Zde se nacházíte: Aktivity se psem > Agility > Agility se špicem
Překážky (5. díl)
Eva Zezuláková (zezulakova@seznam.cz)
V minulém povídání jsem se věnovala přípravám na agility. Pokud jste agility nikdy neviděli, možná přesto netušíte, co vás čeká, proto bych se ráda trochu věnovala popisu jednotlivých překážek a samotnému výcviku. Na začátku chci říct, že s agility by se mělo začínat nejlépe pod dohledem někoho zkušeného. Nezkušený začátečník může svého pejska naučit mnohým zlozvykům, které se později velmi těžko odnaučují. Je také nutno podotknout, že s tím jak roste popularita agility roste konkurence a náročnost parkurů; s "podomácku" vycvičeným pejskem většinou nemáte příliš šancí uspět. Ostatně většinu překážek pro agility doma na zahradě stejně nenajdete. Ale ne každý má možnost začít chodit do již zavedeného klubu agility, kde by se mu věnoval zkušený instruktor. Mnohde skupina agility vzniká v rámci místního cvičáku, jako určité rozšíření nabídky a sami instruktoři shánějí informace kde se dá. Následující povídání z vás určitě instruktora neudělá, co pomohlo nám, u vás fungovat nemusí.
Berte to spíš jako inspiraci a upozornění na věci, které by jste mohli přehlédnout.
Na parkuru agility se nejčastěji setkáte s následujícími typy překážek. Jejich přesné parametry upravuje Řád agility. Jeho přesné znění najdete na stránkách Klubu agility www.klubagility.cz, kde se také dozvíte o agility mnoho zajímavého.
Skokové překážky
Překonávání skokových překážek není nic složitého. Laťka se dá co nejníže a může se začít. Možná už váš pejsek povel Hop zná, tak se ho nebojte využít. Některému psovi pomáhá, když páníček překonává zezačátku překážku s ním, jiného spíš motivuje ruka s hračkou či pamlskem. Hned od začátku pejska zvykejte na to, že jednou jdete po jeho pravé straně a jednou po levé. Nevěřili by jste, jak se pejsek zvyklý, že má pána vždy na stejné straně diví, když si přejdete na stranu druhou. Pokud začínáte s agility se štěnětem, nespěchejte se zvyšováním překážek na předpisovou výšku, i když máte pocit, že by ji pejsek zvládl. Klouby štěňat se vyvíjí a není dobré je zbytečně přetěžovat. Agility není soutěží ve skoku do výšky, takže chlubit se, že vy už dokážete víc není moudré. Má li pejsek dobře zvládnutý povel, na vyšší překážky si zvykne velmi rychle, takže není kam spěchat.
Kruh
Proskok kruhem se pro pejska od ostatních skokových překážek příliš neliší. Jen od začátku dbejte na to, aby pejsek opravdu proskakoval vnitřkem kruhu. Pejsci si často zkracují cestu proskokem mezi obručí kruhu a rámem, což se posuzuje jako odmítnutí. Někdo volí pro kruh zvláštní povel (např. kolo nebo kruh). Výhodou je, že se pejsek postupem času naučí tuto překážku rozeznat a na příslušný povel si vybere tu správnou. Nevýhodou je, že vy mu musíte ten povel ve správný čas dát. Ne každý zvládne při běhu a navádění psa ještě rozlišit jestli je překážka Hop nebo Kruh. Takže je to na vás.
Dálka
U dálky platí podobně jako u kruhu, můžete pro ní mít zvláštní povel, ale nemusíte. Jinak s jejím překonáváním větší problémy nebývají.
Zónové překážky
Mezi zónové překážky patří áčko, kladina a houpačka. Zónové se jim říká proto, že na jejich koncích mají barevně odlišenou oblast (její rozměry přesně určuje řád agility) - zónu, které se pejsek musí dotknout alespoň jednou tlapkou, jinak je penalizován 5 trestnými body. Na zóny si je potřeba dávat pozor hned od začátku. Zezačátku je člověk rád, že pejsek vůbec překážku překonal a říká si, že dotek zóny ho doučí později. To je obrovský omyl. Pokud to jen trochu jde, je dobré zvykat pejska na dotek hned od začátku. Pokud nepozná nic jiného, vůbec mu to nepřijde divné.
