Špic v ČR - Spicove.cz

Zde se nacházíte: Chovatelství psů

Degenerace psího rodu

Pavel Kastl (pk9cz@yahoo.com)

Vážení příznivci a milovníci psího rodu! Jmenuji se Pavel Kastl a mimo jiné důležitější věci jsem se od dětství zabýval také kynologií. Právě se vám dostala do rukou má elektronická minikniha o psech, či přesněji řečeno, o jejich degeneraci. Neblahé civilizační vlivy stále vzrůstají a spolu s nimi se začíná, byť zatím ještě v malé míře, projevovat degenerace psího rodu. A mým cílem je upozornit v této mé literární práci na způsob, jakým lze, alespoň částečně, této degeneraci psího rodu zabránit.

Šmarjá! Děravý pes!
Šmarjá! Děravý pes!

Doufám, že se necháte inspirovat některými mými zkušenostmi popsanými v této knize. Předem vás upozorňuji, že některé mé názory jsou extrémní, ale jsem přesvědčen, že mají pravdivý a reálný podklad. Nemohu se totiž smířit s tím, že trend současné lidské společnosti i většiny chovatelů (zvláště neschopných velkochovatelů, kteří vůbec nerozumí psům, jen je kazí a účtují si horentní sumy za vadná štěňata) rozhoduje o budoucnosti psího rodu. A rozhoduje špatně. Dle mého názoru si jen velmi málo lidí uvědomuje, co psi opravdu potřebují, co jim prospívá a co jim škodí. Je spousta lidí, kteří si naivně myslí, že když bude jejich pes v klidu žít a bude krmen "skvělými" moderními krmivy, že se mu bude dobře dařit a že bude rodit výborná štěňata s dobrou genetickou výbavou. Já si však myslím, že opak je pravdou. Nuže, obraťte list a posuďte sami!

Degenerace psího rodu

Jistě je nám všem zcela jasné, že spolu s degenerující přírodou a lidstvem degenerují také naši psí miláčci. Rád bych nyní upozornil na několik skutečností, které psímu rodu nejvíce škodí. V první řadě je to umělá, tedy nepřirozená strava, a dále pak nepřirozený způsob života.

Slyšels brácho? Prej jsme degenerovaní!
Slyšels brácho? Prej jsme degenerovaní!

Umělou stravou mám na mysli podávání umělých výživných preparátů a granulí, zejména suchých. Pokud jimi krmíme našeho psa, ohrožujeme vodní hospodářství, trávicí trakt a celkový metabolizmus jeho organizmu. Také podávání nadměrného množství vitamínů a výživných látek psům velmi škodí. Za starých časů si musel pes vystačit s kusem masa a zbytky jídla od oběda svého pána. Proto také fungoval metabolizmus psů takovým způsobem, aby uměl správně zužitkovat i malé množství vitamínů a výživných látek. A tato schopnost se dědila po dlouhé generace. V dnešní době bychom měli pamatovat na to, aby náš pes pravidelně dostával kus kvalitního syrového masa a nekonzumoval umělé vitamínové preparáty častěji než jednou týdně. A aby byl krmen granulemi nejvýše dvakrát týdně, a to vždy granulemi namočenými ve vlažné vodě nebo ve vývaru z masa, nikoli suchými (a pokud suchými, tak jen v malém množství). Tisíce firem nabízí tisíce vitamínových preparátů a granulí, které mají zajistit psům dobré zdraví - a přitom psům tyto umělé produkty jen škodí. Vždyť pro psa není nic lepšího než přirozený způsob života, než stará a prostá životospráva, kterou psi žili a skvěle prosperovali až do dvacátého století.

Co se týče lékařské péče, ta zabraňuje přirozenému výběru a umožňuje jedincům s vadnými geny se rozmnožovat, a předávat jejich vadu dalším generacím. Také časté užívání antibiotik vede u psa, stejně jako u člověka, ke snížení jeho imunity. A toto snížení imunity se pak pochopitelně geneticky předává dalším generacím.

A ještě je zde jedna skutečnost, která se také podílí na degeneraci psího rodu. K tomu, aby si jednotlivá psí plemena uchovala svoji podobu a své přednosti, musí žít podobným způsobem, jakým žila po staletí (moderní plemena vyjímaje). Jen málo lidí má takové podmínky, aby psa mohli dobře krmit a umožnili mu žádoucím způsobem se fyzicky i psychicky realizovat. Je ale nad slunce jasné, že sebelepší životospráva psa zcela nezabrání jeho degeneraci, jejíž příčinou je neblahý vývoj civilizace. Ten změnit nemůžeme, ale můžeme se postarat o to, aby právě naše psy postihla tato degenerace co možná nejméně. Vždyť kolik práce a úsilí, kolik bojů a útrap museli psi i jejich majitelé během věků prožít, než se jednotlivá psí plemena zformovala do té podoby, ve které jsou dnes! Nenechme proto tato plemena - vzácný to výkvět minulosti - zdegenerovat!

