Zde se nacházíte: Výstavy > Rozhodčí
Staňte se rozhodčím - pomeranian
Magdalena Hodálová /Čižmářová/ (spicove@centrum.cz)
Nyní si i vy můžete vyzkoušet, jaké to je ocitnout se na chvíli v kůži rozhodčího, posoudit čtyři psy, zadat pořadí a svůj verdikt zdůvodnit. Pak vám už zřejmě bude jasné, že práce rozhodčího není žádná procházka růžovou zahradou. Toto hodnocení vychází ze standardu AKC a na mušku si tudíž bere typické americké pomeraniany, na které u nás nejsme příliš zvyklí. Přednosti a nedostatky zejména v kostře však zůstávají stejné pro všechny typy špice a přirozený cit pro výběr toho nejhezčího vám jistě pomůže také. Takže směle do toho! Nebude-li vám cokoliv jasné, napište mi na výše uvedený e-mail.
Nejprve se podívejte na tyto čtyři pomeraniany a udělejte si na všechny svůj názor co se týče typu a vašeho dojmu z každého z nich. Následně, ještě než si přečtete o tom, co se skrývá pod jejich bohatým osrstěním, proveďte svůj předběžný výběr prvního, druhého, třetího a čtvrtého místa. Nejste-li obeznámeni s tím, jak má vlastně pomeranian vypadat, přečtěte si ještě před výběrem popis Typický pomeranian v následujícím odstavci. Samozřejmě že v praxi je žádoucí, abyste při posuzování odhalili i to, co je skryto pod srstí. V tomto případě ale bude pro začátek dostačující zhodnotit pouze viditelné přednosti a nedostatky do té míry, abyste byli schopni roztřídit psy ještě před tím, než si přečtete detailní popis každého psa.
Typický pomeranian
Typický pomeranian je kompaktní pejsek čtvercového rámce. Lebka je mírně plochá a široká ve srovnání s klínovitým čenichem. Zuby mají perfektní a kompletní nůžkový skus. Nos je černý (s vyjímkou hnědých a modrých psů). Malé uši jsou vztyčené. Jasné, tmavě zbarvené, středně velké a mandlové oči vyzařují inteligenci. Oční víčka jsou lemována černě, pouze u hnědých a modrých psů je opět výjimka).
Hlava na spíše krátkém krku je nesena vzpříma. Hřbetní a bederní linie je krátká a rovná, hrudník je dobře klenutý a hluboký. Nadloktí je skloněno dozadu. Hrudní končetiny jsou rovné, s nepříliš těžkými kostmi. Přední spěnka se sklání velmi mírně vpřed tak, že hrudní končetiny udržují dobrou statickou rovnováhu. Pánevní končetiny jsou jen mírně zaúhlené jak v pánevním, tak v kolenním kloubu. Bohatě osrstěný ocas je zatočen nad hřbetem a nesen širokorozprostřeně a pevně. Malé kompaktní tlapky vypadají jako kočičí.
Typické špicí dvojité osrstění má měkkou vatovitou podsadu a velmi dlouhou, dokonale rovnou a poněkud tvrdší krycí srst. Osrstění pokrývá celé tělo, je velmi bohaté kolem krku a přední částí ramen a hrudi a tvoří límec, který odstává až nad rameny. Hrudní končetiny jsou ze zadní části dobře osrstěné, stehna a pánevní končetiny až po úroveň kolen také. Barva srsti musí být čistá - bílá hruď, packy nebo nohy na jednobarevném psovi (ne strakoši) jsou považovány za hrubou vadu.
Pohyb
Ve výstavním kruhu ještě před prohmatáním každého psa byste nechali všechny čtyři pomeraniany běhat dokolečka, abyste se ujistili o správném zdravém pohybu a předběžně ocenili každého z nich. Pohyb tří z těchto čtyř psů však neumožňuje ohnutí předních spěnek do 45stupňového úhlu (viz. obrázek). Ohnutí přední spěnky je jen jedna z mnoha pohybových akcí, které lze v kruhu pozorovat a hodnotit (stupeň ideálu ohnutí zápěstí se různí od plemene k plemeni), ale zároveň je to akce u špiců nejčastěji přehlédnutelná nebo i odpouštěná. Přitom toto zanedbání je jedním z důvodů vyskytu tak velkého množství špatných, strmých ramen a nadloktí u pomeranianů. Akce vypadá následovně: ve chvíli kdy pejskova přední tlapka (v tomto případě z profilu levá přední) opustí v klusu podporu, přední končetina, jak se zvedá, by se měla ohnout v zápěstí a být posunuta dopředu v úhlu asi 45 stupňů. Jestliže se neohýbá, pak pravděpodobně pozdější prohmatání na stole potvrdí, že lopatka a (nebo) nadloktí je strmé.
