Ego Sum

Zde se nacházíte: Chovná stanice Ego Sum > Štěněcí deníček - E

Den 11.-20. (11. díl)

Magdalena Hodálová /Čižmářová/ (spicove@centrum.cz)

29.8.2004 - 11. den

38-34,5-21-23,5 dkg. Dnes bylo venku moc pěkně a tak jsme si na dvorečku zagrilovali a při té příležitosti vzali ven i Janu se štěňátky. Samozřejmě v koši s dekou pod nimi i na nich. Jana na nich celou dobu seděla jako kvočna, krmila a hřála je (ačkoliv to nebylo třeba, bylo příjemné teplo) a přicházejících a odcházejících přátel si příliš nevšímala. Ovšem když se objevila naše kočka Křupka, nastala úplně stejná situace jako předevčírem s fousatým kamarádem - tedy rodeo. Janča ji sice neproháněla, ale stavěla se mezi kočku a děti a měla oči doslova na stopkách. Kočka se pohnula o malinký kousíček na stranu - Jana se pohnula o stejný kousek. Nakonec Křupka pochopila, že udělat ještě jeden krok směrem ke košíku by byl asi její konec (ba ne, ale Jana by ji asi pořádně prohnala) a důstojně odkráčela. Chudinka se teď, co máme miminka, dostane domů jen když ji tam doneseme v náručí. Přijít sama přes balkón nebo dveřmi ze zahrady si netroufne, protože Jana je na stráži a žene ji pryč (i když jindy spolu vycházejí perfektně, spí spolu v posteli a hrají si). Což je nakonec dobře, měli jsme totiž obavy, že by mohla štěňatům něco udělat. Přece jen to byla v prvních dnech slepá ptáčátka nebo spíš myšky. Ale Janinka si je hlídá dobře.

Dnes se také staly dvě události, které stojí za zaznamenání. Jednak čtyřicet drápků absolvovalo stříhání, což jejich majitelky snášely celkem klidně, zato kluci se nás pokoušeli kousat (nebo aspoň žužlat). Holt chlapi a manikúra... :) A druhá věc: otevřelo se nám první OKO! Očičko zatím modré a mírně zakalené patří šikovné Amynce, která je vůbec ve všem první, ač skoro nejmenší. Jako první zvedá hlavičku a pokouší se plazit (termín chodit je ještě hooodně nadsazený). Aspoň k mámině cecíku pádí nejrychleji.

30.8.2004 - 12. den

41-37-22,5-27 dkg. Amy pootevřela i druhé očko a už není jediná, kdo kouká na svět (samozřejmě ještě nevidí nic a každým okem koulí na jinou stranu). Dnes se přidal, i když jen jedním kukadlem, také Bender! To je ten menší a hbitější z pejsků. Buřtík Zoid si s koukáním dává načas a maličká Leelinka také. Ale i oni jsou šikulky. Všichni se už brání a kopou mě, když je položím na záda. Dokonce zkoušejí poštěkávat, dá-li se těm zvukům tak říct. Jsou legrační.

31.8.2004 - 13. den

44-39,5-23-28 dkg. Situace okolo očiček je dnes úplně stejná jako včera - tedy Amy obě, Bender jedno a zbylí dva opozdilci nic :) Ale dnes jsem si všimla že se štěňátkům cosi děje s oušky - ne, kdepak, ještě je mají zalepená a neslyší. Ale oproti pevně přilehlým ušiskám v prvních dnech jim teď boltce (spíš boltečky) už trošku stojí... no, moc ještě ne, ale snaží se o to.

1.9.2004 - 14. den

47-43-25-29,5 dkg. Amy už má otevřená očka dokonale, Bender je během dne také otevřel úplně, Zoid má obě pootevřená a Leela zatím nikam nespěchá. Venku je pěkně, ale zatím si netroufám vzít je ven na zahrádku. No co, na balkóně je čerstvý vzduch také. (A že je vzduch nejen čerstvý, ale i čistý, o to se postarala Janička, když z balkónu vyhnala chudáka Křupku, která se tam vyvalovala na sluníčku. Teprve potom nám dovolila miminka vyložit.) Miminka si tam s námi na dece a posléze pod dekou a pod maminkou pěkně pospala. Ještě netuší, co je čeká zítra. Na veterině jsem jim koupila odčervovací pastu, to si smlsnou! Koneckonců když je převalím na záda, začínají mě už kousat (no, to je značně nadnesené - řekněme žužlat), takže spolykat sladkou pastičku snad zvládnou.