Degenerace a genetika

Nyní vám vysvětlím princip degenerace či ne-degenerace psího rodu z pohledu genetiky. Genetika má dvě hlavní stránky:

  • Dědičnost, tedy schopnost organizmů plodit sobě podobné potomstvo.
  • Proměnlivost, která se projevuje celou řadou rozdílů mezi živými bytostmi. Bez proměnlivosti by nebyl vývoj, a to ani v pozitivním ani v negativním slova smyslu.

Genetická informace je uložena v chromozomech ve formě molekuly deoxyribonukleové kyseliny, což je DNA (DNK). Pes dědí pouze geny (vlohy), které rozhodují o vývoji určitých znaků a vlastností jeho organizmu. Vzácně se může projevit i genetická paměť na konkrétní události, které prožili předci psa. Geny se dělí do dvou skupin:

  • Geny velkého účinku – majorgeny: tyto geny rozhodují o barvě a délce srsti, postavení uší, o typu konstituce psa, o některých dědičných onemocněních a podobně.
  • Geny malého účinku - minorgeny či polygeny: tyto geny souvisí s vlastnostmi psa. Charakterizují především jeho vlohy pro ten druh práce, pro kterou bylo jeho plemeno vyšlechtěno. Tedy u loveckých plemen vlohy pro lov, u služebních plemen vlohy pro obranu pána a podobně.

Na tyto geny v jisté malé míře působí prostředí, ve kterém pes žije, jeho výživa, výchova, výcvik, vliv situací které prožil a podobně. Vliv majorgenů, například zbarvení srsti, nemůže majitel psa ovlivnit. Avšak vliv genů malého účinku - minorgenů - již může majitel psa v jisté malé míře ovlivňovat. Jedna zajímavá skutečnost: jestliže bychom u našeho psa rozvíjely jen ty vlohy, které jeho plemeni nepřísluší, a kdybychom naopak tlumili ty vlohy, které jsou pro jeho plemeno přirozené, nastal by u toho psa tzv. genový stres. Tedy vnitřní rozpor mezi působením nevhodného výcviku psa a jeho protichůdnými vrozenými vlohami.

Nebudu-li pracovat, zblbnu
Nebudu-li pracovat, zblbnu

Z výše uvedeného vyplývá následující poučení: nebudou-li jednotlivá plemena psů žít tak, jak žila v historii a po dobu svého vývoje, postupně se sníží pozitivní účinek minorgenů, ve kterých jsou zakódovány vlohy psa například pro pracovní využití či obranu pána, a plemeno tak začne postupně ztrácet tyto své klady. Nebudou-li přirozené vlohy dotyčného plemene rozvíjeny po určitý počet generací, plemeno zdegeneruje. Proto musí být minorgeny "oživovány" tím, že budeme u psů jejich přirozené vlohy cílevědomě rozvíjet. A budeme množit jen ty psy, kteří mají tyto své žádoucí vlohy plně rozvinuté.

Příklad: Jestliže by příslušníci nějakého služebního plemene psa třeba již po dvacet generací nepokousali žádného člověka ani neprožili žádnou sebeobrannou situaci, začaly by se snižovat vlohy jejich minorgenů pro obranu pána. Jejich potomci v dalších generacích by pak byli při sebeobranných situacích váhavější, možná i paralyzováni strachem, měli by špatné reakce a začali by degenerovat.

