Zde se nacházíte: Veterina > Čipování
Malé psy čipy tlačí!
Jiří X. Doležal
Zaznamenali jste na billboardech reklamu na označení psů čipem? Na zkoušku jsem si ho nechal nastřelit také, abych věděl, jak se při tom cítí. Bez ohledu na "vedlejší poznatky", které naleznete níže, zůstávám fanouškem čipování psů. Ale u těch malých podobný postup považuji za chování hraničící s týráním.
Argentinskou dogu Kačenku jsem nechal očipovat po vánocích. Od prvního ledna musí být v Praze povinně označen každý pes, já si nechal čerstvě očipovat fenu.
Za laskavé asistence fotografa Petra Jedináka jsem se po Novém roce očipoval také. Abych věděl, jaké to je. Očipoval jsem se vlastnoručně nikoliv z masochismu, ale proto, že mě s tím požadavkem vyhodili tři veterináři. Prý nesmějí čipovat lidi (byť biologicky téměř identické šimpanze čipovat smějí).
Jako fanoušek tetování jsem měl s čím srovnávat. Tetování - stejně jako čipování - není ani v nejmenším bolestivé. Jde jen o psychickou zábranu, čip je pod kůží bez náznaku bolesti a celá operace trvá chvilku, i když to dělá psycholog a k tomu pózuje na objektiv. Zákrok zkušeného veterináře je mžik, jak jsem viděl na Kačeně. V úmyslu jsem měl srandovní reportáž o krizi identity.
Čip jsem si šlehl do předloktí - místo je svou citlivostí plně srovnatelné s citlivostí kůže psa, či spíše: moje předloktí má na bolest nižší vnímavost než kůže malého psa. Předloktí jsem volil proto, že svou dynamikou pohybu kůže nejlépe odpovídá dynamice pohybu kůže psa na místě, kam jsou čipy aplikovány (mezi uchem a lopatkou, zadní strana "krku"). Čip mám pod kůží umístěn podélně, rovnoběžně se svaly, aby co nejméně rušil, délka kožní řasy je asi 15 milimetrů, síla čtyři mm, obvod předloktí v místě čipu asi 22 centimetrů.
Když se ranka po čipovací jehle zahojila, musel jsem s politováním napsat dopis na magistrát panu náměstku Rudolfu Blažkovi. Ten totiž vyhlášku o čipování prosazoval.
Žádost o pozastavení vyhlášky o povinném čipování a tetování psů
Obracím se na Vás se žádostí o pozastavení vyhlášky do jejího pozměnění, neboť v současné podobě odporuje českým zákonům na ochranu zvířat proti týrání i elementárním zásadám etiky. Neberte, prosím, žádost jako zpětnou stížnost proti přijetí vyhlášky, neboť můj postoj je podložen informacemi, která Vám jako klíčovému iniciátoru vyhlášky, mně a podle mých informací ani nikomu v ČR nemohly být známy.
Sama aplikace čipu je naprosto bezbolestná a povedla se. Po několika dnech s čipem však mohu, přes nepřítomnost jakéhokoliv zánětu, otoku a bez viditelných stop na kůži, konstatovat, že čip "tlačí" a jeho přítomnost je často přítomna ve vědomí. Jde o velmi slabý, ale trvalý rušivý podnět, stejný vjem, jaký dává velká ("tribal") náušnice v uchu. Přestal jsem ji nosit proto, že vjem "tlačení" časem nemizí, ustupuje sice do pozadí, ale zůstává.
Na základě osobních tělesných vjemů prohlašuji (jsem ochoten v případě Vašeho zájmu dodat ve formě právně platného čestného prohlášení), že u zvířat (nejen psů), která mají "krk" či "šíji" zaznamenatelně menšího obvodu, než má v místě čipu moje předloktí - to jest od dvaceti centimetrů obvodu "krku" níže -, implantovaný čip musí způsobovat rušivé tělesné vjemy na hranici až za hranicí bolesti. Implantování čipu malému zvířeti proto musí být chápáno jako týrání. Proti týrání v ČR chrání zvířata zákon, a proto Vás jako iniciátora vyhlášky prosím o její pozastavení do vyjasnění metody, kterou lze identifikovat malá zvířata.
Vzhledem k tomu, že opět mohu srovnávat na vlastní kůži: Rozhodně je méně traumatizující několik minut trvající nepříjemná tetuáž než trvalý slabý vjem "tlačení" čipu.Ze solidarity s vyhláškou týranými malými psy, nyní povinně v Praze čipovanými, si bohužel nemohu čip nechat vyjmout do doby, než vyhláška přestane platit. Nejen proto Vás prosím o urychlené jednání. Čip je nepříjemný v předloktí osmdesátikilového autora žádosti a pro tříkilového pražského krysaříka musí být podobný instrument za lopatkou utrpením. Přitom dosud nebylo podle informací magistrátu očipováno asi padesát procent psů v Praze. Proto by Vaše urychlené kroky mohly zabránit tomu, aby další malá zvířata byla z nařízení týrána.
