Zde se nacházíte: Archiv > Auditorium
Auditorium (část 2.)
Předchozí, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, Následující
- 30.6.2003 - Věra Burdová
- Zajímá mě, proč pro titul Český šampion musí být podmínky splněny ve dvou výstavních sezónách? Pes, který je narozen např. v červnu, může tyto požadavky splnit teoreticky již do dvou let věku. Ale to už se netýká psa např. o měsíc mladšího. A ten, který je narozen na podzim či v zimě, už vůbec nemá šanci - příští rok může jít totiž pouze do třídy mladých, první CAC proto může získat teprve další sezonu a ten poslední CAC v další sezoně získá tedy až nejdříve ve třetím roce věku. U psů je to asi celkem jedno, ale co fenky, které chtějí stihnout dodělat šampionát ještě před narozením štěňátek?
- 11.9.2003 - Rita Starečková - stareckova@datis.cdrail.cz
- Dobrý den, byla jsem na výstavě v Mladé Boleslavi. Pan rozhodčí Guniš byl k divákům zcela nevšímavý a nesdílný (v podstatě nemluvil vůbec, co má pes dělat ukazoval posunky, jen posudky diktoval - stručně), proto jsem netrpělivě očekávala zveřejnění výsledků, abych se vůbec něco dozvěděla. Zarazilo mě ocenění trpasličí fenečky Puffie z Malebného Povltaví, majitelka odcházela z kruhu rozhořčená a podle toho, co se mi podařilo vidět, s červenou stuhou. Na Vašich stránkách její ocenění neodpovídá ani rozhořčení ani červené stuze. Nevíte jestli nedošlo k nějakému protestu nebo co se stalo? Moje fenka dostala VD protože stála s vybočenými lokty. Občas to dělá a protože byla posuzována jako předposlední a je březí (tedy už trochu těžší než obvykle), tak už si asi ulevovala. Rozhodně jsem nedostala prostor ke korekci, prostě se jednou špatně postavila a už se diktoval posudek. Myslím, že výbornou bez titulu dostat mohla, ale nestěžuji si. Víc mi vadilo, že ten rozhodčí opravdu vůbec nemluvil, co se mu nelíbilo jsem se dozvěděla až při přečtení posudku venku z kruhu. Nevím co se mu na kterém pejskovi líbilo a nelíbilo, bylo velmi obtížné vůbec zachytit výslednou známku. Jako vedoucí kruhu byste určitě nějaké dojmy načerpala, ale já seděla u svých psích holčiček a pošilhávala po vedlejším kruhu, kde se alespoň mluvilo. Překvapilo mě, že v konečném výsledku bylo těch „velmi dobrých“ tak málo, protože pan rozhodčí se trvale mračil a kroutil hlavou. Jen doufám, že na příští výstavě bude trochu zábava. Nejsem sběratel titulů, chovám psy, protože neznám nic krásnějšího než spokojenou zvířecí rodinku a na výstavy jezdím pro zábavu. Mějte se hezky.
- 12.9.2003 - Olga Průšová - olga.prusova@vkm.cz
- Dobrý den, k výstavě v Mladé Boleslavi: posuzování bylo si myslím objektivní, tak jak se jevili pesani rozhodčímu, žádné já na bráchu brácha na mě, nezáleželo mu na tom zda získá titul Petr nebo Pavel, ale tak jak to cítil on. A tak by to podle mého názoru mělo být. Zarazily mě tedy dvě věci přímo v naší třídě - mně dal dost razantně najevo, že bych neměla předvádět psa v kšírách, prý jsem ho tím handicapovala; připouštím, asi by měly být slabší přestože ani tyto mu nejsou za normálních okolností vidět, budiž, příště se polepšíme. Druhá věc mě ale udivila, vlkošedého pejska Ne-Borek Vltavská perla nepředváděla majitelka, ale chovatelka pejska p. Hypšmanová, nad čímž se rozhodčí docela rozčiloval, protože neměla s pejskem žádný kontakt a jak je možné že předvádí cizího psa. Samozřejmě je to paráda když vás pes sleduje a je vidět perfektní souhra obou. Ale určitě to není v tom kdo ho předvádí, zda majitel či někdo jiný. Náš Hill mě třeba v kruhu taky absolutně ignoruje, přestože ho máme od malička; můžu se v kruhu třeba zbláznit a nepodívá se na mě, výchovu si myslím jsme přitom nezanedbali, doma je to v pohodě, on není takový ten závislák jako třeba Gauner, je to děsnej suverén, šéfuje celému dvoru a poslouchá ho i stafordka co máme.