Ve schránce mě dnes čekalo překvapení - papíry od poradkyně chovu. Hlášení vrhu jsem posílala v pátek a dnes máme středu; smekám před takovou rychlostí! Od našich posledních štěňat se také něco změnilo - tentokrát mi došel velký paklík lejster včetně přehledně vypracovaných pokynů jako stvořených pro zmatkující a nepříliš produktivní chovatele. Zajímá vás co bylo v dopise? Žádanka o tetovací čísla, formuláře pro zápisy o kontrole vrhu, přihláška k zápisu štěňat, žádost o vystavení krycího listu (to pro příště) a dvě složenky - jedna na poplatek za štěňata a druhá pro krycího psa. A zmíněné pokyny, samozřejmě. Příliš se neliší od těch uveřejněných na našem webu v rubrice Odchov (ono se také dá těžko vymyslet něco nového), přesto jsem byla ráda, že byly k formulářům přiloženy. Pro člověka, který nepapíruje okolo štěňat denně, ba ani každoročně ne, je takový návod "krok za krokem" doslova vysvobozením.

2.9.2004 - 15. den

51-45-27-31,5 dkg. Tak, dnes už koukáme všichni (jen posledňáček Leelinka ještě neotevřela poslední polovinu oka, ale to přijde). A i z toho důvodu jsou všechny fotky miminek pořízeny ve spaní. Jednak samozřejmě skoro nic jiného neprovozují, ale hlavně jim nechceme svítit prudkým bleskem do právě otevřených kukadel. Takže fotky "zaživa" a "s očima" budou jen když bude možné fotit bez blesku, třeba venku.

Dnes mají naši drobečci 14 dní a tak nastal den D, kdy kromě mámina mlíčka ochutnají i jinou dobrůtku - ano, chutnou pastičku Banmith! Večer se tedy konalo hromadné odčervení. Jana zblajzla svoji tabletku Drontalu bez problému. S dětmi potíže také nebyly - každé štěně dostalo čtvrt dílku pastičky na jazyk a bez velkého prskání ji po nějaké době spolklo (přímo po naládování pasty na jazyk totiž blbounci usnuli, jako obvykle po jídle). Největší potíž tedy byla překvapivě s Křupkou, která prášek tentokrát zbaštit rezolutně odmítla (přitom jde o výjimku mezi kočkami, která žere dobrovolně prášky na potkání) zabalený v čemkoliv. Nakonec po marném boji její prášek, v té chvíli zrovna ukrytý ve Vysočině, ukradla Jana... snad jí ta dvojitá dávka neublíží. A tohle nás teď čeká každých 14 dní...

3.9.2004 - 16. den

53-48-29-34 dkg. Stále je velmi pěkné počasí a tak jsme zkusili na chvíli dát nejčilejší Amynku na zahrádce na trávu - ale tráva, ač kratičká, byla vyšší než milá Amy, která se v ní ztrácela. A mimoto holčička ještě nic moc nevidí a tak z výletu ven nic nemá. Takže zase honem domů.

