Zde se nacházíte: Výstavy > Reportáže
Speciální výstava špiců Zbraslav 2004 (2)
Mgr. Alexandra Benáková (benakova@gehe.cz)
Dny špice ve Zbraslavi u Brna se stávají další krásnou tradicí. Nejsem pamětníkem toho úplně prvního ročníku, takže nevím přesně, pokolikáté se uskutečnily, ale já osobně jsem tu byla už počtvrté. Líbilo se mi tu pokaždé, protože vedle našeho letního tábora ve Smržovce je to další příležitost ke setkávání se špicaři z různých koutů republiky, se kterými se jinak vidíme jen letmo někde na výstavě nebo na bonitaci, ale také s těmi, kteří na výstavy nechodí a mají pejska jen tak pro radost.
Letos jsem se tu potkala například s majitelkou malé černé fenky, která účinkovala spolu s bílým špicem v reklamě na Primalex. Ten tu také nechyběl. A tak už teď vím, že špicí Primalex Stars se jmenují Dorothy Litožnická tvrz alias Milli a Zenit Vyzel.
Jedinou vadou minulých ročníků byla nepříliš vysoká účast. Lidé přijeli v sobotu ráno na bonitaci a po obědě většinou hned odjížděli domů. Škoda. Musím říci, že letos tomu bylo úplně jinak a mně to tu ze všech ročníků připadalo úplně nejlepší. Snad i díky tomu, že se tu kromě bonitace poprvé uskutečnila výstava. Byl to vynikající nápad paní Pavlíkové. Sto čtyři přihlášených pejsků určitě nikdo nečekal, protože původně jsme počítali jen s jedním kruhem. Nakonec musely být tři. Právě díky sobotní výstavě a bonitaci přijel takový počet lidí. Letos bylo toto setkání trochu slavnostnější také proto, že se nám sešlo hned několik jubilantek, na jejichž počest se v pátek večer konalo posezení s vynikajícím pohoštěním. Zajišťovala ho hlavně Věra Veverková, ale přispěly i naše jubilantky.
Myslím, že absolutní úspěch měly opečené kostky chleba posypané chutným kořením s česnekem. Prý je připravovala Magda, ale nevím to jistě - každopádně díky a prosím o recept! Atmosféru nám zpříjemnil svým vystoupením vzácný host - zpěvačka Jitka Vrbová. Sama špice nemá a na Zbraslav přijela se svými přáteli Pecharovými. Jak jsem se dozvěděla od nich, byla prý nadšená, když viděla tolik pejsků pohromadě. Nikdy prý nic takového neviděla a sledovat pobíhající špicínky na trávě prý pro ni bylo lepší než televize.
Novinkou letošního ročníku byla i "Bábovkiáda" alias memoriál pana Cifreunda. Měla to být vzpomínka na dnes již zemřelého účastníka zbraslavských setkání z Českých Budějovic a jeho manželku, která už rovněž není mezi námi. Byl proslulý tím, že na každé setkání přivezl vlastnoručně upečenou bábovku. Vynikající. Letos se do soutěže o nejlepší bábovku sešlo kolem patnácti vzorků a těžko byste tu našli dvě stejné. Byly tu bábovky piškotové, třené, ořechové, kakaové, makové, tvarohové, jablkové, rozinkové, s kandovaným ovocem a kdovíjaké ještě. Kdybych měla ochutnat všechny, praskla bych a přibrala o deset kilo. Kromě bábovek tu byly i záviny - kdo nerad sladké, mohl si vzít se slanou náplní. Každopádně hodnotit, která bábovka byla úplně nejlepší, bylo prakticky nemožné a určitě by to nikdy nebylo spravedlivé, a tak jsme to nakonec vyřešili losem: jako nejlepší byla vylosována bábovka, kterou upekl malý Pepa Liška. Všechny bábovky i štrůdly pak putovaly v sobotu na stůl a všichni jsme si na nich mohli pochutnávat k snídani a odpolední kávičce.
V sobotu ráno před výstavou jsem konečně zjistila, jací jsou tam pejsci. V pátek večer jsme si totiž pesky nesměli vzít s sebou do sálu, takže museli zůstat na pokoji. Navíc hodně jich přijelo až v sobotu na výstavu. A opravdu bylo na co koukat. Nechyběl tu snad žádný velikostní ráz a barevná varieta. Bylo tu černo (většina malých byla z La-Ni-Lu a velcí zase z únorového vrhu Re-Jan Moravia), bílo (malí z CHS Vyzel a také několik velkých), oranžovo (hlavně díky CHS z Temných nocí, Liška od krbu a Kaveta Bohemia) a nechyběli ani hnědí, vlkošedí a velcí vlčí. Prostě paráda. Nápad pozvat sem majitele velkých černých štěňat z Ostravy byl skvělý. Sešlo se jich opravdu hodně, i když ne všichni se představili ve výstavním kruhu. Asi se nestihli přihlásit. Díky puppy třídě se tu sešlo dost štěňat i v jiných barvách a rázech. Vidět tolik špicích miminek pohromadě se hned tak nepodaří. Měli tu možnost poprvé se představit na výstavě, což je myslím ohromně důležité. Nikdo neodešel z kruhu s prázdnou a krásná kokarda bude určitě příjemnou vzpomínkou na první výstavu v životě.
S prázdnou neodešel vlastně nikdo: už ráno, při přejímce, dostal každý přihlášený pejsek plnou tašku dárků od sponzorů. Díky jim všem i těm, kdo takové štědré sponzory dokázal zajistit. Na vítěze pak ještě čekaly krásné poháry a medaile, jaké by nám mohla závidět kdejaká mezinárodka u nás i v cizině. Takže opět - díky sponzorům cen i paní Pavlíkové, která poháry a medaile vybírala. Paní Pavlíková byla pro mne vůbec SuperStar celé výstavy. Sledovat ji při posuzování v kruhu, to byl pro mne koncert! Strašně bych si přála, až mi za dvacet let bude tolik jí, mít její elán a energii. Celé dopoledne posuzovat v kruhu, hned po obědě bonitovat a večer pak řešit, jak jí světle modrý kostýmek bude na výstavě v Brně ladit k oranžovému pejskovi a jestli jí v něm nebude zima či horko. A pak namísto odpočinku jít s pejskem na procházku a na nakonec s námi sedět dlouho do noci u ohně, opékat buřty a vyprávět historku, jak kupovala svého červeného bavoráka. U ohně bylo zkrátka příjemně: škoda jen, že se nezpívalo. To je asi moje jediná připomínka k celé akci. Přestože bylo poměrně chladno, ti nejskalnější flamendři vydrželi u ohně sedět až hluboko přes půlnoc. Vstávání na výstavu do Brna bylo dosti kruté.
Za rok se těším, že zase s Falkem na Zbraslav pojedeme. A už sháním nové recepty na bábovky, abych také mohla nějakou zajímavou upéct. Na shledanou!
Publikováno 7.7.2004. Článek vznikl pro Spicove.cz.