Budoucnost jednotlivých plemen

Služební plemena psů
- tato plemena snad degenerace psího rodu postihne ze všech nejméně. Pravidelný výcvik (i když někdy nevhodný) a střety se zločinci (u psů používaných při tzv. pořádkové službě atd.), jakož i práce (střežení objektů apod.), udrží snad povahové vlohy těchto plemen na dostačující úrovni. Museli by se ale množit jen ti psi, kteří jsou zdraví, jí přirozenou stravu a jsou pracovně využití - mají zkušenosti z práce v terénu. Takových psů je ale menšina. Bohužel však většina majitelů služebních plemen své psy kazí a tím pádem také škodí jejich genetické výbavě.
Lovecká plemena psů
- zvěře ubývá a v zájmu zachování přírody nedoporučuji podporování existence loveckých plemen psů. Lidé za pomoci loveckých psů loví většinou buď pro ukojení svých sadistických potřeb (legální ublížení zvířeti), nebo pro kompenzaci různých komplexů (touha mít kůži šelmy či parohy nádherného jelena doma na zdi a chlubit se tím).
Společenská plemena psů
- těmto plemenům nehrozí zánik, jen degenerace. Budoucí lidská společnost bude chtít mít především hodné psy na mazlení a jen tak pro radost. Ale tato plemena samozřejmě tím, že nebudou ani pracovat ani nic hlídat, zakrní jak fyzicky, tak psychicky.
Pracovní plemena psů
- ke skutečné práci bude používáno těchto plemen jen málo a možná také začnou časem degenerovat. Ale pomaleji než společenská plemena psů.
Mastifové
- v minulosti bojovali a pracovali, avšak moderní doba z nich dělá jen společenské psy. To jim nadmíru škodí a proto také degenerují. Prospějí jim jen ti majitelé, kteří jim dopřejí pohyb a trochu práce. Většina majitelů mastifů však vede jejich psy k rychlé degeneraci a ztrátě jejich původních povahových vloh.
Pastevečtí psi
- nezdegenerují jen v tom případě, že budou nadále používáni k pasteveckým účelům.
Chrti
- udrží se jen jako sportovní psi k závodům v běhání. Ale jejich použití pro lov zvěře se bude také snižovat a běhání za umělou překážkou těmto psům mnoho neprospěje.

Co se týče jednotlivých plemen psů, je také důležité, aby si to správné plemeno pořídil ten správný člověk. Mezi člověkem a jeho psem musí panovat určitý soulad, jinak řečeno kompatibilita. Z toho vyplývá:

  • aktivního pracovního psa si nemá pořizovat člověk, který by s ním chodil jen na občasné krátké procházky
  • loveckého psa si nemá pořizovat ten, kdo by s ním nikdy nešel do lesa
  • tažného severského psa si nemá pořizovat člověk, který by ho nikdy nenechal táhnout sáně
  • pokojového psa si nemá pořizovat ten, kdo by s tím psem chtěl chodit na turistické výlety do přírody a podobně

Proč by malý špic také nemohl aportovat velkou činku?
Proč by malý špic také nemohl aportovat velkou činku?

Ale zpět ke služebním a pracovním plemenům psů. Položme si otázku: které plemeno je ideální obranář a zároveň i ideální společník? Nejlepší povahové vlohy mají dle mých zkušeností molossoidní plemena psů. Ovčácká plemena psů jsou nespolehlivá a psychicky labilnější, než plemena molossoidní. Například kavkazský ovčák, nejsilnější ze všech ovčáckých plemen, je jakýmsi splynutím molosských psů se psy ovčáckými. Je sice velmi silný, ale až příliš sebevědomý, zákeřný a nevypočitatelný. Někdy napadá i členy rodiny svého pána. Podobně je tomu i se středoasijským ovčákem. Naproti tomu molossoidní krátkosrstá plemena psů, jako je anglický mastif, jsou sice psi někdy až příliš klidní, ale přesto sebevědomí a vyrovnaní. Poněkud zvláštní jsou španělský mastif a pyrenejský mastif, protože v jejich případě jde o přechod mezi pasteveckým psem a mastifem. Již jsou o něco méně povahově vyrovnaní, než třeba anglický mastif, ale ještě stále podstatně vyrovnanější než výše zmíněný kavkazský ovčák, a jsou oproti anglickému mastifovi odolnější vůči nepřízni počasí.

Některá molossoidní plemena jsou však příliš lymfatická, dýchavičná či pomalá, například neapolský mastin. Mastifové a mastinové jsou však nadmíru velká a náročná plemena. Proto je pro většinu lidí vhodnější si jako hlídače pořídit plemeno, ve kterém je částečně spojena síla mastifů, tedy pravých molossů, s rychlostí a pohyblivostí menších plemen. A to proto, aby se jednalo o plemeno, které je nejen silné, ale i rychlé. Které není příliš těžkopádné ani nadmíru náročné na potravu. Mezi tato plemena například patří bandog, bordeauxská doga, bulmastif, brazilská fila, rottweiler a velký švýcarský salašnický pes. O jednom z těchto plemen, konkrétně o rottweilerovi, jehož úžasná povaha mi zcela učarovala, pojednává následující kapitola.

Rottweiler, ideální pes - obranář

(Kapitolku o tomto plemeni vynecháme, pro zájemce je dostupná v kompletní verzi Degenerace psího rodu.)

