Zde se nacházíte: Chovatelství psů > Reprodukce
Přednosti umělého oplodňování
Ing. Koloman Ferjentsik
Přestože k prvnímu umělému oplodnění u psů, které úspěšně provedl Ital Lazzaro Spallanzani, došlo již v roce 1779, tj. před více než 220 lety, zapadla tato reprodukční metoda aplikovatelná u psů na více než půldruhého století v zapomnění. Přitom u hospodářských zvířat se umělé oplodňování (inseminace) rutinně aplikovalo již ve 40. a 50. letech tohoto století a je využíváno dodnes. Popis úspěšné aplikace této metody u psů však nacházíme až v roce 1956, kdy spermatem psa pocházejícího z Anglie byla oplodněna fena ve Spojených státech amerických. Rovněž první pokusy s konzervací spermatu byly provedeny ve Spojených státech (Cornellova univerzita) a odtud pocházejí i zprávy o úspěšném oplodnění feny psa spermatem, které bylo konzervováno zmrazením.
Tato skutečnost vedla, a to především ve Spojených státech a Kanadě, ale i v dalších zemích k vytváření prvních spermobank chovných psů jednotlivých plemen a genetických center, jejichž činnost se rozrostla o další oblasti, jako jsou andrologická vyšetření chovných psů (vyšetření spermatu z hlediska kvantitativních, kvalitativních, ale i zdravotních parametrů), odebírání, vyšetření, zmrazení, skladování a dopravu spermatu, dále na diagnostiku ovulace chovných fen, jakož i na samotné způsoby provedení umělého oplodnění a jejich registraci.
Výhody umělého oplodňování u psů
Prakticky ve všech pramenech dostupné zahraniční odborné literatury, pojednávající o tomto tématu, jsou uváděny především tyto výhody:
- doposud nedoceněné možnosti v chovu psů, a to jak z hlediska širšího výběru chovných jedinců, záruky kvalitního genetického materiálu, kontroly odchovů a kvality poskytnutého spermatu, časových výhod umožňujících zabezpečovat odchovy i po uplynutí chovnosti krycího psa, resp. po jeho úhynu, což u loveckých psů, zejména norníků a honičů není žádná vzácnost, apod.;
- zdravotní hledisko, tzn., že při umělém oplodnění je eliminována možnost přenosů různých chorob, zejména infekčních (brucelóza, leptospiróza, mykoplazmóza aj.), resp. i handicap samotné nemocnosti či zranění krycího psa;
- úspora nákladů, tj. především finančních prostředků, ale i času a námahy, spojených s dopravou feny ke krycímu psu;
- eliminace vzdálenosti přepravy, jakožto faktoru, který může mít rovněž negativní vliv na estrální cyklus feny, a tím i na úspěšné zabřeznutí (např. analýzy případů nezabřeznutí fen, provedených v USA i Kanadě, shodně uvádějí, že příčinou nezabřeznutí fen ve sledovaných případech bylo z 90% nesprávné odhadnutí termínu ovulace, přičemž i faktoru přepravy feny na větší vzdálenosti se připisoval určitý podíl);
- eliminace faktoru neplodnosti krycího psa, resp. nedostatečné kvality jeho spermatu (provedené analýzy v dalším sledovaném vzorku fen prokázaly, že v téměř 40% případů nezabřeznutí byla příčinou neodpovídající kvalita spermatu, resp. i neplodnost krycího psa);
- eliminace problému chování feny či psa při krytí, kdy mnohdy pro agresivitu feny, nezkušenost krycího psa apod. je krytí neproveditelné nebo jen s velkými obtížemi, přičemž ani ponechání feny u psa po více dní není ještě zárukou úspěšného krytí a tedy i zabřeznutí;
- snadná, rychlá a cenově výhodná doprava spermatu na místo určení, přičemž je rovněž snadno kontrolovatelná jeho kvalita a aplikace, což společně s kontrolou původu na základě provedeného testu DNA, umožňuje přesnou evidenci nezbytnou z hlediska vystavování průkazu původu a je tudíž i zárukou korektní chovatelské činnosti;
- širší možnost využívání zahraničního krytí, a tím i možnosti osvěžování krve v jednotlivých chovech, zpestření chovných linií, snížení celkových nákladů spojených se zahraničním krytím včetně ceny odchovů, a tím i jejich dalšího cenového zpřístupnění potenciálním zájemcům.
