Zde se nacházíte: Chov špiců > Špicové a vše okolo nich
Kryptorchismus (3. díl)
Marie Marušková
Úvodem našeho povídání o špicech a věcech souvisejících jsem vás, členy klubu, vyzvala ke spolupráci na výběru témat. Zdá se, že to začíná fungovat a proto prozatím opustíme téma o výživě, neboť žádáte témata jiná. K problematice krmení a výživy psů se můžeme vrátit, ale rozhodně mohu v této souvislosti doporučit dobře zpracovanou brožurku doktorů Škrdlíka a Císařovského „Jak nakrmit pejska a kočičku“ z nakladatelství CANIS, nebo knížečku M. Kváši „Výživa psů“ z nakladatelství DONA.
Naše dnešní kapitola bude na vaše přání o kryptorchismu. Je to téma z řady důvodů ožehavé a jakoby tabuizované. Málo se o něm mluví, ještě méně se o něm něco ví. I nejrůznější naučné publikace se tomuto tématu vyhýbají. My se společně pokusíme do něj nahlédnout.
Všichni víme, co varlata jsou a kde jsou uložena. Připomenu jen, že se jedná o nejdůležitější část pohlavního ústrojí psa, o pohlavní žlázu, která produkuje spermie a samčí hormon testosteron. Vývoj spermií ve varleti trvá asi 50 dní. Těsně nad varlaty jsou připojena nadvarlata, kde probíhá dozrávání spermií a jejich „uskladnění“ pro dobu páření.
Možná někoho z vás napadne, proč je tak důležitý orgán psa tak nešťastně, choulostivě a zranitelně uložen mimo tělo psa. Důvod je jasný. Spermie potřebují ke svému vývoji a dozrávání asi o 5°C nižší teplotu než je teplota těla psa. Tyto podmínky prakticky zajišťuje šourek, ve kterém jsou varlata i nadvarlata umístěna. Je to vlastně váček z jemné kůže bez tukového obalu. Speciálním prouděním tepenné a žilní krve je udržována stálá teplota uvnitř tohoto orgánu. Jemné svalstvo v šourku ovlivňuje přitažení nebo povolení varlat od těla a tím rovněž vyrovnává teplotu tak důležitou ke tvorbě spermií.
Teď již víme, jak fungují zdravá a oboustranně sestouplá varlata do šourku, k čemu slouží a proč jsou tam, kde jsou. Tak je tomu i ve většině případů. Jsou ovšem i výjimky a o ty nám hlavně jde. Slovo výjimky jsem nepoužila tak docela správně. Vývojové vady varlat zvané kryptorchismus se totiž objevují v chovu poměrně často. Ale začněme od začátku.
Především si ujasníme některé základní pojmy, abychom se v problému lépe orientovali. Označení kryptorchismus je vlastně složenina dvou řeckých slov a sice kryptos = skrytý a orchis = varle. Tímto slovem je naznačeno, že varle je skryté, není vidět. Podle toho kde je varle v těle skryto, kde se nachází, určujeme o jaký druh kryptorchismu jde. Může být břišní (abdominální) a to v případě, kdy jedno nebo obě varlata uvíznou v břišní dutině. Příčiny mohou být různé. Rozhodně víme, že jsou dědičně podmíněné s předpokladem dědičnosti recesivní povahy. Může jít o zkrácený semenný provazec, úzký tříselný kanál, příliš velké varle nebo varlata přirostlá k břišní stěně. Další formou je kryptorchismus tříselný (inguinální) a to jak oboustranný, tak jednostranný. Oba druhy kryptorchismu mohou být kombinované. Ještě je tu vada v uložení varlat zvaná ektopie varlat. V tomto případě varlata jedno či obě sestoupí tříselným kanálem, ale svůj sestup do šourku nedokončí a uvíznou v tukovém vazivu břišní stěny. Můžeme je nahmatat po stranách pyje.
Jednostranný kryptorchid je plodný, protože jedno jeho správně uložené varle produkuje spermie i pohlavní hormon v dostatečné míře. Oboustranný kryptorchid, a to jak břišní, tak tříselný, plodný není. Takto uložená varlata nemohou produkovat životaschopné spermie vzhledem k nesprávné teplotě. Pohlavní hormon ale tato varlata produkují, což znamená, že pohlavní pud zůstává zachován. Mohou být určitou měrou ovlivněny druhotné, můžeme říct exteriérové pohlavní znaky. Jiná je situace u jedinců s ektopií varlat. Zde může vzhledem k jejich uložení docházet za určitých okolností ke stejným tepelným podmínkám, jaké jsou u varlat v šourku. Pak může sperma i v takových varlaech dozrávat a pes je plodný. Nemusí však jít o stav trvalého charakteru.
Zde bude na místě zmínit se o jednom silně zakořeněném nesmyslu v terminologii tohoto problému. Často vídáme a slýcháme slovo monorchismus a monorchid snad ve snaze ještě odborněji vyjádřit skutečnost, že psovi chybí jedno varle. Je to jinak. Tento termín vyjadřuje vývojovou anomálii, při které došlo k vývinu pouze jednoho varlete. Při absenci vývoje obou varlat hovoříme o anorchidii. Zcela výjimečně je popisována i triorchidie, tj. vývin tří varlat. Takže teď již nebudeme zaměňovat kryptorchismus žádného druhu uložení zadržovaných varlat s monorchismem, kdy se vyvinulo pouze jedno varle bez ohledu na jeho uložení. Monorchismus je ve své podstatě daleko závažnější vadou a je naštěstí velmi vzácný.