Jinak mě osobně byl rozhodčí jako člověk nesympatický, měla jsem z něj takový divný pocit, připadala jsem si jako ve škole při zkoušení u tabule. Ono to mohlo být klidně i oboustranné. Co se ale posuzování týče, bral to opravdu důkladně a zodpovědně, k tomu asi nemůžou být výhrady. I když někteří jedinci si asi přijeli pro tituly a odjeli třeba i s VD, vždyť je to koníček a co rozhodčí to jiné oko a názor. Pokud nejde přeci o život z kteréhokoliv konce vodítka, tak nejde o nic. Nemůžu jet přeci na výstavu s tím, že si jedu jednoznačně pro tituly. O to víc to překvapí a potěší když právě ten náš pejsek se líbí a uspěje. - 15.9.2003 - Olga Fidlerová - lukatogold@cbox.cz
- Mezinárodní výstava v Mladé Boleslavi 7.9.2003 byla z mého pohledu báječná. Počasí vyšlo, pan rozhodčí byl dobře naladěn. Vystavuju už 10 let a to různá plemena, od anglických kokršpanělů přes irské vlkodavy, chodské psy a špicíčky. Můžu říct, že se opravdu moc často nestává, aby rozhodčí posuzoval takto „důkladně“. Pan Guniš koukal na všechno. Na exteriér, stavbu těla, počet zubů, na způsob předvedení, ale i souhru mezi psem a vystavovatelem. Zajímalo ho i co je pod kožíškem, ne jen kožíšek samotný. Každému vystavovateli, tedy alespoň mě ano, vysvětlil proč zadá či nezadá titul. Fakt je, že mohl mluvit hlasitěji, aby ho slyšeli i lidé stojící u kruhu. Nemohu mu vytknout vůbec nic, posuzoval naprosto korektně. Někdo může namítnout, že se mi to říká, když moji psi „bodovali“. Ale musím podotknout, že se mi ještě nikdy nestalo, aby mi rozhodčí řekl, že pes nedostane víc než CAC a to jen proto, že je za krkem špatně vyčesaný. Podotýkám, jednalo se o psa ve třídě vítězů - šampiona ČR a Polska, Klubového vítěze 2002 a 2003. Takových rozhodčích a výstav by mělo být víc. Je úžasné když do posledníchvíle nevíte jak to vlastně dopadne. To je pak ten správný adrenalin. Mnoho našich vystavovatelů to však psychicky špatně zvládá. Raději jezdí „na jistotu“.
- 16.9.2003 - Ing. Zdeněk Spitzer - zspitzer@csob.cz
- Dobrý den, prosím o radu. Mám krásného špice starého rok a dva měsíce, v plemenné knize jako Enrico. Je zvyklý na zahradě v boudě, je dobrý hlídač a sem tam ho pustíme i do baráku. Přes den s ním není problém, ale večer i v noci škrábe na dveře a chce dovnitř. Otevřeme mu málokdy, protože by si na to zvykl. Ani ho jinak než slovem neuklidňujeme (třeba jídlem ne). Na pokyn poslechne, ale za chvíli zase škrábe než usne v boudě. Do baráku ho ale pustit nemůžeme, protože by v noci škrábal dál než by se dostal k nám do ložnice. Zde si zase hraje se vším co najde. Taky chci, aby venku hlídal. Budu tedy vděčen za každou radu, jak ho to odnaučit. Děkuji Spitzer
- 17.9.2003 - Magdalena Čižmářová - spicove@email.cz
- Dobrý den, tady je, jak se říká, každá rada drahá. Největší úskalí pro vás (pro špicaře samozřejmě to nejhezčí) je v tom, ze špic je vyloženě společenský pes. To znamená, že potřebuje být ve společnosti své „smečky“ a bez kontaktu s ní skutečně strádá. Proto se i ten váš tak vehementně dobývá za vámi do domu a pokud byste mu dovolili, tak bezpochyby i do ložnice a úplně nejlépe k vám do postele. Že je dobrý hlídač, o tom sebeméně nepochybuji, každý majitel špice vám potvrdí to samé. Jenomže to také není pes, který by vydržel být sám zavřený v kotci anebo v boudičce jako jiná plemena, kterým samota nevadí. Píšete, že je pejda již rok a půl starý. Zůstával venku přes noc už od štěněte anebo jste mu dovolovali být s vámi a až později musel zůstat mimo dům?
