Zde se nacházíte: Chovatelství psů > Genetika
Znovu genetický kód psa
RNDr. Václav Větvička
Ve studii, která povede k lepšímu pochopení vývoje a chování psů, se podařilo odhalit genetické variace, které pomohou s 99 procentní přesností rozlišit rozdíly mezi 85 různými plemeny psů.
Tradičně jsou jednotlivá plemena rozlišovaná podle vzhledu a údajů v plemenné knize, ale až na pár jednotlivých případů zatím vědci nedokázali odhalit plemeno podle genetického kódu. Již první výsledky přinesly řadu překvapení. Německý ovčák je mnohem blíže plemenům jako je boxer nebo mastif, nežli psům využívaným k hlídání stád. Na druhé straně jsou hlídačům stád geneticky nejblíže plemena jako greyhound, Irský vlkojed (Irish wolfhound), Russian wolfhound a bernardýn. Plemena, která jsou po dlouhou dobu považována za jedny z nejstarších psích plemen, např. pharaoh hound, Ibizan hound a norský elkhound, jsou naopak relativně mladá plemena.
Některé informace se zatím stále nepodařilo odhalit, např. stále nevíme, které geny řídí některé typy chování jednotlivých plemen nebo třeba skvrny na kožichu dalmatinců. A jelikož nelze plně prohlásit, že všichni psi stejného plemene se chovají naprosto identicky, je velice obtížné přisoudit některé projevy psího chování jednotlivým genům.
Studie nicméně přispěje k odhalování některých chorob, neboť je dobře známo, že některá plemena jsou geneticky náchylnější k některým nemocem nežli jiná plemena, navíc tyto geneticky podmíněné choroby se s těmi lidskými často shodují. Dalším využitím genetického kódu může být jednoduché a nezvratné prokázání, ke kterému plemenu dotyčný pes patří. Na základě genetických podobností se 85 testovaných plemen podařilo rozdělit na čtyři základní skupiny. Tři skupiny mají nějaký společný základ, ať už se jedná o použití, zeměpisný původ nebo fyzické charakteristiky: hlídací psi, lovecká plemena a hlídači stád. Čtvrtá skupina zahrnuje prastará plemena, která jsou geneticky nejblíže vlkům. Toto rozdělení se naprosto liší od dělení, které používá americký Kennel Club.
Většina psů patřilo do prvních třech skupin, a zeměpisně patřila do oblasti Evropy a Spojených států, což odpovídá konceptu čistokrevných plemen. Starší plemena byla také geneticky lépe definovaná nežli plemena novější. Časté blízké křížení, používané k lepšímu zachování genetických znaků, vedlo k tomu, že řada čistokrevných psů je náchylných k více než 350 známým, geneticky podmíněným chorobám.
Nejstarší skupina zahrnuje 14 geograficky odlišných plemen, které by normálně nikdo nedával dohromady – chow chow, šarpej, Shih Tzu, pekinéz, tibetský teriér, akita a Shiba Inu, africký basenji, saluki, husky a aljašský malamut. Vědci spekulují, že tato plemena mají společného jednoho psa-praotce, a s jejich potulnými majiteli se postupně dostala do světa. Je však také možné, že relativně nedávné zpětné přikřížení s vlkem, ke kterému došlo minimálně v případě malamutů a husky, mohlo přispět k tomu, že tato plemena vypadají geneticky starší nežli skutečně jsou.
Časové období, kdy došlo k separaci psů a vlků, je dodnes neznámé a vedou se o něm urputné diskuze. Odhady pomocí mitochodriální DNA se pohybují od 15 tisíc do 135 tisíc let.
Publikováno 18.8.2005. 2005, uveřejněno se souhlasem MVDr. Čápa (server www.veterina-info.cz)