Udržení fyzické kondice psa

Existuje několik aktivit, díky kterým lze psa přivést do dobré fyzické kondice:

Plavání
(spojené například s nošením aportů z vody) je užitečné pro udržení fyzické kondice psa a v létě pomáhá ke zmírnění horka a žáru slunce. (Nenuťte psa do plavání násilím. Jděte s ním na mělčinu a vejděte do vody jako první. Pes vás bude následovat, obzvláště když uvidí, že do vody vešli spolu s vámi i jiní psi, které dobře zná.)
Skákání přes překážky
rozvíjí pohyblivost psa a svaly jeho končetin. Je vhodné, aby pes skákal jen přes ty překážky, které nejsou umístěny na tvrdém podkladě, například na betonu, protože seskok z výšky na tvrdý beton je nezdravým otřesem pro klouby psa, zvláště u těžších plemen. Nejvhodnější je skákat se psem přes padlé kmeny stromů na měkké půdě v lese a podobně.
Pestrý pohyb
, který lehce všestranně namáhá a procvičuje svaly psa, je také vhodný. Procházky ve členitém terénu, kde se střídají kopce s rovinami, jsou velmi užitečné. Těžiště psa se mění podle toho, zda jde po rovině, do kopce či z kopce. Svaly všech končetin i trupu se tak všestranně procvičují.
Běh
je také velmi důležitý. Když si psi hrají a honí se, prospívá jim to. Dobré je také, když odložíte vašeho psa pod velkým příkrým svahem, sami vylezete nahoru a pak psa přivoláte. A váš pes ten svah rychle vyběhne za vámi. Nebo může jeden člen vaší rodiny psa držet, a vy odejdete do vzdálenosti dvě stě metrů a pak na psa zavoláte a on k vám přiběhne. To jsou vhodné běžecké aktivity psa. Avšak běh psa při jedoucím kole je z více důvodů nevhodný.
Zákus
do peška či ochranného rukávu, také přetahování o hadr, klacek, hraní s pneumatikou od auta, také občasné kousání kostí či žvýkání velkých kusů masa - to jsou aktivity, díky kterým se psovi procvičí žvýkací a krční svaly. (Kousání na peška či ochranný rukáv stejně tak jako vydráždění cvičíme pouze se služebními plemeny psů a nikoli s plemeny společenskými.) Také nošení těžších aportů, třeba větších polínek, nebo přeskok překážky či vyběhnutí kopce s těžším aportem v tlamě, velmi posiluje svaly psa.
Zápas psa s jinými psy
ve formě hry je přirozená součást vývoje štěněte. Bojovými hrami se štěně připravuje na to, aby bylo v dospělosti obratným a zdatným psem. A když štěně vyroste v dospělého psa, měli byste ho nechat naplno se poprat s jiným cizím dospělým psem stejné velikosti, aby v sobě váš pes rozvinul bojeschopnost. Je to jedna ze základních a důležitých životních zkušeností, bez kterých pes není správným psem. (Našeho psa necháme bojovat několikrát v jeho životě (nejméně dvakrát) abychom tak udrželi nutné minimum jeho genetických vloh pro boj.) Tuhle disciplínu by měl každý správný pes absolvovat mezi jedním a dvěma roky svého stáří, přibližně půl roku před tím, než začne krýt feny, aby se probuzené bojové vlohy dostaly do genů jeho štěňat. Je to jednoduché: psům sundáte náhubky, nejlépe i obojky, a pustíte je na sebe a chvíli se jim do toho nepletete. A oni se mohou pořádně prochňapat, což jim prospěje. Znovu zdůrazňuji: pokud tohle nebudou dělat, tak zdegenerují!) K tomuto tématu mám pro vás několik rad: Pozor! Vyvíjí-li se rvačka psů takovým způsobem, že jim hrozí vážnější zdravotní újma, je nutné psy od sebe odtrhnout a zabránit jim v tom, aby se těžce poranili či zabili.

Psí zápas
Psí zápas

Příklad: Psi se rvou a jednomu se podaří druhého povalit na zem a zespoda jej chytnout za krk. Poražený pes leží zády na zemi a útočící pes mu intenzivně lomcuje s kůží na krku poblíž tepny. V tu chvíli musí majitel útočícího psa svého psa přidržet a odtrhnout. Buď ho chytne za krk a odtáhne, nebo ho chytne za zadní nohy a nadzvedne. Pes by měl krátce na to pustit. (Když můj Agar dorostl, v té vesnici, kde žil, byli tři jiní velcí psi. Aljašský malamut, který bydlel společně s německým ovčákem, a také brazilská fila. Jednoho dne jsme na procházce v lese potkali toho malamuta s tím ovčákem. Ovčák se na Agara vrhl a začal po něm chňapat. Agar se začal bránit a za chvíli se dostal "do varu", a toho ovčáka srazil na zem a vyválel ho v ní. Pak přišel ke slovu malamut. Byl velký a silný. Psi po sobě skočili a zakousli se jeden druhému do krku. Po chvíli zápolení, když poznali, že jsou zhruba stejně silní, se nechali být a rozešli se, jako by se nic nedělo. Pak jednou Agar potkal tu brazilskou filu. Nastala mela. Agar (64,5 cm, 50 kg) a ta fila (60 kg, něco přes 70 cm) po sobě chvíli chňapali, ale nakonec se nechali být a začali občůrávat vše v okolí. Pak se rozešli. Chtěl bych dodat, že si naši psi, i když se prali zdánlivě zuřivě, nikdy doopravdy neublížili. Nejhoršími zraněními bylo natržené ucho či pár škrábanců a boulí. Každý správný pes by měl takovouto zkušeností projít.)