Kryptorchismus působí v chovu jako trvalý strašák všech chovatelů. Je to ale problém více chovatelský než zdravotní. Pes i s jedním varletem vesele prohopká celým životem a nic ho netrápí, na rozdíl od jeho chovatele. Zdravotní problém je dle mého názoru poněkud přeceňován, neboť z dostupných statistik vyplývá, že náchylnost k rakovinnému bujení nevyvinutých varlat není vyšší než u varlat pravidelně sestouplých. Jistě zde hraje nemalou roli dědičný předpoklad jako ostatně ve všem. Z chovatelského hlediska je problém o něco horší. Víme všichni co znamená, objeví-li se na svodu, bonitaci či výstavě pejsek s jedním nebo dokonce s oběma chybějícími varlaty. Raději nepomyslet. Raději neslyšet, co na hlavu chovatelovu přivolává majitel takto postiženého psa. Není-li dost rozumu na obou stranách, může dojít až k nepěkným sporům. Otázka tedy zní - nese chovatel odpovědnost za kryptorchidní štěně se svého chovu? Může majitel takového štěněte požadovat finanční nebo jiné vyrovnání? Pokusím se opovědět.
Každý nový nabyvatel štěněte má právo (a chtělo by se mi napsat povinnost, kdybychom neměli tuhletu demokracii) zkontrolovat si na štěněti vše, co jej zajímá a znepokojuje. Může požádat o prohlídku skusu, zkontrolovat počet řezáků apod. a v neposlední řadě si může on sám (pokud to umí) nebo někdo povolaný prověřit sestup varlat. V sedmém týdnu u štěňat velkých, středních a vlčích špiců by měla být obě varlata sestouplá v šourku, u malých a trpasličích rázů může být sestup varlat o něco opožděn. Měl by být dokončen do 12ti týdnů. Není-li tomu tak, může se jednat o vývojovou poruchu. Jsou známé i pozdější sestupy varlat, ale jsou to jen výjimky. Zkušenosti ukazují, že po takových psech rovněž dochází k problematickému nebo dokonce vadnému sestupu varlat. Pokud tedy chci jako budoucí majitel chovného a výstavního jedince mít v tomto směru jistotu, kupuji psa již s varlaty sestouplými. Mezi rozumnými lidmi je jistě taková dohoda možná. A navíc. U tak malých štěňat jaká mají trpaslíčci a malí špicově není ani rozumné prodávat je tzv. úderem sedmého týdne. Štěně má jít do světa očkované‚ očkujeme v 6. týdnu a připočtu-li 10-14 dnů do navození bezpečné imunity, vychází mi ať počítám jak počítám, že štěně by nemělo jít z domu před osmým týdnem stáří.
Chovatel opravdu nemůže tušit, zda varlata štěněti sestoupí do l2ti týdnů stáří. Problematicky to bude ovšem obhajovat ten chovatel, který opakuje spojení rodičů které již kryptorchismus vykázalo v předchozím vrhu. Zde je třeba dodat, že přenašečem vlohy pro kryptorchismus jsou i feny. Proto je tak obtížné eliminovat tuto vadu z chovu. Vyřazují se pouze psi, kteří vadu mají a jejich sestry se stejnou pravděpodobností výskytu v potomstvu ji nesou chovem dál. S touto situací je třeba se smířit. Kryptorchismus se vyskytoval a vyskytovat bude i dále. Selekce prováděná pouze na postižených jedincích mnoho neřeší. Dalekosáhlá selekce prováděná napříč celým plemenem by byla likvidační. Je proto na chovateli, jak odpovědně se k tomuto problému staví. Má-li fenu, která opakovaně s několika psy dává kryptorchydní štěňata, měl by být natolik solidní aby štěňata prodával až po sestupu varlat, nebo nového majitele na toto riziko upozornil a přizpůsobil tomu i cenu za štěně.
Velmi složitá je situace tam, kde se u psa vyskytne ektopium varlat. Varlata totiž zdánlivě normálně sestupují a až daleko později většinou veterinář zjistí, že nejsou umístěna tam, kde by měla být. Chovatel to přirozeně nemůže tušit a s čistým svědomím štěně prodává jako kvalitní. Stejně svízelná situace nastává tehdy, když štěně normálně spouští varlata již krátce po narození a někdy kolem 8. až 10. týdne se většinou jedno varle vrací do tříselného kanálu. Hovoří o tom literatura i chovatelská praxe. Traduje se, že se štěně „leklo“. Těžko říci zda jde o záležitost dědičnou, nebo o hormonální poruchu či anatomickou vadu. I tady chovatel v dobré víře štěně prodal jako „kompletní“. Z uvedeného vyplývá, jak těžké je hovořit o míře odpovědnosti chovatele za kryptorchismus. Obě strany mají pochopitelně tu svoji pravdu. A proto znovu opakuji. Dobře si prověřit z jakého chovu a po jakých rodičích si štěně kupuji a především podmínky prodeje a koupě štěněte pevně stanovit předem dobře formulovanou kupní smlouvou. Není-li taková smlouva, není ani šance spornou situaci řešit. Nejsmutnější ovšem bývá, když to v konečném důsledku odnáší pes.
Návrhy na témata dalších článků posílejte autorce na adresu M.M., Hlavní 124, 252 45 Zvole u Prahy.
Publikováno 1.1.2005. Uveřejněno se souhlasem autorky.