Zde se nacházíte: Chov špiců
Německý trpasličí špic? Pomeranian?
Melita Šťastná
Ve třetím čísle vašeho časopisu mě zaujal článek Miroslava Černohorského Pomeranian versus německý trpasličí špic. Článek dobře propaguje chovatelskou stanici pisatele, je však bohužel zavádějící, i když v mnoha směrech ukazuje na problémy kolem posuzování nejmenší variety špiců na výstavách.
Sama chovám špice více než 40 let a mnoho let jsem je posuzovala. Byla jsem i u úplných začátků chovu trpasličích špiců u nás. Chápu proto problémy vystavovatelů i rozhodčích při posuzování odlišných typů trpasličích špiců na výstavách.
Je nutné se uvědomit, že v zemích FCI je platný jediný standard, a to pro německého trpasličího špice. Podíváme-li se však na požadavky standardu pro toto plemeno, zjistíme, že i špic typu pomeraniana se do nich dobře zařadí kromě požadavků na horní hranici výšky a otázky chrupu. Zároveň si musíme uvědomit, že v Anglii, Americe atd. je výraz "pomeranian" používán pro malé i trpasličí špice jako název plemene hromadně. Setkala jsem se s průkazy původu takových zvířat mnohokrát, a často v nich byla uváděna i jména rakouských a německých chovatelských stanic (například paní Pinner), a to samozřejmě pod názvem "pomeranian".
K nám dovezený před více než 25 lety první oranžový trpasličí špic Cherry v. Pffafenkogel, který dal základ našemu chovu trpasličích špiců, byl již v typu i osrstění na tu dobu hodně odpovídající typu pomeraniana. Další dva psi tohoto typu byli dovezeni do chovatelské stanice Divoký západ. V dalších letech dovezla paní Brzobohatá velmi kvalitní zvířata z NSR, z Anglie byl dovezen lnterchampion Gazer Star Thelbern. V posledních letech byla z Ameriky dovezena špičková zvířata chovatelskou stanicí Duhová kulička. Je tedy pochopitelné, že v našem chovu trpasličích špiců jsou již dlouhá léta spojovány oba typy.
Domnívám se, že tolerují-li se jinde vady skusu a chybějící řezáky i neuzavřené fontanely, pak by asi byla velká chyba, kdyby také u nás to bylo tolerováno. Přikláněla bych se jen k toleranci slabě nedovřené fontanely, ovšem za důsledného uplatnění vyrovnávající plemenitby. Problémy s fontanelou se budou zřejmě vyskytovat právě u nejtypičtějších zvířat na dolní hranici výšky. Jsem přesvědčena, že spojování obou typů trpasličích špiců při rozumném způsobu chovu může být obohacující. V první řadě je nutné preferovat odchov zdravých zvířat, samozřejmě při zachování co nejlepšího zevnějšku. Skutečným problémem je však to, že i sami chovatelé mnohdy ztrácejí správný pohled na standardem požadovaný exteriér špice. Důkazem toho je i fotografie uvedená u článku Pomeranian versus německý trpasličí špic, která má sloužit jako ukázka typického představitele trpasličího špice. Uvedený líbivý pejsek Garry Lví domov postrádá nejen požadované bohaté osrstění, tj. výraznou hřívu a bohaté osrstění ocasu, ale naopak má kulaté oko, široce nasazené ucho spolu s delší hřbetní linií, což jsou jasné prohřešky proti požadavkům standardu.
V každém případě se domnívám, že každý zájemce udělá nejlépe, když zamýšlenou koupi štěněte trpasličího špice zkonzultuje s dílčím nebo hlavním poradcem chovu pro toto plemeno.
Publikováno 6.11.2006. Uveřejněno se souhlasem autorky, článek vyšel také v časopise Pes přítel člověka č. 5/2006.