Kladina
Kladina většině pejsků příliš velké problémy nedělá. Pro ty menší je její šířka natolik velká, že vlastně žádné omezení nepociťují. Už od začátku dbejte na to, aby pejsek správně překonával zóny. Snažte se, aby překážku překonával celou, od začátku až do konce (tj. aby neodskakoval dříve, a to i tehdy, pokud na zónu šlápne). Pokud si hned od začátku zvykne seskakovat dříve, počítejte s tím, že časem se hranice bude posunovat a za chvíli se již zóny ani nedotkne. Zóny jsou dvě - nástupní a sestupná. Pokud máte malého pejska máte výhodu, naučíte-li ho správně na kladinu nabíhat (tj. nedovolíte mu naskakovat z boku) asi nebudete mít s touto zónou problémy. Ovšem sestupná tóna se vás týká se vším všudy. Dokud pejsek sbíhá kladinu až dolů, je vše v pořádku, ale jakmile začne odskakovat (byť by to bylo jen o několik centimetrů) je potřeba se začít zóně věnovat. Způsobů existuje mnoho, výcvikář vám rád poradí. Já psa na této zóně odměňuji. Při výcviku si připravím do ruky kousek piškotu, u sestupné zóny musím být dřív než on, pak zavelím stůj, počkám až zastaví, pochválím ho a odměním to vše stále na zóně. Rex si zvykl, že na tomto místě přichází odměna a i na závodech automaticky zpomalí a na zónu šlápne.
Houpačka
Na houpačku je potřeba pejska zvykat opatrně. Zpočátku budete potřebovat pomocníka, který vám houpačku přidrží, aby s pejskem příliš neuhodila. Je potřeba dbát na to, aby pejsek nemněl z houpačky nepříjemný zážitek. Ono zhoupnutí není pro pejska úplně samozřejmé a chvíli trvá, než si na něj zvykne. Tady bych doporučila trpělivost. Je lepší pejskovi s houpačkou pomáhat o měsíc déle, než vše uspěchat. Nejistý pes pak na houpačku zpravidla vybíhá velmi pomalu a jen těžko se zrychluje. Překonávání houpačky by mělo vypadat následovně - pejsek vybíhá něco za polovinu, zastaví se a počká až se houpačka zhoupne a pokračuje dál. Pokud máte malého pejska, můžete využít jeho nižší hmotnosti k tomu, aby jste neměli starosti se zónou. V tomto případě se dá pejsek většinou zastavit tak, že se zóny téměř dotýká.
Áčko
Nácvik áčka se začíná nejdříve na nízké překážce, která se postupně zvyšuje. Áčko je překážka namáhavá, takže pokud cvičíte se štěnětem nespěchejte. S ohledem na správný vývoj kloubů je áčko překážkou, kterou se štěňata učí nejpozději. Věřte svému výcvikáři a nezkoušejte áčko dříve než vám to povolí. Dalším oříškem jsou zóny. Pokud máte malého pejska určitě vás napadne, že tady žádný problém nebude. To je obrovský omyl. Rex má v kohoutku 32 cm a sestupnou zónu s přehledem přeskočí. Jen se podívejte na obrázek. Z vlastní zkušenosti vám doporučuji, hned od začátku zóny nepodceňovat a zvyknout pejska překonávat áčko hezky až dolů. Pokud nebudete tolerovat "odskočení" hned od začátku, nebudete se později muset složitě věnovat zpětnému nácviku této zóny.
Tunely
V agility se používají dva druhy tunelů - pevný a látkový. Pevný tunel je vlastně taková roura, která se dá různě ohýbat. Jednodušší bude, když se mrknete na obrázek. S nácvikem se začíná tak, že se tunel zkrátí na min. délku a pak se postupně prodlužuje a zahýbá. Látkový tunel vidíte na druhém obrázku. Tvoří ho náběhový otvor a látka, tu musí pejsek sám nadzdvihnout aby se dostal ven. S nácvikem látkového tunelu se většinou začíná tehdy, když pejsek bez problémů proběhne tunel pevný. Zezačátku někoho požádejte, aby vám látku tunelu podržel tak, že pejsek nevidí rozdíl mezi pevným a látkovým tunelem. Otvor postupně zmenšujte. Dávejte pozor, aby se pejsek v látce nezamotal - marná snaha o proběhnutí tunelem by mu mohla vzít chuť do dalšího překonávání této překážky.
Slalom
Slalom je překážka divácky velmi atraktivní. Při nácviku však patří k těm nejsložitějším. Návod na to, jak naučit psa slalom snadno a rychle neexistuje, tak se držte doporučení instruktorů. U téhle překážky je velmi důležitá trpělivost. I když máte pocit, že pejsek stále nic nechápe vytrvejte. Možná už na příštím cvičáku bude pejsek běhat slalom, jako by ho uměl odjakživa.
Další překážky (stůl, viadukt, zeď) nejsou na parkurech příliš často k vidění. Jejich popis najdete v řádu agility. Ilustrační fotky byly pořízené kamerou, takže jejich kvalita není stoprocentní. Všechny pocházejí ze závodů a myslím, že právě závodní atmosféra dělá jejich kouzlo.
Publikováno 9.4.2003. Článek vznikl pro Spicove.cz.