Zde se nacházíte: Výstavy > Reportáže
Speciální výstava špiců Zbraslav 2004
Magdalena Hodálová /Čižmářová/ (spicove@centrum.cz)
V první řadě je třeba říci, že letos poprvé to byl skutečný a nefalšovaný špicí "slet". V loňských letech se nás scházelo nemnoho, lidé odjížděli hned po bonitaci domů, a těm zbývajícím nezbylo než pokukovat po fantastickém množství grifonků, kteří zde ve stejném termínu pořádávali svoji výstavu. Bylo jich nepočítaně, skotačili na obrovské louce a my jim skoro záviděli.
Koho by napadlo, že letos je trumfneme nejen co do počtu přihlášených psů! Mohu směle prohlásit, že naši špicové se projevili jako dokonalé společenské plemeno a že nás správci areálu přivítají jakožto nekonfliktní a bezproblémové pejskaře i v příštích letech! (Až na sem tam neuklizené hromádky - skutečně, ten pytlíček, který všichni dostali při přejímce na výstavu, nebyl na svačinu... tak pro příště!)
A jak to na Zbraslavi vypadá? Jednoduše - je tam krásně. Jediným zádrhelem by mohla být pro nemotorizované účastníky doprava. Naštěstí se pokaždé našel někdo známý a ochotný, kdo skočil do auta a pro nešťastníka do Brna, které je necelých 30 km vzdálené, dojel. Svižnou jízdou částečně po dálnici bývám na místě za čtvrt hodinky. Napoprvé je problém cvičák ukrytý v polích a lesích najít, ale propříště trefíte i poslepu. V areálu pohodlně zaparkujete (nevím ovšem jaká byla situace v sobotu ráno před výstavou, ale odhaduji že kapacita parkoviště je dostačující), ubytování bylo potřeba zarezervovat dopředu, ale nakonec ještě nějaká volná místa zbyla (měli jsme celý areál sami pro sebe, žádní grifonci, kdepak). Nocleh přijde na 140,- za dospěláka, poloviční sazba je za dítě a 50,- za psa, ale pssst, počet psů na pokoji nikdo nekontroloval...
Pokoje jsou (alespoň v naší části ubytovny) zrenovované, po rekonstrukci byly zjevně i toalety a sprchy. S přáteli jsem spala ve čtyřlůžkovém pokoji, ale co jsem viděla, jsou zde i dvou a třílůžkové. Povlečení čisté, případné blešky tedy pochází jen od vašich vlastních psů. Problém s pejsky v posteli žádný. Zato s pejsky ve velkém sále velký. Do restaurace a do sálu nás letos s pejsky nepustili. Prý špatné zkušenosti z minulých let. Škoda. Mazlíčci museli být tudíž během celé páteční oslavy a sobotní výborové schůze na pokojích a řada útlocitných majitelů proto oželela bohatý raut, nabrala si šunku a masíčko s sebou a věnovala se raději svým pejskům (naprosto je chápu!). K rautu se ještě dostanu, jen co doplním situační plán.
Tak tedy: jak už bylo kdesi řečeno, celý areál je oplocen a největší část z něj tvoří obrovská (a bezvadně posekaná) louka. Zaslechla jsem, že si snad původně správci nepřáli volné pobíhání pejsků, ale myslím, že záhy podobné snahy vzdali; zkuste si zpacifikovat naráz nějakých 100 psů s majiteli... Pejskové tedy mohli řádit do sytosti. Na této louce byly v sobotu umístěny tři výstavní kruhy a byl to opravdu výborný nápad - pejskům krátká tráva vyhovovala a svěží zelená barva jejich barevným kožíškům vyloženě slušela. Grifonci mívali své výstavy na betonovém podkladě restaurační terasy, což rozhodně nebylo ono. Nedaleko kruhů byl postaven i malý parkur agility, který dala dohromady (po nocích a vlastníma rukama, za což jí patří díky!) Šárka Hloušková. Ovšem kolik pejsků si nakonec zkusilo zaběhat, to nevím. Mám obavy, že jich mnoho nebylo, skotačily zde víceméně jen děti.
Tohle jaksi nevyšlo a dovolím si říct proč (a nasypat si taky trošku popel na hlavu) - zkrátka jsme to docela zapomněli zorganizovat. Stejně jako avízovanou piškotkiádu a další soutěže. Ale každý měl tolik práce s přípravou a chystáním, že nezbyl čas... Tak příště určitě!!! Co se ale povedlo, byla bábovkiáda. Soutěž jako taková se nakonec nekonala, protože bábovek se sešlo tolik (tuším 15 parádních kousků), že nebylo možné všechny ochutnat - takže se vítěz prostě vylosoval; ale po bábovkách se jen zaprášilo - někteří šťastlivci si na nich pochutnali ke snídani a kdo přišel později, nenašel už ani drobečky.
Co najdete v areálu dál? Malý bazén vedle terasy. Ovšem za ta léta se v něm smočilo jen pár otužilých odvážlivců. Pejsci tady do vody nesmí (naštěstí špicové většinou ani nechtějí, takže je to nemrzí). Velké ohniště pod terasou. Ideální na posezení s kytarami a na grilování. A pak restaurace. Zmíněná veliká terasa je perfektní pro ukrytí před deštěm; bonituje se zde, ale i sedí u dlouhých stolů a povídá. Unitř budovy je hospůdka s obsluhou, točené pivo, teplá jídla. Po pár schůdcích sejdete do separovaného velkého sálu. Právě v něm jsme letos uspořádali posezení s rautem. Narozeniny (prozradím že kulaté) jsem zde oslavila já se Štěpánkou Vitonskou, jubilantkami byly i Šárka Hloušková a Jana Pandulová a nejhezčí kulaté číslo patřilo Líbě Pečené. Ještě jednou veliká gratulace!!!