Dnes jsme dětem sundali stužky z krku a rozhodli se už je znovu neostužkovat. Máme zatím velkou sebedůvěru v náš identifikační smysl. Ona totiž miminka, ač všechna hnědá, jsou každé jiné. Holčičky poznáme lehce - Leela je tmavá, ale Amy je ještě tmavší, doslova temně čokoládová, a má kulatější čumáček. Kluky zatím rozeznáme podle velikosti, Zoid má stabilně o cca 5 dkg víc než Bender (mimochodem, náš buřtík Zoidíček včera dosáhl půl kila!!!). Na druhou stranu jsme si vědomi, že na tuhle pochybnou identifikaci bychom spoléhat neměli; máme už podobné zkušenosti z předminulých miminek. Tehdy jsme také přestali pejsky (ve vrhu byli mj. dva černoušci Catullus a Cornelius) označovat, protože jejich váhový rozdíl byl na první pohled jasný. Tehdy byl odzačátku větší Cornelius (Kornel, později Korbel, a ještě později Krýglík :)) Jenže ouha - během pár dní jej Catullus (neboli Kačur, u Lucky později Keníček) dohnal a ASI i předehnal, takže jsme zčistajasna nevěděli, který je který! Nebyla to žádná katastrofa, šlo o malá miminka ještě neočkovaná, netetovaná a vlastně ještě ani oficiálně nepojmenovaná, ale i tak nám bylo líto, že jsme nevěděli, jak to vlastně je, kolik který kluk měl při narození a jak rostl... Tentokrát ale záměna zjevně nehrozí - Zoid je o tolik tlustší a baňatější, že by Bender musel hodně zabrat, aby ho dohnal!

4.9.2004 - 17. den

55-51-30,5-37 dkg. Do zatím klidné psí rodinky přibyl nový element - babička Flérinka. Dva týdny byla s rodiči na chatě, aby měla Jana s miminky klid, ale teď, když už děti jakž takž vidí a začínají vnímat okolí, bude Flérinčino výchovné působení třeba. A samozřejmě, už se mi po ní stýskalo (jí zdá se vůbec ne, nevěrnici). Každopádně dnes se k štěňátkům přiblížila jen jednou, stihla je očichat a bez valného zájmu odejít, a pak už se před pelíšek vrhla Jana a hrozivě vrčela, dokud nebyla chudák Fléra v uctivé vzdálenosti. Ale zdá se, že Flérinka si z toho moc nedělá. Jednak je nad podobné výpady své dcery povznesená a jednak už málo slyší :)

Štěňátka jsme si dnes vzali na deku do pokoje a sledovali, co se bude dít. V pelíšku, kde to znají, jsou suverénní, začínají se stavět na nohy (samozřejmě po dvou "krocích" gumové nožky povolí a děcko se svalí na bok nebo na záda) a docela slušně už se pohybují plazením (odstrkávají se zadníma nožkama a předníma jakoby plavou, zároveň zvedají hlavičku a vztyčeným ocáskem kormidlují). Holky jsou bekonkurenčně rychlejší, kluci mají jaksi větší a tudíž těžší pozadí. Ale jejich zvídavost se jim na dece nevyplatila - Jana kamsi odešla a mišánci se rozlezli každý jiným směrem a pryč z deky - a začalo pozdvižení! Jakmile necítili známou vůni, byli každý sám a zpátky netrefili, začali úpěnlivě plakat a kvíkat jakoby je na nože brali. To byl nářek, to byl pláč! Zajímalo by mě, zda už něco vidí anebo se orientují zatím jen podle čichu a tepla. Dali jsme je hned dohromady, takže se hned uklidnili a v klubíčku usnuli, jen zvědavá Amy občas leze ven a prozkoumává okolí.

5.9.2004 - 18. den

60-55-32-39 dkg. Miminka stále ještě sice většinu času prospí, ale očkama už sledují co se děje okolo (i když reagují a zaostřují poněkud se zpožděním a stejně toho moc nechápou). Když ucítí mámu, šupajdí přes celý pelíšek a to už dost slušnou rychlostí! Nožky se jim stále podlamují a rozjíždějí, ale den ze dne je to lepší. Už mi umí cucat prst a co víc, občas to jejich sání přejde do kousání! A co je ještě nového - už nejsou tak hlaďoučcí jako v prvních dnech, ale mají hustou vatovitou srst, takže se z nich pomalu začínají stávat takoví ti kýčovití plyšoví medvídci.

Odpoledne bylo venku moc krásně a tak jsme je asi na půl hodiny vzali ven - a tentokrát už doopravdy. Pod velký ořech do stínu jsme rozprostřeli deku, na ni ještě tu "jejich" deku, na ni Janu a na ni děti. Bobci se nabaštili, chvíli měli tendence se rozlézat, ale skončili pod chlupatým měkkým polštářem a tak usnuli tam :) Sledovat je ve spánku je vůbec zážitek, protože mají neuvěřitelné množství tiků: cukají očičkama, hýbou ouškama, pokrčují čumáček, škubou celým tělem nebo jen pacičkou (skoro jako by se jim zdálo, že utíkají - přitom to ještě neumí, koneckonců dělali to hned po narození), mlaskají, poštěkávají si... zkrátka dá se na ně koukat pořád.

