Ego Sum

Zde se nacházíte: Chovná stanice Ego Sum > Štěněcí deníček - E

Den 31.-40. (13. díl)

Magdalena Hodálová /Čižmářová/ (spicove@centrum.cz)

18.9.2004 - 31. den

103-95-67-77,5 dkg. Ráno probíhal tradiční vstávací-čůrací rituál, ale ouvej - jeden z pejsků to nestihl a vytvořil loužičku těsně vedle čůrací podložky. Chudák se tvářil hrozně nešťastně (a legračně) a aby se neřeklo, symbolicky loužičku zahrabal :) Už včera jsem si venku všimla, že po vyvenčení občas hrabou. Měla jsem za to, že jde o rozšiřování pachových stop, takže mě to v případě tak malých štěňat docela překvapuje...

Odpoledne jsme skoro celé strávili na zahrádce a dnes po sérii "čůrání-běhání-pití-spaní" následovalo i zcela regulerní "hraní"! Mrňouskové se koušou navzájem, válejí se po sobě i po trávě, troufnou si už i k plotu, kde jsou místo trávy jen květiny, či spíše jejich pozůstatky z léta. Takže se do těch všech lilií, lampiónků, denivek a pivoňek schovávají, zkoušejí je ožižlávat a strašlivě otravují kočku, která má v téhle momentálně prořídlé džungli svůj úkryt a tváří se, že je neviditelná. Nejmenší Leelenka objevila vřes, což je pro ni něco úžasného; kouše ho, uskakuje před pichlavými větvičkami, pak do nich skočí a s požitkem se v nich válí. Amy narazila pod ořešákem na jeden z prvních spadlých oříšků, který se báječně kutálí; Zoid zkouší hrabat u ořešáku a Bender našel nejúžasnější věc - klacíček! Malinký, ale pořád je to klacíček, který můžeme vzít do zoubků a kousat! Nebo se o to aspoň pokusit :) Ale slovo kousat už není tak nadnesené! Už tři dny máme totiž zuby!!! Tedy jen kluci, holky ještě ne. Zatím se proklubaly jen špičáky, jen horní a jen kousek, ale už se prořezávají i spodní! Janě to zatím při kojení nevadí, uvidíme co bude říkat za pár dní... Ale bobci jsou hodní a když se u ní krmí, tak jsou opatrní, netahají ji nijak extrémně a tak ji snad ani nebudou kousat... možná.

19.9.2004 - 32. den

107-98-68-82 dkg. Je devatenáctého, čili před měsícem jsem začala psát tehle deníček. Při pohledu na novorozenecké fotky se ani nechce věřit, že za tak krátkou dobu ze slepých myší vyrostli pořádní pejdové s docela výrazně se formujícími se osobnostmi. Zkrátka: hrozně to letí! A tak je nejvyšší čas zařídit štěňátkům nové bydlení. Koš je ještě pro dnešek provizorně ne v rohu kuchyně, ale vedle mého gauče, protože děcka lezou v noci ven. Už se jim to pěkně daří, ale neumí si vlézt zpátky a kdo má ten nářek poslouchat? :) Přes den ovšem nikam nelezou, protože je bereme ven sami. Okamžitě po probuzení honem na trávu, kde se vyčůrají a poběhají si, dokud nezačnou pískat. To už je nachystaný Pribináček (případně Lipánek, Kunínek, zkrátka všelijaké ty smetanové krémy, kterých teď máme plnou ledničku) nebo mamka v koši. Pak si ještě - malátní a pomalí po jídle - trochu pohrají v kuchyni (objevili další hračku - cinkač) a následuje spaní... Takový život bych si dala líbit! (aspoň na pár dní...) Od zítřka nám ale začíná semestr a tak bude nové samostatné bydlení pro štěňátka opravdu nezbytné.

20.9.2004 - 33. den

113-104-72-87 dkg. Uf, začala škola. Neměl by to ale být problém, budeme se v péči o miminka střídat. Nicméně vstávání za tmy (čtete dobře, na naší škole se přednáší už od sedmi) je šok nejen pro mě, ale i pro pejsky. Holky se vůbec neobtěžují vylézt z teplé postele (Jana) a z teplého pelíšku (Fléra) a ven je musím vyloženě vystrkat. A se štěňaty to není jiné - chodívají spát pozdě, ráno dlouho vyspávají a teď byli zákonitě vyjevení, proč je budím uprostřed noci :) Ale bylo to třeba. Ospale se vyčůrali (děcka i dospěláci), potáceli se po kuchyni dokud jsem jim nenaservírovala baštu, jako ve snu snědli co bylo v misce a bác, usnuli zase jako zabití. Jak jim závidím!