Našly by se samozřejmě i další výhody umělého oplodňování, jako např. možnost použití spermatu pro více fen v tentýž den, výhody v případě vyhlášení nejrůznějších karantén, ohnisek nákaz, včetně vztekliny apod., které mohou být překážkou pro dopravu feny ke krytí k vybranému krycímu psovi aj.
USA a Kanada vedou
Největšího rozmachu doznalo umělé oplodňování aplikované na psech ve Spojených státech amerických a Kanadě. Je to logické, protože to jsou bohaté, rozvinuté, ale především velké země, kde vzdálenosti a jejich překonávání byly v konečném zúčtování tím determinujícím faktorem pro aplikaci této reprodukční technologie v širokém měřítku, která současně vykazuje pro své neoddiskutovatelné přednosti další vzestup. Byl vybudován životaschopný, účinný a fungující systém se zapojením jak příslušných kynologických organizací (AKC = American Kennel Club, CKC = Canadian Kennel Club - obdoby Českomoravské kynologické unie v USA a Kanadě), tak i organizací podnikajících a poskytujících služby v této oblasti. Vznikly specializované společnosti, a to ICSB (International Canine Semen Bank = Mezinárodní spermobanka disponující vzorky spermatu krycích psů) a ICG (International Canine Genetics = Mezinárodní genetická společnost s laboratořemi pro vyšetření chovných psů), které se na obchodní bázi zabývají odebíráním a poskytováním spermatu psů nejrůznějších plemen, při využívání nejmodernějších metod jejich zmrazování, skladování, dopravy, ale i přesné evidence. Obě společnosti mají vypracovaný systém i proceduru odběru spermatu, jeho kvalitativního vyšetření, zmrazování, skladování a dopravy, včetně aplikačních technik a přístrojového vybavení pro široké použití.
Nejčastěji používané způsoby umělého oplodňování v chovu psů
Pokud jde o metody umělého oplodňování aplikované u fen, používají se nejčastěji vaginální inseminace a vnitro-děložní inseminace, přičemž první způsob je častěji využíván, což souvisí s tím, že je jednodušší, vyžaduje minimální přístrojové vybavení a trénink (běžně jej zvládne prakticky každý chovatel), je relativně neinvazní a pro fenu představuje minimální riziko. Vnitro-děložní inseminace je využívána méně často a důvody pro její aplikaci mohou být různé, nejčastěji to však bývá nedostatečná kvalita spermatu krycího psa z hlediska počtu, životnosti a pohyblivosti spermií. Tato metoda může být aplikována jen veterinářem - specialistou, obdobně jako i některé další metody inseminace např. chirurgickým zákrokem aplikovatelné vnitro-děložní implantace apod.
Pokud jde o druh spermatu z hlediska jeho stavu, způsobu udržování a skladování, používá se při umělém oplodňování fen čerstvě odebrané sperma, chlazené sperma a zmrazené sperma. Čerstvě odebrané sperma se používá k okamžité aplikaci vaginální inseminací, chlazené sperma může být použito jak pro vaginální, tak i pro vnitro-děložní inseminaci a zmrazené sperma pro vnitro-děložní metody inseminace.
V této souvislosti je třeba poznamenat, že ve výše uvedených státech byl vypracován také přesný systém postupu majitele chovné feny v případě, že se rozhodne pro její umělé oplodnění. Kromě popisu jednotlivých kroků, kde jsou algoritmicky uvedeny postupy počínaje žádostí, přes způsob aplikace spermatu, včetně nabídky na získání příslušného přístrojového vybavení, dodávaného ve formě soupravy s přesným návodem na použití, informaci o příslušných poplatcích specializované organizaci poskytující tyto služby, veterináři v případě jeho zapojení, majiteli krycího psa i příslušné národní kynologické organizaci, která uznává a registruje jednotlivé vrhy, vzešlé z umělého oplodnění fen až po následné vystavení průkazů původu. Je jen samozřejmé, že při takto pojatém systému, s přesnou informovaností chovatelů a dokonalou organizací celého procesu umělého oplodňování fen, jeho důsledným propojením na národní kynologickou organizaci a dotažením až do stadia vystavení průkazu původu, získává celý systém díky již zmíněným přednostem na oblibě a jeho využívání mezi chovateli má vzestupnou tendenci. Nezanedbatelné jsou rovněž výsledky systému pokud jde o procentuální vyjádření podílu počtu zabřezlých fen z celkového počtu "uměle nakrytých" (angl. conception rate), které se pohybuje na úrovni 90% ve srovnání s průměrem tradičního krytí, který dosahuje necelých 63%.
