Špic v ČR - Spicove.cz

Zde se nacházíte: Chovatelství psů > Výchova psa

Kočka nebo pes ve vaší posteli?

Jan Šimeček (photojs@seznam.cz)

Přátelé, dovoluji si poslat anketu, kterou připravuji pro časopis Planeta zvířat. Pokud se někomu ze čtenářů bude zdát text trapný a nepříjemný, velmi se mu omlouvám. Za případné odpovědi na anketní téma předem zdvořile děkuji a samozřejmě všem zaručuji anonymitu. Veselým a zajímavým historkám hrozí, že budou otištěny :o))) S přáním krásného léta Honza Šimeček - photojs@seznam.cz, 603 702 869.

Do postele patří jak malí špicové...
Do postele patří jak malí špicové...

Všechny "chytré knihy" uvádějí, že naši zvířecí miláčci se mají krmit ze svých misek, nejlépe stravou, která je vyrobena přímo pro ně. Jak ukázala anketa na stránkách Planety zvířat, realita je samozřejmě na hony vzdálena teoretickým úvahám a radám odborníků. V příručkách najdeme podobných pokynů, vyvolávajících úsměv, více. Tak třeba doporučení, že zvíře má mít svoje místo, kde spí, odpočívá a rozhodně prý by to nemělo být naše lůžko... Samozřejmě, nevylučuji existenci chovatelů, považujících svoji ložnici za posvátné území, kam zvířátko nesmí. Obávám se ale, že tito chovatelé budou zcela jistě v menšině. Většina z nás mívá v ložnici vedle lidského partnera i nejednoho zvířecího kamaráda. To samozřejmě bývá zdrojem velmi zajímavých situací, většinou úsměvných. Nedá se ovšem vyloučit i menší trapas, především v začátcích vztahu dvou lidí...

Ano, někteří z čtenářů už jistě mají ve tváři smích, vyvolaný vzpomínkou na situaci, kdy dojde k jednomu ze základních projevů manželského, či partnerského života a zvířátko (nebo zvířátka...) tak, či onak reagují. Samozřejmě, i zde se projeví různé povahy psů i koček. Bytostný flegmatik si samozřejmě neklidu v ložnici nepovšimne. Většina našich zvířecích kamarádů ale projevuje přebytek hravosti i zvědavosti, zvláště v těchto "vypjatých" situacích. Moje první setkání s existencí tohoto problému bylo čistě teoretické, zprostředkované. Kamarád veterinář, který se mi staral o mého prvního jezevčíka, byl prvotřídní odborník, ale tak trochu i to, co se nazývá slůvkem "Playboy." Samozřejmě jsem rád naslouchal jeho radám i zkušenostem nejen z chovatelství a péče o zvířata. Jako většina veterinářů, nebyl jen teoretik a tak v jeho bytě spolu s ním žila početná smečka pejsků trpasličího rázu. Jak to mezi kamarády bývá, nepovídali jsme si zdaleka jen o zvířátkách. Byl jsem totiž tímto veterinárním lékařem upozorněn na problém "malých vlhkých čumáčků." Ano, pokud se dámská návštěva ocitla v ložnici mého kamaráda bez šatů, vrhla se na ni zvědavá smečka trpasličích pejsků. Návštěva byla nekompromisně ohledána, očichána a vlhké čumáčky na nejnemožnějších místech prý většinou vyvolaly těžké záchvaty smíchu. Nutno dodat, že ale také beze zbytku zlikvidovaly veškeré erotické napětí a třeštění... Uplynulo mnoho let, ale s tímto "problémem" se stále setkávám. Samozřejmě, nejen z vlastní zkušenosti. Překvapivě často se otázka zvířátek v ložnici přetřásá mezi přáteli - chovateli a tak jsem na toto téma vyslechl velmi mnoho historek. Většinou veselých, někdy téměř bláznivých a neuvěřitelných. Jistá spisovatelka mi vyprávěla, že vedle manžela (mimochodem vynikajícího varhaníka), spali s nimi v ložnici dva buldoci. Před usnutím bylo samozřejmě nutno podrbat buldoky za ušima. Tento úkon pravidelně prováděl manžel. Pokud však rituál porušil a místo drbání za ušima věnoval pozornost své zákonité manželce, byl okamžitě ještě té noci potrestán. Ráno totiž našel pod varhanami hromádku exkrementů...