Dopoledne prý byli venku, svítilo sluníčko a mrňata se vyřádila do sytosti. Když jsem přišla domů, už spali v novém domečku. Koš skončil na půdě a místo něj je teď v rohu kuchyně boudička z univerzálové skříňky. Polovina dvířek je zavřená (za těmi se mohou schovat), druhá otevřená. Protože mám od Hanky Toulové (díky!) půjčenou ohrádku metr krát metr, využili jsme ji k ohrazení prostoru 2x2 metry (ze dvou stran ohrádka, zbylé dvě strany tvoří zeď). Vedle boudičky v rohu mají štěníci svůj záchod, v opačném rohu misku s vodou. Na straně podél ohrádky směrem do kuchyně je dlouhý kobereček, aby neleželi na linoleu. Myslím, že tenhle prostor zatím dětem stačí, zvlášť když je bereme ven jak jen je to možné (ať už na zahradu nebo "jen" po kuchyni, což zatím není problém, protože ještě nemají destrukční sklony).

21.9.2004 - 34. den

119-110-76-89 dkg. Teprve dnes jsem odeslala žádanku o tetovací čísla na Plemennou knihu. Štěňátka měla čtyři týdny už před pár dny, ale já žádanku zalepenou v obálce nosila úspěšně několik dní v kabelce zapadlou mezi doklady. Stane se... ale není kam spěchat.

Protože pršelo, venku jsme nebyli. Ale aby dětem nebylo líto že nikam nejdou, vzali jsme je (ty dva nejživější) ukázat do psího obchůdku v našem domě. Moc se líbili a já měla za to, že tihle dva (Bender a Amy) jsou nejšikovnější a že zbylí dva jsou trošku pozadu - Zoid je tlustý lenošný buřtík a Leela malinká holčička, která by se mohla zdát odstrkovaná. Ale opak je pravdou - po návratu nás překvapil pohled na Zoida a Leelu, kteří spolu dováděli jako zběsilí, rvali se, kdepak nějaká apatie nebo odstrkování! Ale šikulka Bender je stejně pořád o trošku napřed - kupříkladu dnes objevil hadrového škubana (znáte to, takové to barevné pevně srolované zauzlované cosi) a bojoval s ním jak o život, vrčel, trhal ho, prostě škubal :)

Ještě k podložkám na čůrání, na něž se mě ptáte - jsou to sající nepropustné podložky do postele pod nemocné lidi. Já jsem koupila značku Tena, ale co vím, existují ještě jiné (Hartmann-Molinea, Abri...). Pro nás je tak akorát rozměr 40x60 cm, prodávají se i 40x40 a 60x90. Balíček s 30 kousky mě z velkoskladu vyšel něco nad stovku, v obchodě je dražší. Za ten měsíc jsme jich zatím použili necelou polovinu, teď spotřeba samozřejmě poroste (jedna až dvě denně). Na první pohled to vypadá jako poměrně drahá záležitost, ale s novinami, na něž jsme minulá miminka učili chodit, se to prostě nedá srovnat. A při jedněch štěňatech za uherský rok nás tahle položka nezruinuje.

22.9.2004 - 35. den

Váhy tu dnes nenajdete, měla jsem totiž výuku do deváté hodiny večerní (ano, i to je na naší škole možné) a po návratu domů mě zajímalo jen jediné - postel! Nicméně dopoledne jsem byla se štěňátky doma, protože mi to rozvrh dovoluje. Ti lenoši ale celou tu dobu prospali! Řádit začali až odpoledne před mým odchodem. Venku fouká hodně silný vítr (při zemi na štěňata naštěstí ne, tam je celkem teplo a příjemně) a to tak silný, že vysklil jedno okno v patře. To se vysypalo na dvůr a tak jsem musela štěňátka na zahrádce zavřít, aby nemohla na dvoreček, a jala jsem se tu spoušť zametat. To byl nářek, to byl pláč! Chudáčci se ocitli sami a mohli se zbláznit. Zoid a Amy pískali u plotu (kudy na mě viděli), Bender osaměle ječel u ořechu a jediná Leela spokojeně ležela pod nejnižší větví, která sahá až k zemi a žužlala listy :) Samozřejmě jakmile jsem vešla do zahrádky, bylo po křiku jako když utne, seběhli se kolem jako kuřátka kolem kvočny a začali mi ožužlávat nohy... Mimochodem už několik dní na ně funguje zamlaskání - to se mohou přetrhnout, jak o překot peláší k tomu, kdo mlaská! Když na ně ještě zavoláme "děcka!", tak je to běh doslova o závod!