Poradit mohu pouze následující - zvažte, zda by pro vás byla příliš velkou překážkou nechávat jej přes noc v domě. Zkuste mu vyhradit místečko třeba v síni, kuchyni anebo nakonec i v té ložnici - špic je poměrně skladný pes (pokud nejde o velkého nebo vlčího). Nemáte-li alergii anebo není-li příliš špinavý, nemusela by vám jeho přítomnost vadit. Samozřejmě, rozhodnutí je jen na vás, ale z vlastní zkušenosti mohu říct, že naši psi (malí špicové) spí různě roztahaní po bytě, nepřekáží ani neškodí, s tím, že samozřejmě slyší-li nějaké šustnutí před domem či na chodbě, hned reagují. Takže o nočního hlídače byste jistě nepřišli. Pokud se rozhodnete přesto jej do bytu nepouštět, zkuste mu vyhradit alespoň místečko v předsíni nebo někde „ne za dveřmi“, aby se necítil odstrčený.
Moc víc se asi poradit nedá. Alespoň já si víc rady nevím. Možná bude mít někdo z návštěvníků lepší radu. Napište kdyžtak o vašem pejskovi víc - jaký je jinak povahově, jak moc se mu věnujete a také co od něj očekáváte. Budu se těšit. - 22.9.2003 - Ing. Zdeněk Spitzer - zspitzer@csob.cz
- Děkuji velmi za odpověď. Je to střední špic barvy přesně vlko-oranžové. Můj špic byl dlouho vychováván spolu s dalšími špici. Koupil jsem ho už staršího, takže nikdy nespal u mě v domě (v zimě ale bude, ale zatím nevím jak). Nenechává se moc (skoro vůbec) hladit, spíše si s námi hraje nebo uskočí, je dost divoký a velmi aktivní o to více s námi všude chodí. Od prvního dne spal vždy v boudě. Nejraději by byl se mnou v ložnici, ale to není možné. Je velmi aktivní a vůbec bych se nevyspal. V místnosti mimo ložnici by nevydržel, drápal by se do ložnice. Když je večer venku, škrábe tak půl hodiny (někdy hodinu) a pak už ne, spokojeně hlídá nebo spí. I tak mi ale zničil dveře. Věnujeme se mu dost, manželka je doma a tak je s ní. Může být v domě nebo venku, jak chce. Je ale většinou přes den o vlastní vůli venku. Myslím si ale, že čeká na mě. Vidím, jak se postupně vyvíjí, věřím, že si zvykne. Je to můj druhý špic, měl jsem středního bílého před několika lety. Ten tak divoký nebyl, ale i tak se postupně zklidnil a byl skvělý pes. Chci především, aby hlídal dům a garáž v noci nebo i přes den. Bohužel z domu by ho neuhlídal. Neslyšel by, silné zdi. Protože mi před domem v sobotu vykradli auto, říkám si, že tím, že byl venku zabránil možná větším škodám. Je to náš hrdina.
- 20.10.2003 - Petra Beschornerová - soning.brno@volny.cz
- Dobrý den, píšu v zastoupení své sestry, která vlastní tříletého vlčího špice - psa. Pes je s PP a bez nějakých závažnějších zdravotních problémů. Jeho problémy jsou spíše psychického rázu. Pes je neustále neklidný, nervózní, ani sebedelší vycházkou není možno ho skutečně unavit - po krátkém odpočinku okamžitě opět vyskakuje při sebemenším pohybu své paní, chodí za ní po bytě a nervózně oddechuje až píská. Působí dojmem jako by se mu stále chtělo na záchod, ale když přijde ven ani se nevymočí a je vidět, že ven chtěl jít spíše kvůli různým pachům. Moje sestra je z něj už opravdu nešťastná - pes si nikdy v klidu nelehne a nespí - neustále za ní pochoduje po bytě, motá se dokola a píská. Na mě působí neurotickým dojmem - je jakoby stále „na jehlách“. Pokud máte nějakou radu, p rosím, pomozte, je to opravdu k nevydržení. Ještě musím říci, že pes v 7 měsících prodělal parvovirózu, ale bez zjevných následků. Děkuji.