Avšak pozor! Chtěl bych velmi varovat před pořádáním psích zápasů a podobných svinstev. Jedna věc je, když se trochu pochňapají náhodně se setkající vesničtí psi, aby si ujasnili, kdo má navrch, a věc úplně jiná je plánovaný souboj psů, kdy se sejde parta sadistů a šílenců, kteří nutí jejich psy, aby se vzájemně roztrhali na kusy a pořádají sázky o peníze, který ze psů vyhraje. Tak tomuhle se vyhněte za každou cenu! Nikdy vašeho psa na podobnou akci nevoďte a důrazně odmítejte všechny nabídky na účast na psích zápasech!

Lepší takové cvičení než žádné
Lepší takové cvičení než žádné

Osobnost a idividualita psa

  • Nebijte své psy! Kdysi jsem psy, když se mi vzpírali, bil. Pak jsme mezi sebou "válčili". Později jsem zkusil nějaký čas se k nim chovat laskavě, bez jakéhokoli bití, a všechny prohřešky jim odpouštět. Psi to ocenili a pak mezi námi nastal překrásný vztah. Místo toho, aby byli ti psi stále více neposlušní proto, že je za nic netrestám, začali naopak více poslouchat a dávali mi najevo svoji oddanost a vděčnost za to, že je nebiji. To platí pro většinu psů. Jsou sice takoví psi, které musíte bít, ale to jsou jen vzácné výjimky. Většina psů náležitě ocení vlídné zacházení a lásku, kterou jim projevujete. Můj nejhodnější a nejposlušnější rottweiler Agar nebyl za celé své mládí nikdy bit, a přesto udělá, co mi na očích vidí. A to i když jsem mu od útlého věku ponechával naprostou volnost. Právě za to mi byl vděčný. Já však dodnes lituji, že jsem kdysi býval na některé psy chvílemi přísný a hrubý.
  • Nebijte svého psa, ale dbejte na to, aby ve vás vždy viděl silnou osobnost. Ať z vás vyzařuje energie. Jednejte s vaším psem energicky a důsledně, ale nikdy ne násilně.
  • Když jste s vaším psem na procházce v přírodě, na nějakou chvíli se zastavte, a dejte psu potřebný čas seznámit se s okolní krajinou a vše si očenichat. Nepospíchejte. Jen ať se pes pěkně vyválí v trávě, ať tahá klacíky a občůrává vše okolo. Je to pro něj důležité.
  • Když je pes mladý, je možné ho občas nechat proběhnout při kole, ale jen rychlostí klusu a v místech, kde není provoz, například na lesních cestách (doporučuji vzdálenost 10 kilometrů jednou měsíčně).
  • Uměle zaranžované fyzické sportovní vyžití, jako je například "Agility", sice částečně prospívá fyzické kondici psa, avšak nikoli kondici psychické. Když pes zápolí například se stádem krav nebo s jiným psem, realizuje se nejen fyzicky, ale i psychicky. Musí překonávat strach, bolest a udržet pevné nervy, což se o sportovních disciplínách nedá říci. Proto žádná ryze sportovní disciplína nestačí k udržení všestranné kondice psa.
  • Všichni členové rodiny, ve které pes žije, by měli dodržovat stejná pravidla jeho výchovy. To znamená, že jeden člen rodiny neposílá psa na místo, na které mu jiný člen rodiny zakazuje chodit, nebo když má pes dovoleno štěkat na cizí lidi za plotem a je za to jedním členem rodiny chválen, nemůže mu to druhý člen rodiny zakazovat a podobně.
  • Majitel psa musí vždy dbát na to, aby psu nepřerostly drápy. Když pes chodí dlouhé kilometry a má příliš dlouhé drápy, mohou se mu rozštípnout, a lůžko drápu i celý prst se pak mohou zanítit.
  • Nocujete-li sami s vaším psem ve volné přírodě, rychle se rozvíjí jeho přirozené a staré instinkty.
  • Často choďte se psem na dlouhé výlety do přírody, kde budete "jen" vy s ním a on s vámi. Bude vás mít jen pro sebe a nebude se o vás muset dělit s jinými lidmi či psy. Tím více se pak vzájemně sblížíte, když budete sami dva v tichu lesa. A máte-li více psů, čas od času vezměte na výlet každého z nich zvlášť. Jeden den jděte do přírody s jedním psem, druhý den s druhým atd.
