Špic v ČR - Spicove.cz

Zde se nacházíte: Zajímavosti

Psí smečka na bítovském hradě

PhDr. Jana Stuchlíková, CSc.

Jeden z nejvýznamnějších moravských pohraničních hradů - Bítov se vypíná na skalním ostrohu, obtékaném řekami Dyjí a Želetavkou, jejichž údolí je dnes součástí Vranovské přehrady. Má bohatou a pestrou historii, nás však z kynologického hlediska bude zajímat doba po r. 1912, kdy hrad koupil spoluvlastník porcelánky ve Slavkově u Karlových Varů baron Haas z Haasenfeldu. Protagonistou našeho příběhu je jeho přímý potomek Jiří (1876-1945), starý mládenec a jediný syn, který zde v noci z 11. na 12. května 1945 násilně ukončil svůj život. Snad jen díky tomu, že se oficiálně hlásil k Němcům se mu podařilo bez úhony přežít druhou světovou válku, ačkoliv měl částečně židovský původ a svým skutečným přesvědčením byl antifašista a masarykovec. Přesto se v r. 1945 dostal do skupiny občanů určených k odsunu. Byl znám jako velký milovník zvířat, zejména psů. Traduje se, že jedním z důvodů proč se zastřelil byla i pro něho příliš tvrdá realita nemožnosti vzít si s sebou do Vídně svoji soukromou zoo, na jejíž členy pamatoval i ve své závěti.

Hlavní vstupní brána do bítovského hradu
Hlavní vstupní brána do bítovského hradu

Na Bítov přesídlil natrvalo v r. 1921 z panství v Mostově u Chebu i se svými dosavadními psy. Jeho zvěřinec byl velmi pestrý, patřili sem samozřejmě jezdečtí koně, ponyové, ale také kočky, morčata, veverky, sova atd. Vévodila mu lvice jménem Mitzi Mautzi (Micimaus). O její smrti existují dvě verze. Podle jedné zemřela po smrti svého pána vlastně hlady (nedostatek masa v té době), podle druhé ji kvůli kůži zastřelil ruský voják.

Počet psů různých ras, včetně i dnes již vyhynulého druhu stájový pinč, se obvykle pohyboval kolem stovky, ale někdy se štěňaty dosáhl až tří set. Štěňata hradní pán nikdy neprodával, výhradně daroval. Z četných plemen zahrnovala smečka několik druhů dog, boxery, bernardýna (pojmenovaného podle slavného alpského záchranáře Barry), irské setry, kokršpaněle, japonské pinče, francouzského buldoka, hrubo- i hladkosrsté jezevčíky, pudly, foxteriéry a přirozeně celou řadu kříženců.

Záběr na vyhynulý druh - stájového pinče
Záběr na vyhynulý druh - stájového pinče

O baronově lásce ke zvířatům svědčí mimo jiné i následující příhoda. Koncem války se v jednom německém časopise objevil inzerát podaný třemi děvčaty. Šlo o prosbu, zda by se někdo postaral o německou dogu, která trpěla stresem při náletech na Berlín. Samozřejmě to nemohlo dopadnout jinak, než že zbytek svého života strávila na Bítově.

Péče o psy byla na Bítově po všech stránkách vzorná a existoval dokonce přesný denní rozpis všech prací pro "zvířecí personál". Dogy pobíhaly volně po nádvoří, zvláštní umístění měli jezevčíci a foxteriéři. Ráno od 8 hod. se venčila malá plemena, od 10 hod. ostatní. V psích boudách se jednou týdně měnila sláma a na zimu se vždy provádělo jejich zateplení. Každou sobotu se konalo koupání černým mýdlem (pejsci údajně neměli nikdy blechy) a sušení vlastními ručníky. Na hradě fungovala také speciální psí kuchyně, přičemž v jednom kotli se vařil šrot, ve druhém maso, přivážené obvykle ze Znojma. K oblíbené potravě patřily zejména dršťky.