23.9.2004 - 36. den

Od rána vytrvale prší a tak pravidelné zahradní venčení nepřichází v úvahu. Zvuky, které mě tentokrát probudily, byly něčím zvláštní - ťapání, žužlání, mrmlání a frkání... vše tiché a soustředěné... šla jsem nenápadně nahlédnout co se v ohrádce děje a helemese - všichni čtyři žužlali svůj záchůdek, tak soustředěně, že ani nevzhlédli. Který darebák s tím začal? (ne že bych podezírala Bendera...) Větší škody ale nevznikly, své destruktivní či spíš hrací sklony si vybíjejí zatím na jiných hračkách jako je škuban nebo ruličky od toaletního papíru. Ty zvlášť, senzačně se totiž koulejí a jsou lehké, štěňata se po nich vrhají, vždycky obejmou ruličku tlapičkami, svalí se s ní na záda a válejí se s ní po zemi (a pak ji žužlají až do úplného vyžužlání). Jenom pískače jsem jim v zájmu mého zdravého spánku ještě nedala (ale připravené už je máme... jak dlouho asi vydrží pískat?).

Odpoledne dostali první dospělácké papání - štěněcím mlékem zalité a rozmočené granulky (maličké Eukanuba puppy). To byla bašta! Tumlovali se jako nezavření a pak spali tři hodiny nafouklí jako balónci :) Samozřejmě nespořádali všechno a Jana to po nich dojela (ostatně stále dostává prakticky totéž, jen s menším podílem sušeného mléka, které jí už pomalu přestanu dávat).

24.9.2004 - 37. den

127-118-85-105 dkg. Poprvé jsem se štěňátky přes den nebyla (strávili jsme s mojí rodinou nostalgický den v Kutné Hoře a okolí) a v noci po návratu mi přítel hlásil nepříjemné zprávy: kluci mají jakési pupínky na bříšku a Amy od večera podivnou bouličku v tříslech. Odpoledne prý ještě bylo všechno v pořádku. Aha - tříselná kýlka. Žádná katastrofa, pomyslela jsem si optimisticky, zítra se tedy pojede na veterinu. Mělo to být ale horší... Zatím se však všem štěňátkům dařilo dobře a s nadšením žužlali barevné kostičky, které si už jejich ostré zoubky zaslouží.

25.9.2004 - 38. den

136-125-88-96 dkg. Brzy ráno jsem musela vyrazit na výstaviště a tak vzal malé pacienty na veterinu přítel. Za tím účelem jsme z půdy vytáhli nikdy nepoužívanou velkou přenosku původně snad pro kočku. (Přenosky nepoužíváme, psi jezdí s námi autem tak jak jsou a nacpat je do bedýnky by ve svém věku asi nerozchodili. Těmhle dětem se ale v přepravce vystlané jejich dečkou moc líbilo.) A výsledek vyšetření? Chlapečci mají juvenilní akné :) Bender měl dva uhříky, Zoid čtyři, z nichž jeden mu pan doktor vymáčkl. Ovšem s Amy je to horší - jde o tříselnou kýlu, do níž se dostal močový měchýř. Žádná legrace. Ač byla holčička ráno v osm najezená, šla v devět bez milosti pod kudlu. Holení, narkóza... a za chvíli už jí bříško zdobilo pár stehů a pěkná náplast. O všem vím jen zprostředkovaně, v tu dobu jsem zrovna pracovala na výstavě v kruhu (naštěstí s Leošem Jančíkem, takže vše rychle "odsejpalo") a jen jsem trnula na telefonu, jak celá anabáze pokračuje.

Když jsem se po poledni přiřítila domů, spinkala už Amy doma v přepravce, zatím ještě omámená z narkózy. Za nějakou dobu se probrala a začala kníkat, ne snad kvůli bolesti, spíš byla zmatená a osamělá. Jenomže má zakázáno zůstat sama s mámou a sourozenci, mohli by jí olizovat a vytrhat stehy... Co teď? Jinak to dopadnout nemohlo - vzala jsem si ji do pokoje na naše velké letiště, kde je se mnou a s Janou celý zbytek dne (ta leží vedle mě a Amy od ní pije-spí-pije-spí) a je moc hodná. Dokonce se vzorně vyčůrala na podložku, na kterou jsem ji postavila... je moc šikovná a já doufám, že to všechno dobře dopadne. Ptala jsem se známých chovatelů a nikdo se s takovým případem kýlky nesetkal. Trochu se trápím, co jsme zanedbali a jak k tomu mohlo dojít... ale zřejmě to není ničí chyba. Uhlídejte štěňata aby tak neřádila...