  • Pes vás vede za ruku a chce vás dovést do nádherné přírody. Prožívá s vámi radost z volnosti, pohybu, krásného lesa. Když milujete přírodu a miluje ji i váš pes, pak se vaše láska k té přírodě násobí. A vyústí v tak nádherný vztah, který by jste s většinou vašich lidských partnerů nikdy neměli.
  • Nikdy nevozte psa v kufru auta, nenechávejte ho dlouhé hodiny přivázaného před hospodou a nevoďte ho do hlučného prostředí. Neponižujte ho a ponechte mu důstojnost. A také netrestejte vašeho psa před jinými lidmi. To ho také ponižuje.
  • Smutné je, že svého prvního psa většina lidí zkazí, a své zkušenosti mohou tito lidé uplatnit až na svém druhém či třetím psu.
  • Nezapomeňte, že pokud se máte psu opravdu dostatečně věnovat, tak musí jít stranou spousta jiných lidí i věcí - kariéra, vysedávání v restauracích atd.
  • Váš dům, váš hrad. Ať je tedy váš dům střežen skvělým psem, který má tuto svoji práci rád. Nikdy nevpouštějte do vašeho domu více cizích lidí, než je nezbytně nutné. Ať se váš pes cítí pánem na svém teritoriu a ať ví, že se o ně nemusí s cizími lidmi dělit. A ať ví, že může pokousat každého, kdo se na váš pozemek dostane bez vašeho vědomí.
  • Vyvarujme našeho psa skokům přes překážky s kovovými součástmi, o které se může poranit. Jsou známy případy, kdy si psi o kovové překážky roztrhli břicho.
  • Zkuste se někdy psovi schovat, když jste s ním sami venku. A pak ho nechte, ať si vás najde. Tím zbystříte jeho pozornost a on si vás bude více hlídat.
  • Nekupujte si staršího psa, ale raději štěně do věku čtyř měsíců.
  • Pokud je nějaký pes dobrý i bez výcviku, pak je to proto, že jeho předci ve středověku tolik bojovali a pracovali.
  • Je vhodné, abyste vašeho psa naučili nějakému povelu, kterého byste mohli použít v případě, že vás bude obtěžovat nějaký člověk. Může to být třeba "Dej pozor!" nebo "Drž!" spolu s ukázáním rukou na toho člověka, který vás obtěžuje. Pes pak musí na dotyčného člověka začít alespoň štěkat, nebo se na něj vrhnout.
  • Pokud máte více psů, dbejte na to, aby každý z nich zaujímal ve vaší smečce právoplatné postavení a aby se necítil méněcenný. Ať smí každý z vašich psů dělat něco, co nesmějí ti ostatní. Například jeden pes "má právo" ležet na schodech, druhý ať "má právo" třeba být jako první puštěn z kotce a první pohlazen atd. Dbejte na to, aby se i ten nejníže postavený z vašich psů cítil právoplatným členem vaší rodiny. A omezujte agresivitu vedoucího psa smečky, když chce bít toho slabšího či podřazeného psa jen na nutné minimum, aby si uchoval vůdčí postavení.
  • Nekrájejte psům vždycky maso na malé kousky, občas je nechte, ať si maso i kosti sami rozkoušou, aby se procvičily jejich žvýkací a krční svaly, a aby jim nebolely zuby a zůstaly pevně zasazené v dásni i čelisti.
  • Když jí váš pes syrové maso a trávu, a čas od času vyzvrací třeba kus nestrávené kosti s chuchvalcem trávy, je to v pořádku. Pro psa je čas od času zdravé zbavit se zkažených žaludečních šťáv.
  • Navykne-li si pes na stereotypní a neměnný řád (životosprávu), je to pro něj špatné. Viděl jsem zkaženého rottweilera, co chodil ve stejnou dobu stejným způsobem stejnou ulicí, a byl naučen, že se nikdy nic zvláštního v té ulici nepřihodí. Když jednou utekl jiný velký pes a řítil se na něj z pravé strany, ten rottweiler se ani neohlédl doprava, jen čuměl stále rovně před sebe a dále šel stereotypní chůzí pomalu kupředu i se svojí debilní majitelkou. Cizího psa jeho pán zadržel, a táhl pryč, ale ten rottweiler na chňapání toho psa nijak nereagoval.
  • Pes má chodit někdy pravidelně, jindy nepravidelně. Střídat různé cesty a směry, a dostávat mnoho podnětů. Tu a tam má být vydrážděn nějakým člověkem, tu a tam si s cizím psem hrát, tu a tam se s ním prát. Jednou jít za dne, jindy pro změnu za noci, a tak dále.