Doufám že všichni byli s pohoštěním spokojení (za vše díky manželům Veverkovým a Sadivovým a vlastně všem, kteří se nachomýtli a pomohli s přípravou) a moc děkuji za všechny dárečky! Po dobrém jídle a pití hrála a zpívala Jitka Vrbová, bylo to vážně krásné... Co se dělo vevnitř dál, nemohu sloužit, protože jsme se přesunuli ven grilovat kotletky a popíjet dobrou plzeň. Na pokoji pokračovala zábava dlouho do noci, bohužel beze mě, usnula jsem hned po upadnutí do postele... (měla jsem po zkoušce a předešlé noci jsem toho moc nenaspala).
Druhý den po poněkud mátožném vypotácení se z postele nás přivítal čilý ruch venku na louce - kruhy již byly připravené a všude spousta lidí a pejsků. Po ránu bylo trošku chladno, ale během dne vysvitlo sluníčko a lepší počasí jsme si nemohli přát. Pracovaly jsme s Danou Šmigurovou v kruhu u pana rozhodčího Řehánka. Špice na CACové výstavě posuzoval teprve podruhé, ale bez nadsázky to nemělo chybu. Příjemný k vystavovatelům i psům, každému se věnoval poměrně dlouho, přesto vše běželo jako na drátku. Co bylo prima - pan rozhodčí každého posouzeného pejska nahlas představil divákům, popsal jeho přednosti a nedostatky a zdůvodnil své rozhodnutí. Myslím že vystavovatelé odcházeli spokojeni, i když to tentokrát zrovna nebylo první místo. A vítězové měli radost větší o krásné poháry pro CAC a CAJC (díky sponzorům) a kokardy (které vyráběla a věnovala Štěpánka Vitonská - máme v klubu samé šikovné holky, že?) pro všechna štěňátka, dorostence a veterány.
Po skončení posuzování se udělal jediný velký závěrečný kruh a mohly začít závěrečné soutěže. Výsledky si přečtěte v sekci Klub, zajímavostí jsou určitě nejkrásnější pes a fena výstavy - oba krémoví (a oba krásní). Po přestávce na oběd a poněkud zmatené předbonitaci se začalo na terase bonitovat, také dost chaoticky. U stolečků vznikla velká tlačenice, bonitovali se dva psi současně a mezi tím poletovala paní doktorka Packová, která taktak stíhala kontrolovat pejskům čéšky a fontanely. Stejně jako řada zúčastněných se přimlouvám, aby pro příště bonitoval jen jeden rozhodčí/poradce a celá akce proběhla víc v klidu - vždyť nebylo kam spěchat. Ačkoliv - ani jsme se nenadáli a bylo pět hodin odpoledne. Někteří se rozjeli domů, někteří zůstali přes noc, já se po výborové schůzi také vydala za svými háravkami. Už byl večer a v neděli mě čekala výstava v Brně.
A o té tedy ve zkratce také: přihlásilo se na ni 50 špiců a snad se nespletu když napíšu, že to bylo právě díky včerejší speciálce. Paní Dolejšová posuzovala tak jak i známe, v klidu, s nadhledem a úsměvem. Ani jsem se nestačila pořádně rozkoukat, nafotit pejsky a poklábosit s lidmi a bylo po posuzování; tak rychle to "odsejpalo"! No - a to je konec špicího prodlouženého víkendu! Než se rozloučím, přidám ještě veselou historku, která ovšem pro mě zpočátku tak legrační nebyla. Při focení Sharona, Kocurkovic eurasiera, jsem si odložila pod keř obal od digitálu a vesele fotila, pak si ještě povídala... znáte to. Jenže otočím se a ejhle - obal nikde! Ukradli mi jej? Zapomněla jsem jej jinde? Futrál sem, futrál tam, řeknete si - bohužel v něm byly i náhradní paměťové karty v nemalé ceně (popravdě dost drahá záležitost) a co hůř, plné neopakovatelných snímků archeologických nálezů (foťák byl služební). Zkrátka průšvih.
A ztráta to nebyla jediná - kupříkladu Šárce Hlouškové byla odcizená taška s doklady přímo z výstavní klece - takže vážně pozor na osobní věci!!! A na auta zrovna tak (s vycucnutou nádrží jsem ten den také nebyla jediná). Ale zpět ke story s foťákem - jak tušíte, v mém případě to dopadlo dobře. Paní Kocurková mi do něj totiž prozíravě zasunula svoji vizitku, na uvedené číslo jí potom zavolali nálezci a cesta obalu zpět ke mně už byla jednoduchá. Pointa je ale jiná. Žádný zloděj. Žádná moje skleróza. Víte jak ti hodní lidé k obalu přišli? Donesla jim jej vítězozslavně jako skvělou kořist jejich fenka bulmastifa! Takže i tohle vás může potkat na psí výstavě...
Na závěr ještě doplním recept na "chlebánky", specialitu naší maminky: tvrdší chleba, cca 3 dny starý, nakrájíme na delší kostičky, dozlatova osmažíme ve friťáku a po důkladném odkapání promícháme - mamka to dělá ve velkém lavóru nebo v dětské vaničce - s vegetou, česnekem a solí. Je to jednoduché, rychlé, levné, je toho hodně a hlavně je to prudce jedlé - úspěch vždy zaručen!
Publikováno 7.7.2004. Článek vznikl pro Spicove.cz.