Jiná majitelka smečky poměrně velikých psů mne ubezpečila, že i u nich všichni psi spí samozřejmě také v ložnici a že si s manželem museli pořídit rozměrné lůžko typu "letiště" na zakázku, aby se tam všichni vešli. Každý ze psů má v posteli své stabilní místo. Pokud zvířata zaznamenala v ložnici jistý neklid, začala se chovat a tvářit naprosto uraženě. Cosi v tom smyslu, jako že u něčeho takového oni přece nemusí být. V přesně daném pořadí se jeden pes po druhém zvedl a celá smečka uraženě opustila ložnici. Po určité době šéf smečky do ložnice nahlédnul a pokud seznal, že se situace uklidnila, celá smečka se opět vrátila na svá místa. Toto zní téměř idylicky. O něco horší situaci mi popsali manželé, kteří v ložnici stihnou pouze to, co se nazývá "předehrou." Pokud se jim podaří před pejsky z ložnice utéci a včas za sebou zabouchnout dveře, mohou vše v klidu dokončit v nepohodlí koupelny... Ano, vyslechl jsem i historky o psech a kočkách, zavíraných na 20 (abych neurazil, tak i 30 minut) do koupelen a na toalety, kde svým vytím a dalšími hlasitými projevy nesouhlasu fungovali jako téměř stoprocentní metoda antikoncepce... Každopádně všechny příběhy a postřehy z této oblasti soužití lidí a domácích zvířátek, které jsem vyslechl, byly veselé a laskavé. Musím ocenit upřímnost čtenářů Planety zvířat, se kterou se svěřovali s "prohřešky" ve způsobu krmení svých koček a psů. Rád bych ale také vyzkoušel vedle upřímnosti i odvahu, otevřenost a smysl pro humor. Pokud tedy máte nějaké "zajímavé" zkušenosti ze situací, kdy vedle sebe sdílejí lůžko manželé, či partneři a kdesi v nohách, či za hlavou jim spí zvířecí zbytek rodiny, napište prosím. Příspěvky mohou být tentokrát samozřejmě anonymní...

... tak ti velcí!
... tak ti velcí!


V letošní Planetě zvířat číslo 10 bylo možné si přečíst úvahu a několik konkrétních zkušeností čtenářů na téma manželského či partnerského života, obohaceného, či komplikovaného přítomností zvířecích kamarádů v naší posteli. V závěru textu jsem poprosil čtenáře, aby své případné zkušenosti, či historky zaslali do redakce. Rád bych poděkoval za všechny došlé příspěvky a názory. S lítostí musím přiznat, že některé historky by byly ozdobou periodik, zbývajících se výhradně erotikou. Na stránkách Planety zvířat je ale rozhodně nešlo použít. Našly se i takové texty, nad kterými jsem si s překvapením ověřil, že se ještě stále dovedu červenat. Všem, kterým se zdálo, že Planeta zvířat touto anketou lovila v kalných vodách bulvárního tisku, se omlouvám. Vám ostatním přeji příjemnou zábavu nad následujícími příspěvky:


Tři malí černí knírači mojí přítelkyně jsou (jak jinak) zvyklí spát v postýlce a to povětšinou přímo s majitelkou. Dokážete si představit, jak těsno je na jedné posteli, když se tam mají vejít 2 lidé a 3 psi... Naštěstí jsou pejsci dosti urážliví a když je, zabraní do zcela jiných věcí než spánku, již potřetí z postele shodíte, většinou se naštvou a zůstanou raději ležet na zemi nebo se přesunou do jiné postýlky. Pouze prostřední a nejvěrnější čubinka by se klidně nechala zalehnout, ale musí být s paničkou. Přítelkyně měla také snahu některé pro ní nepříliš oblíbené praktiky naučit své svěřenkyně. Musím říci, že jsou velmi učenlivé, ale od lidské samičky je to přecejen příjemnější :-) (-kobul-)


Pes - nejlepší přítel člověka (v každé situaci...). Byl krásný, teplý, letní, sobotní den a chtěli jsme využít báječného počasí, jít k vodě a celý den se slunit a cákat ve vodě. Vše probíhalo tak, jak jsme si představovali. Bylo krásně, všichni lidé byli venku, měli dobrou náladu, smáli se a vtipkovali. Ani přeplněné tramvaje to nemohly změnit. Když jsme přijeli na pražské koupaliště Džbán, kam jezdíme na stranu pro rybáře, čili neplacenou (na placenou stranu nemůžeme s naším pejskem Míšou), našli jsme si místečko pro nás s vytouženým sluníčkem a pro Míšu se stinným koutkem, kde se mohl schovat před horkem.