26.9.2004 - 39. den

141-131-91-106 dkg. V noci nastal problém - kam s ní? Amy jsme k ostatním do ohrádky dát nemohli, z postele by se mi skutálela... a tak jsem si ustlala na zemi vedle ohrádky a spaly jsme svorně spolu. Uprostřed noci Zoid naznal, že když se mnou může spát Amy, tak on taky; začal fňukat, pak naříkat a nakonec ječet... A tak u mě pod dekou skončili oba, spokojení jako blechy.

Ráno zůstala Amy mimo ohrádku v kuchyni a já vyrazila na výstavu, tentokrát do kruhu špiců. Po výstavě se ještě až do odpoledne bonitovalo a já byla jako na trní. S kamarádkou jsme ale po příjezdu zjistily, že Amy je úplně v pořádku a protože krásný den ještě nekončil, naložily jsme děti do přepravky, přepravku, pejsky a sebe do auta a vyrazily na zahradu mých rodičů. Od kavalíří dobré duše Bobiny Fanfrdlové mám půjčenou ohrádku č. 2 (šestidílná s dvířky), tu jsme rozložily na zahradě původně pro Amynku, ale nakonec žádná separace "nemocné" holčičky nebyla třeba. Amy je úplně fit a dovádí jako by se nic nestalo. Když byli bobci unavení, uložily jsme je do ohrádky spát na připravenou deku. Tou ovšem opovrhli a odešli spát do přepravky :) Ani nepostřehli transport zpět domů a probudili se až na večerní krmení a lítání po zahradě.

27.9.2004 - 40. den

Ráno jsem zabalila milou Amy do deky a v náručí odnesla k panu doktorovi na kontrolu. Holčička je v pořádku, bez teplot, rána se pěkně hojí a za týden bude možné vytáhnout stehy. Divím se, jakou mají štěňata neuvěřitelnou regenerační schopnost. Prakticky od doby, co se probrala z narkózy, Amy ani nezafňukala, evidentně ji bříško nebolí a když s ní pan doktor všelijak manipuluje a tahá ji, neozve se ani pípnutí. Je to šikulka. Cestou tam spinkala, ale když jsme se vraceli, už zvědavě vykukovala z náruče na okolní svět, ani trošku se nebála a obdiv lidí ji vůbec nevzrušoval. Včera ještě pila jen mlíčko od mámy a spořádala Ostraváčka (další obdoba Pacholíka, a ještě jsme měli Juráška - už jsem úplný odborník na smetanové krémy :)), ale dnes už má dovoleno baštit granulky s ostatními (včera si už také trošku zobla). Je moc pěkně a tak jsme mrňata nakrmili na zahradě. Večer dostali nové kostičky, takže se z pelíšku ozývá jen soustředěné "křup-mlask-mlask" a pak už jen "chrrr...chrr...". Jsou to neuvěřitelně pohodová štěňátka!

Publikováno 18.9.2004, poslední změna 27.9.2004.

Chovná stanice Ego Sum

• Štěněcí deníček - E

  • 1. díl - První den
  • 2. díl - Druhý den
  • 3. díl - Třetí den
  • 4. díl - Čtvrtý den
  • 5. díl - Pátý den
  • 6. díl - Šestý den
  • 7. díl - Sedmý den
  • 8. díl - Osmý den
  • 9. díl - Devátý den
  • 10. díl - Desátý den
  • 11. díl - Den 11.-20.
  • 12. díl - Den 21.-30.
  • 13. díl - Den 31.-40.
  • 14. díl - Den 41.-50.
  • 15. díl - Den 51.-60.
  • 16. díl - Den 61.-70.
  • 17. díl - Den 71.-80.
  • 18. díl - Den 81.-90.
  • 19. díl - Den 91.-100.
  • 20. díl - Den 101.-110.
  • 21. díl - Den 111.-120.
  • 22. díl - Den 121.-140.
  • 23. díl - Den 141.-157.
  • 24. díl - Den 158.-178.
  • 25. díl - Den 179.-194.
  • 26. díl - Den 195.-220.
  • 27. díl - Den 222.-247.
  • 28. díl - Den 254.-290.
  • 29. díl - Den 291.-319.
  • 30. díl - Den 321.-348.
  • 31. díl - Den 360.-396.
  • 32. díl - Den 403.-417.
• Historie chovné stanice Ego Sum
• Chovné feny
• Chovní psi
• Moje práce na bonitacích
• Moje práce na výstavách
• Potomci našich psů
• Rozloučení s Danečkem
• Štěňata - odchované vrhy