Co řeknou veterináři?
Pan náměstek odpověděl promptně:
Vzhledem k faktům, která popisujete, byť se jedná o Vaše subjektivní pocity, jsem se rozhodl, že Vaši žádost předám odborníkům z řad veterinářů, kteří se na vypracování vyhlášky o čipování psů podíleli. Jistě chápete, že není přímo v mé moci tuto vyhlášku osobně zastavit, dokonce pouze (a to, prosím, neberte nikterak osobně) na základě Vaší žádosti. Navrhuji tedy vyčkat na odborné vyjádření expertů. Nicméně chápu, že celá problematika může vyvolat (a také vyvolává) řadu protichůdných postojů. Proto vítám Vaši snahu a se zájmem očekávám Váš článek v týdeníku Reflex. Domnívám se nakonec, že i když je vyhláška již platná, je dobré, že kolem čipování vznikne širší diskuse.
Diskuse je fajn, ale veterináři toho panu náměstkovi mnoho neřeknou, nemají čipy. A jinak jsou kromě mě čipovány jen němé tváře ... Pak jsem zjistil, že vjem z čipu ("jako náušnice") výslovně připouští i jedna z firem, jež zde čipy prodává. Kromě toho mě vyděsila i skutečnost, že v EU existuje předpis o čipování chráněných a ohrožených živočichů. Doktor Kučera z ministerstva životního prostředí laskavě poskytl úřední výklad:
Předpisy CITES předepisují čipování obratlovců v těchto případech:
- pokud je žádáno o výjimku ze zákazu obchodování s exempláři druhů přímo ohrožených vyhynutím (CITES, příloha A)
- při povinné registraci exemplářů CITES
Nařízení 1808/2001 a vyhláška číslo 227/2004 sbírky jasně říkají, že se nečipuje, pokud by to podle písemného potvrzení veterinárního lékaře způsobilo újmu na zdraví zvířete nebo tuto metodu nelze použít vzhledem k fyzickým vlastnostem živočicha nebo přirozenému chování, které je pro živočicha typické. Pokud jde o registraci, jež je povinná a nároková u legálních exemplářů, tak se s tím registrační úřad musí spokojit a neočipovaný exemplář zaregistrovat. Na výjimku ze zákazu obchodování však není právní nárok. Označení je jednou z podmínek k vydání výjimky. Pokud nelze exemplář očipovat a nelze ho nějak jinak jednoznačně identifikovat, tak žadatel výjimku nedostane. Exemplář však může i nadále držet, ale nemůže s ním obchodovat.
A to mne vyděsilo. Co je u krysaříka sporné, je u outloně nesporné. Podobný předpis de facto znemožňuje bez čipování množit třeba krajně ohrožené malé savce, jako veverky, malé poloopice a také malé želvy. Čipování takových zvířat je totiž nesporně zatíží, naprat do tvorečka velikosti veverky čip je evidentně v rozporu s etikou a mělo by být chápáno jako týrání zvířat.
Ještě jsem nechal ověřit kvalitu čipu u známého veterináře MVDr. Petra Matušina. Potvrdil, že by se za můj čip nemusela stydět žádná opice a že je zaveden kvalitně. Přesto tlačí. Po vyšetření jsme si chvíli povídali a shodli se, že by se měli výrobci čipů tužit a vyrobit něco menšího. Tak jako skleněná hlavička špendlíku. A tak jsem napsal na ministerstvo zemědělství, pod nímž pracuje Ústřední komise proti týrání zvířat:
Vážená komise, na základě osobní zkušenosti Vás žádám, abyste výslovně deklarovali čipování malých zvířat jako týrání a v souladu s tímto nařízením přizpůsobili ochranářská nařízení.
A jako zdůvodnění přidal text, který máte před sebou. I s fotografiemi. Máte-li pocit, že čivavy a opičky by se neměly obohacovat implantací předmětů, jež jsou k nim relativně velké jako k člověku kelímek hořčice, můžete na níže uvedené adrese mou žádost podpořit.
Adresa: Pan ministr zemědělství ČR Jan Mládek, ministerstvo zemědělství, Těšnov 17, 117 05 Praha 1, e-mail: info@mze.cz.
Publikováno 23.1.2006. zdroj: Reflex, číslo 3/2006, stránka 6-7; foto: Petr Jedinák