Pes přítel člověka
Pes přítel člověka

Po vybalení našich věcí jsme se okamžitě vřítili do vody, kde jsme dováděli asi hodinu. Voda byla jako kafíčko a nemohla zabránit viditelnému partnerovu vzrušení, což jsem zjistila, když mne něžně objal. A co teď? Pokud jsme ve vodě, není nic vidět. Ale až do večera tu zůstat nemůžeme. Míša se chce jít také projít a břeh je plný ostatních pejsků a páníčků, chodících na toto místo ze stejného důvodu jako my. "Dobře, tak nenápadně vylezeme, ty vezmeš Míšu a nebude nic vidět. Pak si lehneš a je to", navrhla jsem. Udělali jsme to přesně tak, rozvalili se na dece, jako že chvíli počkáme a pak půjdeme na procházku. Po čtvrthodině se vše uklidnilo. Jenže... můj manžel mající jakožto černoch tmavou pleť, namazat nepotřeboval. Ale sluníčko hřálo a to bych byla za chvilku jako rak. Nic naplat, "musíš mi namazat záda...", pravila jsem. A co čert nechtěl, po pár dotycích se náš vodní problém vrátil. A co teď? Voda nepomůže a Míša už je nažhaven na slíbenou procházku. "Dobře, tak to rozchodíš", navrhla jsem. "Vezmi si kraťasy a jdeme. Bohužel ani kraťasy nedokázaly vzrušení mého drahého skrýt. Já, můj vzrušený černý manžel ve žlutých kraťasech a Míša capkající vedle nás - co by mohlo způsobit větší pozornost? Možná už jen můj nezadržitelný a ne zrovna tichý záchvat smíchu. "Tak ty se mi budeš smát?" reagoval na to manžel. Hup a už jsme leželi v nedalekém křoví. Míša hlídal, i když na nás koukal, jako by si říkal: "no to je bezva, jen si užijte, já si počkám..." Tak nás nerušil. Kde se ale vzal, tu se vzal, přiběhl odněkud větší kříženec. Očichal Míšu, který ho ale nenadchnul a tak skočil na manžela. Byli jsme tak zabraní sami do sebe, že to byl nepředstavitelný šok. A co teď? Manžel na mě, pes na něm a ani jeden jsme se nemohli hnout. Pes byl dost těžký a držel se jako klíště. Mě už zase popadal záchvat smíchu, až mě tekly slzy. Do toho přiběhl Míša, kterého přestalo bavit jen přihlížet. Najednou byl na voříškovi. Tak to už byla poslední kapka? Ne. Odněkud se objevil voříškův páníček. Vyvalil oči a takový výraz tváře jsem ještě nikdy neviděla. Když se vzpamatoval z prvního šoku, sundal svého "Archiho" a začal se velice moc omlouvat. My tam leželi a ač už jsme se mohli hýbat, čekali jsme za stálého utěšování, že to není pánova vina, až se budeme moci znovu ošatit. Asi po deseti minutách to pánovi konečně došlo. Za neustálého omlouvání s Archiem nakonec odešel. Když jsme se vrátili na deku, veškeré choutky nás už přešly. Večer jsme si to ale jaksepatří vynahradili. (Petra Obi)


Vážení přátelé všeho čtyř a dvounohého, nedávno jsem se dozvěděla o této rubrice a dovoluji si poslat svůj příspěvek. Zvířata miluji od útlého dětství. Máme doma takovou zvířecí všehochuť. Mimo jiné máme tři kočičky sebrané z ulice. Jsou to dva kocouři a jedna kočička. Nebyli staří, ale s běžným životem v bytě se museli postupně seznamovat, jakožto i s utvářením vedoucích pozic. Pes a králík byli v bytě již dříve a nechtěli ustupovat. Je to k nevíře, ale dominantním jedincem celé této smečky je králík - "Bobš". Co je postel pochopili všichni velice záhy a velmi rychle se v ní všichni zabydleli. Že tam občas patříme i my ale nehodlali nechat jen tak. Ještě tolerovali, když jsme byli oba statičtí a bez pohybu. Ale došlo-li na jakýkoliv pohyb, bylo zle. Kočky začaly mručet, zašlapovat nás tzv. mléčným krokem, což obnáší přešlapování na místě s úplně vytaženými drápy a postupné draní kůže až na svalovinu, či tuk. Při našem intenzivním pohybování a zároveň odhánění našich miláčků, se probral pes, který skočil do této valné hromady a začal dělat pořádek. Vrhal se postupně na kočky, které létaly pak úplně všude, on samozřejmě za nimi. My jsme si jen chránili hlavu a oči, protože nic víc nebylo možné. Na úplný závěr této situace zasáhl králík Bobš. Přiletěl do postele, koho mohl kousl a vyhnal. Nakonec označkoval mého manžela. A nešetřil... (chovatelka z Prahy)

Publikováno 5.8.2004. Uveřejněno se souhlasem autora.

© 2002-2019 Spicove.cz

Tvorba www stránek - FutureXP.net

Veškeré dokumenty a materiály obsažené na stránkách Spicove.cz jsou předmětem autorského práva ve smyslu Autorského zákona. Nesmí být použity v jiných elektronických ani tištěných médiích bez výslovného souhlasu autora. Kopírování a šíření obsahu těchto stránek v jakékoli podobě je bez písemného souhlasu autorů nezákonné.