Řada mladých pomeranianů s luxusní štěněcí srstí poprvé přelíná a... nová dospělá srst už nenaroste! Štěněcí srst se zkrátka postupem času začne lámat, vypadávat a výsledkem jsou psi, kteří jsou po většině těla olysalí. Často nedojde k projevu nemoci hned při prvním, ale až při několikátém línání. Tato choroba se nazývá "black skin" (černá kůže), "coat funk" anebo "wooly coat" (vlněná srst) - to jsou názvy používané ve Státech, u nás se zatím pro tuto nemoc neujalo žádné označení. Toto onemocnění se vyskytuje i u aljašských malamutů a POZOR, i u keeshondů!!! V našem případě tedy u vlčích špiců! A co je důležité, nejde o nakažlivou chorobu, nýbrž o genetický problém.

A u kterých jedinců se nemoc projevuje? Onemocnět může i fenka, ale mnohem častější bývají postižení psi - samci. Vede to zákonitě k domněnce (nicméně nebylo to zatím definitivně prokázáno), že mutace zodpovědná za tuto chorobu je vázána na chromozom X. Na příkladu kdysi překrásného šampiona Rockyho, jehož fotky vidíte vedle tohoto textu a pod ním, je zřejmé, že choroba souvisí s poruchou štítné žlázy (je otázka zda ji zapřičiňuje anebo naopak je jí sama vyvolána). Hyperfunkce štítné žlázy každopádně u Rockyho začala ve stejné době, jako vypadávání srsti. Pejsek byl samozřejmě vykastrován, nicméně doteď, když se "namíchne" nebo jinak vzruší, chňape si a vytrhává zbývající srst na nohách a tlapkách. Takový stav už těžko můžeme nazvat jen kosmetickým problémem...

American Pomeranian Club a Pomeranian Club of Canada podle svých prohlášení považují tuto chorobu za největší problém svého plemene. Jejich stanovisko je následující: "Naše plemeno je bohužel již komplexně postižené a proto je nesmyslné vracet se do minulosti a hledat "viníka". Naopak je potřeba jít kupředu a plemeni z problému pomoci. Jsme přesvědčeni, že vše, co lidé do chovu dostali, je možné i z chovu dostat pryč." Oba kluby jednak zorganizovaly dobročinnou aukci, jednak využily grantu, který AKC udělila univerzitě v Missouri (Kolumbie) na výzkum DNA u několika špicovitých a skandinávských plemen, které tímto problémem trpí. A protože je potřeba řešit i otázky morfologie a klinického ošetření, spolupracuje tato univerzita (jako specialista na DNA) úzce s univerzitou v Tennessee. Obě univerzity zároveň komunikují i s vědci ve Velké Británii. Snahou organizátorů aukce na podporu výzkumu této choroby je tedy určení, zda DNA marker z psího X chromozomu je nějakým způsobem s tímto onemocněním spojen. Je-li tomu tak, mohl by být tento marker používán pro rozlišování geneticky normálních štěňat od štěňat, u nichž se pravděpodobně choroba vyvine. Rovněž by tak mohla být identifikována fenka, u níž se sice choroba neprojeví, ale která by ji pravděpodobně předala další generaci. Oba kluby vyzývají své členy k aktivní účasti na výše uvedeném výzkumu. A jak mohou chovatelé osobně pomoci? Studium na University of Missouri potřebuje vzorky krve postižených i nepostižených pomeranianů pro výzkum DNA. Vzorky, které majitelé poskytnou, dovolí vědcům pokračovat v genetickém výzkumu a jakmile bude psí genom zmapován, chovatelé budou mít možnost chorobu včas identifikovat a vyhnout se tak produkci nemocných zvířat. Veškeré formuláře a instrukce jsou ke stažení na výše uvedených internetových stránkách dobročinné aukce. Výhodou pro chovatele je i to, že v rámci tohoto výzkumu vlastně zdarma získají DNA profil svého psa.

A nyní něco málo faktů o léčbě této nemoci, zvané také "Alopecie X". Tento název odráží nedostatečné znalosti o ní a jejích příčinách. Termín "Alopecie" je lékařské označení pro ztrátu srsti či vlasů. Typickým pacientem postiženým "Černou kůží" je pes špicovitého či severského plemene (čau-čau, pomeranian, aljašský malamut atd.). Vypadávání srsti začíná počátkem dospělosti, obvykle ve věku 3 let. Nejprve vypadá dlouhá krycí srst a na těle zůstane jen jakoby štěněcí podsada, ovšem ta posléze vypadne také. Holá kůže je pigmentovaná, není svědivá a obvykle nenáchylná k infekci. Problém spočívá v tom, že všechny hormonálně založené ztráty srsti mohou vypadat úplně stejně, takže k diagnostice, o kterou se konkrétně jedná, je potřeba provést několik testů.

Pokud nezabrala ani sterilizace ani melatonin a víme také, že pes nemá Cushingův syndrom ani hypotyreózu, pak bychom měli vědět, že zbývající terapie mají potenciálně škodlivé vedlejší účinky. Měli bychom si uvědomit, že Alopecie X je víceméně kosmetický stav, což sice nevypadá příliš pěkně, ale psovi to neškodí. Proto je potřeba zvážit co je podstatnější, zda vzhled našeho mazlíčka nebo potenciální vedlejší účinky. Rozhodneme-li se pro další léčbu, jsou tu následující možnosti: