Špic v ČR - Spicove.cz

Zde se nacházíte: Chovatelství psů > Psí umírání

Historie a současnost psích hřbitovů

Prof. Dr. Stanislav Stuchlík, CSc. PhDr. Jana Stuchlíková, CSc.

Převážná část kynologické veřejnosti není podrobněji informována o kuriozitě, jakou představují psí hřbitovy, zvláště ty, které můžeme dnes již nazvat historické. Předložený příspěvek ukazuje, že tradice pietního pohřbívání pejsků i jiných domácích zvířat není, odhlédneme-li od starších historických epoch, spojena pouze s Anglií (viz článek "Poslední sbohem", Ročenka časopisu Pes Přítel člověka z r. 1998), ale byla a je stále živá i ve střední Evropě. Při sbírání podkladů jsme postupně navštívili a fotograficky zdokumentovali několik lokalit v Čechách, na Moravě a v Dolním Rakousku.

Kunštát - celkový pohled na psí hřbitov
Kunštát - celkový pohled na psí hřbitov

Rádi bychom na tomto místě poděkovali hraběnce Francesce Filo della Torre - von Pilati ze zámku Riegersburg, pracovníkům Obecních úřadů v Sierndorfu a Horních Dubenkách, Vrbasova muzea ve Ždánicích a na neposledním místě paní J. Meisterové z hradu Bítov, kteří nám nezištně a velmi ochotně poskytli cenné informace a podrobnosti, bez nichž by byl text neúplný.

V Čechách byl v r. 1913 založen hřbitov městskou radou v Karlových Varech z popudu jistého Američana, kterému při pobytu v lázních zemřel pes. Nachází se u obce Otovice, severně od K. Varů a byl využíván zhruba do konce 2. světové války. Poté jej zdevastovali „hledači pokladů“, takže dnes zde najdeme pouze torza náhrobků a rozházené kosti.

Ždánice - psí hřbitov v zámeckém parku
Ždánice - psí hřbitov v zámeckém parku

Na Moravě jsou zachovány dva historické hřbitovy, a to ve Ždánicích a Kunštátě, v obou případech v areálu zámeckých zahrad. Časově spadají na přelom 19. a 20. století. Třetí, původně nejrozsáhlejší, byl na hradě Bítov, avšak bohužel již neexistuje, přestože právě k němu máme dochováno nejvíce pramenů. Je spojen se jménem posledního majitele objektu barona Jiřího von Haase. Bítovské hrobečky nebyly totiž označeny trvanlivým kamenným náhrobkem a navíc se po r. 1945 o jejich údržbu nikdo nestaral. Této nekropoli chceme věnovat speciální článek, takže se jí nebudeme podrobněji zabývat.

V zámeckém parku ve Ždánicích (okr. Hodonín) je umístěn malý psí hřbitůvek, zakomponovaný do květinové skalky. Jsou zde pochováni tři lovečtí psi - Piff (1894-1906), Stopsi (1912-1923) a Brock (1895-1901). Posledně jmenovaný pes byl na honu omylem zastřelen zámeckým hajným Mrkývkou, který údajně špatně viděl. Místní panství vlastnil v letech 1622-1924 rod Liechtensteinů. Psí hřbitůvek však založil podnikatel Eduard Seidl, jenž zde od konce 19. století žil a hospodařil jako nájemce velkostatku. Později, po parcelaci provedené v r. 1924, zámek a zbytkový statek od státu koupil. Jde tedy o soukromé místo posledního odpočinku psů rodiny Seidlů. Ve stejném zámku byl v polovině 16. století zazděn do stropu jako stavební oběť chrt, jehož kadaver můžeme vidět ve výstavě Vrbasova muzea ve Ždánicích (viz Pes přítel člověka 3/99).

Kunštát - nejstarší náhrobek (Lux - 1890)
Kunštát - nejstarší náhrobek (Lux - 1890)

Kunštátská nekropole (okr. Blansko) byla založena kolem roku 1890 rodem Svobodných pánů Honrichů z Wolfswarfenu, vlastnících zámek v období 1783-1901. Posledními majiteli pak byl rod Coudenhoveů. Na okraji smíšeného lesa sousedícího se stavbou je v nepravidelném kruhu rozmístěna skupina 16 hrobů. Dvanáct kamenných pomníčků nese jména a letopočty, z nichž některé nejsou v současnosti již dobře čitelné a na dalších jsou nápisy vlivem povětrnostních vlivů zcela smazány. Nejstarší hrob patří psovi Luxovi († 1890). Dále jsou zde pochováni Zuppi († 1891), Dicky († 20. 1. 1906), Flott († 3. 5. 1906), Fips († 19. 5. 1913), Mopsi († 4. 9. 1913), Dolly († 8. 9. 1913), Caesar, Erika, Issi, Perle a na nejmladším hrobečku je velmi dobře čitelný český text "Žolička († 1921), domácí pes".

Překrásně upravený hřbitov najdeme v parku stejně dokonale udržovaného barokního zámku Riegersburg v Dolním Rakousku těsně při státní hranici poblíž Vranovské přehrady. Zbudoval jej v minulém století kníže Johann Carl Khevenhüller-Metsch (1839-1905), známý kromě své vojenské kariéry v Mexiku a úzkého sepětí s císařským dvorem jako velký přítel zvířat. Jedenáct kamenných, ve většině případů dokonce umělecky ztvárněných pomníčků psů různých plemen je, stejně jako tomu bylo na nedalekém Bítově, ohraničeno keříky buxusů (krušpánků). Jsou rozmístěny do kruhu kolem mohutného listnatého stromu, který je svými košatými větvemi jakoby "zastřešuje". Nejstarší patří psu jménem Ido (1872-1881), dále zde spočívají Mahdi († 7. 5. 1885), Claudius († 26. 2. 1892 ve stáří 19-ti let), Pamina (15. 5. 1887 - 24. 6. 1895), Masi (1886-1899). Neobvyklý je dvojhrob pejsků Fausta (1889-1900) a Donny (1898-1901), jeden náhrobek nese nápis "Meinem lieben Waschl" (1895-1902), pomníčky se jmény Ali a Daniela nejsou označeny letopočty a dva jsou poškozené.

Riegersburg - dvojhrob psů Fausta a Donny
Riegersburg - dvojhrob psů Fausta a Donny

Podle ústní informace hraběnky Pilati se nejstarší psí hřbitov v pevninské části Evropy nalézá v Paříži. Takže můžeme konstatovat, že tato milá pietní tradice nebyla pěstována v minulosti jen v Anglii, přestože britské ostrovy co do počtu lokalit zaujímají zřejmě první místo. Ke článku ve výše zmíněné ročence našeho časopisu bychom ještě rádi dodali dvě poznámky. V knize D. Taylora "Další příběhy veterináře" (Praha 1992, s. 9-19) autor barvitě líčí své překvapení, když byl požádán, aby ve spolupráci s místním funebrákem složitě balzamoval zesnulého kokršpaněla. Musel mu na přání pozůstalých vypumpovat veškerou krev a poté jej uložit do přepychové, bílým saténem vyložené rakve způsobem, aby spočíval v poloze připomínající psa v běhu s ušima naaranžovanýma tak, jako by mu vlály ve větru, když vesele uhání po vřesovišti.

Pikanterií poněkud zavání zveřejněná informace o umělém ostrůvku nazývaném služebnictvem „psí ostrov“ na panství Althorp, kde jsou mají být uloženy tělesné pozůstatky dnes již legendární princezny z Walesu Diany. Zde prý podle svědectví bývalé hospodyně rodiny Spencerů pohřbíval Dianin dědeček své lovecké psy. Pět náhrobků označených jmény bylo před pohřbem princezny odstraněno.

Pojetí zvířecích hřbitovů v USA se od evropských poměrů poněkud liší. Např. známé místo posledního odpočinku různých druhů zvířat koňmi a lvi počínaje, ptáky a hady konče v Hollywoodu (založeno před 70-ti lety) je koncipováno s americky typickým, t.j. výrazně komerčním přístupem. Jen zakoupení potřebného prostoru zde přijde na 1 000 dolarů. Proto si na tomto místě mohou dovolit pohřbívat své miláčky pouze finančně skutečně velmi dobře situovaní zákazníci.

Sierndorf - Lady Al-Zubeidi (1978-1984)
Sierndorf - Lady Al-Zubeidi (1978-1984)

Samostatnou studii by si zasloužilo rovněž zajímavé téma společných pohřbů lidí a psů, které nejsou tak zcela neobvyklé jak by se mohlo zdát a známe je již z pravěku, ale i z mladších období. Jako ukázkový případ může posloužit osobnost pruského krále Fridricha II. (panoval od r. 1740). Ještě za svého života si nechal vybudovat hrobku u zámku Sanssouci v Postupimi. Nejprve sem ukládal své oblíbené psy - trpasličí chrty, s nimiž chtěl sdílet místo věčného odpočinku. Jeho přání však dědici nerespektovali a pohřbili ho roku 1786 na rodovém zámku Hohenzollern. Teprve v r. 1991 došlo k převezení jeho tělesných pozůstatků do Postupimi (za informaci děkujeme prof. dr. D. Uhlířovi).

