný pohyb. Vynikající kvalita srsti, okouzlující povaha, přátelský, profesionálně předveden. Krásný pes, ale vzhledem k chybějícímu zubu ve skusu má snížené ocenění.
Takže jsme si odnesli známku VD. Dostali jsme diplom a posudek, který byl ale napsán na úplně jiného psa. Při reklamaci jsem nebyla moc úspěšná. Nejprve se mnou všichni jednali s výrazem v obličeji jako: "Co tu zase otravuje?!" Nakonec se mi tedy posudek rozhodli přepsat. Posudky byly psané na počítači, který se často zasekával a sem tam pro pobavení ostatních něco vymazal a pak si řekl, že mi prostě nový posudek nevydá a podařilo se to téměř skoro až na konci výstavy.
Kony v kruhu
Mezitím se už taťka připravoval s Kony u kruhu choďáků. Na první výstavě si ji chtěl předvést sám. Kruh byl pro tak aktivní plemeno poměrně malý. Proto vypadalo velmi zajímavě, jak se velká plemena mačkají a pražští krysaříci mají kruh téměř dvojnásobný. Byli jsme posouzeni ve třídě mladých spolu s další fenkou Corry Krosandra. Skončili jsme se známkou V2. Panu rozhodčímu se Kony líbila, ale zdála se mu moc hubená. Kdo Kony viděl, ať posoudí sám. Oproti posudku Jacka byl ten Kony mnohonásobně kratší:
Typická představitelka plemene, v kostře bez výrazných nedostatků, málo osvalená.
Dohromady přijelo na výstavu deset choďáčků a BOB získal pes ve třídě šampiónů Darri Stamo-bud. Ale to už byla Kristýnka s Jackem v předkole mladého vystavovatele. Jack se pěkně předváděl a bodíky jen naskakovaly. Takhle se provystavovali do dalšího kola. Dále jsem šla já s Kony. Byla jsem naprosto smířena s tím, že vypadnu v prvním kole. Kony je ještě velmi mladá, poprvé se má předvádět a přehazování u nohy jsem jí učila až na výstavě.
Mladý vystavovatel je hlavně o tom, jak soutěžící umí svého pejska předvést ve figurách, jaké má znalosti v kynologii, jak se svým psem sehraný, jestli má správné oblečení aby pes nezanikl a aby bylo společenské...
Proto mi opravdu vyrazilo dech, když mě paní rozhodčí Alena Košťálová poslala do dalšího kola. Tam jsme si měnili psi. Dostala jsem opravdu malého jorkšírského teriéra s až nadmíru přátelskou povahou. Sotva jsem vzala do ruky vodítko, začal se vrtět skákat a olizovat mi obličej. Vůbec jsem nevěděla jak ho mám zklidnit. Nakonec se mi to povedlo a Sunyho jsem předvedla.
Spíše vystavovatelka, která dostala Kony, měla co dělat. Dokud dopovala naše zlatíčko pamlsky, Kony neochotně, ale stála. Problém byl při předvedení v pohybu. Kony vůbec netušila, co se s ní děje a tak mě zmateně hledala. A přece jen, když jste zvyklí na dvoukilového pejska, dvacetikilový drobeček, který táhne přesně na druhou stranu než vy, vás trochu vyvede z míry. Když se ke mně Kony dostala, začala parádně poslouchat, asi se bála, že ji zase někomu půjčím, když bude zlobit. Nakonec jsem se dostala až k nejlepším čtyřem, kde jsem vypadla. Ale stejně jsem byla nadmíru spokojená. Byl to první pokus a dopadl velmi dobře.
Jack s Kristýnkou
Ale Kristýnka dopadla ještě lépe. Ve finále se dostala mezi první tři. Závěr zahajovaly ukázky tance se psem. Hned po nich si Kristýnky vyběhala, i přes to, že Jack už se nechtěl moc nechat se stavět do postoje, druhé místo. To, že si dvakrát po sobě mohla stoupnout ke stupni vítězů, ji potěšilo. Minulou výstavu v Bratislavě na třetím a dnes v Olomouci na druhém místě. Získala pěkný pohárek a tím spravila náladu za všemi neúspěchy dnešního dne.
Publikováno 19.1.2007. Článek vznikl pro Spicove.cz.