Zde se nacházíte: Chovatelství psů > Psí umírání
Psí stavební oběti
PhDr. Jana Stuchlíková, CSc.
Pes domácí, který je po dlouhá tisíciletí neodmyslitelnou součástí lidské společnosti, se nevyhnul ani funkci spojené s náboženskými rituály nebo zakořeněnými pověrami vůbec. Stával se totiž obdobně jako některé votivní předměty, další druhy zvířat a výjimečně dokonce lidé tzv. stavební obětí. Ty byly odedávna přinášeny v souvislosti s budováním domu nebo jiných staveb. Sloužily k ochraně obydlí, zajištění dostatku, spokojenosti a štěstí jeho uživatelů. Měly uspokojit nadpřirozené síly, zamezit jejich škodlivému působení, zabezpečit ochranu před přírodními katastrofami. V domech se umísťovaly nejčastěji do základů, ke vchodu nebo pod práh, dále k otopnému zařízení, případně ke krovu. Pro dnešního člověka je téměř nepředstavitelné, že, třebaže vzácně, docházelo k pohřbívání zaživa. Setkáváme se nejen s nálezy pozůstatků kompletních těl, ale také jen jejich částí, zejména lebek.
Počátky této zvyklosti zaznamenáváme v Evropě díky archeologickým pramenům již v mladší době kamenné, tzn. více než před 7000 lety, v Malé Asii dokonce ještě dříve. V rakouském Bernhardstalu nebo maďarském Tiszafölváru se našly kostry psů v základech pravěkých obydlí, na jižní Moravě v Hlubokých Mašůvkách ležel psí skelet na dně příkopu, chránícího osadu nejstarších zemědělců ze 4. tisíciletí př.n.l. Stavební oběti známe i z prostředí starověkých říší. Jako jednu z názorných ukázek můžeme uvést objev v chrámu babylónské bohyně Ninisiny, pocházející z doby přibližně kolem r. 1 000 př.n.l. Pod cihlovou podlahou zde bylo vedle sebe pohřbeno na 30 psů. V prvních čtyřech stoletích po změně letopočtu, v tzv. době římské, zobecněl tento zvyk u germánských kmenů, vyskytuje se v Pobaltí i ve střední Evropě. Z četných dokladů jmenujme zajímavý nález půdorysu chaty s kompletní kostrou psa ve vchodové části z Ladné na Břeclavsku. Snad nejvíce (téměř 200) případů psích obětí bylo zaznamenáno na území Polska. V roce 1998 se v rámci vesnické osady z doby slovanské, která se nachází přímo na katastru Břeclavi poblíž jednoho z center Velkomoravské říše Pohansko odkrylo dokonce 5 neporušených koster psů.
Je s podivem, že zajímavý obyčej nevymizel ani mnohem později, o čemž svědčí nález učiněný ve 20. letech minulého století při opravách interiéru zámku v jihomoravských Ždánicích, kde je dnes umístěno Vrbasovo muzeum. Mezi exponáty najdeme neobvyklou kuriozitu, a to kadáver (skelet se zbytky mumifikované kůže, svalů a vazu) psa, který má na krku kus kravského řetězu. Byl zazděn do stropu mezi sálem a jihozápadní věží budovy, postavené v rozmezí let 1548 až 1549. Stavební dělníci zanechali krátký, rukou psaný německý text popisující okolnosti nálezu, kde se také uvádí, že jde pravděpodobně o chrta. V roce 1999 roce byl kadáver podrobně prozkoumán MVDr. V. Páralem z Veterinární fakulty MU v Brně.
Pozůstatky psa leží v nepravidelné levé boční poloze s pokrčenými končetinami. Pravá hrudní je v postavení, které neodpovídá anatomickým poměrům, ocas nad páteří ční směrem dopředu. Měkké tkáně jsou porušeny škůdci a páteř neopatrnou manipulací při odkrytí. Přestože zbytky mumifikovaných tkání neumožnily provést osteometrické vyšetření a ztížily i osteologické posouzení, cílené na zjištění plemena a věku psa, podařilo se získat řadu důležitých údajů.
Nepřirozené postavení pravé přední končetiny bylo s největší pravděpodobností způsobeno v souvislosti s usmrcením zvířete nebo s manipulací krátce po smrti, tedy při jeho ukládání. Přítomnost kousků malty či jiné stavební hmoty na povrchu těla vede k domněnce, že pes byl zazděn přímo bez obalu nebo schránky. Celistvost páteře je narušena na rozhraní krčních a hrudních obratlů, dva z nich zcela chybí. Jejich absence byla způsobena postmortálně, zřejmě při vyjmutí těla, eventuelně ukládání do dřevěné skříňky, v níž se exponát nachází.
Kadáver uložený ve ždánickém muzeu patří psu zemřelému ve stáří 8 měsíců až 1 roku. Jde s největší pravděpodobností skutečně o chrta, nikoli však anglického. Předkové dnešních chrtů pocházeli z asijských a afrických stepí, k lovu byli používáni již ve starém Egyptě. Z oblastí svého původního výskytu se do Evropy rozšířili v době římské. V pokročilém středověku se toto ušlechtilé plemeno stalo módní záležitostí šlechtických dvorů. Angličtí chrti se do Čech dostali díky panu Petru Vokovi z Rožmberka, který je přivezl od dvora anglické královny Alžběty právě v polovině 16. stol., tedy v době do níž časově spadá náš nález. Není známo, zda chrti byli součástí lovecké smečky tehdejších majitelé ždánického panství Ždánických ze Zástřizl a také není pravděpodobné, že by cenný exemplář nechali usmrtit takovým způsobem. Navíc náš pes odpovídá svou velikostí nejspíše dnešním whippetům.
Jak je vidno, psích obětin pochází z nejrůznějších období i geografických oblastí velké množství, s jejich popisy a vyobrazeními se poměrně často setkáváme v odborné archeologické a historické literatuře. Jen zcela výjimečně však byly zpracovány osteologicky, tak jako tomu je u námi popisovaného případu ze Ždánic. Tím samozřejmě tento takřka zapomenutý nález nabývá na významu.
Publikováno 1.7.2003. Uveřejněno se souhlasem autorů.