Východní Evropu čeká ještě mnoho práce
Podívejme se nyní, jak vypadá situace v oblasti využívání umělého oplodňování psů ve srovnatelné zemi s Českou republikou, konkrétně v Maďarsku. Zde se provádí umělé oplodňování přibližně 10 - 12 let, přičemž v 99% je prováděno čerstvým, neředěným spermatem, bezprostředně po jeho odběru. Nejčastějším důvodem aplikace této reprodukční metody, a to v 80% případů, je neochota krycího psa či feny ke krytí. Úspěšnost, resp. podíl zabřeznutí (conception rate) na celkovém počtu umělých aplikací je poměrně nízký a pohybuje se v rozmezí 55-60%, což je hluboko pod úrovní mezinárodního průměru představujícího podle statistik 70 - 75%. Pokud jde o vztah maďarské národní kynologické organizace (MEOE = Magyar Ebtenyésztĺk Országos Egyesülete) k této problematice, je v podstatě neutrální, což znamená, že nezakazuje, ale ani nijak zvlášť nepodporuje uplatňování umělého oplodňování. Nejsou zcela vyřešeny zatím ani otázky související s vystavováním průkazů původu jedinců vzešlých z umělého oplodnění, příznivá situace není ani v oblasti budování spermobanky a problémy jsou i s vystavením průkazů původu jedinců vzešlých z konzervovaného spermatu již nežijících krycích psů - dárců.
Na základě uvedeného je zřejmé, že na tomto poli je ještě obrovské množství práce, která musí být vykonána, aby její výsledky mohly být alespoň částečně srovnatelné s úrovní vyspělých zemí.
Jaká je situace u nás?
Rád bych se mýlil, ale troufám si tvrdit, že ani u nás nebude situace o nic lepší, ne-li zcela na počátku samotného problému, a to spíše v jeho teoretické než praktické rovině. Nicméně musíme vzít v úvahu skutečnost, že i v oblasti oplodňování či asistované reprodukce, je trend, kterým se vyspělý svět v oblasti chovu psů ubírá, srovnatelný s vlakem, který nám pomalu, ale jistě ujíždí, a do něhož se bude jen velmi těžko nastupovat. I přes tyto pro nás ne zcela příznivé skutečnosti bych si dovolil závěrem ocitovat hodnocení umělého oplodňování, jakožto moderní reprodukční metody uplatňované v chovu psů, podaného v mnoha článcích a příručkách paní Melissou Goodmanovou, uznávanou veterinářkou a chovatelkou zlatých retrívrů z Philadelphie, která říká:
Umělé oplodňování nabízí mnoho výhod pro seriózní chovatele psů. Současný pokrok v oblasti této reprodukční technologie neustále zlepšuje dosavadní úspěchy, čímž současně zvyšuje i popularitu uplatňování a využívání umělého oplodňování všemi vyzkoušenými a ověřenými metodami, které se bezpochyby stanou neodmyslitelnou součástí každého významného chovatelského programu.
Zcela na závěr si dovolím vyslovit přání, aby tento článek nebyl jedním z posledních, které byly na toto téma napsány, a proto bych velice uvítal názory především odborné kynologické a veterinární, ale i odborné myslivecké veřejnosti, které by mohly ještě více přiblížit tento problém naší praktické kynologické veřejnosti, a to objektivním a fundovaným zhodnocením všech pro a proti vzhledem k tomu, že se s touto problematikou budeme v budoucnu určitě setkávat a bude ji třeba řešit.
Publikováno 23.6.2005. zdroj: Svět myslivosti, číslo 1/2001