Rekonstrukce psího hrobečku (kresba B. Ludikovská)
Rekonstrukce psího hrobečku (kresba B. Ludikovská)

Pro zesnulá zvířata založil baron von Haas dva psí hřbitovy. Rozsáhlejší se rozkládal před hlavní vstupní bránou, uvnitř samozřejmě tehdy již nefunkčního hradního příkopu, druhý menší se nacházel v dolní hradní zahradě. Je obrovská škoda, že dnes po nich nenajdeme již žádné stopy, neboť po r. 1945 chátraly až došlo k jejich úplné devastaci. Domnívám se však, že by neměl být velký problém zrekonstruovat na základě dobových fotografií a vzpomínek pamětníků alespoň malou ukázku způsobu, jakým byli zdejší hradní pejsci pietně pohřbíváni, a tak získat další atrakci pro četné turisty. Hrobečky byly označeny dřevěným křížkem a nevelkou plechovou destičkou s příslušným jménem. Obvod ve tvaru obdélníka vyznačovaly bílé oblázky a vnitřní plochu zdobily do řady zasazené tři keříky buxusu - krušpánku (viz kresba). Tuto dřevinu vybrali patrně pro pomalý růst, takže se nemusela často seřezávat a navíc svým bohatým olistěním hrob skutečně zdobila. V depozitáři zámku jsou ještě dnes uloženy ony zmíněné plechové cedulky se jmény zvířat. Je jich zachováno celkem 185. Tak např. mezi německými dogami najdeme jména Castor, Othelo, Coliasch, Wodan Riwa, Diana, Riwald, na německého boxera se volalo Wostroj, francouzský buldog se nazýval Wurzel, kokršpaněl Gretl, japonský pinč Ami atd. atd.

Část bítovských psů přesto mohou zájemci spatřit i dnes, a to ve formě vycpané smečky čítající na 50 kusů (jde patrně o největší komplex tohoto druhu vůbec), umístěné v jedné místnosti hradního interiéru. Tomu odpovídá i stylová výzdoba sálu, takže na stěnách najdeme četné akvarely s loveckými výjevy, jejichž autorem je vesměs známý malíř H. Sperling. Dne 19. srpna 1998 jsme na základě povolení vydaného Památkovým ústavem v Brně dostali od vedoucího objektu dr. Jiřího Paukerta souhlas k fotografické dokumentaci. Při této akci nám byli nápomocni p. J. Meisterová a zdejší průvodce p. V. Fišer. Ve sbírce jsou přirozeně baronovi nejoblíbenější psi a rovněž některá zvířata jeho zaměstnanců. Trochu stranou na podstavci je vystavena již zmíněná doga Castor. Někteří z nich mají obojky a na přiložených lístečcích je nápis "Baron Haas, Schloss Mostau" (původní panství rodiny v západních Čechách).

Celkový pohled na smečku vycpaných psů
Celkový pohled na smečku vycpaných psů

Závěrem článku je mi milou povinností co nejsrdečněji poděkovat p. J. Meisterové, bývalé zaměstnankyni na hradě Bítově. Vlastní unikátní soubor dobových fotografií a s velmi milou ochotou se při pátrání ujala nejen mně a manžela, ale i našeho vlastního pejska, který je nerozlučným společníkem téměř všech našich cest. Za nepostradatelné informace jsme zavázáni rovněž p. E. Fischerové, dceři hlavního správce posledního majitele. Od r. 1945 žije ve vesničce Idolsberg poblíž Hornu v Dolním Rakousku, kde jsme ji navštívili a obdivovali nejen její dodnes bezchybnou češtinu, ale i skutečně fenomenální paměť.

Publikováno 16.7.2003. Uveřejněno se souhlasem autorky.

© 2002-2016 Spicove.cz

Tvorba www stránek - FutureXP.net

Veškeré dokumenty a materiály obsažené na stránkách Spicove.cz jsou předmětem autorského práva ve smyslu Autorského zákona. Nesmí být použity v jiných elektronických ani tištěných médiích bez výslovného souhlasu autora. Kopírování a šíření obsahu těchto stránek v jakékoli podobě je bez písemného souhlasu autorů nezákonné.