- 20.10.2003 - Magdalena Čižmářová - spicove@email.cz
- Dobrý den, váš dotaz jsem přeposlala MVDr. Čápovi, snad se k němu co nejdříve vyjádří. Nejlépe by podle mě bylo zajít se psem k veterináři, i když třeba žádnými zjevnými příznaky nemoci netrpí - nejprve je potřeba vyloučit jakékoliv zdravotní potíže. Osobně si však myslím, že jde o hyperaktivního psa (sama mám jednoho takového doma) a s tím se nedá dělat nic jiného, než a) pořádně utahat. Píšete že to pořádně nejde - jde to, ale chce to opravdu hodně času. Naše fena vydrží běhat (tryskem) po venku několik hodin a do toho aportovat bez přestání klacíčky, na druhou stranu potom přijde domů, padne jako mrtvá a spí až do rána. Samozřejmě není možné chodit se psem denně ven na tak dlouhou dobu, takže je tu ještě možnost b) a to je pořízení kamaráda. Možná se vám moje rada bude zdát absurdní, skutečně by to mohlo vypadat, že se problémy jen zdvojnásobí; ale moje zkušenost je ta, že pokud má pes kamaráda a má s kým „blbnout“, je klid. Mám dvě feny (a málo času) a holky si (ač opravdu divoké a hyperaktivní) vystačí spolu samy. Hrají si spolu doma třeba několik hodin, což já bych jim individuálně věnovat rozhodně nemohla, takže mohu v klidu dělat cokoliv svého a čubiny zatím dovadějí. Jsou to jen moje zkušenosti, počkejte jestě až odepíše pan doktor, ale o druhém pejskovi může vaše sestra klidně uvažovat. A nemusí to být zrovna vlči špic, protože pravda, zvládnout takové dva psy na vodítku není legrace. Ale jinak to o mnoho starostí víc není, naopak. Zkuste o tom uvažovat.
- 22.10.2003 - Petra Beschornerová - soning.brno@volny.cz
- Dobrý den, moc děkuji za brzkou odpověď, i když ani mě ani sestru příliš nepotěšila. K veterináři sestra samozřejmě chodí - a několikrát si mu na chování svého psa stěžovala. Pan doktor soudí totéž co vy - že je Lucky extrémně hyperaktivní. Protože se jeho chování pravidelně ještě zhoršuje v době kdy hárají fenky, uvažuje sestra i o kastraci, myslíte, že by pomohla? Lucky stejně není žádný šampion - na výstavě získal pouze ohodnocení velmi dobrý. A pokud vím, tak sestra stejně nemá v úmyslu se s ním dalších výstav zúčastňovat. Co se týče jeho „utahání“, příliš mnoho možností se zde také nenabízí: Lucky je pes se zvláštní povahou. Se psy si zásadně nehraje (mimo krátkého očichání), plavat nechce a aportovat už vůbec ne. Za hozeným míčkem se dívá a ani se nehne. Takže tudy ces ta nevede. Jediná možnost by snad byla aby běhal u kola, ale moje sestra není nijak vášnivý cyklista a on by asi takovéto „uhonění“ potřeboval každý den. Skutečně to sním není jednoduché - sama mám fenku staforda a když jdeme všichni společně na výlet, tak moje fenka nadšeně lítá za klacíky, vášnivě plave v rybníku a Lucky jen tak poklusává kolem nás a není šance ho nějak pořádně rozpohybovat. Samozřejmě - moje fenka potom lehne a spí až do rána (jako vaši psi) ale Lucky je v podstatě čilý - a to i když jdeme 15 km. Skutečně ale jeho čilost mi připadá dost podivná - spíš jako stálá nervozita a napětí. Je schopný i v poměrně chladné místnosti (kdy není udýchaný a nemůže se ani potit) zrychleně oddechovat nepřetržitě třeba hodinu nebo dvě. Jeho chování skutečně působí spíše jako nervózní než hyperaktivní. I když - nejsem odborník, skutečně nevím, ale jsme z něj už všichni zoufalí. Podle Vašeho názoru - nemůže zde být nějaká souvislost s prodělanou parvovirózou? Třeba nějaké následky na nervové soustavě? Ještě jednou Vám děkuji za rychlou reakci. Přeji hezký den.
Předchozí, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, Následující
Publikováno 30.6.2003, poslední změna 21.1.2010. 2003, www.spicove.cz