  • Je vhodné tolerovat psům jejich staré zvyky: část potravy vyzvracet a schovat si ji; hloubení a hrabání nor, nebo hrabání země v horkém počasí a pak ulehnutí; hrabání myší na poli a jejich pojídání; jezení starého zkaženého masa; pud obrany potravy (psovi nebereme jeho potravu do rukou, když jí, ale nejprve jej odvoláme a když od potravy odstoupí, teprve po té mu ji odebereme, pak mu ji ale znovu vrátíme, aby k nám měl důvěru)
  • Psy větších plemen je lepší krmit dvakrát denně. Když jí jen jednou denně, je větší nebezpečí torze žaludku, a kromě toho, organizmus psa lépe zužitkuje živiny z dvou menších krmných dávek, než z jedné velké. Ke krmení doporučuji následující: Uvařená masová směs (třeba hovězí s drůbežím) s těstovinovou přílohou. Některé dny podáváme jen maso syrové - vepřové tlapy, hovězí žaludky, vepřový jazyk a podobně.
  • Když jsou velmi horké dny (uprostřed léta), je dobré psa před krmením vykoupat a dát mu napít, aby se osvěžil a přijal pak více potravy (aby měl větší chuť k jídlu).
  • Proč mají rottweileři, a jiná, ještě větší plemena, zdravotní problémy? Protože nejí kvalitní syrové maso, protože jsou drženi ve městech místo na vesnicích, protože nepasou dobytek, protože nechodí kilometry po polích a lesích, protože se neperou, protože nepracují, protože jí umělou stravu, a tak dále.
  • Dávejte pozor, aby vašemu psu nepřerostly drápy a včas mu je stříhejte, protože jinak se mohou blbě rozlomit a může z toho vzniknout zánět lůžka drápu i celého prstu. Když k takovému zánětu dojde, hlídejte psa, aby si nemocný prst nelízal a vždy mu po procházce vytřete ubrousky srst mezi nemocným prstem a sousedními prsty, aby byl zanícený dráp v suchu, protože pak se může lépe a rychleji zase zahojit.
  • Kryjte fenu jen takovým psem, který je plně zralý, nejlépe ve věku tří let, kdy má již plně rozvinutou osobnost. Pojmem rozvinutá osobnost psa mám samozřejmě na mysli stav, kdy je pes dospělý nejen fyzicky, ale kdy již má za sebou zkušenosti z práce a výcviku, jak je to popsáno v kapitole "Udržení fyzické kondice psa". Pes musí nejprve mnoho zažít, než v sobě natolik rozvine své vlohy a schopnosti, aby byly jeho geny pro další generace skutečným přínosem. Je velkou chybou, když se množí ti psi, kteří nikdy nic nezažili (ti nemají dalším generacím co předat, leda tak potlačené přirozené vlohy jejich plemene, avšak o to více bohužel rozvinuté "vlohy" pro degeneraci). Když má dojít k nakrytí feny, nechte psa i fenu, ať se v klidu očichají a pohrají si. Nepospíchejte na ně, protože tím je znervózníte. Nerozhazujte rukama a nemluvte nahlas. Dopřejte jim klid. A psa po svázání s fenou otáčejte zády k feně a přendavejte mu zadní nohu přes její hřbet teprve tehdy, když už chce z feny slézt sám.
  • Porod: v prostorné boudě na zahradě, v okolí nesmí být nadměrný hluk. Fenu nechte v klidu a nerušte ji. Pokud je zdravá, pupeční šňůry a plodové obaly štěňatům odstraní sama. Nejlepší vrhy jsem viděl po naší feně rottweilera Cindě, která rodila v noře, jež si vyhrabala pod boudou. V ní měla úplný klid a soukromí. A prvních několik dní nepouštěla ke štěňatům ani svého pána.
  • Jestliže váš pes těžce onemocní, utraťte ho! Nikdy neprodlužujte utrpení nemocného psa tím, že ho necháte žít s nějakou velkou bolestí! Volte milosrdnou smrt! Když jsme kdysi nechali ochrnutou fenu rottweilera naživu, tak tím, jak stále ležela, ochably její svaly a nakonec zemřela strašlivým způsobem - na přetočení (torzi) žaludku. Kéž bychom ji byli utratili hned jak ochrnula! Mohli jsme jí ušetřit všeho toho trápení!
  • Jestliže psovi zemře jeho jediný pán, kterého nade vše miloval, je také vhodné toho psa nechat utratit. Pro psa je totiž velmi kruté marně čekat na příchod pána, který se již nikdy nevrátí! A kromě toho, po smrti svého pána by se pes mohl dostat do špatných rukou a obdržet nového pána, se kterým by se mu mohlo žít hůře než s pánem předchozím.

