Zde se nacházíte: Chovná stanice Ego Sum
Rozloučení s Danečkem
DANECEK - Int.Ch. Curry z Hybešovy hory
*28.5.1988 - †28.3.2003
Dane ...
V pátek 28. března 2003 mi umřel můj nejmilejší pejsek Daneček. Za dva měsíce by mu bylo 15 let. Myslím a doufám, že měl prima život a že mu s celou naší rodinou bylo fajn stejně jako nám s ním. Pochovali jsme ho v lesíčku u naší chaty, kde to měl moc rád. Kolik myší tam nalovil, kolik kilometrů tam po loukách nalítal, v kolika kravincích se vyválel... Myslím, že jestli existuje nějaké psí nebe, tak pro Danečka to v něm vypadá jako na Hradisku...
Byl to můj první pejsek, se kterým jsem prožila víc než polovinu svého života. Nejlepší kamarád, kterému jsem se se vším svěřovala, který byl pořád se mnou, se kterým nikdy nebyla nuda a smutno... Rád se mnou absolvoval všechno, co jsem si vymyslela; všechny ty krásné výlety, strpěl i ty trošku otravné výstavy... Trpělivě snášel i nepříjemnosti, které mu v posledních letech přinášelo nemocné srdíčko. Byl tak mazlivý a přitom samostatný a sebevědomý... Byl to Pan Pes.
Mám pocit, že už nikdy nic nebude jako dřív. Strašně se mi po tobě stýská, Dane.
Prof. Stanislav Stuchlík: Před necelými 15 lety jsem šel s přítelem, který se najednou zastavil a sledoval v dálce černého psa. Na můj nechápavý pohled reagoval vysvětlením, že jeho dcera Magda si pořídila černého středního špice Dana a doplnil to krátkou "špicí" přednáškou. To bylo mé první seznámení s černými špici. Uplynulo několik let a manželka mne přemluvila, abychom si pořídili psa. Bylo zcela přirozené, že naše černá Ajka (Aike na Břekené) je dcerou Dana, jehož oficiální jméno znělo Curry z Hybešovy hory. Naše rozhodnutí neovlivnily jeho úspěchy - v té době měl mimo jiné již 8 CACIBů a třikrát získal titul BOB, ať u nás či v zahraničí. Nás především zaujala jeho veselá a přátelská povaha, bystrost a samostatnost. Při každé návštěvě nás radostně vítal a naše přátelství se stupňovalo zvláště od okamžiku, kdy jsme si přivezli domů Ajku.
Vzájemné návštěvy, společné cesty na výstavy a příležitostné několikadenní pobyty u nás dobrý vztah jen zesilovaly. Jednou u nás někdo zazvonil, otevřel jsem dvéře a dovnitř vklouzl Dan. Přišel totiž na návštěvu a někdo ze sousedů nerozpoznal naši Ajku od jejího otce, pustil ho do domu a zazvonil na nás. Takhle se u nás zastavil, jak jsme s manželkou říkali "na kafé", ještě několikrát. Jeho občasné samostatné návštěvy u nás skončily teprve po odstěhování jeho pánů z Líšně blíže do centra.
Dan, který se narodil 28. května 1988, byl krásný černý špic poněkud menšího vzrůstu. Při předvádění na výstavách se choval důstojně. Snad i proto během svého života získal všechna možná ocenění. Seznam jeho úspěchů by byl příliš dlouhý a tak se omezím jen na několik nejvýznamnějších. Postupně se stal československým, českým, slovenským a rakouským šampionem i interšampionem, což obnášelo 25 CACIBů. K největším úspěchům patříl titul Světový vítěz na výstavě v Bruselu (1995) a Vídni (1996) a Reserve Světový vítěz v Brně (1990) a Bernu (1994). Úspěchy slavil i později a na Mezinárodní výstavě v Brně v r. 1998 se stal Nejkrásnějším veteránem. V žádném případě však nebyl zhýčkaným pokojovým psem. Žádná hárající fenka v širokém okolí ho nenechala klidným a nejméně 20 špiců mělo v rubrice otec uvedeno jméno Curry z Hybešovy hory. Dovedl se radovat i z běžných životních situací. Na archeologickém nalezišti Staré Hradisko na Prostějovsku, kam často zajížděl se svou paničkou Magdou nebo s jejími rodiči patřilo k jeho největším zálibám lovení myší a jeho dcera tuto vlastnost zdědila.
Světový vítěz + BOB 1996
V posledním roce svého životě měl Dan již zdravotní problémy a musel užívat různé léky. Jeho energii a dobrou náladu to však neovlivnilo. Při mých návštěvách u Čižmářů jako obvykle vesele panáčkoval a neustále se dožadoval pozornosti. A pokud se mnou přišla i Ajka, choval se jako zamlada. Čas ovšem neúprosně ubíhal a 28. března 2003, přesně dva měsíce před dovršením 15 let, Dan zemřel. Potom již následoval jen jeho poslední výlet na Staré Hradisko, kde prožil tolik krásných chvil, aby tam byl uložen k poslednímu odpočinku.
