Zde se nacházíte: Aktivity se psem > Zajímavé akce
Špicí tábor Smržovka 2002
Jana Beková (ivo.bek@mybox.cz)
V úchvatném koutu naší vlasti, Jizerských horách, nachází se malebné místo Smržovka, kde jsme se rozhodli trávit naši první „psí“ dovolenou. Prvotní obavy z neznámého se rozplynuly jako mávnutím kouzelného proutku. Při příjezdu jsme sice chvíli tápali, ale kynologické cvičiště jsme našli. Jakmile byl postaven stan, naše dočasné bydliště, mohli jsme se oddat dnům, naplněným zábavou a novými zkušenostmi. Seznamovací večírek, který se konal hned první den po příjezdu, nám pomohl zapadnout mezi ostatní milovníky pejsků, ať už se jednalo o známé z výstav, či (pro nás) nové tváře.
Čtyřnozí táborníci relaxují
Hned v pondělí (přijeli jsme v neděli) jsme vyrazili se Sašou a Martinou na výlet k vodopádům řeky Jedlové, který je na tomto táboře již tradicí. Někteří jeli vláčkem, jiní autem a my „pěškobusem“. Kolem poledního teploměr ukazoval 35 stupňů ve stínu, což nebyla zrovna ideální teplota pro pěší túru, ale stálo to za to. Obdivovala jsem Martinu, která v batohu nesla nemocného Dixíčka, který ochrnul po kousnutí klíštětem a ještě zvládala poponášet maličkou yorku Sidny. Sašin Falco u vodopádů zahlédl šestičlennou smečku bílých špiců paní Vyzelkové (stejně jako my byla na tomto táboře prvně) a snažil se vytratit, což se mu naštěstí nepovedlo a byl paničkou odchycen. Když se naši miláčci vykoupali, odpočinuli si a May-day se posilnila salámem, který v nestřežené chvíli uzmula své paničce z batohu, vyrazili jsme na zpáteční cestu. Na rozdíl od Martiny jsme však vzdali další pochod a vrátili jsme se vláčkem. Po návratu a krátkém odpočinku jsme s pejsky cvičili poslušnost a dodatečně bych tímto chtěla poděkovat Martině za její velkou trpělivost, kterou s námi měla. V podvečer přicházeli i manželé Garaiovi, kteří si z Holandska přivezli finského špice Eddyho.
Následující den jsem sváděla vnitřní boj s leností, ale po obědě jsem se nechala přesvědčit nádherným počasím a Zdeničkou, která nás pozvala sebou do Lučan, kde se nachází přírodní koupaliště. Nedocenitelná Martina se ujala role „psí Au-pair“, a tak k pejskům, jejichž páníčkové odjeli do Libereckého Babylonu, nebo na vodní nádrž v Jablonci, přibyl i náš Kimeček. Po návratu jsme opět cvičili pejsky, což se nám jistě v následujících měsících a letech zúročí.
Ve středu nádherné počasí všechny svádělo k dalším výletům, ať již na Špičák nebo podél řeky do Tanvaldu, ale nejvíce jsme se těšili na večerní grilování. O úspěšnost této akce se postaral pan Kolář, novomanžel Jitky Skalické, která nám u táboráku (jako ostatně každý večer) hrála na kytaru a zpívala. Někteří jsme vydrželi zpívat a povídat si až do tří do rána.
... a dvounozí v potu tváře cvičí
Ve čtvrtek se počasí rozhodlo ukázat svoji druhou tvář a vesele nám máčelo stany. Toho dne se konal výlet na Dryketu, ale my jsme nepatřili mezi těch pár statečných, kteří vyrazili pěšky a raději jsme jeli autem. Jeli jsme s Janou a já se o sedadlo spolujezdce dělila s vlčím špicem Andym, který se trošku roztahoval, což mu ale nemám za zlé. Když jsme dorazili na místo, spustil se liják a byli jsme nuceni se narychlo schovat. Když se počasí trochu umoudřilo, vyrazili jsme k Dryketě, kde jsme se potkali s těmi, co šli pěšky a bylo vidět, že se na nich liják pořádně podepsal. Jak už zákon schválnosti funguje, na Dryketě bylo zavřeno a ještě ke všemu se tam skvělo upozornění, že je psům vstup zakázán, což byla pro všechny nemilá novinka. Naštěstí nám dvounožcům a čtyřnožcům poskytli azyl v restauraci U hrocha, kde projevili veliké pochopení, důsledkem čehož bylo to, že jsme se všichni strašným způsobem přecpali. Tentokrát se po návratu cvičení psů nekonalo, protože všude bylo mokro.
V pátek někteří spěchali za svými každodenními povinnostmi a tak nás opustili. My jsme se však těšili na podvečerní klání našich milovaných pejsánků. Soutěžilo se v chůzi na vodítku, sedni-lehni-vstaň, odložení,přivolání, překážka, kladina a volná disciplína. Nejlépe si vedlo pětiměsíční štěňátko Pepíno, které mělo na druhém konci vodítka paničku Janu Pandulovou, k jejichž výsledkům ještě jednou gratulujeme. Je znát, že Pepíno navštěvuje výcvik agility a je obdivuhodně poslušný. Letos se v táboře objevila samá šikovná štěňátka, jako např. Kamej J a E.Michalcové, Buffy M.Liškové a Sidny M.Veselé. Tento den jsme poté zakončili ve známé restauraci U Pivrnce. Posléze nás opustila i skvělá cvičitelka Martina, jejíž Dixíček se pomalu začal uzdravovat, což jsme po celé trvání tábora s radostí sledovali, a proto mohu tento tábor doporučit ostatním i jako „psí lázně“.
Letošní tábor navštívilo 26 dospělých, 12 dětí, 31 špiců a 5 „nešpiců“. Byl to úžasný týden, který se mi velmi těžko popisuje, protože zážitků tam bylo více než dost a všechny byly příjemné. Proto se těším, že 4.srpna příštího roku se v minimálně stejném počtu opět na Smržovce sejdeme.
Publikováno 12.9.2002. Pro www.spicove.cz