NYNÍ URČETE POŘADÍ PODLE VAŠEHO VÝBĚRU
Pes A
První dojmy mohou být zavádějící. Bohaté osrstění může maskovat postavení jeho hrudních končetin, které jsou příliš vpředu díky příkrým lopatkám a krátkým, příkrým nadloktím. Kvůli znovuzískání statické rovnováhy zaujímají přední spěnky nesprávnou kolmou pozici. Pod osrstěním se rovněž skrývají lokty odstávající od příliš dlouhého těla. Chybí zde zcela předhrudí. Velké kulaté oči a kulatá lebka jsou nekorektní.
Pes A
Pes B
Jeho dvojitá srst správné struktury postrádá bohatost kolem přední části ramen, hrudi, stehen a zadní části pánevních končetin. Celkový dojem dále zmenšuje správně nasazený ocase, který se bohužel zatáčí ke straně a dozadu, což je chyba. Bohaté osrstění a nad zády zatočený a nesený ocas jsou totiž žádoucí plemenné charakteristické znaky. Jste ochotni odpustit tyto dvě chyby pro ostatní přednosti jako výborná hlava, kompaktní tělo a hezké zaúhlení vpředu i vzadu?
Pes B
Pes C
Tento pes má příliš velké uši a nesprávně klenuté čelo. Jeho čenich působí příliš těžce a hrubě. Velmi velké oči jsou umístěny daleko od sebe. Má těžkou kostru, prošlápnuté tlapky vpředu a kravský postoj vzadu. Pod osrstěním se skrývá příliš široký hrudník a vybočené lokty.
Pes C
Pes D
Tento pes je vysoký, ale přitom nemá dlouhé nohy. Jeho tělo je spíše zvednuto nad lokty příkrými lopatkami a příkrými nadloktími, což dělá dojem dlouhonohosti. Tato příkrost posunuje hrudní končetiny vpřed a způsobuje svažování předních spěnek. Pes má spáditou záď, která vzadu zmenšuje zaúhlení a zároveň způsobuje, že je ocas nasazen nízko. Lebka je nesprávně klenutá vpředu a zakulacená nahoře. A co délka (nebo spíš krátkost) jeho čenichu?
Pes D
Umístění
- pes B
- pes A
- pes D
- pes C
První pes (váha 4,5 libry = 2 kg), který se nejvíce blíží standardu a typickému pomeranianovi, má sice chyby, avšak nejsou to chyby zásadní a hrubé. Další tři psi sice mají každý několik předností, nicméně jsou to právě jejich chyby a ne přednosti, které by měly být zdůrazněny, neboť se jedná o vážné nedostatky.
Volba v prospěch psa B nad psem A byla zjednodušená díky celkovému dojmu, ale co kdyby pes A působil stejným dojmem? Jistě, množství osrstění by mohlo být důležitým faktorem v rozhodování který je lepší, ale mnohem důležitější je výběr mezi dvěma současnými typy hlavy. To jest „liščí - foxy“ a „králíček - bunny“ neboli „panenka - baby doll“. V Kanadě standard špice (publikovaný CKC v roce 1994) žádá „malý stop, který nesmí být příliš vyjádřený“. Kdežto americký standard pomeraniana (publikovaný AKC v roce 1991) preferuje vyjádřený stop. CKC dále ve shodě s ostatním světem požaduje klínovou hlavu poněkud liščího obrysu, kdežto AKC preferuje spíše jen liščí výraz, ne hlavní obrys. Toto srovnání podle oficiálně daných směrnic je jen jeden příklad rozdílu v národních standardech. Ovšem to platí pouze na papíře. Ve skutečnosti nicméně zjistíte, že mnoho Američanů bere „liščí“ výraz velmi vážně a odsuzuje „panenkovskou“ tvářičku, zatímco naopak mnoho Kanaďanů preferuje menší, rozkošný čenich.
Publikováno 10.5.2004. Přeloženo ze zahraničních materiálů