Zde se nacházíte: Chovná stanice Ego Sum
Historie chovné stanice Ego Sum
Magdalena Hodálová (spicove@centrum.cz)
Chovná stanice Ego Sum byla zaregistrována v roce 1993 pro fenku Flérinku (první vrh v roce 1994), nicméně s výstavami jsem začala již v roce 1988 s pejskem Danečkem. Byl to můj první pes vůbec a byl to skutečně výjimečný pes po všech stránkách (i z pohledu méně zaujatého člověka než jsem já, první pes je asi pro každého ten nej) a díky němu mě špicové začali bavit tak, že si život bez nich už nedokážu představit.
Asi největším úspěchem a radostí pro mě bylo získání dvou titulů Světového vítěze, což je bezpochyby sen každého vystavovatele. Poprvé to bylo v Bruselu v roce 1995, kde se ve třídě šampionů sešlo pět mimořádně krásných psů z pěti zemí, mimo jiné i Světový vítěz z předchozího roku. Tedy konkurence u středních špiců nevídaná. Dan se stal nejen Světovým vítězem, ale získal i BOB. Úspěch si zopakoval o rok později ve Vídni, kde byli šampioni již jen dva, takže to byla v podstatě hračka. Nesmím zapomenout i na jeho druhou výstavu v životě, světovou výstavu v Brně 1990, kde jako dvouletý skončil z pěti psů jako druhý a získal RCACIB. Myslím, že právě to pro mne byla motivace a povzbuzení k absolvování dalších výstav (nevím přesně, kolika jsem se jich dodnes (2003) zúčastnila jako vystavovatel - odhadem kolem 180ti, ale jako vedoucí kruhu či zapisovatel především u špiců to bylo 63krát. A to nepočítám ty, na které jsem se jela "jen" podívat).
Později jsem velmi stála o štěňátka po něm a po Flérince, ale ta po krytí s ním nikdy nezabřezla. Nikdy se nezjistilo proč - i když se oba velice milovali, zjevně k sobě prostě "nesedli". Kryli jsme proto jinými pejsky, bez výjimky velmi kvalitními. Všichni byli plnochrupí, barevně čistí (tj. výhradně po černých nebo hnědých předcích - první partner Jerda dokonce z čistě černé linie, což už se dnes bohužel u nás nevidí) a všichni svým způsobem exteriérově výjimeční. Udržet čistou barvu a plnochrupost považuji i u malých špiců, kde je značná tolerance k chudozubosti a k barevnému křížení, za velmi důležité, i když je to bohužel stále obtížnější.
Dnes s námi mimo obou veteránů bydlí ještě dva Flérinčini potomci - černý Gori a hnědá Janička. Její bratr - "mladý" Dan - se má dobře u naší babičky a tety, kterým tímto moc a moc děkuji za péči o něj, stejně jako všem dalším majitelům našich pejsků, kteří se o ně bez výjimky starají s láskou a bez ohledu na výstavní úspěchy či chovnost.
Jmenovitě to jsou Lucka a Vláďa Bartuškovi (Keník a Brita), Radka a Kačka Stránských (Tonda), manželé Honkovi (Lízinka), rodina Zelníčkova (Belinka), manželé Novákovi (Krisík), Iva Koubíková s úžasným pejskem Flipíkem (Sárinka), Maruška Jurčíková s rodinou (Kaštánek), celá rodina Januszova (Čertík), Lea a Martinka Zálešákovy (Artušek), Jana Pivodová s manželem (Danečkovy krásné dcery Ainny a Miška), pan dr. Stuchlík a in memoriam i jeho manželka (Ajka) a dr. Packová (další Danečkovy děti). DÍKY!
Když už jsem u toho děkování, tak nesmím zapomenout na svého šikovného Jarka, který je webmasterem těchto stránek a má na svědomí i jejich návrh, grafiku a provoz (a především nechává spát Janičku v posteli :)) a na své rodiče archeology (a bratry muzikanty), kteří ač pracovně velice vytížení a absolutně nekynologicky zaměření, rádi naše pejsky pohlídají kdykoliv je potřeba a podporují mě ve všem, co dělám, i když by si nejspíš představovali nějaký serióznější a méně "potrhlý" koníček (že tati?). Další dík patří paní Heleně Buriánové za to, že jsem od ní mohla mít oba první pejsky a že mi vždy poradila a pomohla s péčí o ně a nikdy jí nebylo zatěžko věnovat se střelené puberťačce. Stejně tak nesmím zapomenout na ostatní "staré" chovatele a rozhodčí, od kterých jsem se naučila a dozvěděla spoustu věcí o špicech, a kteří jsou pro mě dodnes stejnou autoritou, jako tomu bylo v mých 14ti letech, kdy jsem s pejsky začínala. Jmenovat všechny by vydalo na dlouhý seznam. A nakonec díky všem kamarádům a kamarádkám nejen od špiců, které jsem na výstavách poznala a kteří jsou stejně "praštění" jako já. Nesmím zapomenout ani na ty, kteří s potěšením, závistí či jen tak z nudy kritizují jak zpravodaj, tak tyto stránky; jim děkuji za motivaci ke zlepšení a zdokonalování. A na úplný závěr speciální thank you pro Honzu Šimečka, fajn kamaráda a výborného fotografa, který mě pravidelně bombarduje nádhernými obrázky nejen špiců (najdete je i na našich stránkách s logem JŠ) a umí poradit a pomoci, když je potřeba.
A ještě malá poznámka na závěr - i když jsou pro mě výstavy radost a zábava, neznamená to, že by na nich nějak zvlášť záleželo anebo že by to pro mě byl jediný způsob realizace. Důležitější je, aby byli pejsci spokojení - Daneček při chytání myší, Gorilka při aportování klacíčků, Janička při plavání, Flérinka jen tak při mazlení a všichni dohromady třeba při 20km výletu, zkrátka když jsme všichni spolu. To má větší cenu než jakýkoliv titul na světě.
2003
28.3.2003 se stalo to, s čím se musí každý majitel pejska vyrovnat - umřel mi můj Daneček.
2004
Život jde dál, v srpnu 2004 přišla na svět tolik vytoužená štěňátka naší nejmladší Janičky. Jsou báječní - ona i její děti. Více informací o nich je zde a tady je štěněcí deníček. Díky miminkům jsem našla další bezvadné přátele - Danču Němcové s maminkou, které krom dvou oranžových špicích kluků obětavě pečují i o našeho Filípka; a Silvu s jejími mužskými (dva chlapi a jeden japonec), kteří se se mnou dělí o Amynku. Samozřejmě jen papírově - holčičku mám ve spoluvlastnictví a štěňátka budeme odchovávat v mojí stanici.
2005
Tento rok jsme s Luckou, Láďou a Britou navštívili Steffi a jejího Ybbse (viz. článek Národní poklad) a 24.9.2005 se narodila poslední Ybbsova dcera Fantazie alisa Ybbsinka, kterou máme s Luckou ve spoluvlastnictví.
2006
Rok 2006 byl krásný jak v osobním životě (1.7. jsme se s Jardou po 7 letech vzali), tak na výstavním poli. Bendíček (Excessus) jde v Danečkových stopách. Mockrát děkuji rodičům za péči o něj! U Steffi se po Danečkovi II. narodila štěňátka.
Publikováno 22.4.2002, poslední změna 27.3.2007.