Tolerujte svým psům hrabání nor
Tolerujte svým psům hrabání nor

Zachování typických vlastností jednotlivých plemen

Je vhodné zřídit spolky či organizace pro záchranu vybraných plemen psů. Ty by se staraly o to, aby byli psi chováni podobným způsobem, jako ve středověku. Udržujme jednotlivá plemena psů v té podobě a kvalitě, v jaké se nám dochovala ze středověku. Nenechme je zdegenerovat a nedovolme moderní civilizaci, aby je zničila! Nerozvíjejme ve psu ty vlohy, které jeho plemeni nepřísluší. Rozvíjejme v něm pouze ty vlohy, které jsou pro jeho plemeno přirozené:

  • aby nezdegenerovalo plemeno španělský mastif, musí někteří příslušníci tohoto plemene pracovat se stády ovcí, zahánět zloděje a cizí lidi od statku jejich pána, jíst přirozenou stravu - maso a zbytky jídel lidí s příměsí mouky, jak tomu bylo dříve ve Španělsku.
  • aby nezdegenerovalo plemeno velký knírač, musí cvičit obranu a hlídat pozemky.
  • aby nezdegenerovalo plemeno aljašský malamut, musí psi tohoto plemene pravidelně tahat saně nebo alespoň nějaký vozík s nákladem. A musí se prát s jinými psy a jíst syrové ryby, protože to tak dělali vždycky a neodmyslitelně to k nim patří.
  • aby nezdegenerovalo plemeno rottweiler, musí se setkávat s kravami a pravidelně absolvovat výcvik v obraně, jinak časem klesnou jeho obranářské schopnosti.
  • kokršpaněla necháme hladit cizími lidmi, budeme v něm rozvíjet společenskou povahu, necháme ho nosit aporty z vody a chodit na pravidelné vycházky do lesa.
  • s pyrenejským mastifem budeme jezdit na výlety do hor, a to i v zimě, aby si udržel odolnost vůči nepřízni počasí a schopnost pohybu v náročném horském terénu.

Používat plemeno k jiným účelům než k těm, ke kterým bylo vyšlechtěno, je zločin vůči tomu plemeni. Tedy nerozvíjet jeho přirozené vlastnosti a nechat je spát je první krok k jeho likvidaci. Promiňte, že se znovu opakuji, ale ještě jednou zde zdůrazním několik věcí, které by měl každý příslušník z dle mého názoru ideálních plemen (anglický mastif, bordeauxská doga, brazilská fila, bulmastif, španělský mastin, rottweiler, velký švýcarský salašnický pes) prožít:

  • Žití v dobrých podmínkách (správné vedení, zdravá míra svobody, láska pána, vlídné a přitom i trošku energické zacházení, dobrá strava).
  • Delší procházky či výlety v přírodě.
  • Absolvování základních disciplín pro udržení fyzické kondice.
  • Základní výcvik v obraně psovoda.
  • Dvě vážnější rvačky s cizím psem.
  • U plemen rottweiler, španělský mastin a velký švýcarský salašnický pes navíc též základní výcvik v práci se stády dobytka.

Pokud by byl pes cvičen a vychováván dle přísných zákonů lidské společnosti, tak by cvičil jen na cvičišti, a všude jinde by chodil na vodítku a s náhubkem. Nikdy by nic opravdového nezažil a časem by zdegeneroval. Udržení plemen psů v žádoucím stavu je tedy možné jedině porušováním zákona, neboť zákon rozhodujícím způsobem omezuje aktivity psů i jejich majitelů. A tak se starejte o vaše miláčky a přátele, a dbejte na to, aby zažili vše to, co je v předcházejících šesti bodech popsáno. A pak je nechte mít kupy štěňat, jež ve svém genetickém kódu ponesou informace o zdraví, síle, skvělé kondici a o lásce k pánu i přírodě.

Závěr

Na závěr mi nezbývá než vyslovit naději, že po přečtení této mé malé knihy alespoň někteří z vás vezmou rozum do hrsti a změní svůj přístup ke psům. A budou jedněmi z těch, kdo nenechají jednotlivá psí plemena zdegenerovat. Ať psí rod dále žije a skvěle prosperuje!

Publikováno 20.1.2006. Uveřejněno se souhlasem autora.

© 2002-2016 Spicove.cz

Tvorba www stránek - FutureXP.net

Veškeré dokumenty a materiály obsažené na stránkách Spicove.cz jsou předmětem autorského práva ve smyslu Autorského zákona. Nesmí být použity v jiných elektronických ani tištěných médiích bez výslovného souhlasu autora. Kopírování a šíření obsahu těchto stránek v jakékoli podobě je bez písemného souhlasu autorů nezákonné.