Zde se nacházíte: Výstavy > Reportáže
Speciální výstava špiců Zbraslav 2005
Stanislava Jansová (amarion@faraonskychrt.cz)
Na "speciálku" jsem se moc těšila a to hned z několika důvodů. Měla to být moje první výstava od podzimní Nitry absolvovaná navíc poprvé s tříměsíční Stázkou, také jsem se byla zvědavá na sourozence našeho Nera - Aemira Black Re-Jan Moravia, a hlavně, brali jsme tuto účast jako poslední možnost doladit nějaké slabiny v úpravě srsti či předvádění před Evropskou výstavou v Tullnu.
Příprava Nera začala vlastně již před dvěma měsíci, kdy jsme mu "naordinovali" speciální kůru na zlepšení srsti. Péče o ni se, podle mého, vyplatila a tak jsme se během času jali zkoumat její úpravu, stříhání a hledali ten správný šampon.
V pátek jsme Nera vykoupali, v sobotu pak absolvovali stříhání a v neděli ráno se vydali na cestu ve složení - manžel, já a poprvé i naše děti - 4letý syn Míša a tříměsíční Stázička a samozřejmě hlavní hrdina výpravy - Nero. Po příjezdu nás přivítala přátelská atmosféra, pohoda, žádná problémy u vstupu, zkrátka nic nenarušovalo příjemnou atmosféru výstavy. Obsadili jsme stůl a lavice na terase a v jejím příjemném chládku jsme prakticky strávili celý den. Můj obdiv patří oběma posuzujícím dámám, které vystaveny žhnoucímu slunci po celou dobu posuzování nejenže přežily, ale byly klidné, k pejskům i majitelům trpělivé a laskavé. Před čekáním na posouzení byl Nero zbonitován paní Pavlíkovou, kterou byl změřen, rovných 50cm, a pochválen za líbivý exteriér.
Po obědě jsme nastoupili s Nerouškem do kruhu ve třídě mladých. Paní rozhodčí MVDr. Radka Procházková byla nesmírně milá, se psem se moc hezky přivítala (viz. foto) a jako u ostatních pejsků nahlas mluvila o jeho přednostech a celkovém exteriéru. Nero dostal krásný posudek, titul CAJC (čímž na své třetí výstavě v Čechách splnil podmínky pro udělení titulu českého junior šampiona) a její pochvalná slova nás s manželem zahřála u srdíčka. Paní rozhodčí děkujeme a slibujeme, že se pokusíme pár kil, nebo alespoň jedno, shodit.
V mezitřídě pak nastoupila "naše" sestra Aengie paní Maruškové, fenka se líbila nejen nám a našemu Nerouškovi ale hlavně paní rozhodčí a tak si z kruhu odnášela titul CAC a vítěz speciální výstavy. O BOBa jsme si pak zaběhli jedno kolečko, a přece jen - psi jsou dříve hotovi než fenky - a tak si Nero připsal na své konto i další titul BOB. Bohužel to byli jediní dva velcí černí, kteří byli na výstavu přihlášeni. Kde se skrývá dalších 9 sourozenců??? Bonitace v sobotu se zúčastnili jen dva psi.
Na závěrečné soutěže se snad nejvíc těšil náš Míša, poprvé byl na výstavě a hlavně byl přihlášen do soutěže dítě a pes. Kvůli ní si z domu přivezl i triko s "Nenou" a nedočkavostí zrovna hořel. Dětí nastoupila spousta, snad kolem dvaceti a paní rozhodčí to měly vážně těžké. A zase, pokolikáté už za ten den?, jsem oceňovala jejich klid a laskavé vystupování. Nepromyšleně jsem Neru dala na výstavní vodítko, které samozřejmě Míša nemohl vytáhnout nahoru a tak se mu pes vyvlékl, měl už toho vážně dost. Legrační bylo že takto osvobozen stejně zůstal stát vedle Míši na volno a jen toužebně hleděl na své místo. Po přehození obojku a vodítka už to bylo o sto procent lepší a tak si kluci "vyběhali" 4. místo a hlavně medaili!
Ta Míšovi zachránila den, nemohl totiž celou dobu pochopit, že Nero nevyhrál žádný pohár a těžce zadržoval slzičky při pohledu na ty "šťastnější". Přiznám se, že mě chvíli trvalo než jsem pochopila, že titul vítěz speciální výstavy si neodnáší BOBové a že ani nenastupují do závěrečných soutěží... Nevím kolik nás nastoupilo do kruhu v boji o titul Nejlepší mladý pes speciální výstavy. Po oběhnutí pár kol a předvedení v postoji si však titul a pohár odnášel náš Nero!
Vzhledem k tomu, že jsem se po celý den většinou věnovala dcerce schovaná před sluníčkem na terase, nemohla jsem detailně sledovat posuzování v kruzích, přesto si neodpustím dva postřehy. Byla jsem v šoku z neupraveného a na první pohled velmi zanedbaného psa, který navíc nastoupil ve třídě čestné. Nedokážu pochopit, že někdo může mít takto zpustlého psa a dokonce s ním přijet na výstavu a ještě ho předvést v prestižní třídě. To je tedy vážně skvělý "vzor" pro ostatní majitele. Obecně se mi zdá, že někteří majitelé špiců péči a úpravu srsti u svých svěřenců podceňují a nevěnují jí dostatečnou péči, která rozhodně nezačíná den před výstavou či dokonce před samotným vstupem do výstavního kruhu.
Příjemným překvapením pro mě pak bylo vítězství třináctiletého velkého bílého veterána Cherriho Hazpo, který si titul BOB doslova vyběhal a se svou majitelkou, paní Kolouchovou, všem ukázal jak moc může výsledek ovlivnit správné předvedení psa v kruhu! A před paní rozhodčí Procházkovou jsem v tu chvíli smekla za její rozhodnutí, kolikrát jsem si na výstavě já sama vyslechla - vaše fenka je nejlepší, ale přece jen je to už veteránka apod. Tato dvojice si v závěrečných soutěžích zcela zaslouženě vyběhala i titul nejhezčího veterána. Kéž bysme takové předvedení vídali v kruzích se špici co nejčastěji.
Všem se pak omlouvám za náš odchod uprostřed závěrečných soutěží, není to naším zvykem, ba jsem na to přímo alergická, ale trpělivost malé Stázky byla u konce a ihned po nastartování auta usnula, chudáček. Chtěla bych poděkovat vystavovatelům za příjemnou atmosféru výstavy, organizátorům za hladký průběh celého dne a rozhodčím za jejich laskavý styl posuzování, svým dětem za to jak byly hodné a vše zvládly a Nerovi za to, že prostě je.
Publikováno 31.5.2005. Článek vznikl pro Spicove.cz.