Mgr. Alexandra Benáková: Milá Majdo, dnes jsem si přečetla Tvoji vzpomínku na Danečka. Strašně mne to dojalo a při čtení těch řádků jsem se rozbrečela. Vím, jak Ti je, Daneček byl přece tvůj první. Já jsem si tím připomněla odchod mého Falka a smutek nad tím mne nepřešel, i když je to už víc než rok. To jsou ty nejhorší chvíle a do smrti nezapomenu, jak mi umřel v náručí ani na to, jak jak jsem ho pak musela sama pochovat u nás na zahradě. Taky jsem věděla, že tam býval šťastný a že tam patří... Pokaždé, když přijedu na chalupu, jdu zapálit svíčky nejprve na hrob mým rodičům a pak i Falínkovi. Má tam zasazenou jedličku, která se krásně zelená. Teď o víkendu se mi o něm dokonce i zdálo, jak tam spolu s malým Falkem běhá po zahradě...
Daneček s Flérinkou
Taky se mi po něm strašně stýská a přesně jako Ty mám pocit, že už nikdy nebude nic jako dřív. Znamenal pro mne totéž co Daneček pro Tebe. Prostě skoro patnáct let života nesmažeš ani náhodou! Přeju Ti, aby to co nejdřív přebolelo a aby Ti zbyly už jen ty krásné vzpomínky na roky prožité s Danečkem. Naštěstí máš ještě Flérinku, Gorínka a Janičku a ti Ti přinesou určitě ještě hodně radosti.
Halina Paciorková: Je mi líto Vašeho Danečka... Vím o čem mluvím - před nedávnem mi zemřela fenka bílého špice. Také jsme spolu ušli kus života. A máte pravdu, už nebude nic jako dřív - ale bude to jiné, jinak hezké a snad se časem opět usmějete na ostatní hafany... Na naši Aidu velice často vzpomínáme a Váš Daneček zřejmě také zůstane na prvním místě...
Barbora Šírová: Když jsem si dnes přečetla Vaše rozloučení s Danečkem a představila si, že i můj černý pejsek Andy jednou nebude, rozplakala jsem se... jednoho pejska jsme již pochovali a tak si dovedu představit jak Vám v těchto dnech musí být těžko u srdce... žádná slova nejsou dost hojivá a tak doufám, že s pomocí Vašich ostatních pejsků překonáte toto těžké období... nebude to stejné, ale určitě to bude také krásné...
Iveta Kašparová: Přeji krásný den, jsem pravidelný návštěvník Vaší stránky. Dočetla jsem se smutnou zprávu, že Vás opustil Daneček, je to moc smutné, ale určitě měl u Vás krásný a dlouhý život. Bohužel mezi 14-15 rokem hodně špiců odchází do psího ráje. Přeji Vám hodně radosti s Vašimi pejsky a žádné starosti.
Honza Šimeček: To je mi líto, Majdulko. My pochovali dobrmanku Ciru. Před týdnem na Markétiny 30. narozeniny. Ciře bylo pro změnu 15 let a 2 měsíce. Uf. Divné jaro :(
Eva Voslářová: To je mi moc líto. Taky mám doma 2 psí důchodce a té poslední chvíle se moc bojím. Snad tě potěší zbytek smečky!
Dana Keindlová: No to snad ne. To je mně moc líto! Je to hrozné a bolí to. Ale na druhou stranu 15 let je krásný věk!
Karel Kiesenbauer: Majdulko, je mi to líto. Myslím na Tebe, drž se!
Radka Procházková: Taky máme Andulku a Sanžinku na zahradě... S tím rozdílem, že naše holky tu běhaly Danečkových 15 let dohromady... :( Daneček prožil krásných 15 let, což se každému pejskovi nepovede. Já vím, je to těžký.. Nebudeš mi možná věřit, ale tečou mi slzy za Tebe... Tak se drž a podrbej za mě holky za ouškem.
Hana Toulová: Co na to říct.. Je to škoda. Ale psí život měl fajn
Lea Zálešáková: To je nám moc líto! Neumíme si představit až to jednou potká nás. Drž se a měj se moc pěkně!
Hana a Petr Obermajerovi: Paní Čižmářová! Při hledání webových stránek paní Koubkové jsme objevili Vaše stránky, neméně zajímavé a vznikající navíc nedaleko nás. Přečetli jsme si o Vašem Danečkovi. Je nám to líto a umíme se vžít do Vašich myšlenek a pocitů. Právě dnes je tomu rok, co nás opustil náš Endíček, malý oranžový špic Endy Asco. Dožil se 17 let a 7 měsíců a byl to náš první pes. Stále vzpomínáme, jeho odchod nás dosud nepřebolel.
Publikováno 31.3.2003, poslední změna 16.7.2003.