6.9.2004 - 19. den

65-58,5-35-43 dkg. Dnes si děti užívaly (užívání = prospání) čerstvého vzduchu na balkóně. Byli s námi, samozřejmě pod dohledem, i v pokoji, a jsou už hodně rychlí! Popojdou vratce pár krůčků se vztyčeným ocáskem, který se chvěje jako anténka, pak se zničehonic rozběhnou jako blesk... a skončí v kotoulech na zádech jako nějaký velký hnědý brouk :) V lepším případě se jim rozjedou gumové nožky, děcko sedne na zadeček a je vidět jak se celé motá (při troše představivosti jsou vidět i ty hvězdičky a andělíčci kolem hlavy, jako v kreslených filmech).

7.9.2004 - 20. den

67-60-38-45 dkg. Venku je stále pěkné počasí a tak bereme štěňátka na zahrádku aspoň jednou denně. Na chvíli jsem je nechala samotné jen s Flérinkou, šla na půdu pověsit prádlo a samozřejmě sledovala shora, co se bude dít. Flérka se hlídání zhostila svědomitě, seděla u dětí a na zvědavou Křupku vrčela skoro jako by miminka byla její vlastní. Však štěnítka se k ní také sápou jako k mámě a všelijak ji zkoušejí ocucávat. Fléra se na ně nezlobí, jen od nich trpělivě odsedává nebo je čumákem odrstrkuje, a když už ji to omrzí, jde prostě pryč.

Mimochodem - až dnes se nám poprvé naskytl pěkný pohled na... štěněcí hovínko! Opravdu, až doteď Jana pejsky tak důkladně olizovala. Pokračuje v tom samozřejmě dál, ale dnes, po kojení v pokoji a průběžném hromadném olizování, se jedno štěně (konkrétně tloušť Zoid) zatoulalo za roh postele a tam, na nejistých nožkách, začalo svůj první taneček :) Šlo mu to moc pěkně. To je radosti nad prvním samostatným hovínkem, že? Už vidím, jak nám přejete ty desítky a stovky dalších, které nás ještě čekají!

Publikováno 28.8.2004, poslední změna 7.9.2004.

Chovná stanice Ego Sum

• Štěněcí deníček - E

  • 1. díl - První den
  • 2. díl - Druhý den
  • 3. díl - Třetí den
  • 4. díl - Čtvrtý den
  • 5. díl - Pátý den
  • 6. díl - Šestý den
  • 7. díl - Sedmý den
  • 8. díl - Osmý den
  • 9. díl - Devátý den
  • 10. díl - Desátý den
  • 11. díl - Den 11.-20.
  • 12. díl - Den 21.-30.
  • 13. díl - Den 31.-40.
  • 14. díl - Den 41.-50.
  • 15. díl - Den 51.-60.
  • 16. díl - Den 61.-70.
  • 17. díl - Den 71.-80.
  • 18. díl - Den 81.-90.
  • 19. díl - Den 91.-100.
  • 20. díl - Den 101.-110.
  • 21. díl - Den 111.-120.
  • 22. díl - Den 121.-140.
  • 23. díl - Den 141.-157.
  • 24. díl - Den 158.-178.
  • 25. díl - Den 179.-194.
  • 26. díl - Den 195.-220.
  • 27. díl - Den 222.-247.
  • 28. díl - Den 254.-290.
  • 29. díl - Den 291.-319.
  • 30. díl - Den 321.-348.
  • 31. díl - Den 360.-396.
  • 32. díl - Den 403.-417.
• Historie chovné stanice Ego Sum
• Chovné feny
• Chovní psi
• Moje práce na bonitacích
• Moje práce na výstavách
• Potomci našich psů
• Rozloučení s Danečkem
• Štěňata - odchované vrhy