Závěrem našeho článku stručně zrekapitulujeme nám známou situaci středoevropských psích nekropolí v současnosti. Cestou zpět z výstavy v Tullnu jsme navštívili zvířecí hřbitov ve vesnici Sierndorf nedaleko Stockerau. Jde o lokalitu skutečně obrovských rozměrů a perfektně udržovanou, mnohem pečlivěji než mnohé humánní hřbitovy. Vznikla před několika desetiletími, je stále v provozu a obsahuje více než stovku pohřbů. Náhrobky zcela připomínají lidské a řada z nich musela být značně nákladná. Většina hrobů je bohatě zdobena květinami nebo jsou na nich oblíbené gumové hračky zemřelých zvířátek. Psů je zde nejvíce, ale najdeme i hrobečky koček, králíků atd.

Na katastru obce Horní Dubenky (okr. Jihlava) se nachází miniaturní psí hřbitůvek založený místním občanem p. Bohumilem Šimkem. Sestává z trojice objektů připomínajících svým tvarem i úpravou pravěké dolmeny (jeden z typů megalitických hrobů, překrytých původně hliněnou mohylou. Podle své vnější formy se ujal keltský název "tolmen" = kamenný stůl; nosné boční bloky překrývá masivní plochá deska). Náhrobek umístěný vpravo zdobí deska z černého kamene s reliéfem loveckého psa a jsou zde uloženi foxteriér Askot († 1960), český fousek Don († 1965) a pointr Arna, šampión ČR († 1975). Prostřední hrob patří též pointrovi jménem Ero z Uhřiněvské samoty († 1980). Ve posledním hrobečku spočívá krátkosrstý jezevčík Miko († 1990).

Podle informace starosty Horních Dubenek p. J. Lapeše je malebný psí hřbitov rovněž v obci Nevcehle v témže okrese na pozemku p. Kratochvíla. Místo bude aspoň některým kynologům známé, protože se zde pravidelně koná mistrovství republiky v norování.

Horní Dubenky - trojhrob psů Askota, Dona a Arny
Horní Dubenky - trojhrob psů Askota, Dona a Arny

Jaká je asi prognóza zřizování míst posledního odpočinku našich přátel nejvěrnějších není v ČR, jako ostatně mnohé jiné záležitosti, dořešena. V roce 1997 byl založen v Praze-Bohnicích na ploše asi 1,5 ha hřbitov, na němž je, přes poměrně krátkou dobu existence, několik desítek pohřbů. Ve výpravnosti nemůže konkurovat Sierndorfu, protože většina hrobů má pouze jednoduchou dřevěnou konstrukci. Květinová úprava, dárky v podobě hraček a míčků a v jednom případě i menší psí socha, však rovněž dostatečně informují o vztahu majitele k jeho psu. Po zdlouhavých, obtížných jednáních bylo začátkem roku 1999 schváleno zřízení krematoria a příslušného hřbitova v části Praha-Řepy, kde se má začít stavět již letos na podzim. Pozadu nezůstává ani Brno, protože v rámci rekonstrukce psího útulku na Kociánce se plánuje založení hřbitova na soukromém pozemku nedaleko za městem.

Doufáme, že náš článek zaujme alespoň část čtenářů a možná se stane také inspirací k návštěvě míst, která popisujeme. Zároveň bychom se chtěli touto cestou obrátit na příznivce kynologie s prosbou o upozornění na další případné lokality, které naše práce nezahrnuje. Eventuální informace sdělte, prosím, autorům prostřednictvím redakce.

Publikováno 23.4.2003. Uveřejněno se souhlasem autorů.

© 2002-2019 Spicove.cz

Tvorba www stránek - FutureXP.net

Veškeré dokumenty a materiály obsažené na stránkách Spicove.cz jsou předmětem autorského práva ve smyslu Autorského zákona. Nesmí být použity v jiných elektronických ani tištěných médiích bez výslovného souhlasu autora. Kopírování a šíření obsahu těchto stránek v jakékoli podobě je bez písemného souhlasu autorů nezákonné.